Otevřít hlavní menu

Bruno Walter

německo-americký dirigent a skladatel

Bruno Walter (15. září 1876, Berlín17. února 1962, Beverly Hills) byl německo-americký dirigent, hudební skladatel a klavírista, žák a blízký spolupracovník Gustava Mahlera a vynikající interpret zejména romantické hudby (Beethoven, Wagner, Brahms).

Bruno Walter
Bruno Walter Wien 1912.jpg
Narození 15. září 1876
Berlín
Úmrtí 17. února 1962 (ve věku 85 let)
Beverly Hills
Místo pohřbení Ticino
Alma mater Stern Conservatory
Universität der Künste v Berlíně
Zaměstnavatel Universität für Musik und darstellende Kunst Wien
Ocenění Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1957)
Čestný odznak Za vědu a umění (1961)
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Čestný prsten města Vídně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bruno Walter a Yehudi Menuhin (1931)

ŽivotEditovat

Narodil se jako Bruno Schlesinger v sekularizované židovské rodině, od šesti let studoval na Sternově konzervatoři a o rok později poprvé veřejně koncertoval jako pianista. Roku 1889 slyšel koncert Berlínských filharmoniků, dirigovaný H. von Bülowem a rozhodl se, že bude dirigentem. Poprvé dirigoval v opeře v Kolíně nad Rýnem roku 1894 a nastoupil jako sbormistr opery v Hamburku, kde se poprvé osobně setkal s Gustavem Mahlerem. Na jeho doporučení byl jmenován dirigentem městské opery ve Vratislavi (Breslau), musel si však změnit jméno. Roku 1897 byl jmenován šéfdirigentem opery v Bratislavě (Pressburg) a 1898 v Rize, kde se dal patrně v katolickém kostele pokřtít. Roku 1899 byl šéfem opery v Temešváru a od roku 1900 královským dirigentem opery Unter den Linden, kde byl mezi jeho kolegy například Richard Strauss. Roku 1901 přijal Mahlerovo pozvání do Vídně, kde se stal jeho asistentem. V následujících letech dostával pozvání z celé Evropy a dirigoval například v Praze, v Londýně a v Římě.

Roku 1911 byl při Mahlerově úmrtí a koncem roku dirigoval premiéru jeho „Písně o zemi“ a roku 1912 jeho 9. symfonii. Ačkoli získal rakouské občanství, odešel roku 1913 do Mnichova jako ředitel Bavorské státní opery. V letech 1914-1923 se nekonaly Wagnerovské festivaly v Bayreuthu a Mnichov se stal centrem pěstování Wagnerovy hudby. Pod Walterovým vedením se zde konaly světové premiéry oper „Mistři pěvci“, „Zlato Rýna“, „Valkýra“ a „Tristan a Isolda“. V Mnichově se spřátelil s nunciem Pacellim, pozdějším papežem Piem XII.

Roku 1923 odjel do USA, kde koncertoval s Newyorskými filharmoniky, v Bostonu a v Detroitu. Po návratu vedl orchestr Gewandhaus v Lipsku a současně i královský orchestr Concertgebouw v Amsterodamu. V letech 1925-1929 byl hudebním ředitelem Státní opery v Berlíně, roku 1926 poprvé dirigoval v La Scala v Miláně a v letech 1924-1931 pravidelně v londýnském Covent Garden. Koncem 20. let ho ve svých projevech opakovaně napadal Adolf Hitler a když se roku 1933 vrátil z New Yorku do Lipska, policie mu zabránila dirigovat, což se opakovalo i v Berlíně, kde se o to přičinil přímo Joseph Goebbels. Na slavnostním koncertě ho nakonec zastoupil Richard Strauss, což Walter později komentoval slovy: “Skladatel „Hrdinského života“ (Ein Heldenleben) byl ochoten dirigovat místo násilně vyhozeného kolegy.“

Walter tedy odjel i s rodinou do Vídně, kde pravidelně dirigoval s filharmoniky a od roku 1936 vystupoval na Salcburském festivalu. Když roku 1938 nacisté obsadili Rakousko, odešel do Francie a o rok později se usídlil v Kalifornii, kde byli jeho sousedy například Thomas Mann a Franz Werfel. Dirigoval filharmonie v New Yorku, Los Angeles, Bostonu, Filadelfii a Detroitu. Od roku 1946 pravidelně zajížděl do Evropy, na Edinburský a Salcburský festival, do Vídně a do Mnichova. Roku 1950 poprvé znovu dirigoval v rodném Berlíně. Poslední léta života strávil hlavně nahráváním pro společnost Columbia s jejím filharmonickým orchestrem. Zemřel v Beverly Hills a je pohřben v obci Gentilino, kanton Ticino, Švýcarsko.

DíloEditovat

Bruno Walter patřil mezi první dirigenty, kteří už od roku 1900 ochotně a soustavně spolupracovali s gramofonovými společnostmi, a věnoval se tomu až do konce života. Nahrál stovky skladeb klasického i moderního repertoáru, některé i opakovaně, jak se možnosti záznamu rozšiřovaly. Pro řadu oper (zejména Wagnerových) i symfonických děl (Mozart, Beethoven, Brahms, Mahler) platí jeho nahrávky dodnes jako klasické. Z české hudby nahrál díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Méně známé je Walterovo vlastní skladatelské dílo. Napsal dvě symfonie a řadu děl komorní, písňové i sborové hudby, která se však hraje jen vzácně. Vedle řady časopiseckých článků napsal i několik knih, například „O mravní síle hudby“ (1935), „Gustav Mahler“ (1936), „Téma a variace: vzpomínky a myškenky“ (1947), „O hudbě a muzicírování“ (1957) a v roce 1969 vyšly i jeho dopisy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bruno Walter na anglické Wikipedii a Bruno Walter na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bruno Walter
  • B. Walter, Gustav Mahler. Praha: Melantrich 1958
  • B. Walter, Téma s variacemi: vzpomínky a úvahy. Praha: SHV 1965

Externí odkazyEditovat