Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz)

kostel ve Zhořelci

Kostel svatého Petra a Pavla (německy Pfarrkirche St. Peter und Paul, zkráceně Peterskirche) je farním kostelem Evangelické městské obce ve Zhořelci (Görlitz), který se svou měděnou střechou a párem věží tvoří dominantu města. Tento pětilodní halový kostel je největším a nejstarším kostelem tohoto typu v Sasku a sloužil jako předloha pro některé pozdější stavby.[1] Kostel, který se nachází nad Niským údolím, bývá označován jako „nejkrásnější Boží dům na Nise“.[2]

Kostel svatého Petra a Pavla
v Görlitz
Pohled na farní kostel sv. Petra a Pavla v Görlitz od jihu
Pohled na farní kostel sv. Petra a Pavla v Görlitz od jihu
Místo
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Sasko Sasko
Zemský okres Zhořelec
Obec Görlitz
Souřadnice
Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz) (Německo)
Základní informace
Církev evangelická
Farnost Evangelická městská obec v Görlitz
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Datum posvěcení 1225, 1457
Světitel Kaspar von Schönberg
Architektonický popis
Architekt Conrad Pflüger, Urban Laubanisch, Blasius Börer
Stavební sloh gotika, renesance, novogotika
Typ stavby halový kostel
Výstavba 1425–1497
Specifikace
Kapacita 2500 míst
Délka 72 m
Šířka 39 m
Výška 84 m
Odkazy
Adresa Bei der Peterskirche 9, Görlitz
Oficiální web http://www.innenstadtgemeinde-goerlitz.de/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavební historieEditovat

Podle tradice, která se opírá především o svědectví Kosmovy kroniky, se na místě dnešního farního kostela sv. Petra a Pavla nacházelo spáleniště, na němž Soběslav I. nechal v letech 1126–1131 spolu s jinými hrady na tehdejší česko-polské hranici vystavět hrad Yzcorelik, to jest hrad na vyhořelém místě.[3][4][5][6]

Ve starší literatuře se objevuje údaj, že pozdější románskou baziliku na tomto místě vysvětil 19. května 1225 míšeňský biskup Bruno III., což však bylo např. Richardem Jechtem zpochybněno.[7] Jisté ale je, že dochované pozdně románské portály z předchozí stavby pocházejí z let 1225–1235. Začátek výstavby pozdně gotického halového kostela nesporně souvisel s tradovaným položením základního kamene v roce 1423. Pramen z roku 1461 uvádí: [...] inchoata est capella S. Georgii retro ecclesiam S. Petri. („započata je kaple sv. Jiří za kostelem sv. Petra“)[8] První v tomto roce rozestavěnou částí byl tedy spodní kostel označovaný jako kaple sv. Jiří. Bezprostředně po dostavbě kaple pokračovala stavba kostelní lodi, jejíž klenbu dokončil zhořelecký stavitel Konrád Pflüger roku 1497. Dokumenty dokládající založení kostelní lodi a zahájení stavby klenby se nedochovaly, ale předpokládá se, že od roku 1461 se stavělo i zde, neboť z dokumentu je patrna poptávka po velké a vysoce kvalitní architektuře chóru.[9] Od roku 1423 byla budována, popř. rozšířena kostelní loď, v roce 1430 byl jihovýchodní portál opatřen portréty sv. Petra a Pavla. Úprava jižní fasády nápadně připomíná styl Parléřovy huti. Nejpozději kolem roku 1450 vzniklo severní hrazení kostelní lodi. Výsledný pětilodní prostor představuje zvláštní výjimku, která je vysvětlitelná jen topografickou situací (kostel stojí na svahu). Z tohoto důvodu v této fázi ještě neproběhlo komplikované rozšíření chóru, nýbrž značné rozšíření kostelní lodi po stranách. Severní fasáda klenebního pole z let 1456–1463 je odvozena od jižní lodi chrámu sv. Petra v Budyšíně, její provedení je ale nesrovnatelně bohatší a rozmanitější.[9] Výstavba chóru zřejmě začala teprve v roce 1461. Bývalo sice zvykem začínat církevní stavby na východě, ale ve Zhořelci to komplikovala zvláštní topografická situace. Nelze sice vyloučit, že zde existoval nějaký gotický předchůdce tohoto chóru, stávající chór se třemi apsidami a s komplexem sakristie byl však bez pochyby vybudován až po stavbě pětilodní kostelní haly. Při jeho výstavbě bylo východní klenební pole kostelní lodi zjevně integrováno do sakristie. Formy chóru, zejména lomených oken, z této doby po roce 1461 odpovídají formám míšeňského hradu Albrechtsburgu od Arnolda von Westfalen. Interiér kaple sv. Jiří se vyznačuje řadou inovací s nimiž je tu nápaditou klenbou vyřešen problém značného rozpětí střední lodi, která se nachází nad kaplí. Další zvláštností kaple sv. Jiří je řešení klenby v jejím jižním portálu.[9] Poslední fází pozdně gotické výstavby kostela bylo zaklenutí pětilodní haly pod vedením mistra Kondráda Pflügera v letech 1490–1497. V roce 1495 poslala městská rada Pflügerovi na pomoc dva políry: Urbana Laubanische a Blasia Börera, kteří pod jeho vedením zahájili zaklenutí severní lodi. Datum ukončení závěrečných prací na klenbě kostelní lodi je známo z nápisu v jižním rohu západní fasády: „Urban Laubanisch und Blasius Böhrer/Polirer/neben Cunrad Pflügern/ dieser Stadt Werck-Meister/ haben Anno 1497. A. 1. 6. 0. den 14. Aug. [kamenické značky] dieses löbliche Gebäude der Kirchen SS. Petri und Pauli mit den Pfeilern und darauf stehenden Gewölben vollendet.“ Ve stylistickém ohledu připomínají jednotlivé prvky této klenby řešení použité v lipských kostelech sv. Mikuláše a sv. Tomáše. Není ovšem sporu, že Pflügerovým dílem hornolužické stavitelské umění poprvé vykročilo z poparléřovské stavební tradice. Realizace tohoto projektu pak svědčí o hospodářské síle Zhořelce.[10]

Druhé vysvěcení míšeňským biskupem Kasparem von Schönbergem proběhlo ještě během stavby v roce 1457, tehdy bylo kostelu dáno jméno Sanctorum Petri et Pauli a oba apoštolové byli prohlášeni za jeho patrony. Součástí původního pozdně gotického vybavení bylo vedle hlavního oltáře 35 dalších menších oltářů. V roce 1525 kostel poškodil požár a musely být zřejmě provedeny obnovovací práce. Zhořelecký stavitel Wendel Roßkopf připojil k severnímu boku kostela předsíň datovanou letopočtem 1543, která se vyznačuje mísením prvků pozdní gotiky a renesance. Do městského požáru v roce 1691 pak proběhlo jen málo stavebních úprav. Teprve po kompletním zničení inventáře začala v témže roce celková obnova. Dne 7. května 1696 mohl být kostel vybavený mezitím barokním oltářem, kazatelnou, Slunečními varhanami a novými zvony znovu vysvěcen. Tehdy bylo také instalováno 38 nových oken, na něž přispěla šlechta, cechy a jednotliví měšťané. V roce 1862 začala první sbírka na stavbu dvou novogotických z části betonových věží o výšce 84 m, která byla realizována v letech 1889–1891. Roku 1893 byly firmou Türcke z Žitavy obnoveny okenní vitráže.[7] Dne 7. května 1945 byl ustupujícím wehrmachtem odstřelen blízký staroměstský most, což následkem tlakové vlny zničilo (s jednou výjimkou) všechna skleněná okna a částečně silně poškodilo kružbu a střechu.[11] V letech 1948–1961 byly restaurovány okenní kružby a kaple sv. Jiří. Další renovace vnějšího pláště kostela probíhala v letech 1978–1981, interiér byl restaurován v letech 1981–1992, přičemž bylo cílem dosáhnout podoby jednotlivých detailů, která by odpovídala stavu kolem roku 1500. V období let 2003–2005 se konala další obnova, při níž byly věže světle omítnuty.[12]

Popis stavbyEditovat

 
Pohled do interiéru kostela
ukázat jako 360° panorama

Kostelní loďEditovat

Kostel sv. Petra a Pavla je se svou délkou 72 m, šířkou 39 m a s výškou střední lodi 24 m největším a nejvýznamnějším halovým kostelem na východě Německa. Tento pětilodní halový kostel se sedmi klenebními poli v hlavní lodi, třemi odstupňovanými apsidami a postranními loděmi různé výšky je nad svými třemi prostředními loděmi pokryt měděnou střechou, obě postranní lodi jsou potom pokryty střešními taškami. V jižní postranní lodi jsou mezi opěrnými pilíři umístěny nejrůznější kaple. Z vnějšího pohledu jsou na západě postranních lodí integrovány pozdně románské pozůstatky původní baziliky. Na západní straně je velký sochařsky zdobený portál, jehož pozdně románské formy byly v letech 1595–1596 renesančně upraveny Wendelem Roßkopfem a Melchiorem Kunzem. Uvnitř nesou štíhlé profilované pilíře bez hlavic síťovou klenbu nad postranními loděmi a klenbu s hvězdicovými formami v prostřední lodi. Severní postranní loď se z části vyznačuje bohatě zdobenými okny s kružbou typu „rybí měchýř“, která se podobá oknům v jižní lodi chrámu sv. Petra v Budyšíně. Zbylá užší okna jsou vybavena jednoduššími formami kružby s motivy křížového oblouku. V západní části vnějších postranních lodí jsou klenební nástavce podepřeny konzolovými hlavicemi. Jihozápadní předsíň je pozdně gotickým mistrovským dílem následovníků Petra Parléře, které se skládá z pravoúhlého prostoru propojeného s třístranným baldachýnem. Po stranách portálu jsou figurami zaplněné niky a vlys s konzolovými hlavicemi.

Kaple svatého JiříEditovat

Kaple svatého Jiří označovaná také jako spodní kostel nebo krypta datovaná do let 1461–1465 je trojlodní, přičemž střední loď je vloženou řadou osmibokých sloupů rozdělena na dvoulodí. V provedení této architektury se objevuje řada hříček a neobvyklých motivů. Několikanásobně projmuté náběhy klenebních žeber jsou natolik neobvyklé, že mají téměř charakter signatury.[13] Od roku 1525 byla kaple nevyužívaná, během rekonstrukce roku 1734 byla opatřena kazatelnou a oltářem. Po té se prosadil zvyk sloužit zde každoroční bohoslužbu na den svatého Jiří.[7] V roce 2018 se zde konaly evangelické bohoslužby v polském jazyce a setkání ekumenického společenství Taizé.[14]

InteriérEditovat

Hlavní oltářEditovat

 
Hlavní oltář
 
Kazatelna
 
Zachované okno s malbou Dvanáctiletý Ježíš v chrámu

Hlavní oltář byl vystavěn v roce 1695 z pískovce a leštěného štukového mramoru. Jeho autorem je drážďanský dvorní sochař, řezbář a architekt George Heermann (1640–1700). Architektonická sestava se skládá z podstavce s postranními průchody, zakřiveného trojdílného hlavního patra se sloupy, pilíři a štítem a konečně z vysokého nástavce s trojúhelníkovým štítem s předsazenou střední částí, který je bohatě figurativně ozdoben. V hlavním patře oltáře jsou znázorněny nástroje Kristova utrpení, v postranních volutách podstavce jsou figury andělů; nad hlavní římsou jsou evangelisté, závěr nástavce pak tvoří zobrazení křesťanských ctností. Oltářní obraz ukazuje Nanebevstoupení Páně, jehož transfigurace se opírá o Raffaela, na predelle je znázorněno ukládání Krista do hrobu. Železná mříž pochází z roku 1698.

Kazatelna a laviceEditovat

Kazatelna je datována do roku 1693. Je z pískovce s bohatou vegetativní ornamentikou v bílé a zlaté barvě. Konstrukce je podpírána figurou anděla, na korpusu kazatelny jsou znázorněni evangelisté. Na dřevěném poklopu jsou apoštolové a proroci.

Radní lavice pod emporou z roku 1695 je zdobena alegorickými figurami hojnosti a spravedlnosti a radními erby. Ve východním závěru postranní lodi stojí tři honosné dřevěné zpovědnice. Zpovědnice ve vnější severní postranní lodi vytvořil v roce 1717 hornolužický řezbář a kameník Caspar Gottlob von Rodewitz (1679–1721). Obě zpovědnice v severních a jižních apsidách pocházejí z doby kolem roku 1694.

Epitafy a další vybaveníEditovat

Součástí vnitřního vybavení kostela je řada epitafů. Nejvelkolepější epitaf se nachází v severní lodi. Pro městského písaře Christiana Mollera von Mollerstein († 1714) byl pravděpodobně proveden podle návrhu Caspara Gottloba von Rodewitz z alabastru, mramoru a pískovce saským sochařem Johannem Matthäusem Oberschallem (1688–1755). Další epitafy pro městského písaře Gottfrieda Gerlacha († 1737) z roku 1741 a pro Svobodného pána Rudolpha Ferdinanda Silwera von Silwerstein s velmi bohatým rámováním lze nalézt rovněž v severní lodi.

U oltářních pilířů je pomník pro duchovního Christopha Seiferta († 1702), jenž byl hlavním farářem v době obnovy po požáru roku 1691, s anděly a listovím. Tamtéž je i pomník pro Christiane Luisu von Gersdorf († 1779) z roku 1783. Na stěnách sakristie jsou portréty zdejších pastorů z 16. až 19. století.

Křestní kaple pod západním klenebním polem vnější postranní lodi je ohraničena bohatě zdobenou kovanou mříží od Hanse Mantlera z roku 1617. Jedinou okenní vitráží z roku 1893, kterou nezničil odstřel staroměstského mostu na konci druhé světové války, zobrazuje dvanáctiletého Ježíše v chrámu.

Sluneční varhanyEditovat

 
Sluneční varhany

Takzvané „Sluneční varhany“ vznikly v souvislosti s obnovou kostela po velkém požáru v roce 1691, který zničil veškerý pozdně gotický inventář včetně původních varhan. Pozoruhodný je zvláště jejich prospekt, který v letech 1697–1703 ozdobil sochař a architekt Johann Conrad Buchau (1682–1703) plastickými reliéfy 16 sluncí, pročež je tento nástroj označován jako „Sluneční varhany“. Jedná se při tom o obličeje stylizovaných sluncí, z nichž kolem dokola vycházejí malé píšťaly na způsob „slunečních paprsků“. Čtyři z těchto sluncí jsou němá, dvanáct z nich při hraní zní. Jsou totiž součástí tzv. sluneční mixtury jednoho z rejstříků varhan, kde tvoří 12dílnou pedálovou mixturu.[15] Stavitelem původních varhan dokončených v roce 1703 byl Eugenio Casparini (původně Johann Eugen Caspar; 1623–1706), jenž se v tomto oboru vyučil v Itálii. Historické Caspariniho varhany se však nedochovaly, již v letech 1827–1828 byly přestavěny Josephem Schinkem a Carlem Ferdinandem Buckowem, ještě jednou potom v letech 1845–1928 Friedrichem Nikolausem Jahnem. V roce 1894 postavila varhanářská firma Schlag & Söhne ve starém Caspariniho prospektu nové varhany. Ty ovšem byly v letech 1926–1928 nahrazeny novým nástrojem firmy W. Sauer Orgelbau Frankfurt. Od roku 1997 je zde nový nástroj švýcarské firmy Mathis Orgelbau AG. Má 88 zvukových rejstříků (6219 píšťal) na čtyřech manuálech a jednom pedálu.[16]

I Hlavní manuál C–a3
Principal 16′
Velká oktáva 8′
Viola di gamba 8′
Flétna dutá 8′
Flétna trubicová 8′
Fiffaro 8′
Kvinta trubicová flétnová 6′
Oktáva 4′
Flétna špičatá 4′
Salicet 4′
Kvinta 3′
Superoktáva 2′
Mixtura IV 2′
Cimbál III 1+13
Kornet V
Bombart 16′
Trompeta 8′
Klarina 4′
II Horní manuál C–a3
Kvintadena 16′
Principal 8′
Kryt hrubý 8′
Kvintadena 8′
Onda maris 8′
Oktáva 4′
Flétna trubicová 4′
Zink II 2+23
Sedecima 2′
Zvonek 2′
Vigesima nona 1+13
Cimbál ostrý III 1′
Cornetti III
Trompeta 8′
Krumb-Horn 8′
Šalmaj 4′
Tremulant
III Prahový manuál C–a3
Bordun 16′
Viola pomposa 16′
Diapason 8′
Flétna dvojitá 8′
Bordun 8′
Salicional 8′
Gamba 8′
Vox coelestis (ab c0) 8′
Principal 4′
Flétna traversa 4′
Viola d’amore 4′
Flétna špičatá 3′
Píšťala švýcarská 2′
Violon 2′
Piccolo 1′
Mixtura V 2′
Harmonia aeth. III 2+23
Bombard 16′
Trompeta harm. 8′
Hautbois 8′
Voix humaine 8′
Clarinett 8′
Clairon 4′
Tremulant
IV Prsní manuál C–a3
Kryt 8′
Praestant 4′
Flétna krytá doux 4′
Nasat 3′
Oktáva 2′
Roh kamzičí 2′
Kvinta Nasat 1+12
Tercie 1+12
Super-Sedecima 1′
Ostrá Mixtura III 1+13
Hobois 8′
Tremulant
Pedál C–f1
Velký Principal bas 32′
Principal bas 16′
Contrabas 16′
Subbas 16′
Velký kvintový bas 12′
Oktávový bas 8′
Roh kamzičí-bas 8′
Flétna jubal 8′
Superoktávový bas 4′
Flétna jubal 4′
Flétna selská 2′
Mixtura VI 2+23
Kontrapozouny 32′
Pozouny 16′
Fagotti 16′
Trompetový bas 8′
Tromba 8′
Klarinový bas 4′
Vox angelica 2′
  • Spojky:
    • Normální spojky: II/I, III/I, IV/I, IV/II, IV/III, III/II, I-P, II-P, III-P, IV-P.
    • Superoktávové spojky: III/P
    • Suboktávové spojky: III/I, III/III
  • Vedlejší rejstřík: cymbelstern, slavík, ptačí zpěv, tamburo 16′, kuckuck, sluneční mixtura (12dílná pedálová mixtura s trombou 8′)
  • Hrací pomůcky: tutti, vypínač, spojky, standardní tlačítko Setzer s 1000 kombinacemi, crescendový válec se čtyřmi kombinacemi.

ZvonyEditovat

 
Zvon Schlesierglocke v severní věži

Kostel sv. Petra a Pavla má čtyři zvony, z nichž dva historické zvony jsou pozůstatkem původního vybavení zvonice. Ze současných zvonů se 2–4 nachází v části stavby mezi oběma věžemi. Velký zvon je ve stejné úrovni na severní věži. Zvonice v jižní věži je prázdná. Menší zvony visí na ocelové konstrukci, zvon 1 na konstrukci dřevěné. Někdejší velký zvon „Marie“ byl v roce 1696 odlit zvonařem Hannibalem Brorsem a do roku 1917 patřil k největším historickým zvonům v Německu. Se svým tónem d° byl ve své době rovněž nejhlouběji znějícím německým zvonem. Teprve s odlitím Císařského zvonu (Kaiserglocke) v Kolíně nad Rýnem byl tón „Marie“ o půltón překonán. S váhou asi 11800 kg a průměrem 246 cm byla jeho hmotnost, ne však tón předstihnut erfurtským zvonem „Gloriosa“. Tento cenný zvon byl roku 1917 z věže sňat a roztaven pro válečné účely. V kostele je k vidění sádrový model 1:1, který zprostředkovává alespoň optickou představu o rozměrech legendární „Marie“. Ze zvonařské dílny Hannibala Brorse se zachoval další velký zvon s tónem fis°, který je však prasklý.

č. Jméno Průměr Hmotnost Tón Materiál Kovolitec Rok odlití
1 Schlesierglocke (v současné době nezvoní) 218,0 cm 7100 kg fis0 bronz Hannibal Brors 1696
2 Totenglocke (v současné době nezvoní) 184,5 cm 2500 kg cis´ ocel se 4 % uhlíku Schilling & Lattermann 1956
3 Vaterunserglocke (v současné době nezvoní) 152,5 cm 1600 kg ocel se 4 % uhlíku Schilling & Lattermann 1956
4 Taufglocke 107,0 cm 790 kg bronz Michael Weinhold 1716

ZajímavostiEditovat

Místo faráře v kostele sv. Petra a Pavla patřilo k prestižním i lukrativním a zastávaly ho nejednou významné osoby, např. v roce 1357 notář Karla IV. Mikuláš z Kremže či Jan z Kyttlitz, potomní biskup v Lebus a Míšni.[17]

V roce 1702 vstoupil do služeb kostela hudební skladatel a hudebník Christian Ludwig Boxberg (1670–1729) jako zdejší varhaník. Boxberg byl známý především svými kantátami a operou Sardanapalus (1698). Roku 1704 publikoval svůj popis Slunečních varhan, které postavil Eugenio Casparini.[18]

V říjnu roku 1989 byl kostel sv. Petra a Pavla jako první v Görlitz otevřen pro tzv. mírové modlitby, které zde předznamenaly konec politického systému NDR.[19]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pfarrkirche St. Peter und Paul (Görlitz) na německé Wikipedii.

  1. Stadt Görlitz. Pfarrkirche St. Peter und Paul (Peterskirche) [online]. Stadt Görlitz [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (německy) 
  2. MICKLITZA, Kerstin; MICKLITZA, André. Görlitz : Sehenswürdigkeiten, Kultur, Szene, Umland, Reiseinfos. 1. vyd. Berlin: Trescher Verlag, 2016. 153 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89794-353-7. S. 78. (německy) 
  3. Cosmae chronica Boemorum. In: Georg Heinrich Pertz (Hrsg.). Chronica et annales aevi Salici. Monumenta Germaniae Historica 11. Scriptores 9. Hannover: Hahn-Verlag, Hannover 1851, 1851. ISBN 3-7772-6313-3. S. 1–209, 843–846. (latinsky)
  4. Cosmae chronica Boemorum. Příprava vydání Josef Emler (Hrsg.). Prag: [s.n.], 1874. ISBN 3-487-12666-4. S. 205, Z. 4–6. (latinsky) 
  5. NEUMANN, C. G. Geschichte von Görlitz. Görlitz: Heyn, 1850. 730 s. Dostupné online. Kapitola 1. Die St. Peter- und Paul-Kirche, s. 641–651. (německy) 
  6. Společnost přátel Lužice. Zhořelec [online]. Společnost přátel Lužice, 2008-2015 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  7. a b c SCHÖNWÄLDER, Maximilian. Geschichte der evangelischen Haupt- und Pfarrkirche zu St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitz: Verlag der Bierling'schen Buchhandlung, 1896. 20 s. Dostupné online. (německy) 
  8. LEMPER, Ernst-Heinz. Evangelische Pfarrkirche St. Peter und Paul in Görlitz. Regensburg: [s.n.], 1995. (Schnell & Steiner Kunstführer ; Nr. 2005). S. 11. (německy) 
  9. a b c BÜRGER, Stefan. Rezipierend und initiierend : die Baukunst Arnold von Westfalens und ihre Neubewertung im mitteleuropäischen Kontext. Zeitschrift für Kunstgeschichte. 2008, roč. 71, s. 497–512. Dostupné online. ISSN 0044-2992. (německy) 
  10. BÜRGER, Stefan. Das figurierte Gewölbe von 1497 in der Pfarrkirche St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitzer Magazin : Geschichte und Gegenwart der Stadt Görlitz und ihrer Umgebung. 2003, roč. 16, s. 27–42. Dostupné online. ISSN 1439-2690. (německy) 
  11. Schicksale deutscher Baudenkmale im Zweiten Weltkrieg. Band 2. Příprava vydání Götz Eckardt. Berlin: Henschel Verlag, [s.a.]. 303–544 s. ISBN 3-926642-24-6. S. 443. (německy) 
  12. Heidelmann & Klingebiel Planungsgesellschaft mbH. Referenzprojekt Pfarrkirche St. Peter und Paul Görlitz : Übersicht zum Objekt [online]. Heidelmann & Klingebiel Planungsgesellschaft mbH [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (německy) 
  13. ÚDKU KTF UK. Zhořelec od konce vlády Lucemburků [online]. ÚDKU KTF UK [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  14. Evangelische Innenstadtgemeinde Görlitz. Gottesdienste [online]. Evangelische Innenstadtgemeinde Görlitz [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  15. Mathis Orgelbau AG. Evang.-luth. Bischofskirche St. Peter und Paul : Disposition der Sonnenorgel [online]. Mathis Orgelbau AG, 2004 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (německy) 
  16. SEELIGER, Reinhard. Die Görlitzer Sonnenorgel [online]. „Freundeskreis Görlitzer Sonnenorgel” e. V. [cit. 2018-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z [hhttp://www.kkvsol.net/kirche/gemeinden/goerlitzinnenstadt/sonnenorgel originálu]. (německy) 
  17. BOBKOVÁ, Lenka; BŘEZINA, Luděk; ZDICHYNEC, Jan. Horní a Dolní Lužice. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 232 s. (Stručná historie států; sv. č. 54). ISBN 978-80-7277-382-4. S. 101. 
  18. SØRENSEN, Søren. Boxberg, Christian Ludwig. In: Friedrich Blume (Hrsg.). Die Musik in Geschichte und Gegenwart: allgemeine Enzyklopädie der Musik, Personenteil 3. Bj-Cal. Kassel: Bärenreiter, 2000. ISBN 3-7816-1112-8. S. 588–589. (německy)
  19. Büro Offene Kirchen. Offene Kirchen Görlitz [online]. Büro Offene Kirchen, 2011 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (německy) 

LiteraturaEditovat

  • BOXBERG, Christian Ludwig. Ausführliche Beschreibung der großen neuen Orgel in der Kirchen zu St. Petri und Pauli allhie zu Görlitz. Görlitz: Laurentius, 1704. Dostupné online. (německy) 
  • BÜRGER, Stefan. Das figurierte Gewölbe von 1497 in der Pfarrkirche St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitzer Magazin : Geschichte und Gegenwart der Stadt Görlitz und ihrer Umgebung. 2003, roč. 16, s. 27–42. Dostupné online. ISSN 1439-2690. (německy) 
  • BÜRGER, Stefan; WINZELER, Marius. Die Stadtkirche St. Peter und Paul in Görlitz : Architektur und Kunst. Dössel: Stekovics, 2006. 159 s. ISBN 978-3-89923-137-3. (německy) 
  • Geschichte der Görlitzer Peterskirche. StadtBild Jahresbuch : Görlitz das Beste aus den Ausgaben. 2003. Dostupné online. (německy) 
  • HAUPT, Leopold. Geschichte der berühmten Orgel in der Haupt- und Pfarrkirche zu St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitz: In Komission der Hehn'schen Buchhandlung, 1859. 40 s. Dostupné online. (německy) 
  • HAUPT, Leopold. Geschichte der Evangelischen Haupt- und Pfarrkirche zu St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitz: [s.n.], 1857. (německy) 
  • LEMPER, Ernst-Heinz. Die Peterskirche zu Görlitz. Berlin: Union-Verlag, 1954. 31 s. (Das christliche Denkmal ; H. 19). (německy) 
  • LEMPER, Ernst-Heinz. Evangelische Pfarrkirche St. Peter und Paul in Görlitz. Regensburg: [s.n.], 1995. (Schnell & Steiner Kunstführer ; Nr. 2005). (německy) 
  • NEUMANN, C. G. Geschichte von Görlitz. Görlitz: Heyn, 1850. 730 s. Dostupné online. Kapitola 1. Die St. Peter- und Paul-Kirche, s. 641–651. (německy) 
  • NITSCHE, Christian. Beschreibung der berühmten und prächtigen Kirche zu SS. Petri und Pauli in Görlitz. Görlitz: Joh. Gottlob Laurentium, [ca. 1725]. Dostupné online. (německy) 
  • SCHÖNWÄLDER, Maximilian. Geschichte der evangelischen Haupt- und Pfarrkirche zu St. Peter und Paul in Görlitz. Görlitz: Verlag der Bierling'schen Buchhandlung, 1896. 20 s. Dostupné online. (německy) 
  • WINZELER, Marius. Die Evangelische Stadtkirche St. Peter und Paul Görlitz. Příprava vydání Evangelische Innenstadtgemeinde Görlitz. Dößel (Saalekreis): Verlag Janos Stekovics, 2010. 32 s. ISBN 978-3-89923-254-7. (německy) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Petra a Pavla v Görlitz ve Wikimedia Commons