Bedřich Rakousko-Těšínský

rakouský arcivévoda

Bedřich Rakousko-Těšínský (4. června 1856, Židlochovice[1]30. prosince 1936, Mosonmagyaróvár, Uhry; německy: Friedrich Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen) byl arcivévoda rakouský, armádní generální inspektor armády Rakouska-Uherska a v letech 1914–1916 její vrchní velitel. Od roku 1895 byl také posledním držitelem Knížectví těšínského. Je údajným markýzem Gerem ze Slezských písní Petra Bezruče.[2]

Bedřich Rakousko-Těšínský
kníže těšínský
Polní maršál arcivévoda Bedřich Rakouský
Polní maršál arcivévoda Bedřich Rakouský
Doba vlády 18951918
Úplné jméno Fridrich Maria Albrecht Vilém Karel Rakousko-Těšínský
Narození 4. června 1856
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. prosince 1936 (ve věku 80 let)
Mosonmagyaróvár
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
Předchůdce Albrecht Fridrich
Manželka Isabela z Croy
Potomci Marie Kristýna
Marie Anna
Maria Jindřiška
Natálie
Štefanie
Gabriela
Isabela
Marie Alice
Albrecht
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
Matka Alžběta Františka Marie Rakouská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ, mládíEditovat

Jeho rodiči byli rakouský arcivévoda Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (18181874) a arcivévodkyně Alžběta Františka Marie. Arcivévoda Bedřich měl pět sourozenců. Starší bratr František Josef zemřel jako dítě, mladší Marie Kristýna (18581929) byla španělskou královnou a bratr Evžen (18631954) byl posledním světským velmistrem Řádu německých rytířů, dalšími byli Karel Štěpán (18601933) a nejmladší sestra Marie Eleonora (*/† 1864), jež zemřela v kojeneckém věku.

Arcivévoda Bedřich byl od útlého mládí připravován pro vojenskou kariéru, současně systematicky ale i na převzetí správy majetku svého strýce a adoptivního otce arcivévody Albrechta Fridricha (z jehož tří dětí syn Karel zemřel jako nemluvně, nejmladší dcera Matylda zemřela jako osmnáctiletá a nejstarší Marie Terezie (1845–1927) se provdala za württemberského vévodu Filipa). Proto okruh jeho vzdělání zahrnoval kromě jiného i hornictví, hutnictví, zemědělství (zejména mlékařství) i tesařství. Po smrti svého srýce zdědil obrovský majetek: Těšínské knížectví (Herzogtum Teschen), panství Ungarisch-Altenburg (Magyaróvár) a Bellye (Bilje), alodiální statky Saybusch (Land Saybusch/Państwo Żywieckie), Židlochovice (Seelowitz) a Frýdek (Friedek).

V roce 1905 se přestěhoval z Bratislavy (Prešpurku) do Albrechtova paláce ve Vídni na Augustinerbastei a věnoval se správě zděděného majetku, ke kterému připojil panství Víglaš (Véghles), Topolovac u Sisaku a Klachau-Wörschach. Některé jeho podniky vlastnily výsadní monopol, např. na mléko a mléčné výrobky, kořalku, cukr nebo olej (většina konzumovaného mléka ve Vídni pocházela z jeho panství). Arcivévoda Bedřich byl nejen velkostatkářem, ale i prvotřídním podnikatelem. Zajímal se také o numismatiku a umění.[3]

Vojenská kariéraEditovat

Vojenskou dráhu nastoupil v roce 1874; jeho kariéra postupovala velmi rychle, stal se generálem 5. armády v Prešpurku. Po smrti strýce Albrechta převzal majetky v těšínském Slezsku a když byl o deset let později jmenován generálním inspektorem armády, přesídlil z Prešpurku do Vídně. Od roku 1907 se stal vrchním velitelem císařsko-královské zemské obrany. Po konfliktu s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem počátkem léta roku 1914 podal demisi z vojenských funkcí, ale již po výbuchu první světové války po zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914 ho císař František Josef I. jmenoval hlavním velitelem rakouské armády a udělil mu hodnost polního maršálka. Tak se stal Těšín v letech 19141916 sídlem hlavního štábu rakousko-uherské armády. Poté, co koncem roku 1916 po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916) nový císař Karel I. převzal vrchní velení armády, stal se arcivévoda Bedřich jeho zástupcem, ale v únoru roku 1917 byl z této pozice odvolán.

Působení mimo armáduEditovat

Za svoje úspěchy v oblasti ekonomie získal arcivévoda Bedřich doktoráty na univerzitách ve Vídni, Praze, Brně a ve Lvově. Např. v jeho hutích v Ustroni se poprvé v Evropě začaly vyrábět parní pluhy. Kromě toho byl arcivévoda i mecenášem umění. Zděděné sbírky v galerii Albertina rozšířil o díla Albrechta Dürera, Rembrandta, Holbeina, Fra Bartolomea, Waldmüllera, Moneta, Menzela, Delacroixe. Numismatickou sbírku, které věnoval většinu svého volného času, si vyhradil pro sebe.[4]

Po rozpadu Rakouska-UherskaEditovat

Po skončení první světové války arcivévoda Bedřich pozbyl svých majetků na území:

  • Československa: panství Těšín a Frýdek (60 000 čtverečních sáhů, veškerý majetek s průmyslovými podniky); Židlochovice (11 600 čtverečních sáhů, se zámkem a cukrovarem); panství Víglaš (42 300 čtverečních sáhů, dvě pily, zámek s hospodářskými dvory); v Bratislavě palác a dva nájemní domy.
  • Polska: panství Těšín se zámkem (50 000 čtverečních sáhů, pivovar, továrna na likéry, pila).
  • Jugoslávie; panství Bellye/Bilje (86 000 čtverečních sáhů, továrna na zpracování masa, mlýn, továrna na stroje, cihelny); panství Topolovac u Sisaku (14 000 čtverečních sáhů, průmyslové podniky, cukrovar v Baranyavár/Branjin Vrh.
  • Rumunska: panství Hunyad (Hunedoara/Eisenmarkt) a lesy (23 000 čtverečních sáhů).
  • Itálie: vila a statek Arco.
  • Rakouska: 2 paláce (Augustinerbastei, Hofgartengasse čp. 3) ve Vídni, galerie umění Albertina.

Zůstal mu majetek na území:

  • Rakouska: vídeňský činžovní dům (Neulinggasse čp. 42), který v důsledku ochrany nájemců nepřinášel žádný příjem; činžovní dům a dvě stavební parcely (Rechte Bahngasse čp. 30), které následně prodal americké společnosti; zámek Weilburg v Bádenu (bez aktivních příjmů); panství Halbthurn/Féltorony v Burgenlandu (část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, která byla oddělena od Maďarska), 15 000 čtverečních sáhů; po svržení proletářské diktatury v Maďarsku musel být tento majetek draze restaurován. V roce 1922 byla arcivévodovi Bedřichovi v Rakousku vyměřena daň z majetku ve výši 530 milionů korun; která tak pohltila jeho zbývající majetek, takže následně nedisponoval v Rakousku žádným movitým majetkem.
  • Maďarska: zbylá část panství Ungarisch-Altenburg/Magyaróvár, od r. 1939 Mosonmagyaróvár (17 000 čtverečních sáhů), po svržení proletářské diktatury muselo být uvedeno do původního stavu; panství Sátorhely u Bilje (21 000 čtverečních sáhů), které bylo dvakrát zcela vyplundrováno.

Veškerý zbylý nemovitý majetek byl zatížen hypotékou ve výši 7 milionů CHF. K opravě vyplundrovaných a poničených statků si musel arcivévoda Bedřich vzít půjčku ve výši dvou miliard maďarských korun. Jeho finanční situaci zatěžovaly ještě další závazky z dob Rakouska-Uherska.

Finančně se musel postarat také o 194 penzistů v Rakousku (včetně 58, kteří na něj podali hromadnou žalobu), 53 penzistů v Československu, 24 penzistů v Maďarsku a 7 penzistů ve zbylých národních státech. Kromě toho na něm leželo značné patronátní břemeno. V neposlední řadě musel vydržovat svou rodinu (zcela nebo zčásti): manželku a dvě dětí (Albrechta a Gabrielu), ovdovělou dědičnou princeznu zu Salm-Salm, vdanou princeznu Bourbonsko-Parmskou, vdanou princeznu z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu, baronku Alici Waldbott von Bassenheim, dědičnou princeznu Isabelu.[5]

Do Maďarska, kde mu zůstala dvě panství, přesídlil spolu s rodinou v roce 1921. Tam také 30. prosince roku 1936 poslední těšínský kníže zemřel a byl pochován v rodinné hrobce farního kostela sv. Gottharda v Mosonmagyaróváru.

PotomciEditovat

Dne 8. října 1878 se oženil s princeznou Isabelou z Croÿ-Dülmen, která mu porodila devět dětí:

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Isabela Augusta Reuss Greiz
 
'arcivévoda Bedřich Maria Albrecht'
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Židlochovice
  2. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 312. 
  3. Brigitte Hamann, Georg Hamann: Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann, Amalthea Signum Verlag, 2016.
  4. HAMANN, Brigitte; HAMANN, Georg. Die Habsburger: Ein biographisches Lexikon. Herausgegeben von Brigitte Hamann. Überarbeitete, ergänzte und korrigierte E-Book-Ausgabe. Herausgegeben und mit einem Vorwort von Georg Hamann. [s.l.]: Amalthea Signum Verlag 423 s. Dostupné online. ISBN 978-3-903083-44-8. (německy) Google-Books-ID: RZl3DwAAQBAJ. 
  5. ANNO, Die Stunde, 1925-07-05, Seite 4: Der verarmte Erzherzog Friedrich.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Albrecht Fridrich
  Těšínský kníže
18951918
  Nástupce:
zánik knížectví