Otevřít hlavní menu

Evžen Rakousko-Těšínský

rakouský arcivévoda

Evžen Rakousko-Těšínský (21. května 1863 Židlochovice30. prosince 1954 Merano) byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, syn arcivévody Karla Ferdinanda Těšínského a arcivévodkyně Alžběty Rakouské. V letech 18941923 působil jako velmistr Řádu německých rytířů.

Evžen Rakousko-Těšínský
Velmistr řádu německých rytířů
Evžen Rakousko-Těšínský v roce 1888
Evžen Rakousko-Těšínský v roce 1888
Narození 21. května 1863
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. prosince 1954 (ve věku 91 let)
Merano
ItálieItálie Itálie
Místo pohřbení Kostel svatého Jakuba, Innsbruck
Alma mater Tereziánská vojenská akademie
Předchůdce Vilém Rakousko-Těšínský
Následovník Norbert Klein
Rodiče Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
Funkce velmistr Řádu německých rytířů (1923–1933)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vojenská kariéraEditovat

Arcivévoda Evžen se narodil 21. května 1863 na jihomoravském zámku v Židlochovicích. Měl urostlou postavu a připravoval se na vojenskou kariéru na akademii ve Vídeňském Novém Městě, kterou ukončil roku 1877 jako poručík tyrolského císařského mysliveckého pluku. V následujícím období sloužil v různých posádkách rakousko-uherské monarchie u pěchoty i husarů. Rychle postupoval v kariéře a v roce 1916 byl jmenován polním maršálem. Během 1. světové války byl velitelem rakouských vojsk na frontě. V roce 1914 velel 5. armádě (na Balkáně). Od roku 1915 byl velitelem jihozápadní fronty proti Itálii. Mezi roky 19161917 velel tyrolské skupině vojsk a 1917–1918 opět na jihozápadní frontě.

Velmistr Řádu německých rytířůEditovat

Evžen byl zároveň členem Řádu německých rytířů. Přísahu složil v roce 1887. Již dva dny po přísaze byl jmenován koadjutorem arcivévody Viléma, tedy zástupcem velmistra řádu s právem nástupnictví. Velmistrem se stal v roce 1894, kdy Vilém zemřel.

Jako velmistr se podílel na zřízení kněžského konventu v Lublani (18961897). Zasazoval se s pomocí řádových sester o budování škol a sanitární péči. V letech 18951905 řídil obnovu moravského hradu Bouzova v reprezentativní sídlo řádu. Jako významný sběratel obohatil nejen bouzovskou galerii, ale také umělecké sbírky na zámku v Bruntále, který byl rovněž v rukou řádu.

Po pádu monarchie se v roce 1919 uchýlil do Švýcarska, kde pobýval až do roku 1934. Nejprve se usadil v Lucernu a později v Basileji. V roce 1921 započal přeměnu rytířského řádu v řád čistě církevní. Roku 1923 rezignoval se svolením papeže Pia XI. na funkci velmistra, aby jako Habsburk neohrožoval existenci řádu v nástupnických zemích monarchie. Tím, že jasně předvídal konec monarchie a zavčas začal připravovat přeměnu řádu, zajistil jeho přežití v nové formě.

Pozdější léta a závěr životaEditovat

V roce 1934 se vrátil do Rakouska, kde pobýval jako řádový rytíř v nově vybudovaném konventu Gumpoldskirchen. Roku 1938 nacisté zrušili mužskou větev řádu. Proto až do roku 1945 žil Evžen ve Vídni, kde přečkal 2. světovou válku. Po válce přesídlil do tyrolského Iglsu nedaleko Innsbrucku, kde prožil poslední léta svého života. V roce 1953 celý Innsbruck slavil 90. narozeniny polního maršála.

Arcivévoda Evžen zemřel 30. prosince 1954 v severoitalském Meranu ve věku 91 let, obklopen řádovými bratry. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku vedle prvního habsburského velmistra řádu Maxmiliána III.

VyznamenáníEditovat

Vyznamenání Rakouska-UherskaEditovat

Rakousko-uherská vyznamenání[1]
Stát Stuha Název Datum udělení
Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko   rytíř Řádu zlatého rouna 1878, 13. dubna
  velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie 1917, 15. ledna
  velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána 1911, 30. března
  Vojenský záslužný kříž 1898, 30. listopadu
  Vojenský záslužný kříž s diamanty 1908, 12. srpna
  Odznak za vojenskou službu III. třídy 1902, 24. října
  Bronzová Vojenská záslužná medaile 1905, 26. září
  Bronzová medaile za vojenské zásluhy s meči
  Vojenský kříž jubilea císaře Františka Josefa I. 1908. 2. prosince
  Záslužná hvězda Červeného kříže s válečnou dekorací 1915, 8. března
  Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací 1915, 29. července
  Kříž vojenských zásluh I. třídy s válečnou výzdobou a meči
  Velká Vojenská záslužná medaile 1916, 24. května
  Diamanty Vojenské záslužné medaili I. třídy s válečnou dekorací a meči 1917, 5. listopadu
  Velká Vojenská záslužná medaile s meči
  Stříbrná medaile za zásluhy s meči 1917, 26. června

Zahraniční vyznamenáníEditovat

Zahraniční vyznamenání[1]
Stát Stuha Název Datum udělení
Bavorsko  Bavorsko   velkokříž Vojenského řádu Maxe Josefa 1915, 16. listopadu
Bavorský čestný odznak na památku zlatého výročí krále Ludvíka III. 1918, 20. ledna
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda 1910, 6. října
Bulharsko  Bulharsko   Vojenský řád za odvahu I. třídy 1917, 20. listopadu
Čestný odznak Bulharského královského červeného kříže 1916/1917
  Hesenské velkovévodství   velkokříž Řádu Ludvíkova 1892, 5. května
  Oldenburské velkovévodství   Kříž Fridricha Augusta I. třídy 1916, 15. března
Kříž Fridricha Augusta II. třídy 1916, 15. března
Osmanská říše  Osmanská říše   Zlatá a stříbrná medaile Řádu Imtiaz 1916, 15. ledna
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž Řádu avizských rytířů 1890, 7. března
Pruské království  Pruské království   rytíř Řádu černé orlice 1891, 26. dubna
  Železný kříž I. třídy 1915, 30. března
  Železný kříž II. třídy 1915, 30. března
  velkokomtur Královského hohenzollernského domácího řádu 1915, 4. srpna
  rytíř Pour le Mérite s dubovými listy
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž Řádu rumunské hvězdy 1881, 3. října
Rusko  Rusko   rytíř Řádu svatého Ondřeje 1896, 26. června
  rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského 1896, 26. června
  rytíř Řádu bílého orla 1896, 26. června
  rytíř I. třídy Řádu svaté Anny 1896, 26. června
 Sasko-altenburské vévodství   velkokříž Vévodského sasko-ernestinišského domácí řádu 1904, 5. června
  Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství   velkokříž s meči Řádu bílého sokola 1916, 2. prosince
Spojené království  Spojené království   čestný rytíř velkokříže Královského Viktoriina řádu 1908,20. září
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Karla III.
  velkokříž s řetězem Řádu Karla III. 1907, 21. června
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 1897, 10. října
Thajsko  Thajsko   rytíř Řádu Mahá Čakrí 1897, 17. září
Vatikán  Vatikán   rytíř Nejvyššího řádu Kristova 1904, 17. února
  velkokříž Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského 1907, 24. září
  Württemberské království   velkokříž Vojenského záslužného řádu 1918, 2. ledna

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Archduke Eugen. www.austro-hungarian-army.co.uk [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 90. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 

Externí odkazyEditovat

Velmistr řádu německých rytířů
Předchůdce:
Vilém Rakousko-Těšínský
18941923
Evžen Rakousko-Těšínský
Nástupce:
Norbert Klein