Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst

Gottfried Maxmilián Maria princ zu Hohenlohe-Schillingsfürst (Gottfried Maximilian Maria Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. listopadu 1867, Vídeň7. listopadu 1932, Vídeň) byl rakousko-uherský generál a diplomat z významné německé šlechty. Od mládí sloužil souběžně v armádě a diplomacii, dosáhl hodnosti generálmajora a důležitou úlohu měl v době první světové války jako rakousko-uherský velvyslanec v Německu (1914–1918). Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho starší bratr Konrad (1863–1918) byl mimo jiné rakouským ministrem vnitra, ministerským předsedou a císařským nejvyšším hofmistrem.

Gottfried princ Hohenlohe-Schillingsfürst
Gottfried von Hohenlohe.jpg
Rakousko-uherský velvyslanec v Německu
Ve funkci:
duben 1914 – 11. listopadu 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. tajný rada
C. k. komorník
Vojenská služba
Hodnost1900: kapitán, 1906: major, 1917: generálmajor

Narození8. listopadu 1867
Vídeň
Úmrtí7. listopadu 1932 (ve věku 64 let)
Vídeň
ChoťMarie Jindřiška Rakousko-Těšínská (od 1908)
RodičeKonstantin zu Hohenlohe-Schillingsfürst a Princess Marie zu Sayn-Wittgenstein
DětiPrincess Elisabeth von Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst
Princess Natalie von Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst
Friedrich Prinz von Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst, Ratibor und Corvey
PříbuzníKonrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (sourozenec)
Profesediplomat a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsPrince Gottfried von Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Svatební portrét prince Gottfrieda Hohenlohe a jeho manželky, arcivévodkyně Marie Henrietty (1908)

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se jako čtvrtý syn c. k. generála jízdy a císařského nejvyššího hofmistra prince Konstantina Hohenlohe (1828–1896) a jeho manželky Marie Pauliny, rozené princezny zu Sayn-Wittgenstein (1837–1920). Gottfried absolvoval prestižní katolické gymnázium ve Vídni, poté vstoupil do armády (1887) a v letech 1893–1895 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii. Po roce 1895 sloužil u generálního štábu a postupoval v armádních hodnostech (kapitán 1900, major 1906). Mezitím vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1902–1907 působil jako vojenský atašé v Petrohradě, v letech 1907–1908 byl velvyslaneckým radou v Berlíně. Po balkánské krizi byl v únoru 1913 pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Petrohradu, která měla zmírnit napjaté vztahy s Ruskem. V dubnu 1914 byl jmenován rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně a v této důležité funkci se za první světové války snažil prosazovat rovnoprávné postavení mocností Trojspolku. Během války se ale začala zhoršovat ekonomická situace Rakouska-Uherska a po nástupu Karla I. na trůn se Gottfried stal zastáncem myšlenky uzavření separátního míru. Mimo aktivní vojenskou službu byl v roce 1917 povýšen do hodnosti generálmajora a téhož roku se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým starším bratrem Konradem). Byl též c. k. tajným radou a komořím, v Německu obdržel pruský Řád černé orlice. Diplomatickou misi v Německu ukončil 11. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí.

V roce 1908 se v Badenu oženil s arcivévodkyní Marií Henriettou (1883–1956), dcerou vrchního velitele rakousko-uherské armády arcivévody Bedřicha. Měli spolu tři děti, dcery Marie Alžběta (1909–1987) a Natálie Isabela (1911–1989) zůstaly neprovdané, syn Bedřich Konstantin (1913–1945) sloužil za druhé světové války v německé armádě a zemřel v zajetí na Kavkaze.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat