Karel Štěpán Rakousko-Těšínský

Narozen 5. 9. 1860 v Židlochovicích, zemřel 7. 4. 1933 v Żywieci (Polsko). Rakouský arcivévoda a těšínský princ, voják, admirál.

Karel Štěpán Rakousko-Těšínský (5. září 1860 Židlochovice[2]7. dubna 1933 Żywiec) byl rakouský arcivévoda a těšínský princ pocházející z tzv. vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Karel Štěpán Rakousko-Těšínský
Karel Štěpán na fotografii z roku 1917
Karel Štěpán na fotografii z roku 1917
Rodné jménoKarel Štěpán Evžen Viktor Felix Maria
Narození5. září 1860
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. dubna 1933 (ve věku 72 let)
Żywiec
PolskoPolsko Polsko
Místo pohřbeníCo-Cathedral of the Nativity of the Blessed Virgin Mary in Żywiec
BydlištěPolsko
Povolánívoják
OceněníŘád černé orlice
ChoťMarie Tereza Habsbursko-Lotrinská
DětiEleonora Marie
Renata Marie
Karel Albrecht
Mechthildis
Leo Karel
Vilém František
RodičeKarel Ferdinand Rakousko-Těšínský
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
RodHabsbursko-Lotrinští
PříbuzníMarie Kristina Rakouská, Bedřich Rakousko-Těšínský, Evžen Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Rakouská-Este (sourozenci)
Princess Maria-Teresa Radziwill[1], Dominik Rainer Radziwiłł[1], Prince Karol-Jerome Radziwill[1], Prince Albrecht-Jerome Radziwill[1], Princess Eleonore Radziwill[1] a Princess Leon-Jerome Radziwill[1] (vnoučata)
Funkcečlen Panské sněmovny (1885–1918)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl čtvrtým potomkem arcivévodcovského páru Karla Ferdinanda z těšínské linie a Alžběty Františky z uherské linie. Starší bratr Karla Štěpána Bedřich, byl posledním knížetem těšínským a sestra Marie Kristina se stala španělskou královnou.

Vojenská kariéra

editovat

Studoval na námořní akademii v Rijece a po jejím ukončení se v roce 1879 stal praporčíkem na řadové bitevní lodi. V roce 1891 byl povýšen na kapitána. Působil také v Námořním technickém výboru. Svou vojenskou činnost ukončil roku 1896.

Roku 1901 se stal viceadmirálem a v roce 1912 byl jmenován admirálem.

Kandidát na polský trůn

editovat

V roce 1915, po dobytí Ruského Polska se o Karlu Štěpánovi uvažovalo jako o jednom z možných kandidátů na nově obnovený polský trůn. V Polsku byl velmi oblíben jak na poli církevním, tak u konzervativců i rolníků. Podporu měl i u bulharského cara a pruského císaře. Tento plán ztroskotal na odmítavém stanovisku vídeňského dvora v čele s císařem Karlem I., který měl v plánu rakousko-polské řešení. Neschopnost domluvy centrálních mocností bylo jedním z důvodů nového uspořádání a vzniku II. polské republiky.

 
Palác Habsburků v Żywiecu

Soukromý život

editovat

Karel Štěpán byl spíše uzavřené povahy a většinu let strávil hospodařením na svých statcích v Żywieci, které zdědil po strýci Albrechtovi. Zde se věnoval svým koníčkům, mezi které patřilo zahradničení a krajinomalba, velmi dobře hrál na klavír. Domluvil se polsky, česky a maďarsky. Rád cestoval na svá sídla, která si pořídil díky zděděným financím. Na ostrově Lošinj ležícím v jaderském moři si nechal postavit vilu a ve Vídni koupil městský palác. Byl v úzkém kontaktu se španělským a pruským královským dvorem.

V roce 1924 daroval 10 000 hektarů půdy krakovské Akademii věd, ve které působil do roku 1918 jako její předseda. Ve stáří byl následkem nervového ochrnutí téměř nepohyblivý a zcela odkázaný na péči své ženy Marie Terezie.

Manželství

editovat

Od roku 1886 byl Karel Štěpán ženatý s arcivévodkyní Marií Terezií z toskánské linie rodu. Během manželství se narodilo celkem šest dětí:

Vyznamenání

editovat
Národní i zahraniční řády a vyznamenání[3]
Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda
  Černohorské knížectví   velkokříž Řádu knížete Danila I.
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[4] 1890, 18. srpna
Ernestinská vévodství   velkokříž Vévodského sasko-ernestinišského domácího řádu
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž Řádu avizských rytířů
  velkokříž Řádu Kristova
  velkokříž Řádu věže a meče
Osmanská říše  Osmanská říše   Řád Osmanie I. třídy s diamanty
  Železný půlměsíc
Pruské království  Pruské království   rytíř Řádu černé orlice
Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko   1045. rytíř Řádu zlatého rouna[5] 1878
  velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána 1912
  Vojenský záslužný kříž
  rytíř Řádu svatého Štěpána, papeže a mučedníka[6]
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Karla III.
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 1890, 27. října
  Württemberské království   velkokříž Řádu württemberské koruny

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Isabela Augusta Reuss Greiz
 
'arcivévoda Karel Štěpán'
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Reference

editovat
  1. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Židlochovice
  3. ÖNB-ALEX - Staatshandbuch. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  4. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 (dánsky) 
  5. Knights of the Golden Fleece. www.antiquesatoz.com [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  6. The Order of Saint Stephen of Tuscany (Ordine di Santo Stefano di Toscana). web.archive.org [online]. 2007-06-30 [cit. 2019-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat