Karel Štěpán Rakousko-Těšínský

Narozen 5. 9. 1860 v Židlochovicích, zemřel 7. 4. 1933 v Żywieci (Polsko). Rakouský arcivévoda a těšínský princ, voják, admirál.

Karel Štěpán Rakousko-Těšínský (5. září 1860 Židlochovice[2]7. dubna 1933 Żywiec) byl rakouský arcivévoda a těšínský princ pocházející z tzv. vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Karel Štěpán Rakousko-Těšínský
Karel Štěpán na fotografii z roku 1917
Karel Štěpán na fotografii z roku 1917
Rodné jménoKarel Štěpán Evžen Viktor Felix Maria
Narození5. září 1860
Židlochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. dubna 1933 (ve věku 72 let)
Żywiec
PolskoPolsko Polsko
Místo pohřbeníCo-Cathedral of the Nativity of the Blessed Virgin Mary in Żywiec
BydlištěPolsko
Povolánívoják
OceněníŘád černé orlice
ChoťMarie Tereza Habsbursko-Lotrinská
DětiEleonora Marie
Renata Marie
Karel Albrecht
Mechthildis
Leo Karel
Vilém František
RodičeKarel Ferdinand Rakousko-Těšínský
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
RodHabsbursko-Lotrinští
PříbuzníMarie Kristina Rakouská, Bedřich Rakousko-Těšínský, Evžen Rakousko-Těšínský a Marie Tereza Rakouská-Este (sourozenci)
Princess Maria-Teresa Radziwill[1], Dominik Rainer Radziwiłł[1], Prince Karol-Jerome Radziwill[1], Prince Albrecht-Jerome Radziwill[1], Princess Eleonore Radziwill[1] a Princess Leon-Jerome Radziwill[1] (vnoučata)
Funkcečlen Panské sněmovny (1885–1918)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl čtvrtým potomkem arcivévodského páru Karla Ferdinanda z těšínské linie a Alžběty Františky z uherské linie. Starší bratr Karla Štěpána Bedřich (1856–1934) byl polním maršálem a vrchním velitelem c. k. armády za první světové války, hodnosti maršála dosáhl také další bratr arcivévoda Evžen (1863–1954), který byl zároveň velmistrem Řádu německých rytířů. Sestra Marie Kristina (1858–1929) se stala španělskou královnou.

Námořní kariéra

editovat
 
Arcivévoda Karel Štěpán v roce 1912

Studoval nejprve soukromě, od roku 1874 se vzdělával pod dohledem strýce Albrechta. Jako externista studoval v letech 1875–1879 na C. k. námořní akademii v Rijece a v roce 1879 vstoupil k námořnictvu v hodnosti praporčíka. V letech 1879–1880 absolvoval zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Saida pod velením kapitána Johanna Pelzela, jako osobní doprovod mu byl přidělen pozdější vrchní velitel námořnictva Hermann von Spaun. Cesta vedla podél břehů Afriky do Kapského Města, poté do jižní Ameriky, Karibiku a New Yorku. Jako nižší důstojníci se plavby zúčastnili také další pozdější významní námořní velitelé (Gustav Brosch, Franz von Löfler, Rudolf Benigni). Po návratu z cesty byl Karel Štěpán v hodnosti poručíka I. třídy (1881) přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, vystřídal službu na dalších lodích a také u jednotek námořní pěchoty. V roce 1884 byl povýšen na korvetního kapitána a v letech 1885–1886 působil u Námořního technického výboru.

K datu 24. října 1886 byl povýšen na fregatního kapitána a stal se velitelem křižníku SMS Panther. Krátce působil u námořního arzenálu v Pule a na pozici velitele křižníku SMS Leopold se zúčastnil císařských námořních manévrů (1887). Jako velitel křižníku SMS Tiger byl zároveň velitelem torpédové flotily (1888), poté znovu velel jednotkám námořní pěchoty v Pule (1888-1890). Dne 26. dubna 1890 obdržel hodnost kapitána řadové lodi a vystřídal velení křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. a bitevní lodi SMS Don Juan d'Austria (1890-1892).

Od roku 1893 zastával funkci velitele námořní divize a 27. října 1893 získal hodnost kontradmirála. Jako divizní velitel absolvoval v roce 1895 misi do Severního moře. Z aktivní služby vystoupil v roce 1896, nadále ale zůstal formálně součástí velení sborového námořního velitelství v Pule, kde také trvale žil. Později byl povýšen na viceadmirála (27. dubna 1901) a nakonec dosáhl hodnosti admirála (29. října 1911).

Kandidát na polský trůn

editovat

V roce 1915, po dobytí Ruského Polska se o Karlu Štěpánovi uvažovalo jako o jednom z možných kandidátů na nově obnovený polský trůn. V Polsku byl velmi oblíben jak na poli církevním, tak u konzervativců i rolníků. Podporu měl i u bulharského cara a pruského císaře. Tento plán ztroskotal na odmítavém stanovisku vídeňského dvora v čele s císařem Karlem I., který měl v plánu rakousko-polské řešení. Neschopnost domluvy centrálních mocností bylo jedním z důvodů nového uspořádání a vzniku II. polské republiky.

 
Palác Habsburků v Żywiecu

Soukromý život

editovat

Karel Štěpán byl spíše uzavřené povahy a většinu let strávil hospodařením na svých statcích v Żywieci, které zdědil po strýci Albrechtovi. Zde se věnoval svým koníčkům, mezi které patřilo zahradničení a krajinomalba, velmi dobře hrál na klavír. Domluvil se polsky, česky a maďarsky. Rád cestoval na svá sídla, která si pořídil díky zděděným financím. Na ostrově Lošinj ležícím v jaderském moři si nechal postavit vilu a ve Vídni koupil městský palác. Byl v úzkém kontaktu se španělským a pruským královským dvorem.

V roce 1924 daroval 10 000 hektarů půdy krakovské Akademii věd, ve které působil do roku 1918 jako její protektor. Ve stáří byl následkem nervového ochrnutí téměř nepohyblivý a zcela odkázaný na péči své ženy Marie Terezie.

Manželství

editovat

Od roku 1886 byl Karel Štěpán ženatý s arcivévodkyní Marií Terezií (1862–1933) z toskánské linie rodu. Marie Terezie byla nositelkou velkokříže Alžbětina řádu a dámou Řádu hvězdového kříže, za první světové války obdržela Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž, dále byla nositelkou několika zahraničních ženských řádů. Během manželství se narodilo celkem šest dětí, všechny se narodily v Pule:

Tituly a vyznamenání

editovat
 
Karel Štěpán s manželkou Marií Terezií

Od narození užíval titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Při dosažení osmnácti let věku se stal automaticky rytířem Řádu zlatého rouna (1878)[3] a od roku 1885 byl členem Panské sněmovny. Od roku 1890 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 8. Angažoval se také ve spolkovém životě a za první světové války i v charitě, od roku 1916 byl protektorem Akademie umění v Krakově. Během služby u námořnictva získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[4]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Isabela Augusta Reuss Greiz
 
'arcivévoda Karel Štěpán'
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Reference

editovat
  1. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Židlochovice
  3. Knights of the Golden Fleece. www.antiquesatoz.com [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  4. ÖNB-ALEX - Staatshandbuch. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 215–216. 
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 471–476 (heslo Karl Stephan von Österreich) ISBN 3-7648-2511-1

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat