Otevřít hlavní menu
Kláštery a pevnosti rytířských řádů v Palestině do roku 1291

První rytířské řády byly zvláštními formami duchovních (čili církevních) řádů. Šlo tedy o řeholní organizace tvořené rytíři-mnichy, které měly za úkol plnit vojenské úkoly v souvislosti ochrany Evropy či Svaté země před nevěřícími. Zejména byla snaha udržet Svatou zemi v rukou křesťanů západní církve. Nejstarší církevní rytířské řády proto vznikaly koncem 11. století a během 12. století především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země, a tudíž byly společně s ostatními řády součástí západní církve. Byly významnou součástí vojenské síly křižáckých států, které s jejich pomocí ve východním Středomoří přežívaly pod tlakem okolních muslimských států. Tyto řády se označují jako církevní či duchovní. Od vrcholného a především pozdního středověku pak začaly vznikat rytířské řády světské a záslužné.

Původní myšlenkou církevních rytířských řádů byla sice péče o nemocné poutníky (johanité, lazariáni) nebo ochrana poutnických cest (templáři) do Svaté země, ve vrcholném středověku však vstupoval do popředí ozbrojený boj pro obranu křesťanství před islámem, pohanstvím, schizmatismem či kacířstvím (některé církevní rytířské řády se účastnily křížové výpravy proti Albigenským). Zejména templáři a johanité se proslavili svou odvahou a bojeschopností. Na rozdíl od svých světských protějšků byli mnohem disciplinovanějšími armádami. Zemřít v boji s nepřáteli Krista znamenalo pro příslušníky řádů získat věčné spasení a odpuštění všech hříchů. Řády jako například templáři dokonce ve svých regulích zakazovali přijímat za zajaté členy řádů výkupné. Egyptský sultán Saladin proto nechal po vítězné bitvě u Hattínu zajaté templáře a johanity stít. Saladin si uvědomoval, že pokud přeživší rytíře nechá propustit, pozvednou proti němu meč znovu, neboť jsou zarytými odpůrci islámu. Každému zajatci proto bylo nabídnuto, zda přijme islám nebo smrt. Všichni nebo převážná většina zvolila raději smrt. Řád templářů byl ryze rytířským řádem, kdežto jejich konkurenti johanité a později také němečtí rytíři byli rytířskými řády zavázanými také monasticko-špitálním posláním.[1] Církevní vojenské řády se tak dělily na ryze rytířské a rytířsko-špitální.[2] Členové řádů skládali tradiční mnišské sliby, tedy sliby chudoby, čistoty (cudnosti) a poslušnosti, doplněné navíc o povinnost obrany křesťanstva před nevěřícími (ve znacích těchto řádů se proto často objevuje kříž). Další řády vznikly ve Španělsku a severovýchodní Evropě.

K obraně Palestiny byly řády obvykle nuceny navazovat spojenecké vztahy s nepřátelskými stranami jako byla Káhira, Damašek a sekta nizárijských ismailitů neboli asasínů, což obvykle vedlo k úpadku jejich pověsti v Evropě.[3][4] S úpadkem ideje křížových výprav role řádů jako vojenské síly proti jinověrcům a při obraně křesťanství ustoupila do pozadí, řády se koncentrovaly na získání státní moci a hromadění majetku. To vedlo ke konfliktům jak se Svatým stolcem, tak i se světskými panovníky, v některých případech pak k zabavení majetku a rozpuštění řádů (proces proti templářům).

Činnost duchovních řádů, které se dochovaly do dnešní doby, je výlučně dobročinného charakteru, i když jejich vnitřní struktura často připomíná tradice středověku.

V pozdním středověku vznikaly také první řády světské, které byly zakládány většinou panovníky a určeny pouze pro šlechtu. Světské řády mají mnohem jednodušší strukturu než církevní řády, neboť jejich členové nejsou vázáni mnišskými sliby a přísným životem v klášteře. Členství ve světských řádech obvykle určuje vyznamenání řádu. Proto jsou světské řády spíše záležitostí prestiže. V 18., 19. a 20. století vzniklo také mnoho řádů, které se odvolávaly na tradici středověkých církevních řádů. Většinou se jednalo o imitace či varianty svobodného zednářství.[5] Často se vyskytují i řády samozvané nebo zcela podvodné, např. novodobý Suverénní řád sv. Stanislava[6] nebo Řád sv. Agáty z Paterna,[7][8], jejichž smyslem bývá obohacení jejich zakladatelů. Mezinárodně uznávané jsou v současnosti ty řády, které se nachází v Registru rytířských řádů.

Seznam vojensko-rytířských řádů katolické církveEditovat

S mezinárodní působnostíEditovat

znak vlajka jméno země původu vznik zánik název
    Řád johanitů
(později Řád rhodských či maltézských rytířů)
  Jeruzalémské království
  Republika Amalfi – zakládající členové
  Francouzské království – majoritní původ členů
1023 – bratrstvo
1113 – řád schválený církví
1119 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani nebo Fraternitas Hospitalaria
Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě
(také Maltézský řád, hospitalité sv. Jana, svatojánští rytíři, špitálníci apod.
    Řád Božího hrobu
(Řád křižovníků s červeným křížem)
  Jeruzalémské království
  Francouzské království – majoritní původ členů
1099 do současnosti latinsky Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani
(známi jako kanovníci Božího hrobu, později rytíři Božího hrobu, také zkráceně jako božehrobci)
 
   
Řád templářů   Jeruzalémské království
  Francouzské království – majoritní původ členů
1119 – rytířský řád 1312 latinsky Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu
(také rytíři templu, rytíři Šalamounova chrámu, chrámoví rytíři apod.)
    Řád svatého Lazara   Jeruzalémské království
  Francouzské království – majoritní původ členů
1098 – bratrstvo
1142 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordinis Fratrum et Militum Hospitalis Leprosorum Sancti Lazari Hierosolymitani
Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského.
(známi také jako rytíři sv. Lazara, lazariáni či lazarité). Jako ekumenický sdružuje křesťany různých církví.[9]
 
 
  Řád německých rytířů   Jeruzalémské království
  Svatá říše římská – majoritní původ členů
1190 – špitální bratrstvo
1199 – rytířský řád
1834 – zrušení rytířského řádu a přerod v řád řeholních kanovníků latinsky Ordo domus Sanctæ Mariæ Theutonicorum Hierosolymitanorum
německy Orden der Brüder vom Deutschen Haus der Heiligen Maria in Jerusalem
(také Německý řád, bratři německého řádu Panny Marie apod.)

S lokální působnostíEditovat

znak jméno země původu vznik zánik jiné názvy
  Řád sv. Jakuba z Altopascio   Papežský stát
  Francouzské království
952 1587 – sloučen s Řádem sv. Lazara italsky Ordine di San Giacomo d'Altopascio
zvaný též Řád rytířů Tau
(chybí) Řád křižovníků s červenou hvězdou v modrém poli   Jeruzalémské království
  Francouzské království – majoritní původ členů
? 12. století ? 15. století jinak též zkráceně betlemité
  Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře   Jeruzalémské království
  Anglické království – majoritní původ členů
1191 – řád schválený církví
1236 – rytířský řád
do současnosti anglicky Hospitallers of St Thomas of Canterbury at Acre
(Řád rytířů sv. Tomáše v Akře, rytíři svatého Tomáše apod.)
  Řád rytířů z Montjoie   Jeruzalémské království
  Aragonské království – majoritní původ členů
11711180 1196 – reorganizován v Řád Monfragüe také zván Řádem rytířů z Monte Gaudio či Řádem Trufac
  Řád Monfragüe Pyrenejský poloostrov
  Aragonské království
1196 – reorganizován z Řádu rytířů z Montjoie 1221 (sloučen s
Calatravským řádem)
 
Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou   České království 1233 – bratrstvo
1237 – rytířský řád
do současnosti Také známí jako křižovníci s červenou hvězdou. Dnes působí jako řeholní řád.
 
Řád křižovníků s červeným srdcem   Papežský stát 1256 1832 také Řád sv. Cyriaka nebo zkráceně cyriaci
 
Řád dobřínských rytířů Pobaltí
  Svatá říše římská – majoritní původ členů
? 13. století 1237 – sloučen s Řádem německých rytířů) Řád dobříňských rytířů či zkráceně bratři dobřínští
 
Řád mečových bratří Pobaltí
  Svatá říše římská – majoritní původ členů
1202 1237 – sloučen s Řádem německých rytířů1561 též mečoví rytíři, rytíři meče
  Livonský řád
(livonská větev Řádu
německých rytířů)
Pobaltí
  Svatá říše římská – majoritní původ členů
1237 1525 neboli livonští rytíři
  Řád Ježíše Krista a svaté Panny Marie   Papežský stát 1209 Sacro Ordine Dinastico, Militare e Ospedaliero della Milizia di Gesù Cristo e di Santa Maria Gloriosa
  Řád calatravských rytířů Pyrenejský poloostrov 1158
1187 – potvrzen jako rytířský řád
oficiálně Vojenský rytířský řád z Calatravy
 
Řád svatojakubských rytířů Pyrenejský poloostrov 1170 – bratrstvo
1175 – rytířský řád
také Santiágský řád, řád rytířů sv. Jakuba z Compostely, Řád sv. Jakuba od meče atd.
  Řád avizských rytířů Pyrenejský poloostrov 1158
1162 (rytířský řád)
1789 (sekularizován) oficiálně Řád sv. Benedikta z Avizu, také Evorský řád
  Řád alcantárských rytířů Pyrenejský poloostrov 1156 oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary
 
 
Řád rytířů z Montesy Pyrenejský poloostrov 1317 oficiálně Vojenský rytířský řád Naší milé paní z Montesy,
jinak též zkráceně Monteský řád
  Řád Kristův Pyrenejský poloostrov 13171318
1319 (potvrzen
papežem)
1789 (sekularizován) oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary
  Řád rytířů sv. Jiří z Alfamy Pyrenejský poloostrov 1201 1221 (sloučen s
Monteským řádem)
  Řád Svatého Spasitele z Monrealu Pyrenejský poloostrov 1128 ?
  Řád mercedariánských rytířů Pyrenejský poloostrov 1218 zkráceně mercedariáni
  Řád Nejsvětější Panny Marie
v Hispánii
Pyrenejský poloostrov 1279 1281 (sloučen se
Santiágským řádem)
nebo též Řád hvězdy
  Řád křídla sv. Michaela Pyrenejský poloostrov 1147 oficiálně Královský řád křídla sv. Michala
 
Řád z Roncesvalles Pyrenejský poloostrov 1137
 
Řád rytířů z Aubracu   Francouzské království 1162 během Velké francouzské revoluce též „hospitalité z Aubracu“
 
Řád sv. Ducha z Montpellier   Francouzské království 1195 1711 – sloučen s Řádem sv. Lazara také špitálníci z Montpellier, rytíři sv. Ducha, bratři ze Sassie apod.
  Milice Víry Ježíše Krista Itálie 1221 – bratrstvo
1198 – rytířský řád
? 14. století také „Řád svaté víry Ježíše Krista“
  Řád víry a míru
(vznikl v Gaskoňsku)[10]
  Francouzské království cca 12261231 1273 také zván jako Řád meče
  Řád svaté Ampule   Francouzské království 496? ? někdy také Řád svatého Remigia
  Řád Panny Marie Karmelské   Francouzské království 1606 1830
  Řád konstantiniánských
rytířů sv. Jiří
1575
  Řád Panny Marie Betlémské 1459 1484
  Milice Ježíše Krista   Francouzské království 1233 1261
  Řád Požehnané Panny Marie Itálie 1261 1558 též zvaný Řád Panny Mary z Věže či Řád rytířů Matky Boží, také zkráceně gaudenti
  Řád svatého Mořice 1434 1572 – spojení italskou větví Řádu sv. Lazara
  Řád sv. Mauricia a sv. Lazara[11] 1572 – spojení italskou větví Řádu sv. Lazara 1946 – záslužný řád
  Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka Toskánsko 1561 1859
  Řád sv. Jiří z Korutan 1273
1468 (znovuzaložen)
1598 založen roku 1273 jako „Špitální řád
sv. Jiří z Korutan“
  Řád křesťanského rytířstva   Svatá říše římská oficiálně „Rytířský řád křesťanského
vojska Nejsvětější Panny a sv. Michaela“
či zkráceně „Řád křesťanské milice“
  Řád sv. Štěpána Uherského   Uherské království známi jako štěpánité nebo také štefanité
[12][13][14]
  Řád sv. Kříže z Jeruzaléma 1947 melchitský řeckokatolický řád

Nekatolické duchovní rytířské řádyEditovat

znak vlajka jméno země původu vznik zánik název / info
    Řád svatého Lazara   Jeruzalémské království
  Francouzské království – majoritní původ členů
1098 – bratrstvo
1142 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordinis Fratrum et Militum Hospitalis Leprosorum Sancti Lazari Hierosolymitani
Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského.
(známi také jako rytíři sv. Lazara, lazariáni či lazarité). Jako ekumenický sdružuje křesťany různých církví.[9]
    Řád johanitů (Braniborská bailiva)   Svatá říše římská 16. století – odštěpení od původního Maltézského řádu do současnosti protestantský řád,
německy Johanniterorden,
celým jménem Balley Brandenburg des Ritterlichen Ordens Sankt Johannis vom Spital zu Jerusalem
jeho pobočkami jsou Johanniter Ridderskapet i Finland (Finsko), Association des Chevaliers de St. Jean (Francie), Johannita Rend Magyar Tagozata (Maďarsko), Kommende der Johanniterritter in der Schweiz (Švýcarsko)
tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana.
 
 
Utrechtská bailiva Řádu německých rytířů   Svatá říše římská (1237–1637)
  Nizozemsko (1637–současnost)
1231 – vznik
1637 – odštěpení od Řádu německých rytířů a přijetí protestantismu
do současnosti Balivát vznikl v roce 1231 jako součást římskokatolického Řádu německých rytířů. V roce 1637 se de facto stala protestantským řádem.
nizozemsky Ridderlijke Duitse Orde Balije van Utrecht
  Řád johanitů v Nizozemsku   Nizozemsko do současnosti protestantský řád,
nizozemsky Johanniter Orde in Nederland

tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana

  Řád svatého Jana ve Švédsku   Švédsko do současnosti protestantský řád tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana
    Nejctihodnější řád sv. Jana Jeruzalémského   Spojené království 1831 – soukromé sdružení
1888 – královský řád
do současnosti anglikánský řád, člen mezinárodní Aliance sv. Jana

Samozvané rytířské řádyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Samozvaný rytířský řád.

Seznam světských a záslužných rytířských řádůEditovat

CeloevropskéEditovat

Pyrenejský poloostrovEditovat

Francie a BeneluxEditovat

Britské ostrovyEditovat

SkandinávieEditovat

Německé země a ŠvýcarskoEditovat

ItálieEditovat

PapežskéEditovat

RakouskoEditovat

UhryEditovat

České zeměEditovat

PolskoEditovat

Východní EvropaEditovat

BalkánEditovat

MimoevropskéEditovat

LiteraturaEditovat

Seznamy velmistrů jednotlivých řádůEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. [Dále jen Encyklopedie řádů]. 
  2. Catholic Encyclopedia: The Military Orders
  3. James Wasserman: Templáři a Asasínové - Nebeští bojovníci (The Templars and the Assassins - The Militia of Heaven)
  4. BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. 
  5. Frank Sanello: Templáři - Boží bojovníci, ďáblovi bankéři (The Knights Templars - God's Warriors, the Devil's Banker's)
  6. The Self-Styled Order of St. Stanislas of Mr. Juliusz Nowina-Sokolnicki. www.geocities.com [online]. [cit. 2009-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-29. 
  7. Recently Created Orders
  8. OTHER SELF-STYLED ORDERS
  9. a b https://www.st-lazarus.net/en/the-order/history
  10. Alan J. Forey: The Military Orders and Holy War against Christians in the Thirteenth Century, The English Historical Review, 104:410 (Jan.), str. 1–24.
  11. Encyklopedie řádů, s. 162
  12. Steve Runciman: The crusaders and the military orders expanding the frontiers of Medieval Latin Christianity
  13. Peter Edmond Leach 1993 Architecture (Studies on the stephanitis a hungarian medical order)
  14. Szent Istvan Lovagrend. hexa.hcbc.hu [online]. [cit. 2008-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-13. 

Externí odkazyEditovat