Alfons XIII.

španělský král

Alfons XIII. (Alfonso XIII; 17. května 1886, Madrid28. února 1941, Řím) byl v letech 1886 až 1931 králem španělským (poté až do své smrti v exilu) a v letech 1936 až 1941 nárokovatelem francouzského trůnu jako Alfons I.

Alfons XIII.
král španělský
král francouzský a navarrský
Alfons XIII., rok 1916
Alfons XIII., rok 1916
Doba vlády 17. května 188614. duben 1931
Křest 22. května 1886
Narození 17. května 1886
Madrid, Španělsko
Úmrtí 28. února 1941 (55 let)
Řím, Itálie
Pohřben Královská hrobka kláštera El Escorial
Předchůdce Alfons XII.
Nástupce Niceto Alcalá-Zamora (jako prezident Španělska)
Královna Viktorie Evženie Battenberská
Potomci Alfons, kníže z Asturie
Infant Jakub Jindřich, vévoda ze Segovie
Infantka Beatrix
Infantka María Cristina
Infant Juan, hrabě barcelonský
Infant Gonzalo
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Alfons XII.
Matka Marie Kristýna Habsbursko-Lotrinská
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alfons XIII.

ŽivotEditovat

Alfons XIII. králemEditovat

Narodil se 17. května 1886 v Madridu jako pohrobek 25. listopadu 1885 zesnulého krále Alfonse XII. Španělského a jeho druhé ženy Marie Kristiny Rakouské a tím se de jure ihned po svém narození stal králem. Do jeho plnoletosti roku 1902 však úřední záležitosti vedla jeho matka jako regentka.

Když se král Alfons XIII. a královna Viktorie Evženie vraceli po svatebním obřadu do královského paláce, stali se terčem atentátu prostřednictvím bomby ukryté v kytici květin, kterou hodil anarchista Mateo Morral na jejich vůz, před číslem 88 na madridské calle Mayor. Královský pár jako zázrakem vyšel bez zranění, avšak na následky exploze zemřelo nebo bylo zraněno mnoho přihlížejících a členů královské suity.

Během první světové války, jako monarcha neutrálního státu, uspořádal účinnou iniciativu, Úřad pro zajatce, (špan. Oficina Pro Cautivos), která umožnila kontakt mezi válečnými zajatci obou stran s jejich rodinami. Úřad zachránil na 70 tisíc civilistů a 21 tisíc vojáků, intervenoval ve prospěch 136 tisíc válečných zajatců a uskutečnil 4 tisíce inspekčních vizit v utečeneckých táborech. Král kromě toho měl v úmyslu osvobodit a nechat převézt do Španělska ruskou carskou rodinu, ale po státním převratu v režii bolševiků to již nebylo možné.[1]

Po smrti posledního rakousko-uherského císaře a českého krále Karla I. (zemřel 1. dubna 1922 v internaci na Madeiře) poskytl Alfons XIII. ve Španělsku azyl císařovně vdově Zitě a jejím osmi dětem.

Vláda Alfonse XIII.Editovat

Doba jeho vlády spadala do éry politické restaurace ve Španělsku. V tomto období se všechny významné síly snažily o zeslabení existujících politických a slábnoucích sociálních protikladů ve španělské společnosti, avšak bez úspěchu. Král to však nechápal jako impuls k prosazení nezbytných reforem prostřednictvím svých širokých možností daných mu ústavou. Španělsko bylo sice uchráněno hrůz první světové války, ale i zde byly velké sociální rozdíly zdrojem napětí ve společnosti. Stávky, sociální nepokoje a atentáty situaci ještě zhoršovaly. Korupcí a reformním vzedmutím poznamenaný španělský politický systém se definitivně zhroutil roku 1923 po porážce španělské armády proti marockým povstalcům u Annualu. Správou Španělska byl pověřen generál Miguel Primo de Rivera, za jehož vedení se země stala de facto vojenskou diktaturou, v níž stál král ve stínu vojenského diktátora. Avšak ani tato sedm let trvající diktatura nepřinesla vytouženou konsolidaci ochromeného španělského státu a nesplnila očekávání.

Život po vyhlášení republikyEditovat

V komunálních volbách z 12. dubna 1931, prvních volbách po roce 1923, ve velkých městech přesvědčivě zvítězili republikáni. O dva dny později byla v Madridu vyhlášena (2.) republika a král Alfons ještě téhož dne, bez formální abdikace, odešel se svou rodinou do exilu, nejprve do Paříže a Marseille, později do Říma. Na pokraji španělské občanské války horlivě podporoval vzbouřenecké skupiny, a prohlašoval se za falangistu od první chvíle.[2] Teprve krátce před svou smrtí, 15. ledna 1941, se vzdal práva na trůn ve prospěch svého syna Juana.

SmrtEditovat

Alfons XIII. zemřel v Římě, kde byl poté rovněž pohřben, a to ve španělském národním kostele Santa Maria in Monserrato degli Spagnoli. V lednu 1980 byly jeho ostatky převezeny do královské hrobky kláštera El Escorial.

RodinaEditovat

Z manželství uzavřeného 31. května 1906 s princeznou Viktorií z Battenbergu, dcerou prince Jindřicha Mořice z Battenbergu, guvernéra a kapitána na ostrově Wight, a jeho manželky princezny Beatrice Britské, nejmladší dcery britské královny Viktorie, vzešli následující potomci:

∞ 1933–1937 Edelmira Sampedro-Ocejo y Robarto
∞ 1937–1938 Marta Rocafort y Altazurra
  • Jakub Jindřich (1908–1975), vévoda ze Segovie a uchazeč o francouzský trůn jako Jacques II.
∞ 1935–1947 Princezna Victoire Jeanne Joséphine Emmanuelle de Dampierre
∞ 1949 Carlota Tiedemann

Nelegitimní potomciEditovat

Alfons měl rovněž šest nelegitimních potomků:

  • S francouzskou aristokratkou Mélanie de Gaufridy de Dortan (1876–1937), provdanou za J. Lévêque de Vilmorina, měl syna jménem Roger Marie Vincent Philippe Lévêque de Vilmorin (1905–1980)
  • S Pauline of Saint Glen syna Charlese Maxime Victora of Saint Glen (1914–1934)
  • S Béatricí Noon dceru Juanu Alfonsa Milán y Quiñones de León (1916–2005)
  • Se španělskou herečkou María del Carmen Ruíz y Moragas (1898–1936) dceru Anu Maríu Teresu Ruíz y Moragas (1925–1965) a syna Leandra Alfonsa Luise Ruíz y Moragas (* 26. 4. 1929)
  • S Marií Sousa syna Alonsa Borbon Sousa (1930–1934)

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
František de Paula Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
František Cádizský
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Luisa Šarlota Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
Alfons XII.
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Ferdinand VII. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
Isabela II. Španělská
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
Alfons XIII.
 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
Marie Kristýna Rakouská
 
 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Alžběta Františka Marie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Proč Alfons XIII. nemohl zachránit cara Mikuláše II.?. revista.libertaddigital.com [online]. [cit. 2008-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-06. 
  2. José María Zavala, "Francovi přívrženci. Bourboni před Občanskou válkou", Dobrodružství historie č. 97 (listopad 2006), str. 48–53. ISSN 1579-427X.

LiteraturaEditovat

  • GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 187–214. (čeština) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
-
  Titulární španělský král
Titulární
19311941
  Nástupce:
Jan III.
Předchůdce:
Karel XII.
  Titulární král Francie a Navarry
Alfons I.
legitimistický pretendent
19361941
  Nástupce:
Jindřich VI.