Otevřít hlavní menu

Nejvyšší řád Kristův

Nejvyšší řád Kristův je nejvyšší řád a vyznamenání udělovaný papežem.[1]

Nejvyšší řád Kristův
Ordine Supremo del Cristo
Odznak a Nejvyššího řádu Kristova; muzeum v Tallinnu
Odznak a Nejvyššího řádu Kristova; muzeum v Tallinnu
Uděluje
Emblem of the Papacy SE.svg
Svatý stolec
Založeno 1319
Způsobilost hlavy států katolického vyznání
Uděluje se za služby církvi
Hlava řádu papež František
Třídy rytíř
Ostatní vyznamenání
Vyšší není
Nižší Řád zlaté ostruhy
Ordine Supremo del Cristo Rib.png
Odznak a hvězda Nejvyššího řádu Kristova

Podle některých autorů (zejména starších) navazuje na portugalský Řád Kristův. Asi od přelomu 15. a 16. století (tato otázka není dosud příliš objasněna) začali papežové udělovat Kříž Kristův — původně zřejmě jako samostatné vyznamenání, které však brzy začalo být zaměňováno s portugalským řádem, a stalo se základem přesvědčení, rozšířeného zejména v 18. století, že papež může samostatně ustavovat členy Řádu Kristova bez ohledu na jeho velmistra. To se samozřejmě setkalo s prudkým odporem Portugalska a je znám jeden případ, kdy byl takovýto „papežský“ rytíř (francouzský architekt italského původu Giovanni Servandoni) v Portugalsku uvězněn za nošení insignií Řádu.

Při reorganizaci papežských řádů roku 1905 papež Pius X. stanovil, že řád Kristův je nejvyšším papežským řádem. Tradičně je udělován pouze katolickým hlavám států a roku 1966 papež Pavel VI. určil, že může být udělen pouze při velmi zvláštní příležitosti, při které je papež osobně přítomen. Řád naposledy získal roku 1987 velmistr Maltézských rytířů Fra Angelo de Mojana di Cologna. Poslední žijící nositel řádu Baudouin I. Belgický zemřel roku 1993.

Řád má pouze jednu třídu - rytíře. Odznakem řádu je červeně smaltovaný zlatý latinský kříž, na koncích rozšířený,v jehož středu leží tenký bílý latinský kříž.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání

LiteraturaEditovat

  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1999. 255 s. ISBN 80-85983-71-0. 

Externí odkazyEditovat