Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu

Příslušník italsko-rakouského rodu Colloredo-Mannsfeld. Vykonával úřad nejvyššího dvorského maršálka, c.k. tajný rada, v letech 1835-1843 zastával u vídeňského císařského dvora funkci nejvyššího hofmistra. Manžel Marie Philippiny

Rudolf Josef II. kníže z Colloredo-Mannsfeldu[pozn. 1](německy Rudolph Joseph II. Fürst zu Colloredo-Mannsfeld, Graf zu Waldsee, Vicegraf zu Mels, Markgraf zu St. Sophia; 16. dubna 1772 Vídeň28. prosince 1843 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, vlastník rozsáhlých statků v Čechách (Dobříš, Opočno). Po otci zdědil titul knížete (1807) a v závěru napoleonských válek inicioval setkání spojeneckých panovníků a diplomatů na svém zámku v Opočně.[1] Později zastával vysoké posty u císařského dvora ve Vídni, nakonec byl nejvyšším císařským hofmistrem (1835–1843). Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1830).

Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld
Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu, kresba Ferdinanda Georga Waldmüllera, 1835
Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu, kresba Ferdinanda Georga Waldmüllera, 1835
3. kníže z Colloredo-Mannsfeldu,
nejvyšší dědičný stolník Českého království a 6. držitel colloredského fideikomisu Opočno
Ve funkci:
27. října 1807 – 28. prosince 1843
PředchůdceFrantišek de Paula Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu
NástupceFrantišek de Paula Gundakar II. z Colloreda-Mannsfeldu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1835 – 28. prosince 1843
PanovníkFerdinand I.
PředchůdceJan Rudolf Czernin z Chudenic
Nástupceúřad neobsazen (poté od roku 1848 Karl Ludwig Grünne)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1828 – 1834
PanovníkFrantišek I.
PředchůdceJáchym Egon z Fürstenbergu
NástupceJan Petr II. Goëss
Tajný rada
Ve funkci:
1828 – 28. prosince 1843
PanovníkFrantišek I., Ferdinand I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1791 – 28. prosince 1843
PanovníkLeopold II., František I., Ferdinand I.

Narození16. dubna 1772
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. prosince 1843 (ve věku 71 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníKostel Panny Marie
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže (od roku 1825 s oslovením Jasnost)
Choť(1792) Filipína Marie z Oettingen-Katzensteinu (1776–1842)
RodičeFrantišek de Paula Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeldu (1751–1794)
Profesepolitik a státní úředník
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1830)
CommonsRudolf Colloredo-Mannsfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Zámek Opočno

Pocházel ze starého italského rodu Colloredů[2][3], narodil se jako nejstarší syn říšského vicekancléře Františka Gundakara z Colloreda (1731–1807) a jeho manželky Marie Isabely z Mansfeldu (1751–1794).[4] Otec převzal dědictví vymřelého rodu Mansfeldů a v roce 1789 byl povýšen do knížecího stavu se jménem Colloredo-Mansfeld. Rudolf Josef byl v roce 1791 jmenován císařským komorníkem[5] a po otci převzal v roce 1807 správu rodových statků v Čechách a Rakousku. Až za napoleonských válek se aktivně zapojil do veřejného života. Učinil tak po Napoleonově expanzi do německých zemí a rozkladu Svaté říše římské, v jejíž strukturách zastával otec vysoké funkce. Byl veden také příkladem svých mladších bratrů, kteří bojovali v armádě. Do aktivit proti Napoleonovi se zapojil nejprve nepřímo v roce 1809, kdy na svém zámku Skalka zřídil lazaret pro zraněné vojáky.[6]

 
Zámecký park Opočno

Po Napoleonově porážce v Rusku se kníže Rudolf Josef stal jednou z předních osobností evropské diplomacie, když inicioval setkání diplomatů a panovníků na svém zámku v Opočně. V červnu 1813 na Opočno přijeli ministři zahraničí Rakouska, Ruska a Pruska (Metternich, Hardenberg, Nesselrode), o několik dní později se k nim připojili i ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III.[7] Na diplomatická jednání navazovaly manévry rakouské armády konané u obce Pulice. Vůdčí osobností diplomatických schůzek byl rakouský kancléř Metternich, který pak další jednání přesunul do nedalekých Ratibořic, mezitím se v Drážďanech setkal i s císařem Napoleonem. Výsledkem spojeneckých jednání byla konvence z Reichenbachu (27. června 1813), která zavazovala Rakousko ke společnému postupu s Ruskem a Pruskem proti Napoleonovi.

Po napoleonských válkách pobýval kníže Rudolf Josef častěji ve Vídni a v návaznosti na modifikaci šlechtické titulatury Rakouského císařství obdržel v roce 1825 nárok na oslovení Jasnost (Durchlaucht).[8] Nakonec zastával vysoké funkce u císařského dvora. V roce 1828 byl jmenován c. k. tajným radou a v letech 1828–1834 byl nejvyšším dvorským maršálkem. V roce 1830 obdržel Řád zlatého rouna[9] a nakonec byl v letech 1835–1843 císařským nejvyšším hofmistrem. Po jeho úmrtí zůstal tento post několik let neobsazen, až v roce 1848 byl obnoven pro Karla Ludwiga Grünneho. Z titulu úřadu nejvyššího hofmistra byl také plukovníkem císařské tělesné stráže. Mimoto byl držitelem dědičného úřadu nejvyššího stolníka v Českém království, který jeho rodu náležel od roku 1723. Jako nejvyšší stolník byl v roce 1836 účastníkem korunovace Ferdinanda I. českým králem v Praze. Obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem sardinského Řádu zvěstování a velkokříže parmského Konstantinova řádu sv. Jiří. Byl též čestným členem řady institucí s kulturním zaměřením, mimo jiné se angažoval v české Společnosti vlasteneckých přátel umění.[10]

Kníže Rudolf Josef zemřel ve Vídni v prosinci 1842 ve věku 71 let, pohřben je v kostele Panny Marie v Opočně, kde v roce 1810 přestavbou zřídil rodinnou hrobku.[11][12]

Majetkové poměry

editovat
 
Zámek Dobříš

Jako nejstarší syn převzal v roce 1807 po otci rozsáhlý majetek v Čechách a v Rakousku. V Čechách zdědil fideikomisní panství Opočno[13] a Dobříš,[14] v Dolním Rakousku zdědil panství Sierndorf se zámkem. Další české panství Zelená Hora s Colloredo-Mansfeldským palácem v Praze převzal mladší bratr Jeroným,[15] nejmladší z bratrů Ferdinand získal dolnorakouské panství Staatz poblíž hranic s Moravou. V případech Dobříše a Opočna se jednalo o velký pozemkový majetek, k panství Opočno patřila tři městečka (Opočno, Dobruška, Třebechovice pod Orebem) a 89 vesnic, panství Dobříš zahrnovalo městečko Dobříš a 63 vesnic.[16] Počtem obyvatel bylo větší panství Opočno, ale rozsahem v hektarech bylo jen poloviční k Dobříši, k níž patřily rozsáhlé lesní porosty na Příbramsku.

V Opočně inicioval Rudolf Josef vybudování rozsáhlého parku v prostoru pod zámkem v údolí Zlatého potoka (část parku je známá pod názvem Rudolfovo údolí).[17] Koncepce parku v krajinářském stylu s vyhlídkami, altány a lávkami byla dílem zahradníka J. Exnera.[18] K proměně zámeckého areálu přispěl také výstavbou empírové jízdárny. Na nedalekém zámku Skalka nechal kolem roku 1825 upravit zámeckou kapli (panství Skalka bylo k Opočnu připojeno až v roce 1800 nákupem za 70 000 zlatých od Mladotů ze Solopisk).[19][20] K rozšiřování rodového dědictví přistoupil jen jednou v roce 1838, kdy k Dobříši přikoupil od rodu Harbuval-Chamaré statek Dlouhá Lhota se zámkem.[21] Krátce po jeho smrti bylo dobříšské panství obohaceno ještě o panství Buková (1845).[22] Příležitostně se uplatnil také jako podnikatel a v obci Ledce na opočenském panství nechal v letech 1835–1836 postavit cukrovar.[23]

Jako vysoký hodnostář císařského dvora potřeboval sídlo ve Vídni a v roce 1827 koupil od Esterházyů palác na náměstí Freyung. Současná podoba paláce pochází však až z doby dalších majitelů Hardeggů, kteří jej koupili v roce 1845 a díky nim je také známý pod názvem Palais Hardegg.[24]

V roce 1792 se jako dvacetiletý oženil s hraběnkou Filipínou Marií z Oettingen-Katzensteinu (1776–1842). Sňatek se konal v Salcburku a byl posvěcen Rudolfovým strýcem, salcburským knížetem-biskupem Jeronýmem z Colloreda.[25] Filipína Marie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[26] Manželství zůstalo bez potomstva. Dědicem veškerého majetku se stal synovec František de Paula II. z Colloredo-Mannsfeldu.

Rudolf Josef měl čtyři mladší sourozence, z nichž byly dvě sestry-dvojčata. Marie Gabriela (1773–1788) zemřela předčasně, Marie Henrietta (1773–1814) byla manželkou hraběte Emericha z Eltzu (1765–1844), významného rakouského diplomata a dlouholetého velvyslance ve Španělsku. Bratr Jeroným (Hieronymus) (1775–1822) sloužil v armádě, vyznamenal se v napoleonských válkách, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Nejmladší bratr Ferdinand (1777–1848) původně také sloužil v armádě, později se ale věnoval správě svých statků v Rakousku a zastával řadu funkcí v ekonomické správě rakouských zemí.

Poznámky

editovat
  1. Pravopis rodového příjmení kolísá ve variantách Colloredo-Mannsfeld nebo Colloredo-Mansfeld. V pramenech a literatuře bývá Rudolf Josef označován jako druhý pro odlišení od svého dědečka Rudolfa Josefa Colloreda (1706–1788), i když ten užíval jméno Colloredo-Waldsee, zatímco Rudolf Josef II. byl známý pod aliančním příjmením Colloredo-Mannsfeld.

Reference

editovat
  1. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 237
  2. Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 517–520 (heslo z Colloreda) ISBN 80-7185-102-7
  3. Rodokmen Colloredů na webu historickaslechta [1]
  4. Rodokmen Mansfeldů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 446–447
  5. Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld in: Hof- und Staats-Handbuch des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1844; s. 80 dostupné online
  6. MACH, Jiří: Vyprávění o zámku Skalka, Podbřezí, 2011; s. 89 ISBN 978-80-260-1679-3
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 346
  8. POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 103 ISBN 978-80-85955-39-2
  9. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 270
  10. Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld in: Hof- und Staats-Handbuch des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1844; s. 3 dostupné online
  11. Hřbitovní kostel Panny Marie v Opočně na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  12. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl; Praha, 2000; s. 726 ISBN 80-85983-16-8
  13. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 4. díl; Praha, 2000; s. 724 ISBN 80-85983-16-8
  14. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl; Praha, 1996; s. 670
  15. MAREŠOVÁ, Marie: Rodinný archiv Auerspergů, Zelená Hora; Státní oblastní archiv v Plzni, Plzeň, 2008; s. 4 dostupné online
  16. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60
  17. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 347
  18. HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 289–291
  19. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 446
  20. MACH, Jiří: Vyprávění o zámku Skalka, Podbřezí, 2011; s. 23, 43 ISBN 978-80-260-1679-3
  21. Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 57
  22. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 44
  23. HOŘEJŠ, Miloš: Podnikatelské aktivity šlechty v cukrovarnictví na příkladu Colloredo-Mannsfeldského cukrovaru v Opočně-Podzámčí in: Listy cukrovarnické a řepařské, Národní technické muzeum Praha, 2010; s. 317–320 dostupné online
  24. Palais Hardegg dostupné online
  25. Rodina Colloredo-Mannsfeld in: WISSGRILL, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels , díl I.; Vídeň, 1794; s. 142 dostupné online
  26. Rodina Colloredo-Mannsfeld in: Gothaischer genealogischer Hofkalender auf das Jahr 1841; Gotha, 1841; s. 86 dostupné online

Externí odkazy

editovat