Petr Goëss
Jan Petr hrabě Goëss (označovaný též jako Jan Petr II. Goëss, německy Johann Peter II. Graf von Goëss, Freiherr zu Karlsberg, Moosburg und Ebenthal, 8. února 1774, Florencie – 11. července 1846, Vídeň) byl rakouský šlechtic, státník, dvořan a diplomat. Od mládí působil ve státních službách a během napoleonských válek vynikl jako správce různých korunních zemí Habsburské monarchie, později byl guvernérem v Haliči a Benátsku. Nakonec zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora (1834–1846), byl rytířem Řádu zlatého rouna a proslul také jako mecenáš.
| Jan Petr II. hrabě Goëss | |
|---|---|
 Hrabě Petr Goëss jako nejvyšší dvorský maršálek v roce 1837 (Josef Kriehuber, litografie) | |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
| Ve funkci: 1834 – 1846 | |
| Předchůdce | Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu |
| Nástupce | Bedřich Karel z Fürstenbergu |
| Nejvyšší maršálek v Dolních Rakousích | |
| Ve funkci: 1825 – 1846 | |
| Předchůdce | Josef Karel z Ditrichštejna |
| Nástupce | Antonín Montecuccoli |
| Guvernér v Benátsko-Lombardsku | |
| Ve funkci: 1815 – 1819 | |
| Předchůdce | Jindřich XV. z Reussu |
| Nástupce | Karel Inzaghi |
| Guvernér v Haliči | |
| Ve funkci: 1810 – 1815 | |
| Předchůdce | Dmitrij Ivanovič Lobanov-Rostovskij |
| Nástupce | Ferdinand Bedřich Württemberský |
| Narození | 8. února 1774 Florencie |
| Úmrtí | 11. července 1846 (ve věku 72 let) Vídeň |
| Choť | Isabela z Thürheimu |
| Rodiče | Karel z Goëssu |
| Děti | Jan Antonín z Goëssu |
| Příbuzní | Jan Karel z Goëssu (sourozenec) Antonín z Goëssu (vnuk) |
| Profese | politik |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1830) Řád bílého orla rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského |
| Commons | Peter von Goëss |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Goëssů španělského původu (hraběcí titul v rodině od roku 1693). Narodil se jako nejstarší ze tří synů c.k. generálmajora hraběte Jana Karla Antonína Goësse (1728–1798). Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a poté vstoupil do státních služeb. Na počátku napoleonských válek vynikl jako správce v Dalmácii, kde proslul úspěšným bojem proti hladomoru. V letech 1804–1806 byl zemským hejtmanem v Korutansku[1], kde vlastnil statky, následně byl prezidentem zemské vlády štýrsko-korutanské. V letech 1808–1809 byl krátce guvernérem v Terstu a během Napoleonova vpádu do Rakouska v roce 1809 se pokusil vyvolat povstání v Tyrolsku proti napoleonské armádě (Andreas Hofer), organizoval také zeměbranu v Korutansku. Krátce byl držen ve francouzském zajetí, poté byl v letech 1810–1815 guvernérem v Haliči[2], následně v letech 1815–1819 guvernérem v Benátkách.[3]
Od roku 1825 až do smrti byl nejvyšším zemským maršálkem v Dolních Rakousích, kde byl zároveň prezidentem berního úřadu. Nakonec v letech 1834–1846 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora. Zastával také řadu čestných funkcí, byl kurátorem rakouské spořitelny a členem Akademie výtvarných umění ve Vídni. Byl také c.k. tajným radou a komořím, v roce 1816 obdržel Řád zlatého rouna. Dále byl nositelem Leopoldova řádu a Řádu železné koruny, v zahraničí získal ruský Řád sv. Alexandra Něvského a Řád Bílého orla, v Bavorsku velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny.[4] Díky vysokým státním funkcím v různých zemích habsburské monarchie obdržel obyvatelské právo ve Štýrsku, Kraňsku a Haliči.[5]
Rodinné a majetkové poměry
editovat
Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla baronka Marie Karolína z Kaisersteina (1775–1800), která však zemřela rok po svatbě. Podruhé se oženil v roce 1807 s hraběnkou Isabelou Thürheimovou (1784–1855), která byla později c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Zajímala se o památky a mimo jiné nechala obnovit hrob polského krále Boleslava II. v Ossiachu. Z druhého manželství se narodil jediný syn Jan Antonín (1816–1887), který byl pokračovatelem rodu a také zemským hejtmanem v Korutanech.
Po otci zdědil panství Ebenthal, Karlsberg a Moosburg v Korutanech, kromě toho v roce 1808 přikoupil panství Treffen se zámkem Grottenegg.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Personální obsazení úřadu zemského hejtmana v Korutansku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Personální obsazení úřadu místodržitele v Haliči na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Personální obsazení úřad místodržitele v Benátkách na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich 1845; Vídeň, 1845; s. 4 dostupné online
- ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Goess, s. 703 dostupné online
