Goëssové
Goëssové jsou rakouský šlechtický rod. Původní rod Goessů (Góis) pocházel z Portugalska, pozdější generace ve službách Habsburků přesídlily do Belgie (Španělské Nizozemí). Rodina vymřela v roce 1634, během 17. století přešlo jméno adopcí postupně na dvě další rodiny. Významný císařský diplomat a kardinál Jan František Goëss (1612–1694) získal titul barona pro sebe (1654) a později i pro své synovce (1672), zakoupením panství Karlsberg (1687) položil základy majetkového zázemí potomků v Korutansku. Jan Petr Goëss (1667–1716) se uplatnil také v diplomacii, získal říšský hraběcí titul (1693) a dědictví po strýci rozšiřoval dalšími nákupy. Během 17.–18. století se Goëssové zařadili mezi významné pozemkové vlastníky v Korutanech, kde celkem pět členů rodu zastávalo úřad zemského hejtmana,[1] dva z nich získali Řád zlatého rouna. Významným představitelem rodu byl Jan Petr II. Goëss (1774–1846), místodržitel v několika zemích habsburské monarchie a později nejvyšší dvorský maršálek. Ve dvou liniích získali v 19. století Goëssové dědičné členství v rakouské Panské sněmovně, ve 20. století byly rodové statky sloučeny znovu v osobě jednoho majitele. V Korutansku vlastní Goëssové stále značný majetek a v rámci Rakouska se angažují ve veřejném životě.
| Goëssové | |
|---|---|
 | |
| Země | Habsburská monarchie |
| Tituly | Říšský svobodný pán 1632 (1654, 1672) Říšský hrabě 1693 |
| Rok založení | 12. století |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ rodu editovat
Původní rod Goessů pocházel ze Španělska, odkud Dom Amiã de Estrada ve službách vévody Jindřicha Burgundského přesídlil počátkem 12. století do Portugalska. V roce 1109 získal panství Góis, podle nějž se pak začal psát. Z jeho potomstva později vynikl Damião de Góis (1502–1574), který proslul jako humanista a spisovatel, ve službách portugalských králů se uplatnil také jako diplomat. V další generaci Emanuel de Góis přesídlil ve službách španělského krále do Španělského Nizozemí (dnešní Belgie). Jeho syn Jan, který jako první užíval psanou podobu jména Goëss, byl důstojníkem císařské armády a v roce 1632 získal stav svobodných pánů. Zemřel v roce 1634 bez potomstva, jméno Goëss přešlo adopcí na jeho synovce Jana Františka (1612–1696), který vynikl jako diplomat ve službách Leopolda I. a později se stal kardinálem. Ten získal v roce 1654 říšský stav svobodných pánů a začal kupovat statky v rakouských zemích. Jako duchovní neměl potomky, takže jméno Goëss opět adopcí přešlo na další rodinu. Pro své synovce Jana Petra a Davida Františka rozené de Gheteren dosáhl potvrzení panského stavu (1672) a Janu Petrovi pak odkázal svůj majetek v Korutansku. V roce 1687 koupil panství Karlsberg, které potomci rodu během dalších let rozšiřovali dalšími nákupy a nakonec se Goëssové stali předními vlastníky půdy v Korutanech.
Historie rodu v 18.–20. století editovat
Jan Petr I. (1667–1716) se uplatnil také jako diplomat, později byl zemským hejtmanem v Korutansku, kde přikupoval další majetek, především panství Ebenthal (1704) a Moosburg (1708). V Korutansku měli Goëssové obyvatelské právo od roku 1694, později je získali i pro Horní (1718) a Dolní Rakousy (1730). Dlouholetým zemským hejtmanem v Korutansku byl také syn Jana Petra I. Jan Antonín (1694–1764), který přikoupil panství Gradisch (1729) a nechal postavit rodový palác v Klagenfurtu (1734-1738). Z dalších generací rodu vynikl Jan Rudolf Zikmund (1723–1796), který byl říšským dvorským radou a dlouholetým vyslancem ve Švédsku, a Jan Karel Antonín (1728–1798), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Ten měl tři syny, přičemž pro dva starší z nich založil dva fideikomisy. Primogeniturní fideikomis zahrnoval panství Ebenthal, Karlsberg a Moosburg, pro mladší rodovou větev byla vyčleněna panství Gradisch a Gradenegg. Obě větve získaly během 19. století dědičné členství v rakouské Panské sněmovně.
Významnou osobností rodu byl ze starší větve Jan Petr II. (1774–1846), který zahájil kariéru ve vysokých státních úřadech během napoleonských válek, nakonec se stal nejvyšším dvorským maršálkem a získal Řád zlatého rouna. Vlivné postavení si udržel i jeho syn Jan Antonín (1816–1887), který byl zemským hejtmanem v Korutansku a získal také Řád zlatého rouna. V následující generaci starší linie rodu vymřela Janem Antonínem II. (1856–1891). Jeho majetek převzal vzdálený bratranec z mladší linie Leopold Goëss (1848–1922), který zastával vysoké funkce ve státní správě Rakouska-Uherska. Ten po svém bratru Zenovi (1846–1911) zdědil i majetek mladší linie a oba fideikomisy tak byly soustředěny v rukou jednoho majitele. Potomci rodu si až do 20. století uchovali značné pozemkové vlastnictví v Korutansku a nadále se angažovali v zemské státní správě. Leopold Goëss (1916–2005) byl členem městské rady v Ebenthalu, kde se nachází hlavní rodové sídlo, a později dlouholetým poslancem rakouské rakouské Spolkové rady. V současnosti je významným představitelem rodu Ulrich Goëss-Enzenberg (*1955), který je prezidentem rakouské organizace Via Imperialis, která se angažuje v záchraně a propagaci kulturních památek v Rakousku.
Osobnosti editovat
- Damião de Góis (1502–1574), portugalský historik, spisovatel, humanista a diplomat
- Jan František (1612–1696), císařský diplomat, kardinál, biskup v Gurku, 1654 povýšen do říšského panského stavu
- Jan Petr I. (1667–1716), císařský diplomat, vyslanec v Nizozemí, zemský hejtman v Korutansku, 1693 povýšen do říšského hraběcího stavu
- Jan Antonín (1694–1764), zemský hejtman v Korutansku
- Jan Rudolf Zikmund (1723–1796), říšský dvorní rada, rakouský vyslanec ve Švédsku
- Jan Karel Antonín (1728–1798), c.k. generálmajor
- Jan Petr II. (1774–1846), nejvyšší maršálek císařského dvora, guvernér v Haliči a Benátsku, rytíř Řádu zlatého rouna
- Jan Antonín (1816–1887), zemský hejtman v Korutansku, dědičný člen Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
- Marie hraběnka von Goëss, rozená Welsersheimbová (1824–1896), nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty[2]
- Zeno Vincenc (1846–1911), poslanec říšské rady, zemský hejtman v Korutansku, dědičný člen Panské sněmovny
- Leopold Petr (1848–1922), místodržitel v Terstu, dědičný člen Panské sněmovny
- Jan Antonín II. (1856–1891), poslanec korutanského zemského sněmu, dědičný člen Panské sněmovny[3]
- Leopold Zeno (1916–2005), poslanec rakouské Spolkové rady
Galerie editovat
-
Rodový erb při povýšení do stavu svobodných pánů (1672) -
Zámek Ebenthal (Korutany), hlavní rodové sídlo -
Rodové pohřebiště Goëssů u farního kostela ve Feldkirchenu (Korutany) -
Palác Goëss v Klagenfurtu -
Zámek Karlsberg (Korutany) -
Zámek Gradisch (Korutany) -
Zámek Moosburg (Korutany)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Přehled státních představitelů Korutanska na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1882, Vídeň, 1882; s. 42 dostupné online
- ↑ Jan Antonín Goëss na webu rakouského parlamentu. www.parlament.gv.at [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28.
Literatura editovat
- Ottův slovník naučný, díl 10.; Praha, 1896; s. 245 dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Goëssové na Wikimedia Commons - Rodina Goëssů in: Gothaischer genealogischer Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865, Gotha, 1865; s. 308 dostupné online
- Rodina Goëssů in: Gothaischer genealogischer Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922, Gotha, 1922; s. 359–360 dostupné online
