Jan Goëss

kardinál a diplomat ve službách Svaté říše římské a habsburských panovníků

Jan František svobodný pán Goëss (Johann Franz Freiherr von Goëss)[pozn. 1] (10. února 1612, Brusel19. října 1696, Řím) byl diplomat ve službách Svaté říše římské a habsburských panovníků. Po krátké službě v armádě vstoupil do diplomacie, vynikl ve službách Leopolda I. jako dlouholetý vyslanec v několika evropských zemích a delegát na mírových kongresech. Nakonec se stal knězem, byl jmenován biskupem v Gurku (1676) a kardinálem (1686). I jako duchovní setrvával v diplomatických službách a poslední léta života strávil v Římě jako císařský vyslanec. Krátce vlastnil majetek v Čechách (Obříství), pro své příbuzné vytvořil základy majetkového zázemí v Korutanech. V roce 1654 získal titul barona, jméno Goëss přenesl adopcí na synovce Jana Petra (1667–1716), který byl též diplomatem, získal titul hraběte a založil nový rod Goëssů žijící dodnes v Rakousku.

Jeho Eminence
Jan František Goëss
Johann von Goess1.jpg
Církevřímskokatolická
DiecézeGurk
Jmenování1676
Svěcení
Kardinálská kreace1686
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Datum narození1611
Místo narozeníBrusel
Datum úmrtí10. října 1696 (ve věku 84–85 let)
Místo úmrtíŘím
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Goëss
Johann von Goess1.jpg
Císařský vyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1694 – 1695
PředchůdceAntonín Florián z Lichtenštejna
NástupceJiří Adam II. Bořita z Martinic
Císařský vyslanec v Braniborsku
Ve funkci:
1665 – 1674
Císařský vyslanec v Dánsku
Ve funkci:
1657 – 1662

Narození1611
Brusel
Úmrtí10. října 1696 (ve věku 84–85 let)
Řím
Profeseduchovní a katolický kněz
Náboženstvíkatolická církev
CommonsJohann von Goëss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Kardinálský erb Jana Goësse

Pocházel z nizozemské rodiny de Trooch, byl synem císařského důstojníka Petera de Trooch (1590–1664). Po matce Františce byl potomkem staré šlechtického rodiny Goëssů španělsko-portugalského původu. Byl adoptován strýcem Janem Oldřichem Goëssem, který byl císařským plukovníkem a komorníkem, poté začal užívat jméno Goëss. Studoval v Lovani a původně sloužil v armádě, ale díky jazykovým znalostem se ještě během třicetileté války začal uplatňovat jako diplomat. Diplomatickou kariéru začínal v kanceláři knížete Eggenberga, v jehož doprovodu se zúčastnil mise k papeži Urbanovi VIII. (1639), později se podílel na závěrečném znění smlouvy o Vestfálském míru (1648).[1] V roce 1652 byl jmenován říšským dvorním radou[2] a v letech 1657–1662 byl císařským vyslancem v Kodani. V roce 1663 byl vyslán se zvláštní misí do Temešváru k tureckému velkovezírovi Ali Pašovi. Mise byla neúspěšná a následovala válka s Osmanskou říší v letech 1663–1664. Goëss na zpáteční cestě do Vídně těsně unikl pokusu o atentát, což jej přimělo k rozhodnutí stát se knězem. Nadále ale působil jako diplomat a v letech 1665–1674 byl císařským vyslancem u braniborského kurfiřta v Berlíně.

 
Epitaf Jana Goësse v kostele sv. Mikuláše ve Strassburgu (Korutany)

V roce 1675 byl jmenován biskupem v Gurku, ačkoliv dosud neměl kněžské svěcení. Vysvěcen byl až v roce 1676 a v gurské diecézi vyvinul bohatou stavební činnost. Jako sídlo gurského biskupa měla sloužit rezidence Strassburg v Korutanech přestavěná v letech 1680–1690. V roce 1687 zakoupil v Korutansku pro své příbuzné panství Karlsberg, které se později stalo základem pozemkového vlastnictví rodiny až do 20. století. Mimo jiné byl od roku 1668 držitelem českého inkolátu, v Čechách měl již předtím majetek. V roce 1655 koupil od knížete Václava Lobkovice panství Obříství. Zdejší zchátralý zámek nikdy nenavštívil, výnosy z panství měly pokrýt jeho náklady v diplomatických misích. V roce 1666 prodal Obříství Ferdinandu Slavatovi.[3] Goëss podnikl několik diplomatických cest do Říma, v letech 1678–1679 byl hlavním zástupcem Leopolda I. na mírových jednáních v Nijmegenu, která měla ukončit sérii válek v Evropě během 70. let 17. století. Goëssovými zástupci zde byli čeští šlechtici František Oldřich Kinský a Karel Ferdinand z Valdštejna.[4] Ačkoliv byl Goëss za tuto misi honorován vysokou částkou 27 000 zlatých, po skončení kongresu musel v Nijmegenu setrvat ještě několik měsíců, protože neměl finance na zpáteční cestu a čekal na proplacení příslušné částky od dvorské komory.[5] V roce 1686 byl jmenován kardinálem a v letech 1689 a 1691 se zúčastnil konkláve. Poslední léta života strávil v Římě, v letech 1694–1695 byl stálým císařským vyslancem ve Vatikánu. Zemřel v Římě, kde je také pohřben. Ve své poslední vůli kromě odkazu příbuzným zanechal také 25 000 zlatých na dobročinné účely v Uhrách.[6]

V roce 1654 byl povýšen do stavu svobodných pánů, platnost titulu byla v roce 1672 rozšířena pro synovce Davida Františka a Jana Petra z rodiny de Gheeteren, které adoptoval. Pokračovatelem jména Goëss byl synovec Jan Petr (1667–1716), který byl také diplomatem a v roce 1693 získal hraběcí titul.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Původně užíval staré portugalské příjmení de Góis, později se v historických pramenech připomíná jako Goeß, případně Goessen, nakonec se pravopis příjmení upravil do německé podoby Goëss, kterou rodina užívá dodnes.

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 10.; Praha, 1896; s. 245 dostupné online
  2. GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 84 dostupné online
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 337–338
  4. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; s. 540, 617 ISBN 978-80-7422-233-7
  5. KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda za říšskou korunou. Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009; s. 219 ISBN 978-80-86829-43-2
  6. Jan Goëss na webu cardinals

LiteraturaEditovat

  • KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 stran ISBN 978-80-7422-574-1

Externí odkazyEditovat