Otevřít hlavní menu

Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském

Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském byla založena v roce 1339 českým králem a římským císařem Karlem IV. pro 11 kanovníků.

Obsah

Dějiny kapitulyEditovat

Už za dob románského přemyslovského hradu byla na hradě královská kaple. Byl při ní odedávna sbor kněží, kteří byli většinou úředníky královské kanceláře. Václav II. přenesl 8. 1. 1295 k této kapli mělnickou kapitulu. Toto opatření trvalo však jen asi 5 let. Pak byl sice při kapli sbor kněží, jejichž představený se nazýval proboštem, avšak tento sbor ještě neměl statut kapituly. K jejímu zřízení dal souhlas pražský biskup Jan IV. spolu se Svatovítskou kapitulou dne 22. 2. 1339. Karel IV. píše ve svém vlastním životopise, že založil kapitulu u Všech svatých, aniž uvádí přesné datum. Bylo to nejspíš v první polovině roku 1339, ač se uvádí též datum 1. 12. 1340. Zakládací listinu potvrdil papež Benedikt XII. O sboru kanovníků se píše v kronikách až r. 1343.

Pro vývoj kapituly je rozhodující rozhodnutí Karla IV. z 30. 7. 1366, potvrzené papežem Urbanem V 15. 12. 1367, podle kterého kanonikáty u Všech svatých se obsazují Mistry Karlovy koleje – tedy profesory Karlovy university.

Kapitula měla probošta, děkana a určitý počet kanovníků, který se během doby měnil. Z dignit měl probošt vždy čestné postavení v čele kapituly, děkan (kterého v prvních dobách kapitula volila) vedl hospodářské záležitosti, stanovil pořad bohoslužeb apod. Karel IV. určil, že kanovníci nemají mít mnoho liturgických funkcí, aby se mohli věnovat studiu a přednáškám.

V husitských dobách ztratila kapitula snad všechny své statky, a tím se stalo, že její kanonikáty i dignity spojovali kanovníci svatovítští se svými prebendami. Královská kaple, kterou Karel IV. zamýšlel vybudovat jako obdobu pařížské Sainte Chapelle, byla skoro zničena velkým požárem Malé Strany a Pražského hradu r. 1541. Řadu let ležela v troskách, až ji dala Alžbeta, vdova po francouzském králi Karlu IX., znovu postavit v podstatě v dnešní podobě. Pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice ji vysvětil 20. 8. 1580. Jeho nástupce Martin Medek do ní dne 29. 5. 1588 přenesl domnělé ostatky sv. Prokopa a uložil je do oltáře, který byl zřízen uprostřed presbytáře. Roku 1768 byl oltář přemístěn.

Kapitulu obnovil Ferdinand II. dne 20. března 1623 a v nové zakládací listině jí připsal vesnice Choteč a Zbuzany, které zůstaly v jejím majetku po několik století. Zřízením Ústavu šlechtičen zanikl děkanův dům, který byl hned vedle kaple, kanovnická místa byla nadále spojována s kanonikáty (dignitami) svatovítskými. Statuta z 15. července 1627 se nezmiňují o tom, že kapitula je vyhrazena profesorům Univerzity Karlovy.

Vzhledem k malému výnosu majetku (kromě Chotče a Zbuzan sem patří ještě Všestudy, Kyšice, pro děkana Chenicze a mluví se o budějovické dani) má kapitula v této době jen probošta, děkana a 2 kanovníky de numero participantium a pak kanovníky titulární.

Jeden z nejvýznamnějších dignitářů byl Adam Ignác Mladota ze Solopysk, který s děkanstvím u sv. Víta spojoval proboštství u Všech svatých. Užíval zjednodušeného erbu, jak je patrné na tzv. Mladotově domě na Hradčanech († 1708). V roce 1775 byl děkanem významný reformátor školství Ferdinand Kindermann, který se později stal litoměřickým biskupem. V důsledku toho jsou pak častěji jmenováni do kapituly kněží se zásluhami o vyučování a vědy. Posledním kanovníkem svatovítským, který současně držel kanonikát u Všech svatých, byl Karel Fischer, profesor Nového zákona († 1833).

Držitelé kapitulních dignit u Všech svatých měli právo nosit pontifikálie: probošt je dostal od Klementa X. dne 11. června 1673, děkan od Řehoře XVI. dne 17. února 1843.

Někteří dignitáři přijímali opatskou benedikci. Od roku 1820 se jeví snaha zlepšit hospodářské postavení kapituly. Proto se neobsazovaly dignity a jejich výnos se ukládal. Dne 14. března 1837 Ferdinand Dobrotivý vydal obnovenou zakládací listinu, kterou provedl výnos gubernia z 10. února 1842. Ani v této listině však nejsou kanonikáty vyhrazeny profesorům. Tato listina upravuje hmotné poměry s odvoláním na výnos statku v Chotči a Zbuzanech. Už v roce 1833 měla kapitula značný výnos ve fundacích.

Od té doby se finanční poměry kapituly upevňovaly (v letech 1837–1881). Proto 18. února 1884 rozhodl František Josef I. o obnově kapituly. Na základě tohoto rozhodnutí vydal pražský arcibiskup Bedřich kardinál Schwarzenberg zakládací listinu. Stanovila, že kapitula má 2 dignity a 6 sídelních kanonikátů. Členy kapituly mají být profesoři bohoslovecké fakulty, výjimečně také kněží zasloužilí ve výchově a vyučování. Statuta potvrzená arcibiskupem ze dne 25. ledna 1885 stanovila úkoly a povinnosti jednotlivých kanovníků a dignitářů. S účinností od 1. června 1987 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek obnovil kapitulu tím, že jmenoval dva dignitáře a 3 kanovníky a kapitulou byla vypracována nová statuta schválená tehdejším pražským arcibiskupem dne 28. ledna 1987.

Bývalí kanovníciEditovat

Zemřelí kanovníciEditovat

... a řada dalších

Dosud žijící bývalí kanovníciEditovat

Současní kanovníciEditovat

Další kanovníci:

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat