Otevřít hlavní menu

Josef Hřebík

český teolog a římskokatolický duchovní

ŽivotEditovat

Středoškolské vzdělání získal v Gymnázium na Kladně, které zakončil maturitou v roce 1975. Dále se věnoval studiím na Jazykové škole v Praze. V letech 19761981 studoval ke kněžství na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě univerzity Karlovy se sídlem v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v Praze v roce 1981 kardinálem Františkem Tomáškem. Dále působil v duchovní správě postupně na čtyřech místech pražské arcidiecéze (19811983 Kolín, 1983–1987 Mníšek pod Brdy, 1987–1990 Praha-Strahov, 1990–1992 Hostivice). Vedle výuky na KTF UK je též od 15. srpna 1996 výpomocným duchovním farnosti Kladno.[1]

Akademické působeníEditovat

Roku 1990 byl povolán k výuce Starého zákona do Litoměřic a po reinkorporaci Katolické teologické fakulty do svazku Univerzity Karlovy pokračoval ve výuce jako odborný asistent na Katedře biblických věd Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, kde působil do roku 1992. Své další vzdělání prohloubil na papežském biblickém institutu (Pontificio Istituto Biblico Roma) v Římě, které zakončil licenciátem biblických věd s titulem S.S.L. za jménem. Od roku 1996 opět pedagogicky působil jako odborný asistent na Katedře biblických věd na Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1996 vyšel také jeho překlad z francouzštiny dokumentu Papežské biblické komise: Výklad bible v církvi, na němž spolupracoval s Jaroslavem Brožem. Tento dokument shrnuje a hodnotí výsledky biblického bádání za posledních padesát let, zachycuje jeho aktuální stav a naznačuje cestu katolické biblistiky do budoucna. V roce 1997 byl jmenován vedoucím Katedry biblických věd na téže fakultě. V roce 1998 publikoval ve sborníku KTF UK své dílo v italštině: La vita donata, persa e restituita. Analisi narrativa di 2 Re 4,8-37, ve kterém podává ukázku narativní analýzy starozákonního textu, reflektujícího nejdůležitější techniky biblických vypravěčů a jejich zamýšlený účinek na čtenáře.

Vědecká činnostEditovat

Na Katolické teologické fakultě v Praze v roce 2000 obhájil disertační práci s názvem: Lest cestou k požehnání? Pokus o nalezení hermeneutického klíče ke Gn 27,1-45 pomocí komplexní exegetické analýzy, a byl promován doktorem teologie (Th.D.). V témže roce (2000) byla tato práce oceněna nejvyšším stupněm Bolzanovy ceny UK. Jde o soubor širokého spektra exegetických metod a přístupů, aplikovaných na známý starozákonní text o Jákobově lstivém získání otcovského požehnání, s cílem maximálně pochopit smysl tohoto textu. V roce 2001 měl semestrální stáž v Centro delle religiose v italském Trentu. Od roku 2001 je členem Catholic Biblical Association of America a korespondentem Old Testament Abstracts. V roce 2004 vyšel jeho další překlad z francouzštiny, na kterém opět spolupracoval s Jaroslavem Brožem, dokument Papežské biblické komise s názvem: Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli. Dokument uvádí ve stručném přehledu klíčová témata biblické teologie, objasňuje stanoviska křesťanské exegeze Starého zákona vzhledem ke stanoviskům židovským a postoj novozákonních autorů k biblickým Židům. Svou habilitační práci na téma: Radost ve Starém zákoně, postavil na jím již publikovaných dílech: Bůh jako subjekt radosti ve Starém zákoně (2003) a Polarita radosti a bolesti ve Starém zákoně (2004); dvě studie, které vyšly ve sbornících KTF UK.

Práce na biblickém projektuEditovat

V roce 2006 byl jmenován sídelním kanovníkem kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském a 1. listopadu 2006 byl kardinálem Miloslavem Vlkem instalován. Je autorem celé řady knih a článků zabývající se Starým i Novým zákonem a překladatelem starozákonních i současných textů. Podílí se na realizaci projektu revize a dokončení překladu Starého zákona započatého Václavem Bognerem. Na tomto týmovém projektu se podílí kolektiv současných českých katolických biblistů (roku 2006 vyšel 1. svazek – Pentateuch).[2] Jde o překlad opatřený obšírnými výkladovými poznámkami, který by měl být reprezentativním dílem současné české katolické biblistiky.

BibliografieEditovat

  • Zjevení Boha Otce ve Starém zákoně, MKR Communio 1, 1997, str. 163–170.
  • Jak se utvářel Nový zákon, Praha: Pastorační středisko, 1997.
  • Jazyk starozákonních žalmů, zvláště kletby, jako modlitba dnešního křesťana, Informace Biblického díla 3, 1998, str. 44–55.
  • La vita donata, persa e restituita. Analisi narrativa di 2 Re 4,8–37, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK, Praha: Karolinum, 1998, str. 19–55.
  • Několik aspektů starozákonního exodu, Teologické texty 10, 1999, str. 2–5.
  • Studio sincronico di Mc 9,30–32. Interpretazione della pericope alla luce dell´insieme del vangelo, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK k 80. narozeninám ThDr. Františka Nováka, Praha: Karolinum, 2000, str. 94–118.
  • Bůh otce Abraháma Bůh, Otec Ježíše Krista, Posel z Budče 17, 2000, str. 16–22.
  • Život darovaný, ztracený a znovu vrácený, Teologické texty 11, 2000, str. 108–111.
  • Lest cestou k požehnání? Pokus o nalezení hermeneutického klíče ke Gn 27,1–45 pomocí komplexní exegetické analýzy, Praha: Karolinum, 2002.
  • Recenze: J. Heller, Teologická reflexe 8, 2002, s. 86–87; Ladislav Tichý, Teologické texty 14, 2003, str. 87.
  • Starozákonní východiska k Eucharistii, in: Kol. autorů, Eucharistie – mysterium fidei, J. Hojda (ed.), Svitavy: Trinitas, 2002, str. 12–26.
  • Jak zacházet se starozákonními texty, Praha: Pastorační středisko, 2002.
  • Stáří ve Starém zákoně, in: Kol. autorů, In omnibus caritas. Sborník KTF UK IV, M. Mikulicová – P. Kubín (edd.), Praha: Karolinum, 2002, str. 260–271.
  • Dio come soggetto della gioia nell’Antico Testamento, in: Centro per le scienze religiose in Trento (ed.), Annali di studi religiosi 3, 2002, Bologna: Edizioni Dehoniane, 2002, str. 447–469.
  • Starozákonní východiska nauky o Matce Páně, in: Kol. autorů, Maria z Nazareta. Plnost člověka a jádro církve, J. Hojda (ed.), Svitavy: Trinitas, 2003, str. 47–61.
  • Bůh jako subjekt radosti ve Starém zákoně, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK V, M. Mikulicová – P. Kubín (edd.), Praha: Karolinum, 2003, str. 177–200.
  • Polarita radosti a bolesti ve Starém zákoně, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK VI, M. Mikulicová – P. Kubín (edd.), Praha: Karolinum, 2004, str. 81–99.
  • Stručný přehled historie vzniku konstituce Dei verbum, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK IX, z konference k 40. výročí Dei verbum[3], konané 15.11.2005 na KTF UK v Praze, J. Brož – M. Mikulcová (edd.), Praha: Karolinum, 2007, str. 27–36.
  • Moudrost ve starozákonním Izraeli, Teologické texty 17, 2006, str. 139–141.
  • Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Český katolický překlad, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. Autorský podíl: Úvod do Pentateuchu, Úvod do Genesis, překlad a výkladové poznámky ke Gn 1–24 (str. 21–29, 33–94), odborná revize textu celé publikace.
  • Žaltář mezi tmou a světlem. Kontrast i přechod, realita i symbol, in: Kol. autorů, Sborník KTF UK VIII, k 100. výročí narození Prof. Jana Merella, J. Brož – M. Mikulicová (edd.), Praha: Karolinum, 2006, str. 51–63.
  • Žalmové „kletby“ jako modlitba?, in: Kol. autorů, Z plnosti Kristovy. Sborník k devadesátinám Oto Mádra, E. Krumpolc – J. PolákováC. V. Pospíšil (edd.), Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2007, str. 69–78.
  • Malá izaiášovská pneumatologie, Teologické texty 18, 2007, str. 71–76.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. viz Katalog pražské arcidiecéze
  2. [1] Archivováno 19. 5. 2012 na Wayback Machine Ekumenický a katolický překlad Bible, článek
  3. [2] dokument Dei Verbum

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat