Josef Hermach

český překladatel, teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Josef Hermach (29. května 1924 Písek25. prosince 2002 Slaný) byl český katolický kněz, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof, pastoralista a biblista.

Monsignore
ThDr. Josef Hermach
kanovník kapituly Všech svatých na Hradě Pražském
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení29. června 1949
Osobní údaje
Datum narození29. května 1924
Místo narozeníPísek, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí25. prosince 2002
(ve věku 78 let)
Místo úmrtíSlaný, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
50°3′43″ s. š., 14°23′13″ v. d.
Národnostčeská
PovoláníŘímskokatolický duchovní
Alma materKarlova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StudiumEditovat

Vystudoval klasické gymnázum v Plzni, které zakončil maturitou v roce 1943. Za II. světové války, v letech 1943-1945, byl v „Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském“ a v závěru války byl totálně nasazen v Mirošově a Letňanech. V září 1945 začal studovat bohosloveckou fakultu University Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1949. Na kněze byl v Praze vysvěcen 29. června 1949.

Kněžské působeníEditovat

Po kněžském svěcení byl 1. srpna 1949 ustanoven kaplanem v Petrovicích u Rakovníka. Dále působil od ledna 1951 jako administrátor v Čisté u Rakovníka. Od října 1953 byl ustanoven kaplanem v PrazeKarlíně a od července 1955 administrátorem v kostele sv. Gotharda v Praze–Bubenči. Zde mu byl také k 1. května 1960 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, který neměl až do roku 1966. Pracoval tedy nejdříve jako dělník dva měsíce v Pragovce v Karlíně a poté 6 let jako výhybkář na nádraží v Praze–Vršovicích. Státní souhlas získal od 1. prosince 1966 a vrátil se do pastorace. Tu vykonával jako administrátor v Praze-Podolí, kde působil do konce září 1970.

Biblista a pedagog bohoslovcůEditovat

Zároveň byl jmenován od 12. prosince 1967 spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích, s účinností od 1. prosince 1967. Jeho působení ve funkci spirituála bylo ukončeno 30. září 1970. Na základě intervence litoměřického biskupa Štěpána Trochty byl 15. listopadu 1969 jmenován monsignorem. V letech 19681970 složil na CMBF v Litoměřicích státní zkoušky a v květnu 1970 s vyznamenáním (cum applasu) se stal licenciátem veškerého bohosloví. 12. října 1970 byl na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích jmenován asistentem, s účinností od 1. října 1970. Brzy poté, získal doktorát teologie po předložení disertační práce s názvem: „Ekumenický pohled na nerozlučitelnost manželství“, a 16. prosince 1970 byl promován. Dne 5. září 1973 byl jmenován na CMBF odborným asistentem. V letech 1970-1972 by pověřen vyučováním biblické teologie, v letech 1970-1974 pastorální teologie, v letech 1971-1974 Nového Zákona a vyššího kurzu biblické řečtiny a v letech 1972-1974 filosofie.

Normalizace a pastoraceEditovat

U příležitosti oslav jeho 50. narozenin mu bylo sděleno, že z rozhodnutí ministerstva kultury z CMBF v Litoměřicích odejít a 30. září 1974 bylo jeho akademické působení administrativně ukončeno. Odešel tedy do pastorace, kterou však vykonával i v době svého akademického působení, když v kostele sv. Václava v Praze na Smíchově sloužil pravidelně nedělní mši od 8 hodin. Od října 1974 byl jmenován farářem v Praze na Spořilově, ale v únoru 1975 onemocněl a v lednu 1976 odešel do invalidního důchodu. V těžké životní chvíli nemoci mu napsal krásný děkovný dopis tehdejší pražský biskup František Tomášek. V dalších letech přijímal pan doktor, jak ho jeho přátelé titulovali, ve svém smíchovském jednopokojovém bytečku množství návštěvníků. Byl mimořádně pozorným posluchačem a moudrým rádcem jak ostatně mohou dosvědčit i farníci ze všech míst, kde působil. V této době také přeložil množství knih a článků, především z němčiny a angličtiny, a věnoval této činnosti každou volnou minutu. Ovšem návštěva - živý člověk byl u něho vždy na prvním místě. Byl duchovním vůdcem s kněžským srdcem formovaným autentickou životní zkušeností, s velkou vnitřní vnímavostí, takže se u něho nacházelo útočiště velké množství lidí. Po částečném zotavení, od října 1989, byl ustanoven výpomocným duchovním ve farnosti sv. Václava v Praze na Smíchově. V prosinci 1989 dostal od biskupa kardinála Františka Tomáška pověření k vyučování starozákonních biblických věd, ale ze zdravotních důvodů učil až v letech 1992-1997. Od listopadu 1993 byl navíc jmenován externím spirituálem v kněžském semináři v Praze, a sloužil bohoslovcům až do roku 1995.

OceněníEditovat

Dne 15. října 1997 jej kardinál Miloslav Vlk jmenoval kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském. Po těžké nemoci a naplněném kněžském životě zemřel v nemocnici ve Slaném ve 3 hodiny v noci o Slavnosti Narození Páně dne 25. prosince 2002, obklopen láskyplnou péčí lékařů, ošetřovatelů a blízkých přátel. Poslední rozloučení s knězem pražské arcidiecéze Josefem Hermachem se konalo 7. ledna 2003 v 10 hodin v kostele sv. Václava na Smíchově a poté byl pohřben do rodinného hrobu na hřbitově na Malvazinkách.

BibliografieEditovat

  • Církev v N. Z., [Litoměřice] [Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta] [s.d.]. 29 s.
  • List apoštola Pavla Efesanům, [Litoměřice] [Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta] [s.d.]. 120 s.
  • Poznámky ke kosmologii, [Litoměřice] [Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta] [s.d.]. 73 s.
  • Stati z biblické teologie: 1972/73, [Litoměřice] [Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta] [s.d.]. 16 s.

Překladatel velkého množství knih s teologickou a spirituální tematikou.

PřekladyEditovat

Překládal z němčiny a angličtiny. Krom duchovní literatury přeložil rozsáhlé dílo Clive Staples Lewise popisující genezi a zánik Narnie.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • OPATRNÝ Aleš: „Za Mons. Josefem Hermachem“, in Zpravodaj pražské arcidiecéze 2 (2003) 1.
  • Bohemikální autoři. Křesťanství (1901–2000), Praha: Centrální katolická knihovna, 2001 [cit. 2005-07-31].
  • NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat