Železniční trať Česká Třebová – Přerov

železniční trať v Česku

Železniční trať Česká Třebová – Přerov je důležitá železniční trať tvořící spojení Prahy se severní Moravou, Slezskem, Polskem a Slovenskem. Je součástí celostátní dráhy a v jízdním řádu pro cestující je uvedena jako trať 270 (společně s tratí Rudoltice v Čechách – Lanškroun, zároveň jsou dálkové vlaky zahrnuty i do tratě 001. Trať je v celé své délce elektrizovaná a dvoukolejná. Trať je součástí třetího železničního koridoru.

Česká Třebová – Přerov
Trať na nádraží Mohelnice
Trať na nádraží Mohelnice
Číslo 270
Technické informace
Délka 109 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava 3 kV DC
Maximální rychlost 160 km/h
Externí odkazy
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
trať od Prahy
245,878
0,206
Česká Třebová osobní n.
1938–1945 hranice Protektorát/Říše
trať do Brna
trať směr Česká Třebová vjezdová skupina
trať směr Česká Třebová odjezdová skupina
6,232 Třebovice v Čechách
trať do Chornice
Třebovický tunel
7.813 rozvodí Severní moře/Černé moře 438 m n. m.
14,146 Rudoltice v Čechách
trať do Lanškrouna
16,875 Luková u Rudoltic v Čechách
21,225 Žichlínek (pův. stanice)
21.886 Trať protíná původní zemskou hranici
23,800 Krasíkov
Tatenický tunel
Krasíkovský tunel
Tatenice
Tatenický tunel
tunel Malá Huba
31,525 Hoštejn
Hněvkovský tunel I
Hněvkovský tunel II
37,764 Lupěné
trať do Šumperka
41,388 Zábřeh na Moravě
vlečka do vápenky Vitošov
47,340 Lukavice na Moravě
53,066 Mohelnice
55,984 Moravičany
56,589 most přes Moravu
trať do Senice na Hané
65,783 Červenka
71,319 Střeň
76,872 Štěpánov
Olomouc přednádraží
trať do Šumperka
trať do Krnova
86,840
205,844
Olomouc hlavní nádraží
trať do Senice na Hané
trať do Nezamyslic
202,379 Hr. Holice
Dálnice D35
199,038 Grygov
195,561 Hr. Majetín
192,713 Brodek u Přerova
189,583 Hr. Luková
189,177 Rokytnice u Přerova
186,775
0,000
Dluhonice
183,453 Přerov
do Břeclavi
4,116 Výh. Předmostí(do 29. 11. 1974)
187,960
5,580
Hr. Lýsky
do Bohumína
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Úsek Přerov–Olomouc vybudovala Severní dráha císaře Ferdinanda (SDCF) jako odbočku své hlavní tratě Vídeň–Krakov. Provoz byl zahájen 17. října 1841. V době stagnace SDCF a v důsledku hospodářské krize a z rozhodnutí císaře Ferdinanda I. z 19. prosince 1841 převzal iniciativu ve výstavbě nejdůležitějších železnic stát. Do státní služby byli povoláni inženýři, jako Carl Ghega, Alois Negrelli, Anton Jüngling a další odborníci, kteří působili u SDCF. V roce 1842 bylo zřízeno c. k. generální ředitelství státních drah, jejímž ředitelem se stal Hermenegild von Francesconi. Severní státní dráha zahájila výstavbu úseku Olomouc – Praha 20. srpna 1842. Vedení jednotlivých úseků bylo rozděleno následovně:

  • Olomouc–Pardubice vedl inženýr Karel Keissler
  • Pardubice–Praha vedl Jan Perner

Stavbu svršku a spodku prováděla firma bratří Kleinů. Pozemní stavby navrhoval vrchní inženýr Anton Jüngling. Dráha byla budována už pro dvoukolejný provoz i když byla položena pouze jedna kolej a dvoukolejná část byla jen v úseku Běchovice–Praha.[1][2] Kolejový svršek navazoval na systém SDCF, takže pokračovala v anglické soustavě a anglickým rozchodem 1 435 mm. Kolejnice byly dodávány železárnami ve Vítkovicích, Svitavách, Blansku a železárnami bratří Kleinů v Sobotíně a později ve Štěpánově.[3] Dokončena byla roku 1845, provoz byl zahájen 20. srpna na celé trati Olomouc – Praha.[4] Pravidelná osobní doprava byla zahájena 1. září 1845 a nákladní doprava 1. října 1845. Vlak z Olomouce do Prahy projel trať bez zastávek za sedm hodin a čtyřicet minut.[2] V letech 1845–1849 provozovala dráhu Olomouc–Praha pro stát SDCF, smlouva ale byla nevýhodná, proto byla dráha od roku 1849 provozována přímo státem. Vzhledem k neuspokojivé hospodářské situaci státu po roce 1848 byla Severní státní dráha roku 1854 privatizována, dráhu převzala soukromá Rakouská společnost státní dráhy (StEG).[5]

Severní dráha císaře Ferdinanda byla zestátněna roku 1906, roku 1909 pak byla zestátněna i Rakouská společnost státní dráhy - provoz na celé trati převzaly Císařsko-královské státní dráhy (KKStB).[6] Se vznikem Československa roku 1918 převzaly dráhu Československé státní dráhy (ČSD). Dráha představuje významnou spojnici mezi Čechami a Moravou a po vzniku Československa její význam ještě narůstal, proto byla v letech 1924 (úsek Olomouc–Přerov)[7] a 19301933 (úsek Česká Třebová – Olomouc) zdvoukolejněna.[8][9]

V letech 19571960 byla trať postupně elektrizována napájecí soustavou 3 kV ss.[10][11]

V letech 20022008 byla trať modernizována jako doplňující rameno II. železničního koridoru.[12] V letech 20112012 byla trať převedena na dálkové řízení z CDP Přerov.[13] V červnu 2019 byla zahájena instalace zabezpečovače ETCS.[14]

Vybavení stanicEditovat

Na původním úseku železniční tratě z Olomouce do Prahy bylo dvacet šest stanic, které byly rozděleny podle tříd. Jedinou stanicí I. třídy byla Praha, II. třídy Pardubice a III. třídy Zábřeh na Moravě a Česká Třebová. Do IV. třídy byly zařazeny stanice Červenka, Mohelnice, Žichlínek, Třebovice v Čechách, Ústí nad Orlicí město, Choceň, Zámrsk, Moravany, Přelouč, Týnec nad Labem (později Záboří nad Labem), Nový Kolín, Pečky, Český Brod a Běchovice. Do V. třídy bylo zařazeno zbylých sedm stanic Štěpánov, Lukavice, Hoštejn, Krasíkov, Rudoltice, Brandýs nad Orlicí, Uhersko a Úvaly. Olomouc pro své strategické postavení vojenské pevnosti byla z tohoto třídění vyjmuta a měla své specifické podmínky.[15]

K vybavení stanic patřila výpravní a odbavovací budova, domy (byty ve výpravně) pro strojvůdce a mistra dílen, skladiště, vodárna, dílny, výtopna, vozová remíza a strážní domek. Pražské nádraží mělo individuální řešení. Hradbou se šesti průjezdnými branami bylo hlavové nádraží rozděleno na vnitřní a vnější. Ve vnitřním byla osobní a nákladní část, ve vnějším veškeré provozní zázemí, výtopny a hlavní dílny. V Pardubicích byly výpravní budova se dvěma čekárnami a s nástupištní halou, dvoukolejná výtopna s dílnami, vodárna, obytné domy a skladiště. Ve stanici III. třídy byly výpravní budova se dvěma čekárnami, remíza, dílny, vodárna a obytné domy. U stanic IV. třídy výpravna s čekárnou, pokladnou a dvěma byty pro výpravčího a technického úředníka, remíza, vodárna, součástí byl strážní domek. Stanice V. třídy byly vybaveny strážním domkem. Se vzrůstajícím nebo klesajícím významem byly stanice rozšiřovány a přestavovány.[16][9]

FotogalerieEditovat

Stanice a zastávkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dĕdictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracovištĕ v Ostravĕ, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392 
  2. a b BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: [s.n.], 2017. 208 stran s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828 
  3. HONS, Josef. Železniční svršek našich prvních drah. Dějiny věd a techniky, 1985, roč. 18, č. 1, s. 10–23
  4. WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793. 
  5. Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola První pokus rakouského státu o výstavbu a provozování železnic (1842 - 1854). Dostupné online. 
  6. Stručná historie železnic (a to hlavně železnice české) [online]. railian.com, rev. 2012-03-12 [cit. 2020-11-09]. Kapitola Rakouský sekvestrační zákon - pozvolné zestátňování (1877). Dostupné online. 
  7. WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 302 Břeclav - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793. 
  8. WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793. 
  9. a b KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádražíII díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. Dostupné online. ISBN 80-902706-7-0, ISBN 978-80-902706-7-1. OCLC 53860685 S. 5–194. 
  10. WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 302 Břeclav - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793. 
  11. WAGULA, Hubert; FEDOROWICZ, Slawomir. 501 Česká Třebová - Olomouc hlavní nádraží. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. ISSN 2391-4793. 
  12. Železniční koridory ČR. K-REPORT [online]. Kralupy nad Vltavou: Společnost přátel kolejové dopravy, rev. 2006-10-29 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. ISSN 1801-6189. 
  13. Trať Česká Třebová – Přerov dálkově ovládaná. Reportér AŽD Praha. 3. 2012, roč. 8, čís. 1, s. 19. Dostupné online. 
  14. SŽDC vybaví úsek Přerov – Česká Třebová evropským vlakovým zabezpečovačem ETCS. Tiskový servis (tiskové zprávy + prohlášení) [online]. SŽDC, 2019-06-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  15. Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26
  16. Borovcová, Kulturní dědictví Severní státní dráhy... s. 26–29

Externí odkazyEditovat