Otevřít hlavní menu

Max Švabinský

český malíř a výtvarník
(přesměrováno z Švabinský)

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský (17. září 1873, Kroměříž[1]10. února 1962, Praha), byl český malíř a rytec.

prof. Max Švabinský
Max Švabinský asi v roce 1933
Max Švabinský asi v roce 1933
Narození 17. září 1873
Kroměříž, Morava, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. února 1962 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost česká
Povolání malíř a rytec
Významná díla Splynutí Duší, 1896
Chudý kraj, 1900
Ocenění Řád čestné legie (1923)
Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1933)
národní umělec (1945)
Řád republiky (1958)
Podpis Podpis
Citát
"Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití."
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kníže Spytihněv II. na vitráži podle návrhu Maxe Švabinského
Malba Maxe Švabinského na štítu tzv. Chaloupky M. ŠvabinskéhoKozlově
Pamětní deska na rodném domě Maxe Švabinského v Kroměříži

Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Narozen v Kroměříži, své dětství ale strávil v okolí Ostravy. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.

Osobní životEditovat

Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině.

V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919, manželství bylo rozvedeno v roce 1930. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha.[2] Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Procházková na řadě grafik, např. Rajská sonáta.

V roce 1931 se s Annou Procházkovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Procházkové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou (1912–2004). Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti (Academia, 2012).[2]

Po smrti druhé manželky žil Max Švabinský až do konce svého života v pražské Bubenči a v letních měsících na pražském Chodově.[3] Je pochován na pražském vyšehradském hřbitově[4].[5]

DíloEditovat

Mezi techniky, kterým se v průběhu života věnoval, patřily: olejomalba, perokresba, litografie, mozaika, akvarel, mezzotinta, lept, pastel, dřevoryt, návrhy na vitráž, kresba suchou jehlou, rudkou, černou křídou, tužkou, uhlem.

Umělcův žánrový rejstřík: portréty, krajinomalba, ilustrace, erotické náměty, plakáty, exlibris, návrhy gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek.

Nejznámější olejomalbyEditovat

  • Splynutí Duší, 1896, olej, plátno, 65,5×45,5 cm
  • Kulatý portrét, 1897, olej, plátno, ø 105,5 cm
  • Růžový portrét, 1898, olej, plátno, 152×135 cm
  • Chudý kraj, 1900, olej, plátno, 179×246 cm
  • Žně, 1928, olej, plátno

Další technikyEditovat

  • U stavu, 1900–1901, pero, tuš, 30×30 cm
  • Kamélie, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 122×60,7 cm
  • Dvě matky, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 140×112 cm
  • Žnečka, 1910, sgrafito na štítě Pecháčkova statku v Kozlově u České Třebové
  • Malá rodinná podobizna, 1912, pero, štětec, tuš, akvarel, 83×110 cm

Nejznámější grafická dílaEditovat

Monumentální dílaEditovat

Bankovky a poštovní známkyEditovat

Max Švabinský je autorem tří bankovek:[8]

  • 100 Kč, 1931
  • 1000 Kč, 1934
  • 50 Kč, 1940
  • Podle jeho návrhů byla vytvořena řada poštovních známek, zejména portrétů osobností jako T.G. Masaryk, Božena Němcová a další[9]
  • Další známky byly vytištěny podle děl Maxe Švabinského[10]

OceněníEditovat

Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie Království českého, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl čestným doktorem Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.

Krom dalších ocenění byl roce 1945 jmenován národním umělcem a v roce 1958 se stal nositelem Řádu republiky.

Památníky a pamětní deskyEditovat

V Kroměříži je od roku 2003 v rámci Muzea Kroměřížska otevřen Památník Maxe Švabinského se stálou expozicí jeho díla. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky.

Školy nesoucí jméno ŠvabinskéhoEditovat

  • Základní škola Maxe Švabinského 1704 Teplice Ústecký kraj

Ulice pojmenované po Maxi ŠvabinskémEditovat

Po Švabinském jsou pojmenovány ulice v Sokolově, Kroměříži, Kladně, Praze, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Nitře a v řadě dalších měst.

OdkazyEditovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b i-Dnes.cz: Idyla o malíři Švabinském
  3. Radio Praha: Pražské stopy Maxe Švabinského
  4. hrob malíře Maxe Švabinského na Vyšehradském hřbitově v Praze
  5. Hrob Maxe Švabinského, Vyšehradský hřbitov
  6. a b c Katedrála sv. Víta v Praze. Příprava vydání Merhautová Anežka. Praha: Academia, 1994 (dotisk 2003). 286 s. ISBN 80-200-0189-1. S. 248–250. 
  7. Katedrála sv. Víta v Praze, s. 252
  8. Výtvarníci papírových platidel Bankovky Maxe Švabinského
  9. Známky Maxe Švabinského
  10. Kulatý portrét (35 Kč, 2013)

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Stanislav Sucharda
1905
Max Švabinský
Nástupce:
Stanislav Sucharda