Ex libris

(přesměrováno z Exlibris)

Ex libris v latině znamená doslova z knih, ve smyslu: Tato kniha je z knih pana XY. Do češtiny se překládá jako knižní značka. Jako podstatné jméno se toto latinské označení píše v češtině zpravidla jedním slovem.

Ex libris majitele Fritze Oberndorfera vytvořené Alfredem Rollerem

Knižní značky vznikly ve středověké Evropě jako funkční prostředek označení tehdy cenného knižního majetku jednotlivců, šlechtických rodů a církevních institucí. V raném novověku se začaly vlepovat na vnitřní stranu knih papírové lístky s latinským nápisem Ex libris (Z knih) a se jménem majitele.[1]

Už ve středověku některé knižní značky měly uměleckou úroveň (např. Albrecht Dürer). Od konce 19. století pak došlo ke kultivaci knižní produkce; s tím souviselo i zvýšení umělecké úrovně knižních značek. Knižní značky se pak začaly používat nejen k označení vlastníka knih, ale staly se i předmětem zájmu sběratelů.

Tvorbou exlibris se zabývali umělci v Čechách už od konce 19. století. Umělecká úroveň české knižní značky byla oceněna nejen na domácím, ale i mezinárodním kolbišti. Současná literatura (viz Vencl) uvádí více než 300 autorů v českých zemích od počátku 20. století do současnosti. Ne každý autor však vytvořil velký počet exlibris. Někteří je vytvářeli jen pro členy rodiny nebo známé. Netajili se tak názorem, že své adresáty musí znát, aby jejich exlibris bylo individualizované. Jiní však vytvořili i více než 200 různých exlibris, často vedle jiných forem individualizované grafiky např. blahopřání, oznámení, novoročenek. Rovněž řada autorů poštovních známek vyvořila působivá exlibris, do kterých vložila svůj díl umělecké invence, např. Cyril Bouda, Jiří Švengsbír, Jaroslav Lukavský, Oldřich Kulhánek a mnoho dalších.

V současné době převažují knižní značky individualizované, t.j. konkrétních majitelů knižního fondu. Mohou to být také instituce, zejména knihovny a úřady. Svým pojetím jsou zvláštností fiktivní exlibris, která nemohla vzniknout na zvláštní objednávku, protože jejich adresáti již dávno nežijí. Umělec do těchto exlibris promítá své znalosti i představy o techto osobnostech.

Námětově je obsah exlibris velmi různorodý. Pro osoby mohou vzniknout "mluvící" exlibris, t.j. grafické zobrazení jména zadavatele, pokud je to vůbec možné. Často však jde spíše o vystižení profese nebo zájmů objednatele v oblasti umění či literatury. Často jde i o přírodní či historickou památku. Velmi často je důvodem objednávky je i vztah objednatele k umělci a ke směřování k jeho dosavadní tvorby. V takovém případě je dost snadné určit autora exlibris, i když často si lze pomoci také autorskou značkou.

Specifickou oblastí exlibris je tvorba exlibris pouze pro určitou část knihovny objednatele, např. knihovna hudebnin, vědeckofantastické literatury nabo i erotické literatury.

Po formální stránce jsou dnes exlibris tištěna obecnými grafickými technikami. Zcela výjimečná jsou exlibris, která byla vytvořena pouze v jednom exempláři pomocí kreslířských či malířských technik, zpravidla jako dar umělce obdarované osobě.

České sběratele exlibris sdružuje Spolek sběratelů a přátel exlibris, který byl založen již v roce 1918 (viz externí odkaz).

OdkazyEditovat

Seznam referencíEditovat

  1. VENCL, Slavomil. Moderní exlibris v českých zemích. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r.o., 2018. 295 s. ISBN 978-80-7415-166-8. S. 8. 

LiteraturaEditovat

  • VENCL, Slavomil. Moderní exlibris v českých zemích. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r.o., 2018. 295 s. ISBN 978-80-7415-166-8. 

Externí odkazyEditovat