Otevřít hlavní menu

Země Koruny české za vlády prvních Habsburků

Země Koruny české
(za vlády prvních Habsburků)
Corona regni Bohemiae (la)
Länder der Böhmischen Krone (de)
13481918
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Země Koruny české v 16. století, spolu se zeměmi rakouskými a uherskými součást habsburského soustátí
obyvatelstvo
národnostní složení:
zemské národy Čechů, Moravanů a Slezanů, Němci, předkové Lužických Srbů etc.
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
Státní útvary a území
Předcházející:
České království České království
Moravské markrabství Moravské markrabství
Slezská knížectví Slezská knížectví
Chebsko Chebsko
Horní Lužice Horní Lužice
Dolní Lužice Dolní Lužice
Horní Falc Horní Falc
Braniborské markrabství Braniborské markrabství
Nástupnické:
První republika První republika
Braniborské markrabství Braniborské markrabství
Horní Falc Horní Falc
Kurfiřtství saské Kurfiřtství saské
Prusko Prusko
Související informace naleznete také ve článku Země Koruny české za vlády Ferdinanda I..

Po bitvě u Moháče, kde zemřel poslední Jagellonec Ludvík Dítě, nastoupil na český trůn Ferdinand I. Habsburský, manžel Anny Jagellonské. Ve střední Evropě vzniklo roku 1526 mnohonárodnostní soustátí, jež tvořily dědičné země Habsburků (Horní a Dolní Rakousko, Štýrsko, Korutany, Tyroly a Kraňsko), země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice) a část Uher. Toto soustátí bývá označováno jako Habsburská monarchie. Habsburkové ovládli velkou část Evropy, neboť bratr Ferdinanda I. byl španělský král a císař Svaté říše římské Karel V.

Obsah

Měšťansko-šlechtická opoziceEditovat

Habsburkové prosazovali ve své politice dva základní prvky: jednotnou monarchii se silnou úřední mocí a jedině katolické vyznání.[zdroj?] Většina obyvatel České země se však hlásila k husitství, luteránství a k jednotě bratrské. Panovník zřídil ústřední dvorské úřady ve Vídni a obsadil je svými věrnými stoupenci. Městům omezoval privilegia a vyžadoval příliš vysoké daně. Proto v letech 15461547 došlo k rozporu mezi šlechtou a panovníkem. Ve Svaté říši římské v té době probíhala válka mezi katolíky a luterány. Císař proto požádal bratra Ferdinanda I. o pomoc. Ten bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země. Čeští šlechtici ale vypověděli králi poslušnost a vytvořila se měšťansko-šlechtická opozice. Ferdinand I. využil příhodné situace k potrestání české země a odebral městům všechna politická práva. Města byla potrestána také vojensky. Musela odevzdat všechny střelné zbraně a zbourat hradby. Zatížil je neúnosnými daněmi a zbavil veškerého pozemkového majetku. Podobně jako Karel V. ve Španělsku také Ferdinand I. v českých zemích na dlouhou dobu zadusil rozvoj měst.[zdroj?] Tento zákrok využil také vůči nekatolíkům. Zakázal jednotu bratrskou.[zdroj?] Do země povolal jezuity, kteří založili jezuitskou kolej Klementinum. Bylo rovněž obnoveno pražské arcibiskupství, které bylo od husitských dob neobsazeno. Roku 1556 se Karel V. vzdal císařské koruny ve prospěch svého mladšího bratra Ferdinanda I. Korunu španělskou předal svému synovi Filipu II. Tak se v Evropě vytvořily dvě habsburské větve: rakouská ve střední Evropě a španělská.

Oslabení protireformačních silEditovat

České země si své pozice opět posílily až za vlády Ferdinandova syna Maxmiliána II. Roku 1575 přijel Maxmilián II. do Prahy, aby ještě za svého života stanovil svým nástupcem svého syna Rudolfa II. Zároveň požádal zemský sněm o vypsání mimořádné daně na válku proti Turkům. Stavové byli ochotni tuto daň potvrdit, ale žádali za to tzv. Českou konfesi – společné vyznání víry všech evangelíků. Maxmilián ji potvrdil, ale jen ústně. Největšího úspěchu dosáhly české země za vlády Rudolfa II. Ten roku 1583 přemístil své sídlo do Prahy a učinil ji tak sídelním městem císaře. Když proti Rudolfovi vystoupil jeho bratr Matyáš, který se snažil získat trůn, postavili se čeští šlechtici na stranu Rudolfa II. Za tento krok získali roku 1609 Majestát, který umožňoval svobodu vyznání i poddaným.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat