Daniel Adam z Veleslavína

český spisovatel

Daniel Adam z Veleslavína (31. srpna 1546 Veleslavín u Prahy18. října 1599 Praha) byl český nakladatel, spisovatel, bohemista, lexikograf, historik, filozof, překladatel, organizátor literární činnosti, humanista a vysokoškolský pedagog. Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, se nazývá dobou veleslavínskou.

Daniel Adam z Veleslavína
Daniel Adam z Veleslavína (kreslil Jan Vilímek)
Daniel Adam z Veleslavína (kreslil Jan Vilímek)
Narození31. srpna 1546
Praha
Úmrtí18. října 1599 (ve věku 53 let)
Praha
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova
Povolánínakladatel, spisovatel, organizátor literární činnosti, humanista
PříbuzníJiří Melantrich z Aventina
Významná dílaKalendář historický
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z vážené měšťanské rodiny Adamů z Veleslavína.

Vystudoval historii na pražské univerzitě, v letech 1569–1576 na ní jako Mistr přednášel.[1] Roku 1576 se oženil s dcerou knihtiskaře Melantricha a začal se podílet na činnosti tchánovy tiskárny, zprvu jako autor. V roce 1578 zde vydal svůj Kalendář historický a o rok později Slovník latinsko-český. V roce 1580 tchán zemřel a o šest let později také jeho syn Jiří, který rodinný podnik značně zadlužil.[2] Daniel Adam v roce 1586 tiskárnu převzal a přivedl ji k rozkvětu. Zasloužil se o vydání 139 publikací s výtečnou typografickou úpravou (62 latinských, 60 českých, 2 německé a 15 vícejazyčných).[3] Byl jedním z prvních vydavatelů notových tisků.[4][5] Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech. Vytvořil kolem sebe okruh autorů, kteří stejně jako on chtěli šířit vzdělanost a kulturní rozhled mezi široké vrstvy obyvatelstva. Vydával populárně naučné spisy z mnoha oblastí lidského života, např. historie, zdravovědy, práva, morálky. Výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka. Vydávané knihy byly psány vytříbenou češtinou.[2][1]

Od roku 1578 užíval ke svému jménu přídomek „z Veleslavína“ podle rodiště svého otce. Na jeho erbu byl okřídlený kůň Pegas jako symbol duchovního vzletu, nad ním helmice s párem křídel, hvězdou a iniciálami DZW.[3]

Byl významným měšťanem Starého Města, působil v městské správě i jako rozhodčí na univerzitě. Pečlivým hospodařením nabyl několik domů, vinic a polností.[3][5]

V roce 1595 se odstěhoval do okolí Mladé Boleslavi, kde dožil svůj život. Zemřel v Praze 18. října 1599, několik dní po návratu ze své vinice, kde se nachladil a dostal horečku. Přesná příčina smrti nebyla objasněna.[2] Tiskárnu potom vedla jeho žena Anna se svým druhým manželem, tiskařem Janem Bohutským. Od roku 1613 pokračoval v její činnosti syn Samuel Adam, který byl stejně jako otec stoupencem Jednoty bratrské. Po stavovském povstání musel odejít do exilu a tiskárna byla konfiskována ve prospěch jezuitů.[2][5]

DíloEditovat

 
Titulní list Veleslavínova Kalendáře historického z roku 1578

Autorská tvorbaEditovat

Vydavatelská činnostEditovat

Tuto jeho činnost lze považovat za výrazně významnější než vlastní tvorbu.

  • Mattioliho Herbář
  • Silva quadrilinguis1598, bohatství čtyř jazyků. Jednalo se o slovníky latiny, řečtiny, češtiny a němčiny
  • Dictionarum latinum s českými výklady
  • Cariona Kronika světa
  • Sv. Augustina Rukovět
  • Politika historica
  • Kocínova Abeceda podobojné manželky
  • Moudrost Syracha
  • Slovník latinsko-česko-německý
  • Hosiova kronika moskevská
  • Vypsání města Jerusalému
  • Hospodář
  • Historie církevní od Kocína
  • Kronika nová o národu tureckém
  • Výklad ke žalmu 91. atd.

OceněníEditovat

 
Pomník Daniela Adama z Veleslavína z roku 1902 ve Veleslavíně

Jméno Daniela Adama bylo umístěno pod okny budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Po Danielu Adamovi z Veleslavína nese od roku 1945 jméno Veleslavínova ulice v katastru obce Moravská Ostrava (dříve Strassmannova (do 1939), Háchova (1939) a Jungova (1939-45).

Výše zmíněné poválečné přejmenování ulice po českém bohemistovi tak vytváří striktní kontrast s předchozími názvy odkazujícími na politiky Háchu a Junga provázanými s nacistickým režimem a naopak citlivě doplňuje křižující ulici Husovu vedoucí k Husově evangelickému kostelu na Husově náměstí, jakože Daniel Adam byl sám stoupencem církve bratrské.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Daniel Adam z Veleslavína. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Daniel Adam z Veleslavína, s. 8-12. 
  3. a b c Daniel Adam z Veleslavína – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Adam z Veleslavína, Daniel, s. 4. 
  5. a b c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • BOHATCOVÁ, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů. Studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha 2005. ISBN 80-246-0524-4. 592 s.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 30. 
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 343–346, 357–358. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 28–30. 
  • HOVORKA, Josef M. Daniel Adam z Veleslavína - Ke třístému výročí jeho úmrtí. Praha: Zlatá Praha Roč.XVI.čís.49, 1899. 
  • HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s. S. 115–116.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 11. 
  • KOPECKÝ, Milan. Daniel Adam z Veleslavína. Praha 1962. 178 s.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 12, 13, 245. 
  • MENCLOVÁ, Věra; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 2. vyd. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9. 
  • Památník Danieli Adamu z Veleslavína. Praha: Gremium knihkupců pražských, 1899. Dostupné online. 
  • Stručný životopis Daniela Adama z Veleslavína. Brno: Veleslavín, 1887. 16 s. Dostupné online. 
  • ŠŤASTNÝ Radko. Čeští spisovatelé deseti století : Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha : SPN, 1974. 296 s. S. 7.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 8. 
  • VONDRA, Roman. Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599). Historický obzor, 2008, 19 (9/10), s. 227–230. ISSN 1210-6097.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 27–28. 
  • WINTER, Zikmund. Z rodiny a domácnosti staročeské : Ze života 16. století. Praha: Otto, 1912. Dostupné online. Kapitola U mistra Daniele z Veleslavína, s. 227–242. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat