Daniel Adam z Veleslavína

český spisovatel

Daniel Adam z Veleslavína (31. srpna 1546 Veleslavín u Prahy18. října 1599 Praha) byl český nakladatel, spisovatel, bohemista, lexikograf, historik, filozof, překladatel, organizátor literární činnosti, humanista a vysokoškolský pedagog. Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, se nazývá dobou veleslavínskou.

Daniel Adam z Veleslavína
Daniel Adam z Veleslavína (kreslil Jan Vilímek)
Daniel Adam z Veleslavína (kreslil Jan Vilímek)
Narození 10. září 1546
Praha
Úmrtí 18. října 1599 (ve věku 53 let)
Praha
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání nakladatel, spisovatel, organizátor literární činnosti, humanista
Příbuzní Jiří Melantrich z Aventina
Významná díla Kalendář historický
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z vážené měšťanské rodiny Adamů z Veleslavína.

Vystudoval historii na pražské univerzitě, v letech 1569–1576 na ní jako Mistr přednášel.[1] Roku 1576 se oženil s dcerou knihtiskaře Melantricha a začal se podílet na činnosti tchánovy tiskárny, zprvu jako autor. V roce 1578 zde vydal svůj Kalendář historický a o rok později Slovník latinsko-český. V roce 1580 tchán zemřel a o šest let později také jeho syn Jiří, který rodinný podnik značně zadlužil.[2] Daniel Adam v roce 1586 tiskárnu převzal a přivedl ji k rozkvětu. Zasloužil se o vydání 139 publikací s výtečnou typografickou úpravou (62 latinských, 60 českých, 2 německé a 15 vícejazyčných).[3] Byl jedním z prvních vydavatelů notových tisků.[4][5] Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech. Vytvořil kolem sebe okruh autorů, kteří stejně jako on chtěli šířit vzdělanost a kulturní rozhled mezi široké vrstvy obyvatelstva. Vydával populárně naučné spisy z mnoha oblastí lidského života, např. historie, zdravovědy, práva, morálky. Výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka. Vydávané knihy byly psány vytříbenou češtinou.[2][1]

Od roku 1578 užíval ke svému jménu přídomek „z Veleslavína“ podle rodiště svého otce. Na jeho erbu byl okřídlený kůň Pegas jako symbol duchovního vzletu, nad ním helmice s párem křídel, hvězdou a iniciálami DZW.[3]

Byl významným měšťanem Starého Města, působil v městské správě i jako rozhodčí na univerzitě. Pečlivým hospodařením nabyl několik domů, vinic a polností.[3][5]

V roce 1595 se odstěhoval do okolí Mladé Boleslavi, kde dožil svůj život. Zemřel v Praze 18. října 1599, několik dní po návratu ze své vinice, kde se nachladil a dostal horečku. Přesná příčina smrti nebyla objasněna.[2] Tiskárnu potom vedla jeho žena Anna se svým druhým manželem, tiskařem Janem Bohutským. Od roku 1613 pokračoval v její činnosti syn Samuel Adam, který byl stejně jako otec stoupencem Jednoty bratrské. Po stavovském povstání musel odejít do exilu a tiskárna byla konfiskována ve prospěch jezuitů.[2][5]

DíloEditovat

 
Titulní list Veleslavínova Kalendáře historického z roku 1578

Autorská tvorbaEditovat

Vydavatelská činnostEditovat

Tuto jeho činnost lze považovat za výrazně významnější než vlastní tvorbu.

  • Mattioliho Herbář
  • Silva quadrilinguis1598, bohatství čtyř jazyků. Jednalo se o slovníky latiny, řečtiny, češtiny a němčiny
  • Dictionarum latinum s českými výklady
  • Cariona Kronika světa
  • Sv. Augustina Rukovět
  • Politika historica
  • Kocínova Abeceda podobojné manželky
  • Moudrost Syracha
  • Slovník latinsko-česko-německý
  • Hosiova kronika moskevská
  • Vypsání města Jerusalému
  • Hospodář
  • Historie církevní od Kocína
  • Kronika nová o národu tureckém
  • Výklad ke žalmu 91. atd.

OceněníEditovat

 
Pomník Daniela Adama z Veleslavína z roku 1902 ve Veleslavíně

Jméno Daniela Adama bylo umístěno pod okny budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Po Danielu Adamovi z Veleslavína nese od roku 1945 jméno Veleslavínova ulice v katastru obce Moravská Ostrava (dříve Strassmannova (do 1939), Háchova (1939) a Jungova (1939-45).

Výše zmíněné poválečné přejmenování ulice po českém bohemistovi tak vytváří striktní kontrast s předchozími názvy odkazujícími na politiky Háchu a Junga provázanými s nacistickým režimem a naopak citlivě doplňuje křižující ulici Husovu vedoucí k Husově evangelickému kostelu na Husově náměstí, jakože Daniel Adam byl sám stoupencem církve bratrské.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Daniel Adam z Veleslavína. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Daniel Adam z Veleslavína, s. 8-12. 
  3. a b c Daniel Adam z Veleslavína – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Adam z Veleslavína, Daniel, s. 4. 
  5. a b c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • BOHATCOVÁ, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů. Studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha 2005. ISBN 80-246-0524-4. 592 s.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 30. 
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 343–346, 357–358. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 28–30. 
  • HOVORKA, Josef M. Daniel Adam z Veleslavína - Ke třístému výročí jeho úmrtí. Praha: Zlatá Praha Roč.XVI.čís.49, 1899. 
  • HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s. S. 115–116.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 11. 
  • KOPECKÝ, Milan. Daniel Adam z Veleslavína. Praha 1962. 178 s.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 12, 13, 245. 
  • MENCLOVÁ, Věra; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 2. vyd. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9. 
  • Památník Danieli Adamu z Veleslavína. Praha: Gremium knihkupců pražských, 1899. Dostupné online. 
  • Stručný životopis Daniela Adama z Veleslavína. Brno: Veleslavín, 1887. 16 s. Dostupné online. 
  • ŠŤASTNÝ Radko. Čeští spisovatelé deseti století : Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha : SPN, 1974. 296 s. S. 7.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 8. 
  • VONDRA, Roman. Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599). Historický obzor, 2008, 19 (9/10), s. 227–230. ISSN 1210-6097.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 27–28. 
  • WINTER, Zikmund. Z rodiny a domácnosti staročeské : Ze života 16. století. Praha: Otto, 1912. Dostupné online. Kapitola U mistra Daniele z Veleslavína, s. 227–242. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat