Wikipedista:Riha/Jací jsme

Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Tento článek je rozcestníkem pro psychické vlastnosti, postoje, stavy (nálady, pocity), city a jejich projevy. Odráží také dynamiku (procesy, prožitky -> quale). Zde jsou uvedeny jen atributy s emočním nábojem, takové, které afikují okolí. Není zde proto vlastnost typu muž/žena, naopak sem patří vlastnost typu štědrý/lakomý, porotože takoví lidé nás mohou rozčilovat, můžeme je podle svého založení (temperamentu) a situace buď instinktivně vyhledávat nebo se jich stranit a takové poznané reakce a vlastnosti ovlivňují i sebepřijetí subjektu. Zajímají nás tedy psychické vlastnosti, sklony a city, které vyvolávají náklonnost nebo odpor, ovlivňují náladu osoby, nostalgii, sentiment, empatii, soucit atd.

Tyto pojmy popisují jak se člověk jeví jiným lidem, jak se jeví sám sobě a jak tyto dva pohledy souvisejí. S introspekcí (viděním sebe) a sebeuvědoměním souvisejí pojmy jako sebehodnocení, svědomí, sebereflexe , sebepojetí , soucit se sebou.

To jací jsme se může týkat okamžité situace (první dojem, nálada, okamžitý pocit) nebo být dlouhodobé (soubor vlastností -osobní rysy, životní postoj, osobnost), být mírné, výrazné nebo až patogenní. povahu/charakter/osobnost tvoří souhrn vlastností osoby (Big Five, milý, štědrý atd.), dispozice činné v aktuálním životě (P.Lersch). U osoby je nutné odlišit její podstatu a vnější chování za daných okolností (sociální interakce jako je spolupráce nebo konflikty).

NormalitaEditovat

Normalita je respektování běžných hodnot a norem. V psychopatologii se normalita osobnosti týká fungování jedince, v sociologii je konformitou, absencí úchylky/deviace nebo protikladem anomie. Anomie je definována různě, takže i normalita může mít více významů. Zaměňování a směšování těchto různých významů prý je rysem ideologického myšlení. Psychopatologie není totéž co psychopatie (porucha osobnosti, viz dále).

VlastnostiEditovat

Lidská vlastnost je charakteristika, která určitého člověka "ztotožňuje s některými jinými lidmi, či jej od nich odlišuje". Je to dlouhodobá okolnost a týká se názoru nebo pohledu zvenku, člověk se takto jeví jiným lidem. Mé vlastnosti subjektivně odpovídá nebo neodpovídá můj dlouhodobý postoj (prchlivý člověk cítí často vztek). Vlastnost není unikátní, z principu ji nelze použít jako identifikátor. Dělí jen lidi do skupin (škatulkování).

Je psáno, že určitou vlastnost "entita buď má, nebo nemá (neexistuje žádná třetí možnost)". To je však u lidských vlastností problém – kdo z nás je stoprocentně milující nebo ochotný? U vlastností člověka musíme tedy přistoupit na subjektivní hodnocení, na to, že příslušná vlastnost je u daného jedince významně vyšší, než je v populaci běžné.

PostojEditovat

Postoj je citové hodnocení a reakce jedince vůči něčemu. Také názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémům. Automatická aktivace postoje je označována jako priming. Postoje jsou hodnotící, indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti a většinou vycházejí z hodnotové soustavy člověka. Vyjádřené hodnocení (názor) označujeme jako mínění a zafixované hodnocení jako přesvědčení. Hodnotící vztah znamená, že objekty vnímáme jako žádoucí a nežádoucí (preference), dobré nebo špatné, užitečné nebo neužitečné, morální nebo nemorální, důležité nebo zbytečné, krásné nebo ošklivé, pravdivé nebo nepravdivé.

Hlavní funkce postojů je připravenost k jednání, umožňují do značné míry předvídat lidské chování. Postoje nás připravují k činnosti. Způsobují, že se častěji chováme určitým způsobem. 2read Teorie vývoje postojů..

CharakterEditovat

má významy: individuální zvláštnost člověka / soubor osobnostních rysů (povaha) jedince / etické hledisko, způsob myšlení apod. Charakter popisuje např. Soc. enc., radši používat Osobnost.

Do povahových charakteristik patří "duchovní bdělost" také označovaná za bedlivost nebo všímavost (anglicky mindfulness, Sati), na které je založen třeba protistresový program MBSR. Bdělost je někdy synonymem ostražitosti (anglicky vigilance).

AbnormalitaEditovat

Odchylky od normality mohou vést k duševním poruchám, viz kategorie:Duševní poruchy a kategorie:Abnormální psychologie. Pacientům je poskytnuta léčba/terapie (psychiatrická péče) a postiženým/hendikepovaným nebo retardovaným osobám sociální služby. Psychoterapie je nezávislým oborem, v ČR může být zdravotní či sociální službou nebo službou v oblasti školství. Může být také poskytována jako volná živnost.

Osobnostní odchylka, která nemá charakter nebo stupeň duševní poruchy/nemoci, se označuje jako porucha osobnosti (dříve psychopatie).

Psychóza je disociace mezi vnímáním, chováním a prožíváním. Rozdíl proti neuróze spočívá v tom, že v psychóze postiženému chybí nadhled (má halucinace, svým bludům bezmezně věří), zatímco neurotik je schopen své bludy aspoň částečně zpochybnit, není narušeno vnímání reality. Neurózy jsou

Na rozdíl od panické poruchy/ataky, panika je sociálně psychologický jev, ne diagnóza. Také postižení centrálního nervového systému se projevuje změnami v chování, poruchami emotivity (neurózy jako depresivní syndrom, OCD, násilím, ADHD).

Sebevztažné emoce, jako vina, stud, ostych, soucit se sebou, závist a pýcha, jsou emoce související s naším sebepojetím, introspekcí, sebehodnocením, svědomím atd.

DynamikaEditovat

Osobnost je také jedinec s určitou motivací, temperamentem, schopnostmi (výkon), rozpoložením a projevy.

MotivaceEditovat

z latinského slova movere = hýbati se. Motiv může být pohnutka, příčina, aktivační faktor (důvod, pro který člověk začíná jednat) nebo energizace nebo směrování (řídí průběh k cíli) lidského jednání

Motivy vnitřní
pudy, instinkty, potřeby, zájmy, vlohy, schopnosti, emoce, vlastnosti (svědomí, vůle, morálka…), zvyky, návyky, postoje (složky – kognitivní (co o tom vím), emocionální (vztah k danému objektu), konativní (podle toho jak jednám)), hodnoty, pocit povinnosti (morální motivace), cíle, plány, ideály, aktuální psychický stav
Motivy vnější
odměny (emocionální, morální, materiální), plnění sociálních norem, reakce na dobrý výkon, tresty, fyzické/psychické tlaky – např. nějaký zákaz, symbolické – výhrůžka, příkazy (výzvy, rozkazy), prosby (přání, očekávání druhých), nabídky (reklama), vzory.. Používání odměn a trestů zvyšuje riziko strachu, neurózy apod.)

Společnost druhých lidíEditovat

Sociální psychologie je věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti, na pomezí sociologie a psychologie. SP a Sociální deviace nemají společnou nadkategorii.

Mentalita (typy lidí)Editovat

Mentalita je povaha neboli temperament a další rysy osobnosti, způsob myšlení a rozhodování. Základem temperamentu je vzrušivost (rychlost vzniku nálad/emocí), tempo střídání psychických stavů a jejich intenzita – hloubka prožívání.

Afekty, citová vychýleníEditovat

Afekt v anglosaské literatuře je synonymum emocí. V Česku krátká a prudká emoce je chybně považována za afekt, dlouhá emoce za náladu, trvalá za vášeň. Další afekt považují za pojem stejného významu, jako je subjektivní prožitek či pocit, a afektivní prožívání je pak významově totožné s cítěním. Afekt tvoří jednu z komponent emocí. Platón rozlišuje rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je afektů sedm: žádost, hněv (srov. záchvat hněvu=hysterický záchvat), strach, statečnost-odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit (co soucit se sebou a sebelítost?).

Afektovaný člověk vědomě zdůrazňuje citovost, často přehnaně a nevěrohodně, aby k sobě přitáhl zájem a pozornost, aby zvýšil svoji důležitost (srov. narcismus) nebo prosadil svůj názor či požadavek. Naopak vášnivost je bez "cíle", může být i bezděčná.

OsobnostiEditovat

Hippokrates a Jung uznávali typy:

Cholerik – výbušný a impulzivní. +/- vlastnosti

  • silné, hluboké citové zážitky; vášnivost- výbušnost, hněvivost
  • schopnost silného volního zaujetí- vzteklost, zbrklost
  • zásadovost, samostatnost- podléhání citovým hnutím
  • vysoké pracovní tempo- špatné sebeovládání (dříve jednají, než myslí)
  • vysoká výkonnost, snaho po uplatnění- vzdorovitost
  • snadný přechod od jedné činnosti k druhé- tvrdohlavost
  • vysoká aktivita a iniciativa- prosazování vlastní vůle

Sangvinik – živý, veselý, přizpůsobivý (až povrchní)

  • optimismus, přizpůsobivost- povrchnost, nerozvážnost
  • pohotovost, společenskost- tendence riskovat
  • výřečnost, aktivita- snadno se nechá rozptýlit
  • družnost v jednání- po nadšení snadno ochabne
  • otevřenost druhým- bezmyšlenkovitost
  • nekonfliktnost- tendence přehánět vnější projevy
  • „bez trémy“

Flegmatik – trpělivý, rozvážný až těžkopádný, konzumní typ

  • smysl pro spravedlnost- nedostatek citového zaujetí
  • klid, trpělivost, vytrvalost- pasivita
  • schopnost snášet dlouhodobé prac. zatížení- ochablost v aktivitách
  • samostatnost, přátelskost- pomalost
  • přizpůsobivost, vyrovnanost- nerozhodnost
  • vyváženost reakcí- nedostatek prac. nadšení
  • pořádkumilovnost- neprůbojnost
  • velké sebeovládání- šablonovitost

Melancholik – plachý až bázlivý, přecitlivělý, věrný

  • hluboké, stálé a trvalé city- pesimismus, starostlivost
  • působí vážně- plachost, zakřiknutost
  • hlubokomyslnost- nevýraznost projevu, bolestínství, nejistota
  • svědomitost- neschopnost dlouhodob. prac. nasazení
  • smysl pro spravedlnost- nedostatek sebedůvěry a odvahy
  • ohleduplnost k druhým- sklon k samotářství
  • věrnost- nedůvěřivost, urážlivost

Racio a rozhodováníEditovat

Intuice, citovost a sentimenty jsou častým motivem jednání - a to v dobrém i ve zlém, neboť i nenávist je cit - na druhé straně si uvědomujeme jejich nestálost a nespolehlivost. Problém patrně tkví v násilném rozdělení lidských schopností na rozumové a citové, kdežto skutečné lidství vyžaduje, aby se tyto stránky udržovaly v jisté rovnováze.

Tak jsou zde klamy v rozhodování, sympatie, důvěra i averze (nechuť), citové vydírání i asertivita vůči manipulaci/sociální kontrole, spoluzávislost (pečovatelské chování), omezená racionalita, deprivace (cit. strádání, srov. syndrom), frustrace a způsoby obrany.

ReferenceEditovat


Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazy (co chybí)Editovat