Afekt (z latiny affectus) je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů - emocí, nálad, afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince [1], jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. "Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách."[2]

Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“[3]

Jádrový afekt

Russell s Barretovou [4] zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoliv přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu.[3]

Historie Editovat

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.[5] Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Historie pojmu Editovat

Před čtvrt stoletím Batson, Shaw a Oleson [6] poznamenali, že v  psychologii jsou pojmy afekt, emoce a  nálada používány proměnlivě a  bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi.

"Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu." [7]

V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu).[7] Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňují např. Stuchlíková [8], Czekóová s Urbánkem [9], Poláčková Šolcová, Lukavský, Slaměník [10] či Slaměník [11], kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.

Poláčková Šolcová uvádí, že Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“ [12], přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí." [7]

Odvozená slova Editovat

  • Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.
  • Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.
  • Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.
  • Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.

Odkazy Editovat

Reference Editovat

  1. RUSSELL, James A. Core affect and the psychological construction of emotion.. Psychological Review. 2003, roč. 110, čís. 1, s. 145–172. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 1939-1471. DOI 10.1037/0033-295x.110.1.145. 
  2. POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 298.. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  3. a b POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 309. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  4. R u s sell, J. A., Ba r rett, L. F. (1999): Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called „emotion“: Dissecting the elephant.  Journal of Personality and Social Psychology 76, 5, 805-819.
  5. Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos
  6. Bat s o n, C. D., S haw, L. L., Ole s o n, K. C. (1992): Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: Clark, M. S. (Ed.), Emotion (294-326). Newbury Park, CA, Sage.
  7. a b c POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 299. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  8. Stuchlíková, I. (2002): Základy psychologie emocí. Praha, Portál.
  9. Cze k ó o vá, K., U r bá ne k, T. (2010): Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie 54, 277-289
  10. Poláčková Šolcová, I., Lukavský, J., Slamění k, I. (2008): Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie 52, 537-554.
  11. Slamě ní k, I. (2011):  Emoce a interpersonální vztahy. Praha, Grada Publishing a.s.
  12. Na k o neč n ý, M. (2000), str. 112: Lidské emoce. Praha, Academia.

Literatura Editovat

  • ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-768-5
  • BOROSSA, Julia. Témata psychoanalýzy I : nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-609-8. 
  • JIRSA, Tomáš. Tváří v tvář beztvarosti. Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. Brno: Host, 2016. 364 s. ISBN 978-80-7491-793-6. 

Související články Editovat

Externí odkazy Editovat