Otevřít hlavní menu
O albu Karla Gotta pojednává článek Sentiment (album).
Dívka s milostným dopisem (Ch. Hornemann, kolem 1830)

Sentiment (franc. z lat. sentimentum, cítění, cit) znamená cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze. Vyvolává kladné nebo záporné osobní zaujetí, které může být přechodné nebo trvalé a nepodléhá zcela vědomé kontrole.

Sentimentální může znamenat citový, ale také rozcitlivělý nebo dokonce bolestínský a sebelítostivý. Často jako pejorativní označení kýčovité populární literatury, sentimentálních příběhů, které může čtenář lacino „prožívat“.

Sentimentalismus se někdy používá jako označení romantické literatury, viz romantismus.

HistorieEditovat

Ve starověku se sentimenty pokládaly za projev žádostivé, vášnivé složky duše, která člověku působí radost, ale také utrpení. Protože je nejistá a nekontrolovatelná, je třeba ji ovládat rozumem nebo dokonce potlačovat (stoicismus). Vysoké ocenění lásky v křesťanství vedlo k lepšímu hodnocení citů vůbec, zejména ve vrcholném středověku (Bernard z Clairvaux, mystikové). V reakci na racionalismus 17. století vyzvedají někteří myslitelé 18. století city a sentimentalitu jako pravý a upřímný projev lidskosti (Jean-Jacques Rousseau, Johann Georg Hamann, Johann Gottfried Herder, Francis Hutcheson, David Hume a další). Zejména britští autoři začali chápat sentiment, empatii a soucit jako pravý základ morálky čili „mravního cítění“ (moral sentiments, Hume, Adam Smith).

Na toto vysoké hodnocení citů a citovosti navázal romantismus, který zaznamenal v 19. století nesmírný úspěch i v lidových vrstvách a vedl ke vzniku sentimentální literatury a později i kýče. Sentimenty, které se osamostatnily a postavily proti rozumové kontrole, tak postupně zplaněly, až dostaly zejména ve Střední Evropě negativní význam sentimentality jako „pouhého sentimentu“, neúčinného „pěstování citů“ a sebeprožívání.

...nálada mysli vznikající z přílišného se podávání citům rozplývavého a unylého toužení, jaké označováno bývá případně slovem sladkobol. Sentimentalita jest uměle pěstěný kult citlivosti k vůli citům samým.
— Ottův slovník naučný

HodnoceníEditovat

V této dvojznačnosti zůstává citovost a sentimenty dodnes. Na jedné straně je citovost pozitivním zdrojem a motivem jednání - a to v dobrém i ve zlém, neboť i nenávist je cit - na druhé straně si uvědomujeme její nestálost a nespolehlivost. Problém patrně tkví v násilném rozdělení lidských schopností na rozumové a citové, kdežto skutečné lidství nutně vyžaduje, aby se tyto stránky udržovaly v jistém napětí a rovnováze.

OdkazyEditovat