Záchvat hněvu

krátký, impulzivní a intenzivní výbuch hněvu

Záchvat hněvu, temperamentní záchvat nebo hysterický záchvat je emocionální výbuch. Obvykle je spojený s osobami v emoční nouzi, kterou typicky vystihuje tvrdohlavost, pláč, řev, násilí, vzdor, naštvané výkřiky, odolnost proti pokusům o uklidnění a v některých případech bití a jiné fyzicky násilné chování. Kontrola nad tělem může zmizet; osoba nemusí být schopná zůstat v klidu; a i když je „cíl“ osoby dosažen, nemusí se uklidnit.[1][2][3][4][5][6] Záchvat hněvu může být vyjádřen v tirádě: zdlouhavá, rozzlobená řeč.[1][2][7]

Christina Rossetti v záchvatu hněvu

V raném dětstvíEditovat

Související informace naleznete také v článku Batolecí vzdor.

Záchvaty hněvu jsou jednou z nejčastějších forem problematického chování u malých dětí, ale s rostoucím věkem jsou méně časté a zmenšuje se i jejich intenzita. U batolete je možné záchvaty hněvu považovat za normální, dokonce i za měřítko rozvíjející se síly charakteru.[8][9][10]

 
Záchvat hněvu dítěte

Zatímco záchvaty hněvu jsou někdy považovány za ukazatel budoucího antisociálního chování,[11] v jiném smyslu jsou jednoduše věku přiměřenou známkou nadměrné frustrace[12] a časem vymizí při klidném a důsledném zacházení.[13][14][15] Dítě může při záchvatu něco zdánlivě vyžadovat, ale skutečně může žádat rodičovské usměrnění, protože se samo o sobě nezvládne ovládat.[16]

Selma Fraibergová varovala před „přílišným tlakem nebo násilnými metodami řízení zvenčí“ při výchově dětí: „Pokud změníme každý případ, kdy se převlékají kalhoty, loví poklady, podřimuje, hraje v brouzdališti či vynášejí odpadky ve vládní krizi, můžeme snadno vyvolat divoký vzdor, záchvaty vzteku a všechny ty ohňostroje vzpoury ve školce.“[17]

Poruchy intelektu a vývojeEditovat

Někteří lidé s vývojovými poruchami, jako jsou autismus,[18] ADHD a mentální postižení, by mohli být k záchvatům hněvu náchylnější než jiní, i když záchvaty vzteku může trpět kdokoli s poškozením mozku (dočasným nebo trvalým). Kdokoli může být občas náchylný na záchvaty vzteku, bez ohledu na pohlaví nebo věk.[19][20] Avšak zhroucení způsobené smyslovým přetížením, které mohou zažít i neurotypické děti, není stejné jako záchvat hněvu.[21]

AnomálieEditovat

Freud usoudil, že vývoj temperamentních záchvatů hněvu Vlčího muže byl spojen s jeho svedením jeho sestrou: stal se „nespokojeným, podrážděným a násilným, urážel se při každé možné příležitosti, poté se rozběsnil vzteky a křičel jako divoch“.[22] Freud spojil záchvaty vzteku s nevědomou potřebou trestu, který byl způsoben pocity viny[23] - něco, o čem si myslel, že by mohlo být zobecněno na mnoho dalších případů záchvatů dětství.[24]

Heinz Kohut tvrdil, že záchvaty hněvu jsou narcistická běsnění,[25] způsobené zmařením velkolepého exhibicionistického jádra dítěte. Splasknutí nafouknutému sebepojetí, když jsou přání dítěte (i když oprávněně) odmítnuta, vyvolává vztek, protože zasahuje pocit všemocnosti.[26]

Žárlivost nad narozením sourozence a výsledná agresivita může také vyvolat negativistické záchvaty hněvu, protože úsilí o kontrolu pocitů přetíží systém sebeovládání dítěte.[27][28]

V pozdějším životěEditovat

Ochota celebrit předvést záchvat hněvu při nejmenším zmaření plánu je druhem získaného situačního narcismu[29] nebo vzteklého chování.

Pokud se záchvaty hněvu objevují u starších lidí, může často jít o příznaky nezralosti a mentálního postižení; nicméně, u mnoha lidí se mohou objevit při extrémním stresu.[30]

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tantrum na anglické Wikipedii.

  1. a b What is a tantrum? [online]. Babycentre.co.uk [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Temper Tantrums [online]. Kidshealth.org [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tantrums [online]. BabyCenter [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. When a Child Has a Tantrum – The Natural Child Project [online]. Naturalchild.org [cit. 2011-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MULLEN, J.K. Understanding and managing the temper tantrum. Child Care Quarterly. 1983, s. 59–70. DOI:10.1007/BF01258080. (anglicky) 
  6. E.R., Geelerd. Observations on temper tantrums in children. American Journal of Orthopsychiatry. 1945, s. 238–246. DOI:10.1111/j.1939-0025.1945.tb04937.x. (anglicky) 
  7. DANIELS, MANDLECO, E. LUTHY, Elizabeth, Barbara, Karlen. Assessment, management, and prevention of childhood temper tantrums. Journal of the American Academy of Nurse Practitioners. 2012, s. 569–573. DOI:10.1111/j.1745-7599.2012.00755.x. PMID 23006014. (anglicky) 
  8. Robin Skynner/John Cleese, Families and how to survive them (Londýn 1993) str. 177
  9. S., Isaacs. Temper tantrums in early childhood in their relation to internal objects.. The International Journal of Psychoanalysis. 1940, s. 280–293. (anglicky) 
  10. A, Solter. ISSN 00440728. Understanding Tears and Tantrums. Young Children. 1992, s. 64-68. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Potegal, Michael, L.P.; DAVIDSON, RICHARD J. Temper Tantrums in Young Children. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics. June 2003, s. 140–147. DOI:10.1097/00004703-200306000-00002. (anglicky) 
  12. J.A., P.G., M., Green, Whitney, Potegal. Screaming, yelling, whining, and crying: Categorical and intensity differences in vocal expressions of anger and sadness in children's tantrums.. Emotion. 2011, s. 1124–1133. DOI:10.1037/a0024173. PMID 21707157. (anglicky) 
  13. Roy Benaroch, Solving Health and Behavioral Problems from Birth Through Preschool (2008) str. 157
  14. C.B., Kopp. Regulation of distress and negative emotions: A developmental view.. Developmental Psychology. 1989, s. 343–354. DOI:10.1037/0012-1649.25.3.343. (anglicky) 
  15. LEVINE, Linda. Young Children's Understanding of the Causes of Anger and Sadness. Child Development. 1995, s. 967–709. (anglicky) 
  16. Patrick Casement, Further Learning from the Patient (Londýn 1990) str. 113-4
  17. Selma H. Fraiberg, The Magic Years (New York 1987), str. 65
  18. P.J., Margolies. Behavioral approaches to the treatment of early infantile autism: A review.. Psychological Bulletin. 1977, s. 249–264. DOI:10.1037/0033-2909.84.2.249. (anglicky) 
  19. Temper Tantrums and Autism - LoveToKnow [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. OSTERMAN, BJORKQVIST, Karin, Kaj. A Cross-Sectional Study of Onset, Cessation, Frequency, and Duration of Children's Temper Tantrums in a Nonclinical Sample. Psychological Reports. April 1, 2010, s. 448–454. DOI:10.2466/pr0.106.2. (anglicky) 
  21. BENNIE, Maureen. Tantrum vs Autistic Meltdown: What Is The Difference? [online]. Autism Awareness Centre Inc., 2 February 2016 [cit. 2017-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Sigmund Freud, Case Histories II (PFL 9) str. 242
  23. Freud, str. 257
  24. Sigmund Freud, Case Histories II (PFL 9) str. 257-8 and str. 242
  25. H. and I. Goldenberg, Family Therapy (2007) str. 172
  26. Edmund Bergler in J. Halliday/P. Fuller eds., The Psychology of Gambling (Londýn 1974) str. 182
  27. Selma H. Fraibergová, The Magic Years (New York 1987) str. 152
  28. TRACY, A. Dennis. Emotional self-regulation in preschoolers: The interplay approach reactivity, and control capacities. Developmental Psychology. 2006, s. 84–97. DOI:10.1037/0012-1649.42.1.84. PMID 16420120. (anglicky) 
  29. Simon Crompton, All about Me (Londýn 2007) str. 176
  30. COHN, Janice. Montclair Times Life Currents: Psychoanalyst Janice Cohn discusses adult temper tantrums - Health News - NorthJersey.com. NorthJersey.com [online]. 2016-10-04 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.