Sociální percepce

Sociální percepce neboli sociální vnímání je způsob vnímáni jiných osob, který podléhají určitým zákonitostem. Patří sem tendence uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématech, kde velkou roli hrají různé efekty vnímání, jako např. efekt prvního dojmu. Tyto „mentální zkratky“ nebo také heuristiky slouží jako „ekonomická opatření“, která lidem umožňuje „udělat si o někom obrázek“ bez dlouhých úvah a přispívají ke snadnější orientaci v sociálním prostředí. Rozeznáváme jich víc, například: heuristika dostupnosti, heuristika reprezentativnosti, heuristika kotvení, heuristika simulace událostí v mysli. [1]

SchémataEditovat

Velký vliv na vnímání skutečnosti mají tzv. schémata. Ta ovlivňují co a jak vnímáme, čeho si všímáme (selektivní pozornost a co si zapamatuje selektivní paměť). Jsou jakýmisi membránami, které vytřídí přijímané informace na ty, které zapadají do stanoveného schematu, a ostatní, které ignorujeme. Také se používá metafora kulturních čoček (Sandra Bem: Teorie kulturních čoček). Základní typy schémat jsou:

  1. skripty (scénáře)
  2. sociální role a sociální normy
  3. stereotypy
  4. implicitní teorie osobnosti[2]

První dojemEditovat

První dojem je ucelení dostupných informací o neznámém člověku do souvislého celku. Jedná se o krátký proces, který zpravidla trvá cca 15 sekund. Vzniká za situace, kdy máme velmi malé množství informací o vnímané osobě, a přesto jsme nuceni nějak se k ní chovat. Je ovlivněn tím, co o dané osobě již víme a našimi předešlými zkušenostmi. Následné informace o tomto člověku poté interpretujeme právě podle prvního dojmu. Vytvořený dojem tedy přímo ovlivňuje i následné chování k vnímanému člověku.[3]

Proces formování prvního dojmu probíhá automaticky a často zcela mimo naše vědomí. Z toho důvodu je velmi těžké průběh formování prvního domu nějakým způsobem kontrolovat či regulovat. Pokud se jedná o náhodné setkání, které nebude mít další pokračování, ovlivňuje první dojem pouze aktuální chování člověka. Pokud se však jedná o důležité setkání, jako je například přijímaní nového zaměstnance, je žádoucí pečlivě zvažovat, co nás při formování prvního dojmu ovlivňuje. Často se při vytváření prvního dojmu můžeme mýlit.[3][4]

Faktory ovlivňující formování prvního dojmuEditovat

Existuje několik faktorů, které ovlivňují první dojem posuzovatele (percipienta) i posuzované osoby (percipovaného). Jako percipienti pracujeme s dostupnými informacemi, které o dané osobě máme. Velkou roli hrají smyslové vjemy, kdy si na člověku všímáme například stylu oblékání, vůně nebo zabarvení hlasu. Poté na nás působí prostředí, kde se setkáváme, jeho osobní role, profese nebo také jeho příslušnost k určité skupině.[5]

Jedním z faktorů je posuzování jedince podle celkové dojmu, tedy Haló efekt. Úzce spojený je s tímto i Hornův efekt, který je ale protikladem a všímá si především těch špatných vlastností percipované osoby. Dalším faktorem je efekt negativity také známý jako negativní předpojatost, který má vliv na osobu spíše negativní povahy, pokud takový člověk narazí na pozitivní věc (či dojem), tak na něj bude mít menší vliv, než by měl na jinou osobu. Důležitou roli při formování prvního dojmu hraje tak efekt primarity.[5][4]

Teorie atribucíEditovat

Průkopníkem teorií atribucí je Fritz Heider. Podle něj se člověk snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o ostatním lidech. Ve své teorii poukazuje na to, že proces atribucí obsahuje vyvozování struktur a procesů, které se týkají lidí a prostředí a jejich dispozičních kvalit, jako jsou rysy, schopnosti, záměry, a to na základě pozorovatelných znaků, jako je například chování. Odhalování dispozičních kvalit je podle něj hierarchický proces, který směřuje od povrchnějších příčinám jevů k těm hlubším. Fritz Heider také zavedl pojem vnitřní a vnější lokalizace příčin jevů. Mezi vnější příčiny jevů mohou patřit například jiní lidé nebo další aspekty prostředí, mezi ty vnitřní zase charakteristiky aktérů událostí. Při posuzování chování ostatních lidí se můžeme často dopouštět atribučních chyb.[6]

VýzkumEditovat

Působení schémat na lidské vnímání experimentálně zjišťovali např. Brewer a Treyens v roce 1981, kdy měli respondenti za úkol zapamatovat si předměty, které byly v místnosti na obrázku. O této místnosti jim experimentátoři řekli, že je to pracovna vědce. Respondenti vnímali hlavně předměty, které očekávali ve vědecké pracovně (pracovní stůl, židle) a mnozí si zapamatovali i knihovnu, která na obrázku vůbec nebyla.[7]

AplikaceEditovat

S kategorizací pracuje např. Implicitní teorie osobnosti S. Asche. Tato teorie říká, že si tvoříme celkový obraz o osobnosti nějakého člověka jen na základě několika málo vlastností, které máme intuitivně spjaté s jinými. Přitom některé z těchto vlastností jsou pro tuto konstrukci významnější než jiné. Tato kategorizace funguje ve dvou rovinách:intelektuální a sociální, které vytváří model struktury dojmu z osobnosti. Pokud tedy u někoho zjistíme vlastnosti z kvadrantu sociálně dobrý a intelektuálně dobrý, připíšeme mu i ostatní vlastnosti náležející tomuto kvadrantu. Osobnostní konstrukty jsou vytvářené během života na základě předchozí zkušenosti, a proto jsou pro každého člověka nutně trochu odlišné. To však znesnadňuje úlohu experimentátora, protože výzkum a užívané pojmy jsou již ovlivňovány jeho vlastními osobními konstrukty. Z tohoto důvodu G. Kelly začal v experimentech užívat svou teorii bipolárních konstruktů (tzn. jak lidé vnímají určité pojmy např. agresivní, na základě toho, jaké k nim přiřazují protiklady např. pasivní, nebo laskavý s použitím techniky repertoárové mřížky. [8]

Mentální zkratky (heuristiky)Editovat

Dalším faktorem ovlivňujícím naše vnímání druhých je efekt primarity, neboli první dojem. Jeden z prvních výzkumů této problematiky provedl S. E. Asch již v roce 1946. Zjistil, že způsob, jakým budeme na danou osobu či věc pohlížet a jak ji budeme hodnotit, záleží na pořadí, v jakém se dozvíme jednotlivé údaje. První dojem má tak zásadní postavení, protože předurčuje způsob vnímání všech následujících informací. Člověk, který uvede své představení slovy „omlouvám se, dnes jsem se nestihl dobře připravit“ způsobí větší citlivost posluchačů na případné chyby a nedostatky, a publikum si všimne i věcí, které by si normálně nevšimlo nebo je interpretovalo jinak.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Procesy rozhodování a psychologické teorie rozhodování – Wikisofia. wikisofia.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  2. 1.2 Sociální kognice, sociální schémata, efekty a chyby uplatňující se v průběhu sociální interakce. moodle.czu.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  3. a b HadjMoussová, Z. Doplňující text ze sociální psychologie: Sociální percepce. turbo.cdv.tul.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  4. a b Sociální psychologie : teorie, metody, aplikace. Vydání 1. vyd. Praha: [s.n.] 759 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5775-9, ISBN 80-247-5775-3. OCLC 1122795639 
  5. a b Sociální percepce. www.studium-psychologie.cz [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  6. VÝROST, JOZEF, 1950-. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. vyd. Praha: Grada 404 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1428-8, ISBN 80-247-1428-0. OCLC 236558137 
  7. PSYCHOLOGY 2018-2019, I. B. Mrs. Eplin's IB Psychology Class Blog [online]. 2018-09-28 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KUČERA, DALIBOR, 1982-. Moderní psychologie : hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 213 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-4621-0, ISBN 80-247-4621-2. OCLC 864848250 

LiteraturaEditovat

  • KUČERA, Dalibor. Moderní psychologie: hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Praha: Grada, 2013. Psyché (Grada).
  • VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada).
  • VÝROST, Jozef, Ivan SLAMĚNÍK a Eva SOLLÁROVÁ, ed. Sociální psychologie: teorie, metody, aplikace. Praha: Grada, 2019. Psyché (Grada).

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat