Mezinárodní trestní soud

stálý soudní dvůr, který má stíhat osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny

Mezinárodní trestní soud (MTS; anglicky International Criminal Court (ICC)) vznikl roku 2002 jako stálý soudní dvůr, který má stíhat osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a od roku 2010 definovaný zločin agrese.[1] Sídlo má v nizozemském Haagu, stejně jako Mezinárodní soudní dvůr.

Mezinárodní trestní soud
International Criminal Court logo.svg
International Criminal Court Headquarters, Netherlands.jpg
Vznik2002
SídloHaag, Nizozemsko
Souřadnice
Úřední jazykangličtina a francouzština
PředsedaPiotr Hofmański (od 2021)
Oceněnímedaile Cti Daga Hammarskjölda (2013)
Oficiální webwww.icc-cpi.int
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stav ratifikace Římského statusu v roce 2012:
     stát ratifikoval
     stát podepsal, ale neratifikoval

VznikEditovat

Mezinárodní trestní soud, o jehož vzniku se vedly diskuse již před 2. světovou válkou (rumunský profesor Vespasian Pella; vznik stálého mezinárodního trestního soudu předvídala rovněž Úmluva o zabránění terorismu z roku 1937 – ratifikována však byla pouze Indií, a nikdy nevstoupila v platnost), vznikl jako reakce zkušenosti s fungováním ad hoc tribunálů, jakými jsou Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993) nebo Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (1994).

Na popud OSN byl 17. července 1998 na mezinárodní konferenci v Itálii přijat Římský statut Mezinárodního trestního soudu (Rome Statute of the International Criminal Court). Poměr hlasů byl 120 pro ku 7 proti, hlasování se zdrželo 21 delegátů. Proti byly USA, Izrael, Čína, Irák, Katar, Libye a Jemen. Spojené státy (v době, kdy byl prezidentem Bill Clinton) smlouvu podepsaly, ale už ji neratifikovaly. George W. Bush po nástupu do úřadu v roce 2001 odvolal i její podpis.

Požadovaný počet šedesáti ratifikací dosáhl Statut 11. dubna 2002, čímž vstoupil v platnost. K 1. lednu 2006 počet ratifikací dosáhl už 100. Oficiální vznik soudu je 1. července 2002, což je také datum, od kterého se počítá jeho působnost (stíhání a trestání zločinů spáchaných před tímto datem není tedy v pravomoci Mezinárodního trestního soudu, a mohou být na mezinárodní úrovni postihovány zřizováním ad hoc mezinárodních trestních soudů či tribunálů – např. Zvláštní soud pro Sierru Leone; vznik Mezinárodního trestního soudu rovněž nevylučuje pravomoc Rady bezpečnosti OSN zřizovat v budoucnu další ad hoc tribunály).

Česká republika Statut podepsala 13. dubna 1999. V roce 2008 vyslovil parlament souhlas s ratifikací[2] prezident pak smlouvu po váhání podepsal 8. července 2009.[3]

Rozhodování soudu je často pod politickým tlakem, zejména pokud jsou z válečných zločinů obviněni vysocí státní činitelé, např. súdánský prezident Umar al-Bašír nebo keňský prezident Uhuru Kenyatta. Některé státy neuznávají autoritu Mezinárodního trestního soudu, např. USA, Rusko, Čína nebo Izrael. Např. v roce 2019 USA zavedly vízová omezení pro členy soudu, aby chránily své občany a občany spojeneckých států před stíháním za působení v Afghánistánu.[4][5]

Ruský pokus o infiltraci souduEditovat

V červnu 2022 oznámila nizozemská rozvědka AIVD, že odhalila ruského špiona, které se jako stážista s falešnými doklady pokoušel infiltrovat do ICC. Sergej Čerkasov vystupoval jako brazilský státní příslušník Viktor Muller Ferreira. Byl zadržen na nizozemském letišti, prohlášen za nežádoucího a odeslán nejbližším letem zpět do Brazílie, kde čeká na soudní proces. Podle šéfa nizozemské tajné služby Erika Akerbooma se Rusko snaží získat nezákonný přístup k informacím v rámci Mezinárodního trestního soudu, který mimo jiné vyšetřuje zločiny spáchané během ruské invaze na Ukrajinu. Rozvědka to vyhodnotila jako hrozbu na vysoké úrovni.[6]

Vyšetřování a trestní řízeníEditovat

Demokratická republika KongoEditovat

– vyšetřování válečných zločinů během stále probíhající války. Obvinění směřují k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti.

KeňaEditovat

– vyšetřování povolebního násilí z let 2007–2008, během kterých zemřelo asi tisíc osob, rozsudek vynesen v roce 2012.

LibyeEditovat

– vyšetřování zločinů Kaddáfího režimu spáchaných na civilistech během Občanské války v Libyi.

Pobřeží slonovinyEditovat

– vyšetřování zločinů spáchaných během druhé občanské války v Pobřeží slonoviny.

  • Laurent Gbagbo a Simone Gbagbo – bývalý prezident a jeho manželka obviněni z vražd, znásilňování, perzekuce osob a jiných nelidských činů.

Rusko/UkrajinaEditovat

Hlavní prokurátor ICC Karim Khan počátkem března 2022 na základě stížností, které podalo 39 zemí v reakce na ruskou invazi na Ukrajinu, zahájil vyšetřování možných válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či genocidy na Ukrajině. Vyšetřování se týká období od 21. listopadu 2013, kdy na Ukrajině vypukly protesty proti odmítnutí asociační dohody s EU proruskou vládou.[7]

Středoafrická republikaEditovat

– vyšetřována nepřehledná situace násilných činů během státního převratu v roce 2004.

  • Jean-Pierre Bemba – bývalý viceprezident Demokratické republiky Kongo, jehož vojensko-politická kariéra probíhala spíše na území Středoafrické republiky, obviněný z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Jedná se o jediného obviněného, bezvýsledně byla vyšetřována předpřevratová i popřevratová vláda.

SúdánEditovat

– vyšetřování genocidy a válečných zločinů během Konfliktu v Dárfúru.

  • Umar al-Bašír – prezident Súdánu (Súdán Římský statut neratifikoval), hlavní obžalovaný, je mu přičítána vina za plánování trojnásobné genocidy, pět zločinů proti lidskosti a dva válečné zločiny.

UgandaEditovat

– vyšetřování zločinů spáchaných vůdci Armády Božího odporu, s přesahem na území Demokratické republiky Kongo, Středoafrické republiky a Jižního Súdánu (v době zločinů ještě pod správou Súdánu).

  • Joseph Kony – hlavní obžalovaný, obžalován ze 12 zločinů proti lidskosti a 21 válečných zločinů, na útěku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rome Statute Art. 5
  2. ,Sněmovna po letech váhání uznala mezinárodní trestní soud. iHNed.cz, 29. října 2008.
  3. Klaus podepsal smlouvu o přistoupení k trestnímu soudu. aktuálně.cz, 8. července 2009.
  4. KOTALÍK, Jakub. Velmoci brání potrestání válečných zločinců, tvrdí soudce Fremr. Novinky.cz [online]. 2020-02-09 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  5. ČTK. USA omezí víza členům Mezinárodního trestního soudu, aby nemohli vyšetřovat válečné zločiny v Afghánistánu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. března 2019 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Ruský agent se chtěl infiltrovat do Mezinárodního trestního soudu, vydával se za Brazilce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-14 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  7. HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Haagský prokurátor zahájil vyšetřování možných válečných zločinů na Ukrajině. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-13 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat