Nicolás Maduro
Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013 po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním prezidentem země, a posléze řádně zvoleným prezidentem.
| Nicolás Maduro | |
|---|---|
_cropped.jpg) | |
| 62. prezident Venezuely | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 8. března 2013 Ve sporu s Juanem Guaidem od 23. ledna 2019 | |
| Předchůdce | Hugo Chávez |
| Viceprezident Venezuely | |
| Ve funkci: 13. října 2012 – 8. března 2013 | |
| Prezident | Hugo Chávez |
| Předchůdce | Elías Jaua |
| Nástupce | Jorge Arreaza |
| Ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 9. srpna 2006 – 15. ledna 2013 | |
| 30. generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 17. září 2016 | |
| Narození | 23. listopadu 1962 (58 let) Caracas |
| Choť | Cilia Flores (od 2013) |
| Partner(ka) | Cilia Flores (Desetiletí od 1990 – 2013) |
| Děti | Nicolás Maduro Guerra |
| Profese | diplomat, politik, odborář a řidič autobusu |
| Ocenění | řetěz Řádu andského kondora Řád osvoboditele generála San Martína Řád Augusta Césara Sandina Řád osvoboditele Řád Josého Martího … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Nicolás Maduro |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident.[1]
Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti.[2]
Prezident VenezuelyEditovat
Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce.[2] Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice.[2] Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované.[3]
Od března 2017 čelil Maduro masovým demonstracím, stále však měl podporu armády. Protesty si vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora.[4] Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil.[5]
I přes všechny problémy, kterým země za jeho prezidentování čelila a jež vedly k předčasným prezidentským volbám, dokázal Maduro 21. května 2018 svůj mandát obhájit, v předběžném součtu s 68 % odevzdaných hlasů, s termínem následných řádných voleb v roce 2025.[6]
RodinaEditovat
V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou,[7] která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí.
Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno.[7]
VyznamenáníEditovat
Řád osvoboditele generála San Martína – Argentina, udělen 8. května 2013,[8][9] odebrán 11. srpna 2017[10]
velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 26. května 2013[11]
Řád palestinské hvězdy – Palestina, 16. května 2014[12]
Řád Augusta Césara Sandina – Nikaragua, 17. března 2015
Řád José Martího – Kuba, 18. března 2016[13][14]
_Ribbon.svg){kind=small}
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Novým lídrem Venezuely by se mohl stát viceprezident Nicolas Maduro, rozhlas.cz, 6. 3. 2013
- ↑ a b c Chávezův nástupce se ujal funkce. Opozice se bojí, že režim přitvrdí, iDNES.cz, 9. 3. 2013
- ↑ Venezuelané poslechli vůli Cháveze. Prezidentem je jeho nástupce [online]. Lidovky.cz [cit. 2013-04-15]. Dostupné online.
- ↑ FENDRYCHOVÁ, Simona. Maduro je diktátor, tvrdí Venezuelané. Napětí v ulicích roste, o budoucnosti země rozhodne armáda. Aktualne.cz [online]. 2017-3-31. Dostupné online.
- ↑ Venezuelou zmítají krvavé protesty, Maduro mobilizuje milicionáře. iDNES.cz [online]. 2017-4-20. Dostupné online.
- ↑ Venezuelský prezident Nicolás Maduro obhájil své křeslo. Novinky.cz, ČTK [online]. 21. května 2018.
- ↑ a b Venezuelský prezident Maduro se oženil. Vzal si prokurátorku, iDNES.cz, 18. července 2013
- ↑ Por decreto, Macri le retiró a Maduro la condecoración que le otorgó Cristina. www.lanacion.com.ar [online]. 2017-08-11 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SAIJ. www.saij.gob.ar [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ InfoLeg - Información Legislativa. servicios.infoleg.gob.ar [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Agencia Venezolana de Noticias. www.avn.info.ve [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Mahmud Abbas condecoró al Presidente Maduro con la Estrella Palestina (+Fotos+Video) — Venezolana de Televisión. web.archive.org [online]. 2014-05-17 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ CUBAHORA, Redacción. Imponen a Nicolás Maduro la Orden José Martí (+Video). Cubahora [online]. 2016-03-18 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Maduro Moros na Wikimedia Commons 
Zpráva Venezuela má nového prezidenta ve Wikizprávách
