Nicolás Maduro

venezuelský politik, prezident

Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013, po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním prezidentem země, a posléze řádně zvoleným prezidentem.

Nicolás Maduro

62. prezident Venezuely
Úřadující
Ve funkci od:
8. března 2013
Předchůdce Hugo Chávez

Viceprezident Venezuely
Ve funkci:
13. října 2012 – 8. března 2013

Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
9. srpna 2006 – 15. ledna 2013

Narození 23. listopadu 1962 (54 let)
Caracas
Choť Cilia Flores
Profese diplomat, politik a odborář
Podpis
Webová stránka www.nicolasmaduro.org.ve
Ocenění řád osvoboditele San Martina (2013)
Gran Collar de la Orden del Cóndor de los Andes (2013)
Commons Kategorie Nicolás Maduro
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident.[1]

Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti.[2]

Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce.[2] Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice.[2] Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované.[3]

Od března 2017 čelí Maduro masovým demonstracím, stále však má podporu armády. Protesty si již vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora.[4] Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil.[5]

RodinaEditovat

V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou,[6] která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí.

Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno.[6]

ReferenceEditovat

  1. Novým lídrem Venezuely by se mohl stát viceprezident Nicolas Maduro, rozhlas.cz, 6. 3. 2013
  2. a b c Chávezův nástupce se ujal funkce. Opozice se bojí, že režim přitvrdí, iDNES.cz, 9. 3. 2013
  3. Venezuelané poslechli vůli Cháveze. Prezidentem je jeho nástupce [online]. Lidovky.cz, [cit. 2013-04-15]. Dostupné online.  
  4. FENDRYCHOVÁ, Simona. Maduro je diktátor, tvrdí Venezuelané. Napětí v ulicích roste, o budoucnosti země rozhodne armáda. Aktualne.cz [online]. 2017-3-31. Dostupné online.  
  5. Venezuelou zmítají krvavé protesty, Maduro mobilizuje milicionáře. iDNES.cz [online]. 2017-4-20. Dostupné online.  
  6. a b Venezuelský prezident Maduro se oženil. Vzal si prokurátorku, iDNES.cz, 18. července 2013

Externí odkazyEditovat