Otevřít hlavní menu

Friedrich Schönborn, v českojazyčných dobových pramenech též Bedřich Schönborn nebo Bedřich Ervín Schönborn (10. září 1841 Praha-Malá Strana[1]21. prosince 1907 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive český šlechtic a předlitavský politik, v letech 1888–1895 ministr spravedlnosti Předlitavska.

Friedrich Schönborn

Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
11. října 1888 – 19. červen 1895
Předchůdce Alois Pražák
Nástupce Karl Krall von Krallenberg

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1881 – 1907

Člen Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1884 – 1884

Narození 10. září 1841
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. prosince 1907 (ve věku 66 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Thersia Czernin z Chudenic
Rodiče Erwein Schönborn
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Profese právník, komorník, politik a soudce
Commons Kategorie Friedrich Schönborn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Mládí a veřejné aktivity do roku 1888Editovat

Pocházel z početné a vlivné šlechtické rodiny (bratr František Schönborn (1844-1899) byl pražským arcibiskupem, další bratr Vojtěch Schönborn (1854-1924) byl českým zemským politikem). V letech 1864–1872 vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Studijní vysokoškolské práce publikoval v obou zemských jazycích. Roku 1872 získal titul doktora práv.[2][3]

Názorově byl konzervativcem se silným katolickým přesvědčením. Odmítal liberální ekonomické a sociální postoje. Odmítal etnický nacionalismus. V 70. letech publikoval několik veřejných spisů na státoprávní tematiku a podporoval české státoprávní ambice a federalistické pojetí rakouského státu. V 80. letech 19. století publikoval v listu Das Vaterland, který byl názorovou platformou konzervativních šlechticů z českých zemí. Od roku 1871 byl prezidentem Jednoty pro dostavbu svatovítské katedrály v Praze. V roce 1880 neúspěšně kandidoval na Plzeňsku do Říšské rady. Téhož roku pak nastoupil do státního soudního dvora. Od ledna 1881 byl doživotním členem Panské sněmovny. Od listopadu 1881 do roku 1888 zastával funkci místodržícího Moravy. Čelil kritice za ovlivňování procesu s podvodníkem Williamem svob. pánem von Pawel-Remmingenem a etničtí Němci z Moravy mu vyčítali dosazování českých úředníků na významné posty a čechizaci veřejné správy. V roce 1884 se stal poslancem Moravského zemského sněmu za obvod venkovských obcí na Uherskohradišťsku. Brzy ale mandát složil kvůli kontroverzím ohledně regulérnosti voleb. V roce 1886 se nezúčastnil opakované volby.[2][3]

Ministrem spravedlnosti a boj o punktaceEditovat

11. října 1888 se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Post si udržel i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministerstvo vedl do 19. červen 1895.[4] Do čela rezortu nastoupil přesto, že neměl předchozí zkušenost v justiční úřednické službě. Nedostatek zkušeností si vynahrazoval jmenováním odborníků na vysoké posty ve vedení ministerstva (zejména Emil Steinbach a Franz Klein). Rozvinul zejména reformy procesního řízení. Odmítal přílišné omezování svobody tisku.[2][3]

V roce 1890 se podílel na plánu česko-německého vyrovnání (takzvané punktace). Když na základě tohoto složitě dojednaného kompromisu přikročil okamžitě ke změnám v organizaci soudnictví v převážně německy mluvících oblastech Čech, což bylo výrazným českým ústupkem, aniž by začal implementovat i pro českou stranu výhodnější body dohody, stal se on i punktace jako takové terčem kritiky mladočechů. Součástí dohody byl i Schönbornův neoficiální příslib zavedení češtiny coby vnitřního jazyka úřadů v etnicky české části Čech. Když opozice proti punktacím na české politické scéně sílila, pokusil se hlavní architekt punktací, staročeský předák František Ladislav Rieger, o urgentní jednání s Schönbornem, zda by tuto možnost mohl urychleně realizovat a tak otupit kritiku ze strany mladočechů. Tato takzvaná Schönbornova jazyková nařízení ale nebyla vydána a ministr nadále počítal s uchováním němčiny coby jazyka vnitřního úřadování státních institucí, zejména soudů v Čechách. Celá záležitost vedla k otřesům v české politice i k přeskupení vládních a protivládních sil. Mladočeši, nyní již jasně opoziční, dokonce v roce 1892 navrhovali v parlamentu žalobu na Schönborna kvůli tomu, že nechal zřídit ministerským nařízením nový soudní okres Teplice nad Metují a přeřadit obec Hony do okresu Broumov, přičemž tak fakticky pokračoval v realizaci proněmeckých bodů punktací, ačkoliv česká strana nyní punktace odmítala.[2][5][3]

Veřejné aktivity po odchodu z vládyEditovat

Po odchodu z vlády se v roce 1895 stal prezidentem Správního soudního dvora. Působil také jako člen rozhodčího soudu v Haagu. Byl aktivní v četných uměleckých spolcích a angažoval se pro zákaz duelů.[2][3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schönborn, Friedrich Gf. (1841-1907), Politiker, s. 57. (německy) 
  3. a b c d e Georgiev, Jiří: Český šlechtic a rakouský ministr Bedřich Schönborn [online]. prf.cuni.cz [cit. 2013-03-24]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587-588. (česky) 
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 397-398, 415. (česky)