Richard Belcredi

rakouský politik
O českém emigrantovi a velvyslanci pojednává článek Richard Mořic Belcredi.

Richard hrabě Belcredi (12. února 1823 Jimramov[3]2. prosince 1902 Gmunden[4]) byl rakouský politik z moravské větve původně italského šlechtického rodu Belcrediů; ministerský předseda Rakouska a český místodržící.

Richard hrabě Belcredi
Richard hrabě Belcredi
Richard hrabě Belcredi
Předseda Správního soudního dvora Rakouska
Ve funkci:
1881 – 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceKarl von Stählin
NástupceFriedrich Schönborn
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
16. listopadu 1881 – 2. prosince 1902[1]
PanovníkFrantišek Josef I.
5. předseda ministerské konference Rakouského císařství
Ve funkci:
27. červenec 1865 – 7. únor 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexandr Mensdorff-Pouilly
NástupceFriedrich Ferdinand von Beust
3. český místodržitel
Ve funkci:
1864 – 1865 (už v letech 1863–1864 pověřen správou)
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceErnst Leopold von Kellersperg (pověřen správou)
NástupceAntonín Lažanský z Bukové (pověřen správou)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
13. září 1871 – 13. března 1872[2]
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
29. února 1864 – 5. října 1865[2]
PanovníkFrantišek Josef I.
Hlava (šéf) zemské vlády Rakouského Slezska
Ve funkci:
10. října 1862 – 28. dubna 1863
(už 29. března 1861 do 10. října 1862 pověřen správou)
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceGustav Ignác Chorinský (úřad sloučen s moravským místodržitelstvím)
NástupceHermann von Pillersdorff
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci:
12. května 1864 – 20. září 1865[2]
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
9. dubna 1861 – 10. února 1864[2]
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
27. března 1861 – 1863[2]
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození12. února 1823
Jimramov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. prosince 1902 (ve věku 79 let)
Gmunden, Horní Rakousy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Belcrediů
ChoťAnna z Weldenu
RodičeEduard Belcredi
Marie z Fünfkirchenu
DětiLudvík Egbert
Marie Karolína
Karolína Kristýna
PříbuzníEgbert Belcredi (bratr)
Karel Belcredi, Jindřich Belcredi a Richard Belcredi (vnoučata)
Alma materUniverzita Karlova
Vídeňská univerzita
Profesesoudce, právník a politik
Ocenění1878 rakouský Řád zlatého rouna caz(č. 1040)
Královského uherského řádu sv. Štěpána caz velkokříž
CommonsRichard Belcredi
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Hrabě Richard Belcredi

Pocházel ze starého lombardského patricijského rodu povýšeného v roce 1769 do hraběcího stavu a později usazeného na Moravě. Narodil se na zámku Jimramov jako mladší syn Eduarda Belcrediho (1786–1838) a Marie, rozené hraběnky Fünfkirchenové (1790–1860). Richard Belcredi studoval v Litomyšli gymnázium a v Praze a Vídni práva. V roce 1844 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant u moravskoslezského gubernia, ještě téhož roku byl přidělen ke krajskému úřadu v Brně a od roku 1846 působil jako krajský komisař v Olomouci. V revolučním roce 1848 ze státní služby vystoupil a několik let žil ve Štýrském Hradci, kde se soukromě nadále vzdělával. Do státní správy se vrátil v roce 1854 jako krajský ve Znojmě, odkud byl v roce 1860 přeložen do Opavy na pozici místodržitelského rady a provizorního zemského hejtmana. V letech 1861–1863 byl zároveň poslancem Slezského zemského sněmu a Říšské rady (1861–1865). V roce 1862 se stal hlavou zemské vlády Rakouského Slezska (v jiných korunních zemích monarchie se tato funkce nazývala místodržícím).[5] Ve Slezsku se prosadil jako vynikajicí řečník s právnickým přehledem obohaceným o zkušenosti ve státní správě.

V dubnu 1863 byl povolán jako místodržitelský viceprezident do Prahy, kde se o rok později stal skutečným místodržitelem Českého království (1864–1865).[6] Po rezignaci na poslanecký mandát ve Slezsku byl v doplňovacích zemských volbách v Čechách v únoru 1864 zvolen i na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou.[7] Rezignoval v říjnu 1865.[8] Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách v září 1871.[9]

„Ministerstvo tří hrabat“

editovat

Poté, co se císař František Josef I. v roce 1865 zklamán odklonil od liberálů kolem ministerského předsedy Antona von Schmerlinga kvůli neustálým turbulencím (viz Dějiny Rakouska), věnoval se osobě Richarda Belcrediho, známého svým konzervativismem a jmenoval jej státním ministrem a ministerským předsedou.[10][11] Ve vládě zároveň vedl správu ministerstva policie.[12] Zprávu, že byl požádán, aby se ujal funkce státního ministra v čele vlády, přijal jako osobní oběť a ujal se jí pouze z pocitu zodpovědnosti věrného úředníka. Poté napsal své ženě: „císař je mnou přímo posedlý a prohlásil, že v této neveselé době plné nebezpečí ve mně spatřuje čestného muže, na kterého by se mohl bezvýhradně spolehnout. Kéž dostojím jeho očekávání a neodmítnu jedinou jeho naději“.

Ve funkci předsedy vlády proslul jako národnostně smířlivý politik se souhlasem pro zřízení samostatné správy jednotlivých zemí Rakouského císařství, souběžně prosazoval restruktualizaci výkonné a soudní moci. Do jeho politického programu decentralizace hodila vidle prusko-rakouská válka v roce 1866, kdy byl odsouzen k několikaměsíční nečinnosti, potýkal se s odporem centralistů a jeho bývalá popularita v Čechách značně utrpěla. Jako odpůrce rakousko-uherského vyrovnání nakonec na funkci prvního ministra rezignoval v únoru 1867.[13]

Po odchodu z úřadu předsedy ministerské konference žil několik let v Ženevě, po návratu do Rakouska působil v letech 1881–1895 jako prezident Správního soudního dvora ve Vídni.[14][15] V roce 1881 byl zároveň jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Na půdě Panské sněmovny přednesl v roce 1882 projev k tématu rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část, tímto vystoupením znovu získal přízeň Čechů.[16]

V posledních letech života pobýval v Gmundenu v Horním Rakousku, kde zemřel na mrtvici 2. prosince 1902 ve věku nedožitých osmdesáti let. Pohřben byl v rodové hrobce v Jimramově.

Tituly a ocenění

editovat

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1857 jmenován c. k. komořím[17] a ve funkci českého místodržitele obdržel v roce 1863 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání, byl nositelem pruského Řádu koruny (1863) a po rezignaci na post ministerského předsedy obdržel v roce 1867 velkokříž Řádu sv. Štěpána.[19][20] V roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[21][22]

Manželství a potomci

editovat

Oženil se 17. srpna 1854 ve Štýrském Hradci s baronkou Annou von Welden (1834–1918), dcerou generála Ludwiga Weldena.[23][24] Měli spolu syna a dvě dcery.[25]

Zajímavost

editovat

V roce 1888 byla na jeho počest pojmenována jedna z významných pražských ulic, spojující Letnou s Holešovicemi jako Belcrediho třída. Tento název jí vydržel až do německé okupace a pak ještě krátce po skončení války. Od roku 1990 nese ulice jméno Milady Horákové.[28]

Reference

editovat
  1. Belcredi, Richard Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2025-04-14]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c d e Richard Belcredi von [online]. Vývoj moderní parlamentní kultury v českých zemích a Československu [cit. 2025-04-14]. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu
  4. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu, snímek 00360
  5. Přehled představitelů státní správy ve Slezsku na webu worldstatesmen dostupné online
  6. Přehled představitelů státní správy v Čechách na webu worldstatesmen dostupné online
  7. Das Vaterland, 2. 3. 1864, s. 2.
  8. Fremden-Blatt, 6. 10. 1865, s. 3.
  9. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  10. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 303, 585
  11. Přehled představitelů státní správy Rakouska na webu worldstatesmen dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 127 dostupné online
  13. Československé dějiny v datech, Praha, 1987; s. 305
  14. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 87. 
  15. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 276 dostupné online
  16. Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1896); s. 650–651 (heslo Belcredi) ISBN 80-7185-057-8
  17. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 112 dostupné online
  18. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 110 dostupné online
  19. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 43 dostupné online
  20. Richard BelcrediEncyklopedii dějin města Brna
  21. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých, Zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie; Praha, 1991; s. 269
  22. Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  23. Ludwig von Welden na webu geni.com dostupné online
  24. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 66 dostupné online
  25. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 83–84 dostupné online
  26. a b c http://patricus.info/Rodokmeny/Belcredi.txt
  27. LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. 
  28. ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Klidná síla šlechetnosti…. neviditelnýpes.lidovky.cz [online]. 2015-01-07 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Předsedové ministerské konference
Předchůdce:
Alexandr Mensdorff-Pouilly
18651867
Richard Belcredi
Nástupce:
Friedrich Ferdinand von Beust