Karel Belcredi

český šlechtic, zemědělec a ekonom

Karel Jiří Belcredi (24. září 1893 Líšeň[1]18. září 1972 Vídeň),[2] celým jménem Karel Jiří Richard Max Belcredi, byl moravský šlechtic z rodu Belcredi.

Karel Belcredi
Erb rodu Belcredi
Erb rodu Belcredi
Předseda Svazu moravských velkostatkářů

Narození24. září 1893
Líšeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. září 1972 (ve věku 78 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
ChoťTherese, roz. Kálnoky de Köröspatak (1893–1969)
RodičeLudvík Egbert Belcredi (1856–1914) a Marie z Franckensteinu (1859–1938)
Děti1. Ludvík Hugo (1921–1981)
2. Marie Therese, provd. Lobkowiczová (1922–1978)
3. Hugo (* 1923)
4. Richard Mořic (1926–2015)
5. Egbert (* 1938)
Příbuzníbratr: Egbert Belcredi (1887–1932)
sestra: Marie Anna Belcredi (1888–1968)
bratr: Jiří Belcredi (1889–1890)
bratr: Richard Belcredi (1891–1956)
sestra: Anna Belcredi (1896–1898)
bratr: Jiří Jindřich Belcredi (1902–1973)
děd: Richard Belcredi (1823–1902)
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Profeseekonom, zemědělec a podnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se 24. září 1893 v Líšni (dnes součást Brna) jako syn poslance Říšské rady a Moravského zemského sněmu, hraběte Ludvíka Egberta Belcrediho (1856–1914) a jeho manželky Marie von Franckenstein (1859–1938).[pozn. 1] Měl šest sourozenců. Byl vychováván na jezuitském gymnáziu.[3]

Spravoval statek a zámek Líšeň, který ovšem nevlastnil.[4] V roce 1926 přespal majetek na nejstaršího syna Ludvíka Huga.[5] Byl předsedou (nebo jednatelem)[4] Svazu moravských velkostatkářů.[6] Byl vynikajícím zemědělským odborníkem a ekonomem.[6] Např. velkostatek rodu Salmů v Rájci nad Svitavou zachránil před bankrotem.[4] Byl aktérem všech tří deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 a prohlášení v září 1939 podepsali i jeho bratři Richard (1891–1956) a Jindřich (1902–1973). Za války byla na líšeňský velkostatek uvalena nucená správa.[7]

Od roku 1940 zastával Karel Belcredi paradoxně čelný post Moravské zemské skupiny v rámci Českého svazu pro spolupráci s Němci (ČSSN). Jeho nominace i jmenování souvisely s taktikou Emila Háchy mít tuto kolaborantskou organizaci pod kontrolou.[zdroj?] Protektorátní prezident nechtěl připustit, aby se vedoucích pozic chopili pravicoví extremisté. Karel Belcredi pak v tomto duchu pokračoval na Moravě. Nepřijímal žádosti o členství od osob, u kterých předpokládal upřímné sepětí s nacistickou říší, zakládal fiktivní okresní pobočky, které nevykazovaly žádnou činnost a důsledně hájil autonomii Moravské zemské skupiny. Ta byla díky ní dlouhé měsíce imunní vůči mediálním kritikům i moravským kolaborantům, kteří si v Praze stěžovali na pasivitu.

Po skončení války byl rodině navrácen majetek. Po komunistickém převratu v květnu 1948 emigroval s manželkou a nejmladším synem do Rakouska.[3] Po epizodě ve Francii a Bavorsku se přestěhoval zpět do Rakouska. Ve Vídni se stal ředitelem továrny na zpracování dřevotřísky NOVOPAN a.s. Do Líšně se už on ani manželka nikdy nepodívali.[8]

Karel Belcredi se 5. června 1920 v Letovicích oženil s Theresií Marií Elisabeth Helenou Antonií Venerandou Kálnoky de Köröspatak (14. listopadu 1893 Olomouc – 8. října 1969 Vídeň), dcerou Huga Leopolda hraběte Kálnoky de Köröspatak (1844–1928) a jeho druhé manželky Marie hraběnky zu Herberstein (1857–1943).[pozn. 2] Jejím koníčkem byla péče o park v Líšni, prosadila pěstování chřestu, který se vyvážel do Vídně.[3] Mluvila perfektně anglicky.[8] Měli spolu pět potomků (čtyři syny a jednu dceru):

Poznámky

editovat
  1. Rodiče Ludvík Egbert Belcredi (4. února 1856 Znojmo – 6. září 1914 Líšeň) a Marie von Franckenstein (25. prosince 1859 Mnichov – 9. srpna 1938 Gmunden) uzavřeli sňatek 15. července 1885 v Ullstadtu.
  2. Rodiče manželky Hugo Leopold hrabě Kálnoky de Köröspatak (2. června 1844 Letovice – 23. května 1928 Letovice) a Marie hraběnka zu Herberstein (27. dubna 1857 Štýrský Hradec – 20. října 1943 Letovice) uzavřeli sňatek 4. ledna 1892 ve Vídni.

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jiljí Brno-Líšeň
  2. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 60. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024. 
  3. a b c Příběhy českých šlechticů, s. 35
  4. a b c DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 32. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  5. Příběhy českých šlechticů, s. 44
  6. a b DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 56. 
  7. Příběhy českých šlechticů, s. 34
  8. a b Příběhy českých šlechticů, s. 36

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat