Hugo Kálnoky
Hugo Leopold hrabě Kálnoky z Kőröspataku (německy Hugo Leopold Arthur Gustav Graf Kálnoky von Kőröspatak; 2. června 1844 Letovice – 23. května 1928 Letovice)[2] byl příslušník moravské větve šlechtického rodu Kálnokyů z Kőröspataku. Velkou část svého života strávil v armádě a vynikl jako jezdec. Po třech starších sourozencích zdědil velkostatky na Moravě (Letovice, Brodek u Prostějova) a v Uhrách (Číčov). Jeho starší bratr Gustav Kálnoky byl dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí.
| Hugo hrabě Kálnoky | |
|---|---|
![Portrét ze sbírek zámku v Letovicích[1]](/wiki/Soubor:Hugo_K%C3%A1lnoky.jpg) Portrét ze sbírek zámku v Letovicích[1] | |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1909 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1908 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1875 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství,  Rakousko-Uhersko |
| Doba služby | 1863–1897 |
| Hodnost | nadporučík (1866), rytmistr (1876), major (1885), podplukovník (1888), plukovník (1891), čestná hodnost generálmajora (1897) |
| Bitvy/války | Prusko-rakouská válka |
| Narození | 2. června 1844 Letovice Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. května 1928 (ve věku 83 let) Letovice  Československo |
| Choť |
|
| Rodiče | Gustav Josef Kálnoky (1799–1884) a Isabela ze Schrattenbachu (1809–1875) |
| Děti | Alexander (1888–1965) Felix (1889–1928) Hugo (1900–1955) |
| Příbuzní | bratr: Gustav Kálnoky (1832–1898) tchán: Alexandr Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871) tchyně: Alexandrina Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906) |
| Profese | vojenský velitel, politik, velkostatkář a voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
_-_z%C3%A1mek.jpg)
Narodil se na zámku v Letovicích jako jedenáctý ze čtrnácti dětí hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875). Hugovým kmotrem byl kníže Hugo Karel Salm-Reifferscheidt.
Po dětství stráveném na zámku v Letovicích studoval na jezuitské koleji ve Vídni a v roce 1863 vstoupil do armády. Za prusko-rakouské války byl již nadporučíkem (1866), poté nadále postupoval v hodnostech (rytmistr 1876, major 1885, podplukovník 1888, plukovník 1891), mezitím několik let působil jako pedagog na vojenské jezdecké škole, od roku 1875 byl též c. k. komořím.
Při odchodu mimo aktivní službu byl povýšen do čestné hodnosti generálmajora (1897). Po starších bratrech Alexandrovi a Gustavovi zdědil statky na Moravě (Brodek 1898, Letovice 1905), k nimž připojil ještě dědictví v Uhrách po sestře Marii Adéle, ovdovělé Valdštejnové (Číčov). V roce 1908 byl jmenován c. k. tajným radou[3] a v roce 1909 se stal dědičným členem panské sněmovny. Po odchodu do výslužby střídal pobyty na zámku v Letovicích a ve Vídni, kde rodina vlastnila dům na Maxingstraße. Po zániku monarchie se trvale usadil v Letovicích, kde také zemřel.[3]
Rodina editovat
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 23. října 1887 ve Vídni s hraběnkou Marií Gabrielou Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (29. 1. 1858 Vídeň – 17. 7. 1889 Krakov), dcerou bývalého rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra z Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a jeho manželky Alexandriny Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906).[2][4] Marie Gabriela zemřela krátce po porodu druhorozeného syna Felixe (1889–1928).
Podruhé se Hugo oženil v roce 1892 s hraběnkou Marií Herbersteinovou (1857–1943), která byla zároveň sestřenicí jeho první manželky. Obě Hugovy manželky byly nositelkami Řádu hvězdového kříže.[5] Z obou manželství pocházelo osm dětí, pokračovateli rodu byli synové Alexandr (1888–1965) a Hugo (1900–1955).
Děti editovat
- 1. Alexandr (Šándor) (17. 8. 1888 Stockerau – 21. 2. 1965 Vídeň)
- ⚭ (1920) Marie Terezie ze Schönburg-Hartensteinu (4. 2. 1896 Berlín – 14. 8. 1979 Klosterneuburg)
- 2. Felix Gustav (11. 7. 1889 Krakov – 9. 1. 1928 Letovice)
- 3. Gustav (4. 11. 1892 Olomouc – 6.10. 1979)
- 4. Terezia Marie (14. 11. 1893 Olomouc – 8. 10. 1969 Vídeň)
- ⚭ (1920) Karel Belcredi (24. 9. 1893 Líšeň – 18. 9. 1972 Vídeň)
- 5. Alžběta Gabriela (16. 8. 1895 Olomouc – 6. 11. 1975 Vídeň)
- ⚭ (1935) Jindřich Belcredi (1. 1. 1902 Líšeň – 31. 5. 1975 Vídeň)
- 6. Marie Františka (31. 8. 1896 Pörtschach am Wörther See, Korutany – 13. 4. 1981 Washington)
- 7. Ludmila (4. 1. 1898 Vídeň – 19. 3. 1982 Štýrský Hradec)
- 8. Hugo Josef (11. 5. 1900 Vídeň – 24. 6. 1955 Washington)
- ⚭ (1934) Ingeborg Luisa von Breitenbuch (27. 1. 1909 – 1. 7. 1997 St.Louis), rozvedli se v roce 1953
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Obrazy ze zámku v Letovicích (katalog výstavy), Letovice, 2000;
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 267.
- ↑ a b STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021.
- ↑ ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 253, 279 ISBN 978-80-7203-859-6
- ↑ Rodina Kálnokyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1897, Gotha, 1897; s. 517 dostupné online
Literatura editovat
- STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021; 103 s. dostupné online
- STEINER, Petr: Hrabě Hugo Kálnoky de Köröspatak (1844–1928). Život a osudy šlechtice na konci 19. století. Časopis Matice moravské Roč. 141, č. 1 (2022), s. 77–105.
