Evropská kosmická agentura

mezivládní organizace pro využití vesmíru

Evropská kosmická agentura (European Space Agency, ESA; Agence spatiale européenne, ASE) je mezivládní organizace pro využití vesmíru, která má v současnosti 22 členských států včetně České republiky. Sídlo jejího ředitelství je v Paříži a její jednotlivá centra jsou ve zbytku Evropy. Zaměstnává zhruba 2 000 zaměstnanců (včetně subdodavatelů a zaměstnanců jednotlivých státních kosmických agentur) a v současnosti má roční rozpočet přibližně 7 miliard .

Evropská kosmická agentura
ZkratkaESA / ASE
ZakladatelBelgie, Dánsko, Francie, Západní Německo, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království a Švýcarsko
Vznik30. května 1975
Právní formamezinárodní organizace
SídloPaříž, Francie
Souřadnice
Úřední jazykangličtina, francouzština a němčina
Členové22 evropských států
FrancieFrancie Francie
NěmeckoNěmecko Německo
RakouskoRakousko Rakousko
ČeskoČesko Česko
ItálieItálie Itálie
BelgieBelgie Belgie
DánskoDánsko Dánsko
EstonskoEstonsko Estonsko
ŘeckoŘecko Řecko
IrskoIrsko Irsko
FinskoFinsko Finsko
PolskoPolsko Polsko
PortugalskoPortugalsko Portugalsko
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
NorskoNorsko Norsko
RumunskoRumunsko Rumunsko
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
LucemburskoLucembursko Lucembursko
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Generální tajemníkJohann-Dietrich Wörner
Rozpočet5,75 miliardy € (2017)
Počet zaměstnanců2 200 (2018)
Oficiální webwww.esa.int
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na tento článek je přesměrováno heslo ESA. Tento článek je o Evropské kosmické agentuře. O jiných významech zkratky ESA pojednává článek ESA (rozcestník).
Sídlo ESA v Paříži

Kosmodromem ESA je Guyanské kosmické centrum v Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně, díky jejíž blízkosti k rovníku může snadno dosáhnout komerčně důležité oběžné dráhy. Díky spolehlivému a výkonnému nosiči Ariane 4 ESA získala důležité místo na trhu kosmických dopravců posílené v současnosti novou výkonnou raketou Ariane 5. V posledních letech se ESA stala druhým nejvýznamnějším hráčem na poli kosmického výzkumu spolu s NASA. Je to také třetí největší kosmická agentura na světě.[1]

Historie editovat

ESA byla zřízena Úmluvou o založení ESA ze dne 30. května 1975.[2] V nové agentuře byly sjednoceny Evropská organizace pro výzkum vesmíru (ESROEuropean Space Research Organisation) a Evropská organizace pro vývoj startovacích zařízení (ELDOEuropean Launch Development Organisation), která se stala její součástí pod názvem Evropské centrum výzkumu vesmíru a technologií (ESTEC - European Space Research and Technology Centre).

Členské státy, rozpočet a organizační struktura editovat

 
     členské státy ESA
     kooperující státy (ECS)
     státy s podepsanou dohodou o spolupráci

Členy ESA je dvacet dva států: Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.

Přidruženými členy jsou Lotyšsko, Litva, Slovensko a Slovinsko.

Čtyři další státy EU (Bulharsko, Chorvatsko, Kypr a Malta) mají s ESA podepsané smlouvy o spolupráci PECS (trvání pět let), která jim umožňuje zapojení se do většiny programů a je předstupněm k plnému členství.

Kanada, která díky své formální příslušnosti k britskému Společenství národů má úzké vztahy s Evropou, je od roku 1979 spolupracující zemí a zapojuje se do vybraných projektů ESA na základě vzájemných smluv. ESA také spolupracuje s Evropskou unií, na které ale je formálně nezávislá.

Česko začalo o plném členství v ESA vyjednávat v červnu 2007[3] a stalo se plnohodnotným členem dne 12. listopadu 2008.[4]

Rozpočet ESA na rok 2006 byl schválen členskými státy na ministerské konferenci v prosinci 2005 v Berlíně ve výši necelé €3 miliardy. Jedná se sice o druhý největší rozpočet kosmické agentury po NASA, ale v porovnání s americkým kosmickým programem je zhruba jen čtvrtinový (rozpočet NASA je přibližně €13 miliard). Na druhou stranu má ale většina členských zemí svůj vlastní kosmický program, takže celkové výdaje na kosmický výzkum jsou v Evropě téměř dvojnásobné a některé projekty (jako např. navigační systém Galileo) jsou také finančně podpořeny EU.

V roce 2011 se rozpočet zvýšil na 3,9 miliardy €. Český podíl byl 10,4 milionu €. Pro rok 2015 byl sestaven rozpočet ve výši 4,4 miliardy € a příspěvek ČR byl 14,2 milionu €.

Specializovaná střediska editovat

Centrála agentury je umístěna v Paříži. ESA vybudovala postupem času několik specializovaných středisek.

ESTEC editovat

V nizozemském Noordwijku je umístěno vývojové středisko pro satelitní technologie (angl. European Space Research and Technology Centre — ESTEC). Je vzdáleno od amsterodamského letiště 45 minut jízdy autem. Pracuje zde 1 600 odborníků, z nichž je pět Čechů. Zde byly zkoušeny dvě automatické lodě ATV, které dopravily materiál na vesmírnou stanici ISS.[5]

ESOC editovat

V německém Darmstadtu je umístěno Evropské středisko vesmírných operací (angl. European Space Operations CentreESOC), odkud jsou řízeny družice a kosmické sondy.

EAC editovat

Evropské středisko astronautů (angl. European Astronaut Centre — EAC) se nachází rovněž v Německu, v Kolíně nad Rýnem. Zajišťuje výběr, výcvik a podporu astronautů a řídicího personálu.

ESRIN editovat

Nedaleko Říma, ve městě Frascati, se nachází výzkumné středisko (angl. European Space Research Institute — ESRIN), jehož úkolem je mimo jiné shromažďovat, ukládat a dále distribuovat data z družic a sond. Bylo založeno roku 1966 a do provozu uvedeno o pět let později. V roce 2004 převzalo funkci ústředního střediska pro dálkový průzkum naší planety. Mimo to zajišťuje hospodářskou agendu ESA, odtud jsou zadávány soutěže, zakázky a je zde spravována webová prezentace ESA. Dále má na starost vše kolem nové kosmické rakety VEGA.[6]

Členství České republiky editovat

Dne 18. června 2008 proběhlo hlasování o vstupu Česka do ESA, během kterého byla jednomyslně vyjádřena podpora jejímu vstupu do organizace, do prosince probíhala ratifikace smluv a začleňování. Dne 8. července 2008 byla smlouva o přistoupení Česka k ESA podepsána. Za ČR byl signatářem český premiér Mirek Topolánek, za ESA její generální ředitel Jean-Jacques Dordain. Dohodu 18. září 2008 schválil Senát Parlamentu České republiky, 25. září také poslanecká sněmovna a v říjnu 2008 ji podepsal prezident ČR Václav Klaus.

Dne 12. listopadu 2008 se Česká republika stala plnohodnotným členem organizace uložením smlouvy na francouzském ministerstvu zahraničí v Paříži.[4] 14. listopadu 2008 byla česká státní vlajka vztyčena po boku vlajek ostatních členských států před budovami Evropské kosmické agentury.[7]

V roce 2011 se Česká republika podílela na projektech družic Swarm, Proba 2 a na přípravě atomových hodin pro ISS.[5] Trojice satelitů Swarm i s českými přístroji odstartovala v listopadu 2013 na oběžnou dráhu Země.[8]

Od roku 2018 se čeští vědci a technici podílejí na přípravě sondy Plato, která bude hledat exoplanety v systémech podobných naší Sluneční soustavě.[9] Start sondy je plánován na rok 2026.

Program ESA editovat

ESA vysílá své astroonauty na základě smluv s Roskosmosem loděmi Sojuz k vesmírné stanici ISS. Provozuje rakety Ariane, které vynášejí kosmické družice na oběžnou dráhu. Vypouštěla ATV, která sloužila jako zásobovací vesmírná loď pro ISS[10]. ESA společně s NASA provozovala laboratoř Spacelab, kterou vynášel raketoplán Space Shuttle.

Moduly mezinárodní kosmické stanice ISS editovat

  • Columbus – vědecký modul stanice ISS
  • Automated Transfer Vehicle – automatická zásobovací kosmická loď
  • ERA – robotická manipulační paže
  • Cupola – prosklený výklenek umožňující výhled na ISS zvenku

Projekty průzkumu planety Země editovat

Výzkum sluneční soustavy editovat

Vědecké projekty editovat

  • Planck – kosmický dalekohled k průzkumu reliktního záření vesmíru, výrazně přispěl ke zpřesnění stáří vesmíru (2009-2013)
  • LISA Pathfinder – družice k ověření principů funkce hlavních zařízení projektu eLISA (2015-2017)
  • Evolved Laser Interferometer Space Antenna (eLISA) – družice k měření gravitačních vln (plánováno 2034)

Navigační a bezpečnostní systémy ve spolupráci s EU editovat

  • EGNOS – systém vyhodnocující přesnost navigačních systémů GPS a Glonass
  • Galileo – globální satelitní navigační systém
  • Copernicus – satelitní systém monitorující životní prostředí a bezpečnost

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Space Agencies And Their Budgets. Radio Free Europe [online]. 2019-02-12. Dostupné online. 
  2. KOLÁŘ, Jan. Evropská kosmická agentura [online]. Praha: Česká kosmická kancelář, 2009-02-12 [cit. 2009-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-27. 
  3. Aktuálně.cz: Česko už jedná o vstupu do Evropské kosmické agentury
  4. a b Česká kosmická kancelář: Česká republika se stala 18. členským státem ESA [online]. [cit. 2008-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-02. 
  5. a b Josef Tuček. Družice musí vydržet cokoli. MF DNES. 2011, roč. 22, čís. 4. listopadu, s. 4C. ISSN 1210-1168. 
  6. Tomáš Přibyl. Evropské kosmické středisko ESRIN. Letectví a kosmonautika. 2008, roč. 84, čís. 4, s. 15. ISSN 0024-1156. 
  7. ESA Portal - Czech flag raised over ESA [online]. [cit. 2008-11-14]. Dostupné online. 
  8. Novinky, ČTK. Satelity Swarm míří na oběžnou dráhu, s výzkumem pomůžou české akcelerometry. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-22 [cit. 2013-11-22]. Dostupné online. 
  9. Hlubinami vesmíru s dr. Petrem Kabáthem, exoplanety 2. díl [online]. TV Noe, 2022-01-08 [cit. 2023-03-28]. Čas 0:33:30. Dostupné online. 
  10. http://blogs.esa.int/atv/2015/02/20/atvs-internal-camera-delivered-data-but-not-images/ ATV’s internal camera delivered data, but not images
  11. Introducing Swarm [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  12. Introducing Sentinel-1 [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  13. Introducing Sentinel-2 [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  14. Introducing Sentinel-3 [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  15. a b c Sentinels -4/-5 and -5P [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  16. Sentinel-6 [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat