Otevřít hlavní menu

Velryba grónská (Balaena mysticetus) je kytovec žijící ve studených mořích severní polokoule, kde se zdržuje po celý rok. Patrně se jedná o nejdéle žijícího savce, schopného dožít se 200 a více let.[2][3] Na rozdíl od většiny kytovců postrádá hřbetní ploutev a může žít i v malých skupinách čítajících asi 14 jedinců. První se o něm zmínil švédský přírodovědec Carl Linné ve své publikaci Systema Naturae (10. vydání, rok 1758).[4] Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) určil druh za málo dotčený.[5]

Jak číst taxoboxVelryba grónská
alternativní popis obrázku chybí
Velryba grónská (samice s mládětem)
alternativní popis obrázku chybí
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád kytovci (Cetacea)
Čeleď velrybovití (Balaenidae)
Rod Balaena
Binomické jméno
Balaena mysticetus
L., 1758
Areál rozšíření velryby grónské
Areál rozšíření velryby grónské
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Velryba grónská je typickým obyvatelem studených arktických a subarktických vod severní polokoule. Lze se s ní setkat všude tam, kde nejsou souvislá pásma ledových ker, obecně při pobřeží severní Kanady a Aljašky V zimě táhne do Beringovy úžiny a k pobřeží Labradoru.

PopisEditovat

 
Ohromná hlava velryby grónské

Velryba grónská má robustní tmavé tělo a velkou hlavu trojúhelníkového tvaru. Na spodní čelisti, v podstatě na bradě, je viditelně bíle zbarvena a poseta nepravidelnými černými flíčky. Velryba grónská dosahuje délky 14–18 metrů a hmotnosti okolo 50–100 tun (samice mívá větší rozměry než samec). Samotný jazyk této velryby může vážit až 900 kilogramů.

Vyznačuje se především mohutnou hlavou, s jejíž pomocí dokáže prorazit až 60 cm silnou vrstvu ledu[6]. Dále také až osm metrů dlouho ocasní ploutví, jež tvoří 40 % z celé délky těla. Disponuje silnou vrstvu podkožního tuku o tloušťce až 70 cm, který ji chrání před nízkými teplotami. Na moři se pohybuje zpravidla pomalejším tempem; průměrně plave rychlostí 2,5 km/h, v případě nutnosti zrychlí i na 10 km/h, a nepotápí se do velké hloubky (maximálně asi do 150 metrů).[7][8] Je schopna setrvat pod vodou až jednu hodinu, obvykle se však ponoří na méně než 20 minut.[6] Při nízké viditelnosti se orientuje pomocí echolokace. Svými dvěma dýchacími otvory umístěnými na vrcholu hlavy dokáže vytrysknout vodu do výšky čtyř až šesti metrů.

Jedinečný genomEditovat

Velryba grónská má asi tisíckrát více buněk v organismu než jiní savci a měla by tak být obecně náchylnější na onemocnění související s věkem. Přesto má naopak mnohem vyšší odolnost proti stárnutí a je rovněž téměř imunní vůči nádorovému onemocnění. Při zkoumání jejího genomu vědci nalezli dvě konkrétní alely, které by mohly být zodpovědné za pozoruhodnou dlouhověkost této velryby. Jedinečná genetická informace může rovněž odhalit, jakým způsobem pracuje její nezvykle pomalý metabolismus.[9][10]

ChováníEditovat

 
Velryba grónská u hladiny

KomunikaceEditovat

Velryby grónské se mezi sebou dorozumívají rozmanitou směsicí silných nízkofrekvenčních zvuků, nepřesahujících hranici 1000 Hz. Intenzivnější komunikace probíhá zejména během migrace. V období rozmnožování se pak projevují souvislejšími písněmi s pravidla déle trvající frekvencí. Studií z let 20102014 při které bylo zkoumáno asi 300 velryb, bylo zaznamenáno na 184 různých zvuků.[11] Podle vědců mají velryby grónské široký často se měnící repertoár a zvuky jimi vydávané připomínají jazzovou hudbu.[12]

 
Kostra velryby grónské
 
Kresba velryby grónské z roku 1987

PotravaEditovat

Živí se planktonem a obzvláště drobnými korýši (krilem)[8], kterého je schopna za jediný den spořádat na dvě tuny, tedy asi 20 milionů těchto malých mořských členovců. Technika jejího lovu spočívá v tom, že do jejich hejn pomalu vplouvá se zcela otevřenou tlamou. Namísto zubů je na bocích horní čelisti vybavena přibližně 350 kosticemi, které jí pomáhají potravu vycedit. Uchopenou kořist udrží těmito rohovitými hřebeny v tlamě a zároveň se pomocí nich zbaví přebytku nabrané vody. Spodní čelist je po stranách silně zahnutá a v podstatě imituje obrovskou lžíci.[13]

Dlouho se vědci domnívali, že kytovci postrádají čichové ústrojí, avšak výzkum mozku u velryby grónské prokázal, že obsahuje mimo jiné i čichový trakt. Rovněž má na rozdíl od většiny ostatních druhů oddělené nosní dírky a pravděpodobně je tak schopná vnímat pach ve vzduchu, čímž si možná usnadňuje vyhledávání potravy.[14][15]

RozmnožováníEditovat

Tento kytovec se páří na konci zimy, tedy na jaře nebo na začátku léta. Samice je březí 13 až 14 měsíců a mládě tak rodí následujícího roku během dubnačervna. Ihned po narození je vybaveno silnou tukovou vrstvou a do půl hodiny dokáže samo plavat. Dosahuje délky 4 až 4,5 metru a hmotnosti přibližně jedné tuny. Matkou je kojeno po dobu maximálně jednoho roku a ve věku 10 až 20 let je velryba grónská pohlavně vyzrálá. Dožívá se obvykle 40–50 let, avšak byli uloveni jedinci, kterým bylo více jak 100–200 let.[2][3]

OhroženíEditovat

 
Ocasní ploutev velryby grónské může na délku měřit až osm metrů
 
Inutiská matka s dítětem na hlavě zabité velryby v roce 2002

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) určil druh za málo dotčený[5]. Globální populace pravděpodobně roste[5] a biologové na základě neúplných studií odhadují, že v mořích žije okolo 10 000 dospělých jedinců[5]. Nicméně tři z celkem asi pěti známých populací považují odborníci za ohrožené, další za zranitelnou a teprve poslední zbývající za málo dotčenou.

Už v 17. století byla velryba grónská obětí zničujících velrybářských expedicí. Jejími komerčně velmi cennými přednostmi, kterými jsou silná vrstva tuku, rohovité kostice z keratinu a obecně jako ohromný zdroj obživy, byla dohnána téměř k záhubě. První ochranný pakt vznikl teprve ve 30. letech 20. století a údajně se jednalo o vůbec první svého druhu, který se týkal ochrany divoké fauny. Učiněno tak bylo díky tehdejší mezinárodní organizací vystupující pod názvem Společnost národů, založené po konci první světové války.[16][17] Dnes je velryba grónská součástí takzvané Washingtonské úmluvyCITES, uvedena v příloze I, a také je zapsána v Úmluvě o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichůCMS (angl. Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals), rovněž v příloze I.

 
Samice s mládětem vyobrazena na známce Faerských ostrovů

V současnosti je komerční lov těchto velryb striktně zakázán, neboť byl hlavní příčinou úbytku populace. Výjimka je uložena pouze domorodým národům, pro které jsou tyto kytovci zdrojem živobytí. Stanovené limity střeží příslušné organizace, kterou je například Mezinárodní velrybářská komise (IWC).[16][17]

V budoucnu může velrybu grónskou ohrozit rostoucí průmyslová aktivita (těžba ropy a zemního plynu), vyšší frekvence lodní dopravy a s tím spojený rybolov, a v neposlední řadě jejich ilegální lov porušující stanovené a velmi omezené normy.

Na základě rychle rostoucí průměrné teploty v arktické oblasti došlo během tohoto století k výraznému úbytku mořského ledu a předpoklady jsou takové, že bude-li tento trend pokračovat, v letních měsících dojde k jeho úplnému zmizení. Pro velryby budou však tyto krátkodobé změny s největší pravděpodobností pozitivní, neboť by se tímto rozšířil areál možných lovišť. Celkový dopad je však neznámý či ryze spekulativní.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b Jagd-Fund: Uralte Harpune in totem Wal entdeckt. Spiegel Online. 2007-06-13. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. 
  3. a b GMEINWIESER, Sabine. Tiere: Grönlandwal mit 211 Jahren von Walfängern getötet. www.welt.de. 2007-05-25. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. 
  4. LINNÉ, Carl von; SALVIUS, Lars. Caroli Linnaei...Systema naturae per regna tria naturae :secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis.. Svazek v.1. Holmiae :: Impensis Direct. Laurentii Salvii, 881 s. Dostupné online. 
  5. a b c d COOKE, J.G.; REEVES, R. Balaena mysticetus (Bowhead Whale). www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  6. a b Würsig, B. a C. Clark (1993).
  7. FINLEY, K. J. Natural History and Conservation of the Greenland Whale, or Bowhead, in the Northwest Atlantic. ARCTIC. 2001-01-01, roč. 54, čís. 1, s. 55–76. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. ISSN 1923-1245. DOI:10.14430/arctic764. (anglicky) 
  8. a b SIMON, Malene; JOHNSON, Mark; TYACK, Peter. Behaviour and kinematics of continuous ram filtration in bowhead whales (Balaena mysticetus). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2009-11-07, roč. 276, čís. 1674, s. 3819–3828. PMID: 19692400 PMCID: PMC2817290. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2009.1135. PMID 19692400. 
  9. The bowhead whale lives over 200 years: Can its genes tell us why?. ScienceDaily [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Researchers hope this whale’s genes will help reverse human aging. Washington Post [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ALEXANDRU MICU. "Bowhead [whales] are jazz," says researcher astonished by the diversity of their songs. ZME Science [online]. 2018-04-05 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Poslechněte si, o čem zpívají velryby. Jsou to rození jazzmani, tvrdí vědci. Radiožurnál [online]. 2018-04-04 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  13. Bowhead Whale | American Cetacean Society. web.archive.org [online]. 2015-09-05 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. PROSTŘEDÍ, EnviWeb cz-zpravodajství o životním. Velryba grónská má schopnost cítit pachy ve vzduchu - EnviWeb.czEnviWeb.cz. EnviWeb.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. (česky) 
  15. Velryba grónská cítí pachy ve vzduchu. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  16. a b NACHRICHTEN, n-tv. Mehr Grönlandwale vor Grönland. n-tv.de [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (německy) 
  17. a b Bowhead whale | WWF. wwf.panda.org [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat