Velryba japonská

kytovec žijící v severní části Tichého oceánu

Velryba japonská (Eubalaena japonica) je kytovec, který náleží do rodu tzv. pravých velryb (Eubalaena). Obývá severní část Tichého oceánu. Původně byl pokládán za geografický poddruh velryby černé, teprve v roce 2000 ho Mezinárodní velrybářská komise na základě analýzy DNA uznala za samostatný druh.[2]

Jak číst taxoboxVelryba japonská
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Třída Savci (Mammalia)
Řád Kytovci (Cetacea)
Čeleď Velrybovití (Balaenidae)
Rod Eubalaena
Binomické jméno
Eubalaena japonica
Lacépède, 1818
Areál rozšíření velryby japonské
Areál rozšíření velryby japonské
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Velryba japonská je o něco větší než velryba černá: dosahuje délky 17 až 18 metrů a váhy 70 až 100 tun (výjimečně snad až 135 tun). Je tak jedním z největších známých kytovců a zároveň jedním z největších živočichů všech dob.[3] Mládě měří při narození 4 až 5 metrů a váží okolo jedné tuny. Tělo je zavalité a výrazně mohutnější než těla kytovců podobné velikosti (keporkaci, plejtváci sejvalové, vorvani), jeho obvod dosahuje 60 % délky.[4] Kůže je černě zbarvená s nepravidelnou bílou skvrnou na břiše. Hlava je posetá charakteristickými útvary ztvrdlé kůže nazývanými kalozity, které vytvářejí u každého jedince unikátní kresbu. V ústech má velryba kostice, jimiž filtruje zooplankton, tvořící její potravu.

VýskytEditovat

V létě žije velryba v Beringově a Ochotském moři, odkud v zimě migruje do teplejších vod okolo Japonska a Kalifornie. Počet kusů žijících na počátku 19. století se odhaduje na dvacet tisíc, ale populace byla zdecimována intenzivním lovem a druh byl Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi ohrožené. Lov byl zakázán mezinárodní úmluvou v roce 1935, i když ještě v šedesátých letech byla zaznamenána řada případů ilegálního zabití velryb sovětskými námořníky.[5] Velryby japonské vzhledem k tomu, že se s oblibou zdržují těsně pod hladinou, občas hynou po střetech s velkými plavidly, jejich populace je také ohrožována hybridním křížením s velrybami grónskými.[6] Počet velryb japonských na počátku 21. století se odhaduje na necelou tisícovku.[7]

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-11]
  2. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-02. 
  3. SOCHA, Vladimír. Velryby proti sauropodům. OSEL.cz [online]. 10. července 2018. Dostupné online.  (česky)
  4. Animal Corner
  5. Endang Species Res 18/2012
  6. Janelle Weaver: Mating Mystery: Hybrid Animals Hint at Desperation in Arctic. Livescience, 15. 12. 2010
  7. National Oceanic and Atmospheric Administration: Review of the Status of the Right Whales in the North Atlantic and North Pacific Oceans, 2006

Externí odkazyEditovat