Wikipedie

Andrej Babiš

český politik a podnikatel slovenského původu

Šablona:Dlouhodobě polozamčeno

Ing. Andrej Babiš
1. místopředseda vlády B. Sobotky
Úřadující
Ve funkci od:
29. ledna 2014
12. ministr financí ČR
Úřadující
Ve funkci od:
29. ledna 2014
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceJan Fischer
1. předseda hnutí ANO 2011
Úřadující
Ve funkci od:
1. srpna 2012
Předchůdcesubjekt vznikl
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ) (1980–1989)[1]
ANO 2011 (od 2012)
Narození2. září 1954 (69 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostslovenská
ObčanstvíČR
ChoťBeata (Beatrice) Babišová
Partner(ka)Monika Babišová
RodičeŠtefan Babiš
Adriana Babišová
DětiAdriana Babišová
Andrej Babiš ml.
Vivien Babišová
Frederik Babiš
PříbuzníAlexander Babiš (bratr)
Alma materVŠE v Bratislavě
Zaměstnánípodnikatel, bývalý ředitel Agrofert Holding
Profesepodnikatel, politik, ekonom a podnikatel
OceněníMinistr financí roku pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik (2016) Zelená perla (2013)
PodpisAndrej Babiš, podpis
CommonsAndrej Babiš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Babiš (* 2. září 1954 Bratislava) je český podnikatel a politik slovenského původu, zakladatel koncernu Agrofert a předseda hnutí ANO 2011, zastávající funkce poslance Parlamentu České republiky, prvního místopředsedy vlády České republiky a ministra financí v kabinetu Bohuslava Sobotky. V květnu 2017 jej premiér navrhl odvolat z vlády. Ve svých rukou koncentroval značnou ekonomickou, politickou a mediální moc, a bývá proto někdy označován za oligarchu.[pozn 1]

V souvislosti s postavením svých rodičů žil a studoval v zahraničí.[pozn 2] Od 70. let 20. století pracoval pro podniky zahraničního obchodu Chemapol a Petrimex. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ) a Státní bezpečnost (StB) ho začala evidovat jako svého důvěrníka, později jej vedla jako agenta s krycím jménem „Bureš“.

Po rozpadu československé federace Babiš pobýval v Praze, kde založil společnost Agrofert jako dceřinou firmu Petrimexu.[5] V květnu 1995 Agrofert za nejasných a kontroverzních okolností převzal prostřednictvím nedlouho před tím založené švýcarské společnosti O.F.I.[5] Z Agrofertu se za Babišova vedení postupně stal významný agrochemický holding; vlastnil jej plně až do 3. února 2017, kdy všechny své firmy převedl do svěřenského fondu.[6]

Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo politické hnutí ANO 2011, po volbách v roce 2013 druhá nejvýznamnější politická síla v České republice. Od června 2013 byl prostřednictvím Agrofertu majitelem celostátních deníků Lidové noviny a Mladá fronta DNES a dalších sdělovacích prostředků mediálního koncernu MAFRA.[7]

Andrej Babiš je podle časopisu Týden druhý nejbohatší český občan. Týdeník odhadl jeho jmění v roce 2009 na 35 až 48 miliard Kč,[8] v roce 2012 již na 75 až 90 miliard Kč.[9] Podle finančního časopisu Forbes činilo jeho jmění v březnu 2013 dvě miliardy dolarů (736. nejbohatší člověk světa) a v roce 2014 2,4 miliardy dolarů (772. nejbohatší člověk světa).[10] Podle průzkumu agentury STEM byl k lednu 2017 nejpopulárnějším politikem v Parlamentu České republiky.[11]

Život

Rodinný původ

Původ rodičů

Babišův otec Ing. Štefan Babiš (1922–2002) pocházel ze západního Slovenska. Narodil se v tehdejším okresním městě Hlohovci do krejčovské rodiny.[12] Jako šestiletému mu po mozkové mrtvici ochrnul otec (Andrejův děd) a krejčovské řemeslo musela převzít matka Antónia (Andrejova babička).[12] Štefan vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.[13] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.[14] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.[14] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.[pozn 3]

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008) se narodila na tehdejší Podkarpatské Rusi v městečku Jasině,[14][pozn 4] kde žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.[15] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.[15] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.[15] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.[15] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner[pozn 5] dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.[15] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.[15] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě v Komunistické straně působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.[15]

Kariéra otce

Je navrženo vyjmutí této části článku a její přesunutí do článku Štefan Babiš.
K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

Otec Štefan Babiš nastoupil na začátku 50. let krátce po sňatku s Andrejovou matkou do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)[pozn 6], kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.[15] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.[15] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.[15] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.[16]

Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.[16] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.[16] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.[16] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.[16] [pozn 7] Poté si našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.[16] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do svého oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.[16]

Po invazi armád Varšavské smlouvy se Andrejovu otci podařila politická rehabilitace.[18] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.[19] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.[19] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.[19]

Ještě v témže roce byl vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.[19] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.[19] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, pročež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci otcova švagra.[20][pozn 8] Na podzim Štefan Babiš se mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.[22] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.[22] Žádosti bylo vyhověno.[22] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.[22] Po návratu se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.[23] Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.[23] Zemřel roku 2002.[zdroj?]

Vliv matky

Zatímco Štefan Babiš pracoval na kariéře, jeho manželka Adriana měla na povel domácnost.[24] Ačkoli také vystudovala bratislavskou VŠE, manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.[24] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu[pozn 9], později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.[24] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž rodině zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.[23] Podle Perglera ji pamětníci popisují jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.[24]

Její role v životě Andreje Babiše byla nepochybně zásadní.[24] Sám o ní ve svém životě napsal, že byla motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[24] Dbala o to, aby se její synové dobře učili a vedla je ke sportu.[24] Vztahy s otcem byly komplikovanější.[24] Měl být přísný šéf, který prosazuje spartánskou výchovu.[24] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[24]

Adriana Burešová zemřela roku 2008.[zdroj?]

Dětství a mládí

Vzhledem k zahraničnímu působení svého otce žil Andrej Babiš od roku 1958, tedy v útlém věku, po dobu čtyř let v Paříži.[16] V Paříži také nastoupil do první třídy na základní škole při československém velvyslanectví.[16] Po návratu do Československa chodil do základní školy v bratislavské čtvrti Nové Mesto.[16] Jeho matka ho v devíti letech nechala zapsat do tenisové školy na kurtech bratislavského Slovanu, kde také při turnajích sbíral míčky a získával své první výdělky.[24] Později přidal volejbal, s nímž slavil úspěchy na střední škole.[16]

Po přesunu do Švýcarska začal v září 1969 chodit na gymnázium Collège Rousseau.[19] Nakonec tam vychodil pouze jeden ročník, přesto toto studium sehrálo později klíčovou roli v Babišově podnikání, protože podle jeho vlastního podání financovali rozjezd Agrofertu spolužáci z této školy.[19] Hrál také ve volejbalovém klubu Servette Ženeva, se kterým se dostal až do finále juniorské ligy.[19] Později onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. V ní si podle vlastního podání poležel zhruba rok a během té doby se prý velmi zdokonalil ve francouzštině.[19]

Po návratu do Československa bydlel Babiš u babičky v Bratislavě a chodil na gymnázium ve čtvrti Ružinov, což byla poměrně elitní střední škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků.[22] Většina studentů z jeho třídy se znala už ze základní školy, ale nováček do ustáleného kolektivu rychle zapadl.[22] Bodoval prý hlavně dobrými výkony v meziškolních utkáních ve volejbalu a basketbalu a pomohly mu také občasné dovozy gramofonových deset rockových skupin a moderního oblečení, ke kterým se dostával přes rodiče.[25] Nicméně v této době "lehce přidrzlý čahoun s polodlouhými vlasy"[22] též chodil za školu a psal si omluvenky s napodobeninou babiččina podpisu, přičemž si ředitel školy všiml, že podpisy se různí a Babišovi hrozilo vyloučení ze školy.[26] "Bylo to tehdy hodně náročné, dostal jsem snad trojku z chování," tvrdil po čtyřiceti letech.[26] Na gymnáziu se také setkal se svou budoucí manželkou Beatou Adamovičovou, nicméně románek se prý rozvinul později, když už každý studoval jinde.[26]

Maturoval v červnu 1974 ze slovenštiny, ruštiny, francouzštiny a matematiky.[26]

Vysokoškolské studium

Po maturitě byl Babiš přijat na Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Bratislavě, na jejímž vzniku se v polovině 60. let spolupodílel jeho otec.[26] Sám Babiš pro tuto školu velké uznání neměl, připadala mu natolik nenáročná, že se prý nudil.[26] V září 2013 v předvolebním videorozhovoru hnutí ANO řekl: „Byla to lehká škola. Učili nás o dva roky starší kolegové. Říkalo se, že koho nesrazila tramvaj, udělal ekonomku.“[26] Nicméně některé předměty, například statistiku nebo účetnictví, udělal až na další pokus.[27] Během studia se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, jejíž pobočku na VŠE několik let vedl.[28] Podle ekonoma Karla Kříže z této pozice spolurozhodoval, který ze studentů vycestuje ven.[29] Díky tomuto aktivismu byl na brigádách ve francouzském Lille a Dijonu a v belgické Kredietbank.[28] Vysokou školu ukončil s červeným diplomem.[28] Podle Perglera bylo pro Babiše období studia na VŠE zlomové pro jeho kariérní start.[28] „Už to nebyl ten lehkovážný floutek jako na gymnáziu, ale ambiciózní svazák, který směřuje za svým cílem – stát se podle otcova vzoru zahraničním delegátem, dostat se do ciziny a hodně vydělávat.“[28]

Začátek pracovní kariéry

Babiš nemusel ze zdravotních důvodů absolvovat základní vojenskou službu.[30] 1. listopadu 1978 nastoupil do státního PZO Chemapol v Bratislavě. V témže roce se stal kandidátem KSČ, za jejíhož člena byl přijat o dva roky později, tedy v roce 1980.[31]

Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval také dalších 15 podniků zahraničního obchodu, např. Lignu či Motokov. V Maroku pobýval ještě i v době sametové revoluce. V roce 1991 se vrátil do PZO Petrimex, kde se stal ředitelem obchodní skupiny, která měla tehdy monopol na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu.

Soukromý život

 
Andrej Babiš s partnerkou Monikou v roce 2015.

Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) roz. Adamovičová, mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. S manželkou se Babiš podle svých slov rozvedl.[32][30] Od 90. let Babiš žije s družkou Monikou (roz. Herodesovou), která si změnila příjmení na Babišová.[33] V dubnu 2017 oznámili, že v červenci téhož roku spolu uzavřou sňatek.[34] S Monikou Babišovou má také dvě děti, Vivien a Frederika. Má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandra Babiše.

V online rozhovoru pro noviny Blesk v roce 2013 Babiš uvedl, že věří v Boha.[35]

Evidence Státní bezpečností

Podle dosud zveřejněných dokumentů pocházejících z archívu slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), byl Babiš od 12. listopadu 1980 evidován jako důvěrník Státní bezpečnosti (StB)[36] a 11. listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka měl za přítomnosti kpt. Rastislava Mátraye a por. Júliuse Šumana podepsat vázací akt, čímž se údajně stal agentem StB s krycím jménem „Bureš“. Registrován byl u Oddělení kontrarozvědné ochrany československého zahraničního obchodu Odboru na ochranu ekonomiky Správy kontrarozvědky v Bratislavě (1. oddělení III. odboru XII. správy ZNB).[31] Toto oddělení mělo na starost sledování zastupitelských organizací zahraničního obchodu v Bratislavě, mezinárodní výstavy a veletrhy v Bratislavě a monitorování činnosti zahraničních rozvědek v československém zahraničním obchodě.[37] Dochované listiny přitom naznačují, že Babiš se Státní bezpečností vědomě spolupracoval již jako důvěrník.[31] Agentem StB byl Babiš údajně do roku 1985, kdy jej PZO Petrimex vyslal dlouhodobě do Maroka; s příslušníky StB se prý za uvedené období setkal celkem sedmnáctkrát. Krycí jméno „Bureš“ figuruje nejméně ve dvou dalších svazcích StB – jednak ve spisu „Oko“, kde je „Bureš“ nejméně dvakrát zmíněn jako autor hlášení určených pro tuto organizaci, a jednak ve spisu „Voják“, v němž figuruje jako opakovaný návštěvník konspiračního bytu.

Podle mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky bylo důvodem schůzek to, že Babiš odmítal dovážet nebezpečné fosfáty ze Sýrie.[38] Sám Babiš jakoukoli spolupráci s StB rezolutně popřel.[39][38] Obvinění ze spolupráce StB považoval za předvolební boj,[40] a zažaloval slovenský Ústav paměti národa.[38] Věří, že soud vyhraje podobně, jako jej vyhrála herečka Jiřina Bohdalová, která také byla vedena ve spisech StB.[41] Na stání v říjnu 2013 se nedostavil, soud již Babišovu výpověď měl a přesto byl soud odročen na 14. dubna 2014.[41] Podle Babiše je soud zmanipulovaný.[39]

Ústav paměti národa v roce 2011 upozornil, že pravdivost archivovaných dokumentů nijak neověřuje.[42] V roce 2013 ale ředitel ústavu Ondrej Krajňák prohlásil, že „obecně existuje jen malá pravděpodobnost, že by evidence byly vykonstruované, když nezávisle na sobě existovaly ve třech svazcích.“[39] Také podle Radka Schovánka z českého Ústavu pro studium totalitních režimů je prakticky vyloučeno, že by byly zachované dokumenty Ústavu paměti národa padělkem.[40]

Dne 26. června 2014 Okresní soud Bratislava I nepravomocně rozhodl, že je Andrej Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně. Soudkyně v odůvodnění rozhodnutí uvedla: „Soud neměl za prokázané, že navrhovatel vědomě spolupracoval se Státní bezpečností a že byl jejím agentem“. Slovenský Ústav paměti národa se proti rozhodnutí odvolal.[43][44] Odvolací soud původní rozsudek potvrdil.[45] ÚPN proti tomuto rozhodnutí podal v listopadu 2015 dovolání k slovenskému nejvyššímu soudu, neboť se domnívá, že rozhodnutí nižších instancí bylo založeno na nezákonných důkazech.[46]

Podnikání

Agrofert

Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
 
Centrála Agrofertu, Praha-Chodov
 
Ing. Andrej Babiš, vizualizace vztahů[47]
Podrobnější informace naleznete v článku Agrofert.

V roce 1992, když bylo jasné, že se Václav Klaus a Vladimír Mečiar domluvili na rozdělení Československa, navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze. 25. ledna 1993 z této kanceláře vznikl samostatný podnik AGROFERT, spol. s r.o.[48] Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení základního kapitálu Agrofertu, po kterém se majoritním vlastníkem stala ve Švýcarsku registrovaná společnost O.F.I.[49]

V současnosti je Agrofert akciovou společností a největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem. Holdingová společnost ovládá více než 230 právně samostatných společností,[50] zejména v České republice a na Slovensku, jejich konsolidované tržby dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliard Kč. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy).[51] Společnost vlastní a řídí Andrej Babiš.[52] Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media a. s., od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA a. s., který v roce 2013 vydává dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny a Mladou frontu DNES), regionální deník Metro, provozuje tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice, zpravodajské servery Lidovky.cz, IDnes a Česká pozice[53] a vlastní také jednoho virtuálního mobilního operátora.[54]

Agrofert má pobočku na Slovensku. Zahrnuje také společnosti v Maďarsku, Polsku, Nizozemsku a Německu. V posledně jmenované zemi je to mimo jiné velký chemický závod SKW Piesteritz ve městě Lutherstadt Wittenberg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, který je největším producentem umělých hnojiv v Německu. Od února 2013 je součástí koncernu také velkopekárna Lieken,[10][55] která má šest výroben (původně dvanáct) a sídlí zatím ve městě Weissenfels. Po kolaudaci nového provozu a administrativní budovy ve Wittenbergu bude zde i tato společnost mít svou centrálu. Babiš učinil závazek, že do konce roku 2017 proinvestuje ve Wittenbergu celkově 900 milionů eur.[56]

V roce 2008 byl Andrej Babiš kritizován poté, co Česká televize zveřejnila záběry tajnou kamerou zachycující jeho schůzku s tehdejším šéfem antimonopolního úřadu Martinem Pecinou. Schůzka v autosalonu Mercedes Forum na pražském Chodově se konala v době, kdy antimonopolní úřad posuzoval rozšíření Babišova koncernu Agrofert o další společnosti. Podle Martina Peciny se s tímto podnikatelem setkával opakovaně a schůzka se konala v autosalonu proto, že v Praze neměl kancelář.[57][58]

V roce 2010 pobíraly Babišem vlastněné firmy státní dotace ve výši 3 miliardy korun.[59] V roce 2014, v době, kdy byl Babiš ministrem financí, odpustilo ministerstvo Agrofertu daně ve výši 1,476 miliardy korun.[60]

Polský lobbista Jacek Spyra v roce 2007 přesvědčoval Babiše, že se v Polsku chystá jeho stíhání za údajnou korupci při privatizaci Unipetrolu, a nabízel Babišovi, že za úplatek ve výši 10 milionů Kč dovede toto stíhání zastavit. Babiš obviněn nebyl a naopak byl Spyra za to, že požadoval po Babišovi peníze, odsouzen za podvod.[61][62]

Babiš sám se proti označení „miliardář“ ohrazuje. Říká, že jeho hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 % základního jmění Agrofertu. Dne 20. ledna 2014 odešel z vedení Agrofertu, před tím než se stal ministrem financí.[63]

Biopaliva

V roce 2010 schválila poslanecká sněmovna novelu Zákona o ochraně ovzduší, která v souladu s tendencemi v celé EU zvýšila povinný podíl biopaliv v benzínu a naftě. Babiš připustil, že zákon pomohl prolobbovat.[64] Podle ekonoma a politika Petra Macha díky přimíchávání biopaliv spotřebitelé doplácejí asi dvě koruny na litr pohonných hmot, ročně přibližně 15 miliard korun,[65] z čehož přibližně 10 miliard údajně připadne firmám patřícím Babišovi.[59] Podle Babiše biopaliva zdražují cenu nafty maximálně o 46 haléřů na litr, benzín prý díky biopalivům dokonce zlevnil.[66] Kvůli biopalivům se Andrej Babiš dostal na půdě parlamentu ČR do sporu s Miroslavem Kalouskem, který ho obviňuje ze střetu zájmů.[67]

SynBiol

V roce 2008 se stal jediným akcionářem společnosti SynBiol, a.s.[68] V roce 2012 byla společnost neaktivní s aktivy ve výši 1,9 mil. Kč tvořenými hotovostí na účtech.[69] V roce 2013 měla již aktiva ve výši 24 mil. Kč, když se stala společníkem s podílem 87,75% ve společnosti Hartenberg Holding, s.r.o. a vlastníkem půjčky ve výši 22 mil. Kč společnosti Hartenberg Holding.[70][71] Dalšími společníky v Hartenberg Holding jsou (přímo či nepřímo) Jozef Janov, bývalý partner Penta Investments, a Libor Němeček, šéf investic Agrofertu.[72][71] Společnost Hartenberg Holding se označuje jako investiční fond[73] (není však investičním fondem podle zákona o investičních společnostech a fondech) a investuje převážně v oblasti zdravotnictví.[74]

K 1. lednu 2014 došlo k rozdělení společnosti Agrofert, a.s. odštěpením a společnost SynBiol se stala nástupnickou společností odštěpené části. Odštěpeným majetkem jsou převážné podíly ve společnostech, které vlastní nemovitosti, mj. Farma Čapí hnízdo, a.s. či Anděl Media Centrum, s.r.o. (vlastník sídla skupiny MAFRA). V roce 2014 tak již SynBiol měl konsolidovaná aktiva ve výši 11,7 mld. Kč a konsolidované tržby ve výši 888 mil. Kč.[75][76] Do SynBiolu také patří francouzská společnost Exorep, provozovatel restaurace Paloma v Mougins, oceněné prestižní michelinskou hvězdou.[75][77]

Politická kariéra

 
Andrej Babiš při rozdávání rybí polévky na Štědrý den roku 2014 na Staroměstském náměstí v Praze
Podrobnější informace naleznete v článku ANO 2011.

V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů a nevyloučil, že by z ní mohlo vzniknout politické hnutí. Jako politické hnutí bylo ANO 2011 registrováno 11. května 2012.[78][79] V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí, když v tajné volbě získal 73 ze 76 hlasů.[80] Se svým hnutím chce bojovat proti korupci a za nižší daně. Sám státu na daních odvádí 23 milionů korun ročně, jeho holding zhruba 800 milionů korun ročně.[zdroj?]

Na svou činnost obdrželo hnutí ANO 2011 od Babiše z jeho vlastních prostředků za rok 2011 okolo 25 milionů korun.[81] V krajských volbách konaných roku 2012 finančně podpořil uskupení Východočeši, Mimo Jiné a zlínské M. O. R. (Hnutí za Morální Očistu Radnice). Skrze jejich kandidátky potvrdil kandidaturu sedmi členů ANO 2011.[80]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Hlavním městě Praze jako lídr hnutí ANO 2011.[82] ANO 2011 dosáhlo v těchto volbách značný úspěch, když obsadilo druhé místo za ČSSD se ziskem 18,65 % hlasů. Sám Babiš byl 26. října 2013 zvolen poslancem Parlamentu České republiky. Během předvolební kampaně byl Babiš funkcionáři politické strany TOP 09 Miroslavem Kalouskem a Markem Ženíškem označen za „komunistického udavače“. Babiš reagoval podáním trestního oznámení pro pomluvu.[83]

V lednu 2014 se stal kandidátem hnutí ANO 2011 na post vicepremiéra a ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky.[84] Dne 29. ledna 2014 byl do obou funkcí jmenován.[85] Navrhoval splacení části státního dluhu z 350 miliard korun, které údajně leží bez užitku na účtech České národní banky (ČNB). Podle představitelů banky jde o nesmysl a banka žádné volné prostředky nemá.[86] Jako ministr financí doporučil lidem, kteří by chtěli podnikat, aby si nejprve zkusili zaměstnanecký poměr.[87][88]

V listopadu 2014 popřel spekulace, že by chtěl v budoucnosti kandidovat na prezidenta České republiky.[89][90] Připustil, že by se v budoucnosti mohl stát předsedou české vlády.[90]

Od roku 2012 psal svůj blog na serveru iDNES. Poté, co se stal ministrem české vlády, přispívání na blog ukončil.[91]

Na III. sněmu hnutí ANO 2011 obhájil v únoru 2015 post předsedy hnutí. Od delegátů dostal v tajné volbě všech 186 hlasů.[92] Bývalý prezident Václav Klaus na jaře 2015 označil propojení politiky a byznysu Andrejem Babišem za nebezpečné a vývoj české politiky poté, co se Babišovo ANO 2011 stalo jednou z nejsilnějších stran, za „hrůzostrašný“.[93]

 
Babiš a rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz na Evropském fóru ve Wachau, 13. června 2015

V roce 2015 jako ministr financí prosazoval zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a prohlásil, že nebude-li zavedena, bude nutné zvýšit daně.[94] Plán na zavedení EET se dočkal kritiky od opozičních poslanců.[95]

V červnu 2016 Babiš prohlásil, že Babiš odejde z politiky, pokud hnutí ANO po následujících volbách skončí v opozici.[96] V senátních volbách na podzim 2016 získalo ANO 2011 pouze tři senátorská křesla,[97] což bylo považováno za prohru.[98] Babiš poté prohlásil, že Senát je de facto zbytečný, a nebránil by jeho zrušení.[99]

Dne 25. února 2017 byl již po čtvrté zvolen předsedou hnutí ANO 2011. Na IV. celostátním sněmu hnutí v Praze získal 195 hlasů od 206 delegátů, kteří odevzdali volební lístek (tj. 95 %).[100]

5. května 2017 podal premiér Sobotka prezidentu Zemanovi návrh na Babišovo odvolání z funkce ministra financí.[101]

Spor s Echo24

V červnu 2013 koupila Babišova skupina Agrofert mediální skupinu MAFRA, pod kterou patří i celostátní deník Lidové noviny.[54] Z Lidových novin poté odešlo několik redaktorů včetně šéfredaktora Dalibora Balšínka.[102] Balšínek s některými bývalými redaktory pak založili zpravodajský server Echo24,[103] a vytkli si za cíl „být protiváhou oligarchizovaným českým médiím“.[104]

Dne 22. března 2014 server zveřejnil rozhovor redaktora Daniela Kaisera s Helenou Válkovou, ministryní spravedlnosti za ANO 2011. Rozhovor se týkal mimo jiné Babišova zbohatnutí, jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností a možného ovlivňování obsahu novin ve prospěch ANO 2011. Dalším tématem rozhovoru bylo postavení Čechů za Protektorátu.[105] Podle Babišova následného vyjádření byl rozhovor tendeční, provokativní a vedený za účelem ministryni poškodit.[106] Echo24 označil za projekt, který byl vytvořen za účelem napadat jeho samotného a jeho hnutí, a redaktory Echo24 za „tuneláře, kteří vytunelovali Lidové noviny, udělali tam 50 milionů ztrátu a fandili ODS.“[106] Za celou věcí měli podle něj stát místopředseda TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a ředitel ČEZ Martin Roman. Babiš dále prohlásil: „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady.“[106] Podle některých autorů, například Adama Drdy z Revolver Revue,[107] Jiřího X. Doležala z Reflexu,[108] bývalého politika Miroslava Macka[109] nebo serveru Mediaguru[110] tím z pozice ministra financí pohrozil investorovi deníku Janu Klenorovi finanční kontrolou. Podle Drdy tím navíc vyhrožoval potenciálním konkurentům svých periodik.[107] Šéfredaktor Balšínek všechna Babišova nařčení odmítl.[111] Babiš se později za svá slova omluvil s tím, že nemá a nikdy neměl v úmyslu prověřovat hospodaření zpravodajského serveru.[112] Dále uvedl, že má problém si zvyknout na to, že jako politik nemůže říkat, co si doopravdy myslí.[112]

Počátkem května 2014 v redakci Echo24 skutečně proběhla kontrola z finančního úřadu.[113] Podle redakce nebyly při kontrole nalezeny žádné nesrovnalosti.[114]

Spolupráce s ÚOOZ

Podle investigativního novináře Janka Kroupy se stal Babiš v roce 2006 informátorem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).[115][62] Původně Babiše útvar sledoval kvůli podezření, že by mohl být zapleten do vraždy Františka Mrázka, důležité postavy českého podsvětí, toto podezření se ale nepotvrdilo.[115] Babiš poté nabízel jednomu z detektivů buď peníze, nebo kariérní růst, nakonec se stal jeho informátorem.[115] V roce 2016 protestoval proti reorganizaci policejních útvarů, v rámci které byl ÚOOZ sloučen s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality do Národní centrály proti organizovanému zločinu.[116]

Zelená perla 2013

V roce 2014 obdržel anticenu Zelená perla 2013 za svůj výrok: „My se jednou asi z té demokracie poděláme, všichni. Jak jinak totiž vysvětlit to, že se tu k dálnici vyjadřuje i jezevec, ekologický terorista a taky každý starosta chce mít výjezd.“[117]

Čapí hnízdo

V březnu 2016 oslabilo důvěryhodnost Andreje Babiše několik protichůdných vyjádření kolem využití dotace na výstavbu areálu Čapí hnízdo.[118] Podstatou "kauzy Čapí hnízdo" je podezření na účelové čerpání dotací určené pouze pro malé nebo středně velké firmy, když podle kritiků koncern Agrofert formálně převedl v roce 2008 společnost Čapí hnízdo na jiného majitele krytého listinnými akciemi na majitele, protože Agrofert by dotaci ve výši 50 mil. korun nezískal.[119] Na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny Babiš uvedl, že majiteli akcií byli jeho dospělé děti Adriana a Andrej a bratr partnerky Moniky Martin Herodes.[120][30]

Výrok o táboře v Letech

Počátkem září 2016 vzbudily pozornost a kritiku Babišovy výroky v souvislosti s romským koncentračním táborem v Letech. Podle jeho vyjádření při návštěvě Varnsdorfu novináři o táboru lžou, nešlo o koncentrační, nýbrž pracovní tábor. Dále to spojil s otázkou (ne)pracujících Romů: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“[121] Po ostré kritice jiných vrcholných politiků zprvu uvedl, že jen citoval slova svého známého a že byl výrok vytržený z kontextu, později se za výrok omluvil.[122][123] Dodatečně oznámil, že na pietní místo v Letech osobně zavítá a sežene peníze na výkup vepřína a výstavbu památníku.[124] Návštěvu podnikl spolu s ministrem kultury Danielem Hermanem a ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem v úterý 6. září.[125]

Nesrovnalosti v příjmech a podezření na krácení daně

V lednu 2017 vyšlo najevo, že Babišovy příjmy mohly být vyšší, než jaké přiznal v majetkovém přiznání, a možná se též dopustil krácení daně.[126][127] V kauze jde o to, že Babiš jako soukromá osoba koupil od Agrofertu (jehož je majoritním vlastníkem) za 1,5 miliardy korun dluhopisy s nominální hodnotou jedna koruna úročené šesti procenty p.a.,[128] z jejichž úroků se podle tehdejší legislativy nemusí platit daň, a Babiš tedy vydělává nezdanitelných 90 milionů korun ročně.[129]

Na jejich nákup ale podle jeho daňových přiznání neměl peníze, jelikož podle svého předchozího tvrzení od roku 1993 do roku 2013, kdy koupil první část dluhopisů za 1,252 miliardy korun, dosahovaly Babišovy čisté příjmy po zdanění pouze 1,11 miliardy korun, a to bez zohlednění životních nákladů.[130] Původ peněz, za které si měl Babiš dluhopisy koupit, není znám.[126] Peníze takto Babišem investované do Agrofertu byly navíc za netržní, vysoký úrok, a tím mohlo dojít jak k poškozování Agrofertu, tak i ke krácení daní podle zákona o daních z příjmu. Agrofert má totiž úroky za dluhopisy v nákladech a u něj by mohlo tak jít o krácení daně ve výši cca. 22,8 milionu Kč ročně.[127]

Je taktéž podezření[kdo?], že si na nákup dluhopisů půjčil, například od Agrofertu nebo jiné dceřiné společnosti za netržní úrok, a jednalo by se taktéž o poškozování společnosti Agrofert. Důležitým právním předpokladem trestního oznámení proti Babišovi je skutečnost, že Nejvyšší soud v usnesení z roku 2009 o jednom precedentním případu stanovil, že „majetek akciové společnosti jako právnické osoby je pro jejího akcionáře majetkem cizím“.[127][131]

Dne 4. ledna 2017 bylo kvůli tomu na Andreje Babiše podáno (pod smyšleným jménem) trestní oznámení pro porušení povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu § 220 trestního zákoníku a ze zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 trestního zákoníku.[127]

Ke svým příjmům se taktéž odmítl vyjádřit pro pořad Reportéři ČT, jehož díl „ministerské počty“ měl premiéru 30. ledna 2017.[132][133] Jeho výraz "sorry jako", který během pořadu padl, strhl lavinu lidové tvořivosti.[134] Ve středu 15. března 2017 poslanecká sněmovna rozhodla, že musí nesrovnalosti vysvětlit do konce dubna.[135]

Ovlivňování médií

V červnu 2013, krátce poté, co Agrofert uskutečnil akvizici vydavatelského domu Mafra, Andrej Babiš na tiskové konferenci deklaroval: „Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře.“[136] Během května 2017 se ovšem na anonymním twitterovém účtu objevily nahrávky, na kterých Andrej Babiš hovořil s tehdejším redaktorem Mladé fronty Dnes Markem Přibilem o připravovaných článcích. Na nahrávce majitel deníku diskutuje o tom, kdy by se v novinách měly publikovat materiály proti ministru zdravotnictví Ludvíkovi a ministru vnitra Chovancovi. Andrej Babiš následně autenticitu nahrávek potvrdil, nicméně je označil za zmanipulované se záměrem ho vyprovokovat. "On (Marek Přibil) mi tam něco podsouval, já jsem to kopal od sebe. Ten rozhovor byl nepříjemný, byla to provokace, teď už to vím."[137] Zároveň podal trestní oznámení.[138] Podle právníka Aleše Rozehnala se Babiš ovlivňováním obsahu zřejmě dopustil trestného činu podplacení dle § 332 tr. zák.[139]

V reakci na uniklé nahrávky vydali redaktoři Mladé fronty Dnes a iDnes.cz společné prohlášení, ve kterém označují chování svého kolegy za ojedinělý exces a požadují, aby vedení vydavatelství podobným situacím zabránilo.[140] Redaktoři, kteří se podepsali pod prohlášení, tvrdí, že hnutí ANO Andreje Babiše nemá jakoukoli možnost skrytě ovlivňovat nebo manipulovat obsah článků v Mladé frontě Dnes nebo na iDNES.[140] Prohlášení podepsalo přes 150 redaktorů.[140] Podle svědectví novináře Jana Novotného, který opustil redakci Mladé fronty DNES, ovšem Babiš volá samotným novinářům, zakazuje jim témata, říká, co mohou psát.[141] Šéfredaktor Jaroslav Plesl prý upravuje texty podle přání ministra financí.[141] Další z bývalých novinářů Mladé fronty DNES, Martin Biben, také v otevřené výpovědi zpochybnil, že by šlo o chybu jednotlivce.[141]

Na středu 10. května 2017 byla kvůli kauze na návrh opoziční ODS a TOP 09 svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny.[142]

Demonstrace za odstoupení

10. května 2017 se na náměstích sedmi krajských měst v České republice v reakci na „oligarchické manýry“ Andreje Babiše konaly demonstrace za Babišovo odstoupení z vládních funkcí.[143] V Praze demonstranti zaplnili horní půlku Václavského náměstí. Podle policejních odhadů přišlo 20 000 až 30 000 protestujících, podle Českého rozhlasu jich bylo výrazně méně, odhadem 8 300.[144] Podle mobilního operátora byla demonstrujících kolem 19 000.[145]V Brně protestovalo zhruba 4 000 lidí, v Českých Budějovicích, Liberci, Plzni, Olomouci a Zlíně to byly stovky lidí.[143] Sám Babiš počet demonstrujících bagatelizoval slovy: „Z mého pohledu to nebyla až taková velká masa, to co bylo na Václaváku, tak to mám tolik lajků k jednomu výroku ve sněmovně na Facebooku“.[144]

Politické postoje

V březnu 2015 Babiš přirovnal anexi Krymu Ruskem k zabrání Sudet na základě mnichovské dohody v roce 1938 a uvedl, že nesouhlasí „s rozdělením Ukrajiny na dvě země.”[146]

Babiš odmítl uprchlické kvóty na rozmístění žadatelů o azyl, kteří se dostali do Evropské unie v rámci evropské migrační krize a migrační vlnu z Blízkého východu a Afriky označil za „největší ohrožení Evropy.” Podle Babiše by tábory pro migranty „měly být založeny mimo Evropu a do Evropy by neměl přijít žádný uprchlík bez toho, aby prošel táborem v severní Africe nebo na Blízkém východě.“[147]

Po setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem v září 2015 kritizoval Babiš NATO za nezájem o ochranu evropských hranic a prohlásil: „NATO se chová účelově. Proti somálským pirátům zasáhlo, protože tam byl ekonomický zájem členských zemí NATO a dalších zemí Bezpečnostní rady OSN. ... NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují.“[148]

Babiš v listopadu 2016 označil čínskou společnost CEFC China Energy Company Limited za zvláštního a netransparentního investora, který má podle Babiše vazby na premiéra Bohuslava Sobotku a ČSSD a uvedl, že „CEFC kupují sportovní kluby, nemovitosti nebo média, ale pokud nám chtějí Číňané opravdu pomoci, měli by koupit OKD.“[149] Babiš řekl, že má na čínské investice jiný názor než prezident Miloš Zeman.[150]

Babiš přičetl vinu za útok kamionem na vánočních trzích v Berlíně 19. prosince 2016 německé kancléřce Angele Merkelové a „nekontrolované migraci“.[151] Babišův výrok odmítl premiér Bohuslav Sobotka.[152]

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ocenění

  • 2016 – Ministr financí roku pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik dle časopisu Emerging Markets[153]

Poznámky

  1. ↑ Za oligarchu jej podle českého časopisu Týden označil například prestižní americký časopis Foreign Policy. Mimo jiné napsal: „Vzestup Andreje Babiše představuje novou éru v české politice, více zaměřenou na ochranu podnikatelských zájmů než na zachování demokracie, Praha už byla středobodem změn ve střední Evropě... Ale v roce 2015 je české hlavní město úplně jinde, než si představovali lidé, kteří stáli na Václavském náměstí v listopadu 1989.“[2]
  2. ↑ Jeho kritici o něm v této souvislosti hovoří jako o „protekčním dítku režimu“, „nomenklaturním dítěti“, „příslušníkovi privilegované vrstvy“ apod.[3] On sám ve svém životopise o svém otci uvedl, že „nikdy nebyl žádný komunistický prominent“.[4]
  3. ↑ V některých pramenech je uváděná jako Adrianna nebo Adriena.[14]
  4. ↑ Byla to úplně nejvýchodnější vlaková stanice tehdejších Československých státních drah.[14]
  5. ↑ Používal také příjmení Demänovský po manželce.[15]
  6. ↑ Řempo se staral o zásobování menších a středně velkých podniků základním materiálem, jako byly kůže, sklo, porcelán, chemie nebo ochranné pomůcky.[15]
  7. ↑ Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.[17] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.[16]
  8. ↑ Andrejův strýc Ervín Scheibner byl v Československu uznávanou kapacitou v geologii.[21] Jeho manželka Viera byla ve vědeckém světě známá jako velká odpůrkyně dětského očkování.[21] Oba působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského.[21] Na podzim 1967 dostal Ervín Scheibner stipendium od Maxmiliánovy univerzity v Mnichově.[21] Spolupracoval s tehdejší vojenskou tajnou službou, která ho úkolovala k získávání informací z německého univerzitního prostředí.[21] V době srpnové invaze byli Scheibnerovi zpátky v Bratislavě, využili otevřených hranic a odjeli do Švýcarska ke známému.[21] Později emigrovali do Austrálie.[21]
  9. ↑ Mimo jiné byla součástí kolektivu, který vytvořil Anglicko-slovenský drůbežářský slovník.[24]

Reference

  1. ↑ Životopisy předsednictvo komplet - Agris [online]. Agris. Dostupné online. 
  2. ↑ Oligarcha Babiš je hrozbou pro demokracii, píší v USA. Týden [online]. 2015-04-11 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ JANDOUREK, Jan. Babiš byl protekční dítko režimu. To víme i bez soudu. Forum24 [online]. 2015-06-30 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
  5. ↑ a b KAISER, Daniel. Legenda o svatém Andrejovi. Reflex odhaluje zapomenuté informace o Babišově zbohatnutí. Reflex [online]. 2013-10-25 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  6. ↑ PERGLER, Tomáš. Babiš převedl své firmy na dva svěřenské fondy. Podívejte se, kdo jsou noví strážci Agrofertu. Hospodářské noviny. 2017-2-6. Dostupné online [cit. 2017-2-25]. 
  7. ↑ ČTK. Babiš: Nákup mediální skupiny Mafra byla chyba. Měl jsem koupit Blesk. iHNed [online]. 2014-10-17 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ KOVANDA, Lukáš; GALLISTL, Vladan. Miliardářům vévodí Kellner, Babiš se dotahuje. Týden.cz [online]. 2009-12-15 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ PŘIBIL, Marek. Exkluzivní žebříček TÝDNE: Známe 111 nejbohatších Čechů. Týden.cz [online]. 2012-10-17 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Profil A. Babiše na www.forbes.com (anglicky)
  11. ↑ Popularita politických osobností v lednu 2017 [online]. Stem.cz, 2017-02-01. Dostupné online. 
  12. ↑ a b PERGLER, str. 7
  13. ↑ PERGLER, str. 7-8
  14. ↑ a b c d e PERGLER, str. 8
  15. ↑ a b c d e f g h i j k l PERGLER, str. 9
  16. ↑ a b c d e f g h i j k l PERGLER, str. 10
  17. ↑ Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
  18. ↑ PERGLER, str. 11-12
  19. ↑ a b c d e f g h i PERGLER, str. 12
  20. ↑ PERGLER, str. 12-13
  21. ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 149
  22. ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 13
  23. ↑ a b c PERGLER, str. 17
  24. ↑ a b c d e f g h i j k l PERGLER, str. 11
  25. ↑ PERGLER, str. 13-14
  26. ↑ a b c d e f g PERGLER, str. 14
  27. ↑ PERGLER, str. 14-15
  28. ↑ a b c d e PERGLER, str. 15
  29. ↑ PEČINKA, Bohumil. Proč jde z Babiše strach. Reflex [online]. 2013-09-23 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  30. ↑ a b c PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. 
  31. ↑ a b c Aktuálně.cz. Kompletní spis spolupracovníka StB Andreje Babiše. Aktuálně.cz [online]. 2013-09-13 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  32. ↑ Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme
  33. ↑ Bavič Novotný prodělal mrtvici, Babišová se bojí módní policie, tyden.cz
  34. ↑ Řeknou si ano. Babiš potvrdil, že si bez Moniky neumí život představit, Novinky.cz
  35. ↑ Volební chat s Andrejem Babišem na Blesk.cz. Blesk [online]. 2013-10-22 [cit. 2013-04-03]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  36. ↑ Ústav paměti národa, registr KS ZNB – Správa ŠtB Bratislava, záznam číslo 25085. Dostupné online.
  37. ↑ SIVOŠ, Jerguš. XII. správa ZNB. Dokumenty k činnosti Správy kontrarozviedky v Bratislave v rokoch 1974-1989. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2008. 638 s. Dostupné online. ISBN 978-80-969296-9-6. Kapitola 2.5, s. 73. (slovensky) 
  38. ↑ a b c zlo. Babišův spis oživl na sociálních sítích. Nikdy jsem s StB nespolupracoval, opakuje lídr ANO. IHNED.cz [online]. 2013-09-13 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b c Lidovky.cz. Babiš: Soud ohledně mé údajné spolupráce s StB je zmanipulovaný. Lidové noviny [online]. 2013-11-17 [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  40. ↑ a b Domácí. Nové důkazy podporují tezi o spolupráci Babiše s StB. Aktuálně.cz [online]. 2013-10-22 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b ivi. Líčení s Babišem kvůli StB slovenský soud odročil. Novinky.cz [online]. 2013-10-10 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  42. ↑ ČTK. Babiš a StB: Byznysmen popírá spolupráci, ústav si „myje ruce“. Týden.cz [online]. 2011-12-05 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  43. ↑ Echo24. Babiš vyhrál 'agentský soud'. Ústav paměti národa se odvolá. Echo24 [online]. 2014-06-26 [cit. 2014-06-26]. Dostupné online. 
  44. ↑ obr. Soud očistil Babiše. Možná by se někteří lidé měli omluvit, řekl ministr. ČT24 [online]. 2014-06-26, rev. 2014-06-26 [cit. 2014-06-26]. Dostupné online. 
  45. ↑ http://zpravy.idnes.cz/krajsky-soud-v-bratislave-k-babisovi-a-stb-fgh-/domaci.aspx?c=A150630_135944_domaci_jw#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
  46. ↑ ČTK; iDNES. Babiš a StB. Ústav spor nevzdává, podal dovolání nejvyššímu soudu. iDNES [online]. 2015-11-12 [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. 
  47. ↑ Ing. Andrej Babiš podnikani.cz, časová analýza vztahů v obchodním rejstříku
  48. ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 48117072, AGROFERT, spol. s r.o.
  49. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. The Richest Czech Keeps a Secret. Respekt [online]. 2012-05-13 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Agrofert Holding – Kdo jsme
  51. ↑ Motejlek.com – Andrej Babiš předstihl Jana Nepomuka Schwarzenberga
  52. ↑ Výroční zpráva 2011 ve sbírce listin obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze – listina B 6626/SL 172
  53. ↑ AUST, Ondřej. Babišova Mafra převezme ztrátovou Českou pozici nového šéfa LN Istvána Léko. Mediář [online]. 2013-11-19 [cit. 2015-04-03]. Dostupné online. ISSN 1804-7238. 
  54. ↑ a b KEJLOVÁ, Tamara. Babiš koupil Mafru. Do obsahu novin zasahovat nebude, říká jeho mluvčí. Česká televize [online]. 2013-06-26 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ Wahl in Tschechien: "Babisconi" greift nach der Macht, Spiegel online, 25. října 2013. [1]
  56. ↑ ŠEVELA, Vladimír: Wittenberg: Tady je Babišovo. ego! (příloha Hospodářských novin), 7. dubna 2017, s. 14-23.
  57. ↑ ČT: Šéf antimonopolního úřadu se tajně sešel s magnátem Babišem, novinky.cz, 5. července 2008
  58. ↑ Pecina se osobně sešel s Babišem, jehož žádost prověřuje antimonopolní úřad 5. července 2008, ceskatelevize.cz, 5. července 2008
  59. ↑ a b MACH, Petr. Nafta a benzín prudce zdražily. Díky Babišovi. blog.iDNES.cz [online]. 2010-06-11 [cit. 2013-09-30]. Dostupné online. 
  60. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Tři miliardy od Babiše pro Babiše. Respekt [online]. 2015-09-22 [cit. 2015-10-17]. Dostupné online. ISSN 0862-6545. 
  61. ↑ ZELENÝ, Petr; ČTK. Z miliardáře Babiše mámil miliony, místo nich dostal tříletou podmínku. iDNES [online]. 2011-06-14 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  62. ↑ a b KROUPA, Janek. Policejní kontakty inženýra Babiše. Svobodné fórum [online]. 2016-06-11 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  63. ↑ "Zvláštní pocit." Babiš si podepsal výpověď v Agrofertu. Týden.cz [online]. 2014-1-20 [cit. 2014-1-20]. Dostupné online. 
  64. ↑ KRÁLOVÁ, Táňa. Klaus zařízl to, co dříve podporoval. Euro [online]. 2010-05-21 [cit. 2013-09-30]. Dostupné online. 
  65. ↑ MACH, Petr. Nejvíc másla na hlavě má Babiš. blog.iDNES.cz [online]. 2011-09-21 [cit. 2013-09-30]. Dostupné online. 
  66. ↑ BABIŠ, Andrej. Biopaliva: důležitá fakta v jednom článku [online]. 2013-10-18 [cit. 2014-06-10]. Dostupné online. 
  67. ↑ [2]
  68. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - SynBiol, a.s., B 14742 vedená u Městského soudu v Praze
  69. ↑ https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=17342733&subjektId=312802&spis=85692 SynBiol, a.s., účetní závěrka 2012 ve sbírce listin obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze - listina B 14742/SL 19
  70. ↑ SynBiol, a.s., účetní závěrka 2013 ve sbírce listin obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze - listina B 14742/SL 26
  71. ↑ a b Hartenberg Holding, s.r.o., účetní závěrka 2013 ve sbírce listin obchodního rejstříku u Městského soudu v Praze - listina B 14742/SL 26
  72. ↑ Hospodářské noviny: Jozef Janov: Babiš mi dal volnou ruku, ale poslední slovo má on
  73. ↑ Hartenberg Capital: Hartenberg Capital starts its operations
  74. ↑ iHned.cz: Babiš pokračuje v expanzi do zdravotnictví. Koupil další kliniku
  75. ↑ a b SynBiol, a.s. konsolidovaná výroční zpráva 2014
  76. ↑ E15: Babišův SynBiol prodělal téměř miliardu, vlastní i Čapí hnízdo
  77. ↑ Informations générales sur EXOREP
  78. ↑ ŠÍDLOVÁ, Tereza. Babiš má hnutí naštvaných, chce se dostat do Parlamentu. Aktuálně.cz [online]. 2011-11-04 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  79. ↑ VAVROŇ, Jiří. Babiš nevylučuje, že založí politickou stranu. Novinky.cz [online]. 2011-10-29 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  80. ↑ a b mk; ČTK. Babiš se stal předsedou ANO 2011. Zatím váhá, jestli patří k levici, či pravici. IHNED.cz [online]. 2012-08-01 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  81. ↑ KREČ, Luboš. Andrej Babiš: Podnikatelé mně fandí, ale bojí se, že se jim to vymstí. IHNED.cz [online]. 2012-08-02 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  82. ↑ ADAMIČKOVÁ, Naďa; KÖNIGOVÁ, Marie. Miliardář Babiš si troufl na Prahu. Novinky.cz [online]. 2013-09-06 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online. 
  83. ↑ ČTK. Babiš chce žalovat Kalouska za výrok o „udavači StB“. Aktuálně.cz [online]. 2013-09-18 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  84. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  85. ↑ Novinky.cz. Zeman jmenoval vládu premiéra Sobotky. Novinky.cz [online]. 2014-01-29 [cit. 2014-02-08]. Dostupné online. 
  86. ↑ ŠTICKÝ, Jiří; VLKOVÁ, Jitka. V ČNB se podle Babiše válí 350 miliard. Nesmysl, opáčila banka. iDnes [online]. 2014-01-24 [cit. 2014-02-08]. Dostupné online. 
  87. ↑ BABIŠ, Andrej. Twitter Andreje Babiše [online]. 2014-03-21 [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. 
  88. ↑ Babiš podnikatelům: Zkuste si nejdříve zaměstnanecký poměr. Podnikatel.cz [online]. 24. 3. 2014 11:36. Dostupné online. ISSN 1802-8012. 
  89. ↑ KŇÁZOVICKÝ, Lukáš. Bude Babiš prezidentem? ...od ministra přišla reakce. EuroZprávy [online]. 2014-11-07 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. 
  90. ↑ a b Lidovky.cz. Babiš rozděluje funkce: Já budu premiér, Sobotka se hodí na Hrad. Lidovky.cz [online]. 2014-11-30 [cit. 2015-02-03]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  91. ↑ BABIŠ, Andrej. Deník nepolitika: Díl třináctý a poslední. Blog Andreje Babiše [online]. 2014-02-03 [cit. 2014-03-04]. Dostupné online. 
  92. ↑ KOPECKÝ, Josef; WIRNITZER, Jan. Babiš dostal hlasy ode všech, Brabec marně žádal, ať se ho někdo zeptá. iDNES.cz [online]. 2015-02-28 [cit. 2015-02-28]. Dostupné online. 
  93. ↑ iDNES.cz, ČTK. Vývoj české politiky je po nástupu Babiše hrůzostrašný, míní Klaus. iDNES.cz [online]. 2015-03-18 [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. 
  94. ↑ http://www.podnikatel.cz/clanky/pokud-neprojde-eet-a-spol-nezbude-nez-navysovat-dane-pohrozil-babis/
  95. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/374679-evidence-prosla-prvnim-ctenim-kalousek-pocmaral-babisovi-obri-uctenku.html
  96. ↑ Když po volbách skončíme v opozici, z politiky odejdu, hlásí Babiš. Nechce sedět ve "žvanírně". aktuálně.cz [online]. 2016-06-21 [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. 
  97. ↑ Český statistický úřad, Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, dostupné online.
  98. ↑ ŠAFR, Pavel. Babiš konečně nevyhrál volby. V senátních volbách uspěli zástupci tradiční demokratické politiky. Svobodné fórum [online]. 2016-10-15 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. 
  99. ↑ ROVENSKÝ, Jan. Babiš chce začít jednat o zrušení Senátu, je prý zbytečný a drahý. Novinky [online]. 2016-10-15 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. 
  100. ↑ KOPECKÝ, Josef. Babiš je šťastný, nedostal 11 hlasů. Musíme „prohnilej“ systém porazit, řekl. iDNES.cz [online]. 2017-02-25 [cit. 2017-02-25]. Dostupné online. 
  101. ↑ Překvapivý obrat: Sobotka nepodá demisi vlády, odvolává Babiše. Lidovky.cz [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  102. ↑ ČTK. Šéfredaktor Lidových novin Balšínek odejde z Mafry. E15 [online]. 2013-11-01 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  103. ↑ Dalibor Balšínek chystá vlastní projekt Echo. Mediaguru [online]. 2013-12-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  104. ↑ BALŠÍNEK, Dalibor. Echo24: Chceme být protiváhou oligarchizovaným českým médiím [online]. 2014-06-29, nedatováno. Dostupné online. 
  105. ↑ KAISER, Daniel. Kdyby byl Babiš agent, mrzelo by ji to. Ministryní by Válková zůstala. echo24 [online]. 2014-03-22 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  106. ↑ a b c Babiš: Celý rozhovor byl veden za účelem ministryni poškodit. Česká televize [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  107. ↑ a b DRDA, Adam. Babiš, média, souznění. Revolver Revue [online]. 2014-03-31 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  108. ↑ JIŘÍ X., Doležal. Babiš vyhrožuje novinářům, iDnes o tom mlčí. Reflex [online]. 2014-03-25 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  109. ↑ MACEK, Miroslav. Páteční glosy 28. 3. 2014 [online]. Macek v botách, 2014-03-28 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  110. ↑ Babiš zaútočil na Echo24.cz, deník odpovídá. Mediaguru [online]. 2014-03-24 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  111. ↑ BALŠÍNEK, Dalibor. Víme, s kým máme tu čest, pane Babiši. echo24 [online]. 2014-03-24 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  112. ↑ a b ČTK. Babiš se ve svých novinách omluvil za výroky o serveru Echo. aktuálně.cz [online]. 2014-03-27 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  113. ↑ KOPECKÝ, Josef. Kalousek upozornil na finanční kontrolu serveru, který kritizoval Babiš. iDnes [online]. 2014-05-06 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  114. ↑ Ghostbuster. Kontrola z finančního úřadu dopadla dobře. echo24 [online]. 2014-05-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  115. ↑ a b c KAISER, Daniel. Boj proti organizovanému řevu. Echo24. 17.. června 2016, roč. III, čís. 24, s. 8-13. ISSN 2336-4971. 
  116. ↑ zpe. Babiš píše Sobotkovi: Byl jste obelhán, za reorganizaci policie odmítáme nést vládní odpovědnost. Novinky.cz [online]. 2016-06-10 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. 
  117. ↑ Ropákem roku je prezident Zeman, Zelenou perlu získal Babiš
  118. ↑ Hospodářské noviny [online]. Hospodářské noviny, 2016-03-12 [cit. 2016-03-13]. Dostupné online. 
  119. ↑ Anonymní akcie, dotace, kritika auditorů. Časová osa kauzy Čapí hnízdo
  120. ↑ ČT24: Čapí hnízdo vlastnily mé dospělé děti s bratrem partnerky, řekl Babiš
  121. ↑ KUNDRA, Ondřej. Babiš zpochybnil holocaust v Letech. Respekt [online]. 2016-09-01 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. ISSN 0862-6545. 
  122. ↑ BARTONÍČEK, Radek; WERNER, Lukáš. Babiš čelí kritice kvůli výroku o holokaustu a táboru v Letech. Omluvil se těm, kterých se to dotklo. Aktuálně.cz [online]. 2016-09-02 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. 
  123. ↑ NETRVALOVÁ, Sabina; KOPECKÝ, Josef; WIRNITZER, Jan. Babiš zpochybnil tábor v Letech. Překročil hranicí náckovství, řekl Sobotka. iDNES.cz [online]. 2016-09-02 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. 
  124. ↑ ČTK. Babiš navštíví bývalý tábor Lety, chce sehnat peníze na památník a vykoupit vepřín. Aktuálně.cz [online]. 2016-09-04 [cit. 2016-09-04]. Dostupné online. 
  125. ↑ ČT24. Babiš uctil v Letech památku Romů. Ve sněmovně se znovu omluvil, ale výrok popřel. Česká televize [online]. 2016-09-05 [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. 
  126. ↑ a b ZLÁMALOVÁ, Lenka. Babiš najednou objevil 668 milionů osobních nezdanitelných příjmů. Echo24.cz [online]. 2017-01-24 [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. ISSN 2336-4971. 
  127. ↑ a b c d Deník.cz, Babiš pro Deník: Nákupem dluhopisů od Agrofertu jsem daně nekrátil, 4.1.2017
  128. ↑ Emisní podmínky dluhopisů CZ0003509507 na kurzy.cz
  129. ↑ iDnes.cz, Babiš čelí trestnímu oznámení za krácení daní skrze korunové dluhopisy, 4.1.2017
  130. ↑ Deník E15.cz, Kde jste vzal peníze na dluhopisy Agrofertu, ptal se Babiše poslanec ČSSD, 19.ledna 2017
  131. ↑ Rozhodnutí NS, spisová značka 15 Tdo 294/2009
  132. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/217452801240004/
  133. ↑ https://video.aktualne.cz/dvtv/reporterka-ct-babis-ceka-ze-o-nem-budeme-tocit-hezke-medailo/r~80ad68dae89011e6a8cc002590604f2e/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
  134. ↑ https://www.novinky.cz/domaci/428126-babisuv-pindik-a-sorry-jako-bavi-cesko.html
  135. ↑ http://echo24.cz/a/izr2K/ministrovy-dluhopisy-inspirovaly-lidovou-tvorivost
  136. ↑ Babiš: ‚Prohlašuji na zdraví mých dětí, že nikdy nezasáhnu do práce Mafry‘. Echo24.cz [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  137. ↑ Babiš přiznal, že na nahrávkách s novinářem hovoří on, trvá ovšem na tom, že jsou zmanipulované [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. 
  138. ↑ Babiš kvůli kompromitujícím nahrávkám a odposlechům podal trestní oznámení [online]. E15.cz, 2017-05-04 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  139. ↑ ROZEHNAL, Aleš. Ovlivňováním obsahu MF Dnes se Babiš zřejmě dopustil trestného činu. Forum 24 [online]. 2017-05-04 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  140. ↑ a b c Anticharta z Mafry. Babiš nás neovlivňuje, tvrdí novináři. Echo24 [online]. 2017-05-04 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  141. ↑ a b c ZÁVADA, Michal. Další svědectví z Mf Dnes. Babiš volá novinářům a říká, co mají dělat, Plesl upravuje texty. Forum 24 [online]. 2017-05-06 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  142. ↑ http://echo24.cz/a/wf5yW/babisovo-zneuzivani-medii-bude-resit-snemovna-na-mimoradne-schuzi [online]. Echo24.cz, 2017-05-05 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  143. ↑ a b Lidé demonstrovali proti Babišovi a Zemanovi. Zaplnili půlku Václaváku. iDNES.cz [online]. 2017-05-10 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  144. ↑ a b CIBULKA, Jan; KOČÍ, Petr; ZLATKOVSKÝ, Michal; POSPÍŠIL, Jan. Ani 30, ani 20 tisíc. Spočítali jsme demonstranty proti Babišovi. iRozhlas.cz [online]. 2017-05-11 [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 
  145. ↑ ZELENKA, Jakub. Na Václaváku demonstrovalo 19 tisíc lidí, naznačují data operátora. Policie o číslech stále mlčí. Aktualne.cz [online]. 2017-05-11 [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. 
  146. ↑ "Rozdělení Ukrajiny by bylo jako obětování Československa z roku 1938, míní Babiš". Novinky. 6. března 2015.
  147. ↑ "Babiš: Uprchlíci jsou největší ohrožení Evropy, větší než konflikt s Ruskem". iDNES.cz. 1. července 2015.
  148. ↑ "Pomůže NATO s migranty? Je to věc EU, tvrdí Hamáček. Babiš proti". Týden. 10. září 2015.
  149. ↑ "CEFC je zvláštní investor. Jestli nám chce Čína pomoct, ať koupí OKD, řekl Babiš". Lidovky. 6. listopadu 2016.
  150. ↑ "Babiš: Čínské investice CEFC si vylobbovali lidé spjatí s ČSSD. Se Zemanem se neshodnu". iHNed.cz. 22. října 2016.
  151. ↑ KOPECKÝ, Josef. Zeman po tragédii v Berlíně odmítl uprchlíky, Babiš kritizuje Merkelovou. iDNES.cz [online]. 2016-12-20. Dostupné online. 
  152. ↑ ČTK. Sobotka odmítl Babišův výrok o vině Merkelové za útok v Berlíně. Místo výkřiků hledejme řešení, řekl. Aktuálně.cz [online]. 2016-12-21. Dostupné online. 
  153. ↑ Babiš dostal cenu za nejlepšího ministra financí. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Babiš&oldid=14989162“