Jens Stoltenberg

norský politik

Jens Stoltenberg (* 16. března 1959) je norský ekonom a politik, předseda Norské strany práce a bývalý ministerský předseda Norska, v letech 2014 až 2024 generální tajemník NATO.

Jens Stoltenberg
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana práce (od 1973)

Narození16. března 1959 (65 let)
Oslo
ChoťIngrid Schulerud (od 1987)
RodičeThorvald Stoltenberg a Karin Stoltenberg
DětiCatharina Stoltenberg
PříbuzníCamilla Stoltenberg a Nini Stoltenberg (sourozenci)
Alma materOslo Waldorf School
Oselská katedrální škola
Univerzita v Oslu
Profeseekonom, politik a státník
OceněníÅrets europeer (2003)
Barnehelseprisen (2005)
Literární cena Peera Gynta (2012)
Cena Hala Kocha (2012)
Willy Brandt Medaille (2013)
… více na Wikidatech
PodpisJens Stoltenberg, podpis
CommonsJens Stoltenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

editovat

Počátky vnímání politiky

editovat

Stoltenberg se v politice začal angažovat již v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla. Ta byla v té době členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Mladý Stoltenberg požadoval vystoupení Norska z NATO a měl pravidelné kontakty se sovětským diplomatem, který byl agentem KGB.[1] Nesouhlas s válkou ve Vietnamu jej vedl k politickým projevům. Po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong, na konci vietnamské války, se účastnil protestů před velvyslanectvím USA v Oslu. Protestující házeli na tuto budovu kameny a rozbili několik oken.[2] Stoltenbergovi se podařilo zatčení uniknout, několik z jeho přátel však bylo policií chyceno.[3]

Politická kariéra v Norsku

editovat

Stoltenberg vyrostl v politické rodině. Jeho otec Thorvald Stoltenberg byl ministrem zahraničních věcí a jedním z nejvíce prominentních norských politiků. Jeho matka Karin Stoltenbergová byla druhou ministryní. Jeho teta z matčiny strany je manželkou bývalého ministra zahraničních věcí Jørgena Holsta. Stoltenberg je ženatý s diplomatkou Ingrid Schulerudovou, s níž má dvě děti. Byl vychován v duchu waldorfské pedagogiky, studoval v Oslo katedralskole a na Univerzitě Oslo. Účastnil se Bilderbergských setkání.

Stoltenberg byl předsedou mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ Dělnické strany v letech 1985 a 1989 a šéfem místní organizace Dělnické strany v Oslu mezi lety 1990 a 1992.

Byl statssekretær – druhý ministr – v oblasti životního prostředí (1990–1991), ministr průmyslu (1993–1996) a ministr financí (1996–1997). Vedl výbor pro ropu a energetiku (1997–2000).[4] Jeho první funkční období v roli premiéra (2000–2001) bylo považováno v rámci vlastní strany za kontroverzní, byl zodpovědným za reformy a modernizaci sociálního státu, tato reforma obsahovala částečnou privatizaci klíčových státních společností. V parlamentních volbách 10. září 2001 získala strana jeden z nejhorších výsledků, zvítězila s pouhými 24 % hlasů. Volební výsledek byl rychle následován zápasem o předsednictví mezi Thorbjørnem Jaglandem a Stoltenbergem, který ze střetu vyšel jako vítěz.

V parlamentních volbách 2005 strana zaznamenala zlepšení volebního výsledku a získala většinu v parlamentu spolu s dalšími „rudozelenými“ stranami levého středu. Tento výsledek vydláždil cestu ke vzniku rudozelené koalice, které předsedá Stoltenberg od 17. října 2005.

Generální tajemník NATO

editovat
 
Americký ministr zahraničních věcí John Kerrygenerální tajemník NATO Jens Stoltenberg

V říjnu 2014 se stal generálním tajemníkem NATO.[5]

V září 2015 po setkání se Stoltenbergem kritizoval místopředseda české vlády Andrej Babiš šéfa NATO za nezájem o ochranu evropských hranic během evropské migrační krize. Babiš prohlásil: „NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují.“[6]

24. listopadu 2015 po sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou F-16 v okamžiku, kdy ruský Su-24 poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti syrské odnoži al-Káidy a Brigádě syrských Turkmenů v provincii Lázikija,[7] Stoltenberg podpořil Turecko a prohlásil, že NATO je solidární s Tureckem.[8]

3. února 2016 Stoltenberg obvinil Rusko, že „destabilizuje evropský pořádek“ a prohlásil, že odpověď NATO „musí být jasná a tvrdá“. Stoltenberg podpořil více vojenských cvičení NATO ve východní Evropě. Ruský premiér Dmitrij Medveděv v reakci na Stoltenbergova prohlášení řekl, že „Politika NATO směrem k Rusku zůstává nepřátelská a neprůhledná. Zdá se, že jsme sklouzli k nové studené válce.“[9]

Stoltenberg podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že „Turecko je jednou ze zemí NATO, které trpělo nejvíce terorismem, a všechny národy mají právo se bránit, ale musí se to dít přiměřeným způsobem.“[10]

Stoltenberg přivítal rusko-americký summit v Helsinkách ve Finsku v červnu 2018 a prohlásil, že NATO si nepřeje novou studenou válku a nechce Rusko izolovat.[11]

Ve funkci generálního tajemníka skončil v říjnu 2024, když jej nahradil bývalý premiér Nizozemska Mark Rutte.[12]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Nato boss sang anti-Nato songs as a youth. The Local [online]. The Local Europe AB, 2015-08-06 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  2. BARET, Daniel. Šéf NATO kdysi zpíval písně proti Alianci a oháněl se brožurkou s Leninem. Reflex [online]. Czech News Center, 2015-08-07 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  3. SALVESEN, Geir. Thorvalds verden. Oslo: Schibsted, 1994. 424 s. ISBN 82-516-1545-3. S. 398–399. (norsky (bokmål)) 
  4. https://www.britannica.com/biography/Jens-Stoltenberg - Britannica Jens Stoltenberg
  5. Vedení NATO převezme další Seveřan. Po Rasmussenovi přijde norský expremiér Stoltenberg. iHNed.cz [online]. Economia, a.s., 2014-03-28 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  6. Babiš: NATO se chová účelově! Proti pirátům zasáhlo, uprchlíci ho nezajímají. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2015-09-10 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  7. GURCAN, Metin. After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?. Al-Monitor [online]. 2015-11-26 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  8. Turkey's downing of Russian warplane - what we know. BBC News [online]. 2015-12-01 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  9. Rusko destabilizuje Evropu, tvrdí šéf NATO. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-02-13 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  10. Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou. Týden.cz [online]. 2018-01-25 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  11. The Latest: Gorbachev has high hopes for Putin-Trump summit. Associated Press [online]. 2018-06-28 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  12. ČT24, ČTK. „Mistr kompromisů“ Rutte nastupuje do funkce generálního tajemníka NATO. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat