Wikipedie

Libouchec

obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji

Libouchec (německy Königswald) je obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji v údolí Jílovského potoka na úpatí Krušných hor zhruba deset kilometrů severně od Ústí nad Labem a deset kilometrů západně od Děčína. Žije zde přibližně 1 900[1] obyvatel.

Libouchec
Zámek v Libouchci
Zámek v Libouchci
Znak obce LibouchecVlajka obce Libouchec
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLibouchec
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Labem
(správní obvod)
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°45′31″ s. š., 14°2′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 897 (2024)[1]
Rozloha28,02 km²[2]
Nadmořská výška336 m n. m.
PSČ400 02 až 403 35
Počet domů522 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.3
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduLibouchec 211
403 35 Libouchec
obec@libouchec.cz
StarostaJiří Bolík
Oficiální web: www.libouchec.cz
Libouchec na mapě
Libouchec
Libouchec
Další údaje
Kód obce568058
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Český název vychází z raných označení Jílovského potoka. V první písemné zmínce je zmiňována ves právě podél tohoto toku, který je zde označen jako Lubuhce. Německý název vycházel z blízkého lesa zvaného Království, jehož jméno připomínalo jeho dřívější vlastnictví českým králem. Stejný původ má také latinské označení Regia silva pocházející z roku 1352. V roce 1357 se objevuje německý název Kynswald, který se postupně vyvinul do posledního německého tvaru Königswald.[4][5]

Historie

editovat

Středověk

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1169, kdy je zmiňována jako osídlení podél Jílovského potoka. Jedná se o darovací listinu krále Vladislava II., který území předával Johanitskému řádu. Tomu měla patřit oblast ohraničená na severu právě tímto vodním tokem.[5] Území severně od něj pravděpodobně náleželo králi, z čehož vychází i německý název obce. Další zmínky pochází až ze 14. století a vážou se k místnímu kostelu a změnami ohledně obsazení pozice faráře. Tyto zmínky zároveň uvádí tehdejšího děčínského majitele Beneše z Vartenberka. Zatímco některé prameny uvádí, že není jasno, kdy obec přešla pod vlastnictví Vartenberků[4], jiné uvádí rok 1305[6]. Nejistá je také doba založení kostela a místní tvrzi, odhaduje se však v obou případech jako pravděpodobný začátek 14. století právě po převzetí obce Vartenberky.

V 15. století je Libouchec zmiňován v souvislosti s poplatkem ústeckých měšťanů Vartenberkům. Těm bylo placeny každý rok šest a půl kopy grošů za vodu z vodovodu, který z Libouchce vedl. Konkrétně v roce 1487 pak tento poplatek byl prodán tehdejším držitelem Zikmundem z Vartenberka litoměřickému měšťanovi.

Novověk

editovat

Změnu ve vlastnictví přinesl rok 1511, kdy Zikmund II. z Vartenberka kvůli neúnosné finanční situaci prodal děčínské panství Mikuláši Trčkovi z Lípy a Lichtenberka. Ten ho po 4 letech prodal pánům ze Salhausenu a v roce 1534 bylo prodáno panství Rudolfu z Bynu[4] (někdy také z Býnova[5]). Po jeho úmrtí a následném dědění a rozdělování panství přešla část zahrnující Libouchec a Tisou roku 1579 pod vlastnictví Gyntera (alternativně Güntera) II. Ten zde nechal vystavět novou tvrz liboucheckou a nedaleko také tvrz schönsteinskou. V Libouchci se jednalo o část poplužního dvora a místní tvrz byla vybudována ve stylu saské renesance.[4] Bynovští byli luteránského vyznání, avšak neúčastnili se stavovského povstání, a následně se jich tak netýkalo ani zabavování majetku po bitvě na Bílé hoře. Co se tohoto rodu ovšem dotklo, bylo Obnovené zřízení zemské povolující pouze katolickou víru, což zdejší pány vedlo k prodeji majetku Kryštofovi Šimonovi z Thunu. V roce 1631 se na své bývalé panství v rámci vtrhnutí saských vojsk vrátili, ovšem o rok později odešli trvale a vlastnictví Libouchce zůstalo Thunům, později Thun-Hohensteinům.[4] Třicetiletá válka obec silně zasáhla a její obnova trvala až do konce 17. století.[5]

Devatenácté století

editovat

Začátkem 19. století se v obci rozvíjely první manufaktury, které společně s mlýni a hamry vyráběly textil a knoflíky.[7] Jeho koncem jsou zde uváděny tři továrny, sedmdesát obchodníků a řemeslníků, šestnáct hostinců a 1700 obyvatel.[5] V průběhu tohoto věku se zde rozvíjela výroba a vznikaly budovy občanské vybavenosti včetně pošty nebo školy, budovala se nová silniční spojení[8] a v roce 1871 byla obec napojena na železniční síť v rámci aktivit Duchcovsko-podmokelské dráhy. Trať později nazývaná jako Kozí dráha vedla z Podmokel (pozdější části Děčína) do Duchcova.[9]

Dvacáté století

editovat

Obec se dále rozvíjela i na začátku 20. století. Tou dobou se jednalo o téměř zcela německou ves, v roce 1921 se při sčítání k německé národnosti přihlásilo přes 97 % obyvatel obce.[10] V roce 1938 zde řečnil sudoteněmecký politik Konrad Henlein. Po válce stejně jako v okolních obcích i zde proběhl odsun německého obyvatelstva a následné dosídlení.

Začátkem 60. let proběhla řada administrativních změn. V roce 1960 byl Libouchec přeřazen z děčínského do ústeckého okresu[8] a následující rok k němu byly připojeny osady Havraní, Horní Les (v 50. letech nacházející se na území vojenského výcvikového prostoru[5]) a vsi Velké, Malé a Luční Chvojno, Žďár, Arnultovice a Mnichov.[11] Negativní vliv na stav místního zámku měla změna vlastnictví po převzetí moci komunisty. Pod hlavičkou Státního statku došlo k jeho značnému zchátraní včetně propadu krovu a částí obvodových zdí.[4] V roce 1987 obec zasáhla povodeň, kvůli čemuž byl poté více upraven místní tok.[5] V 90. letech 20. století pak probíhala další výstavba občanské vybavenosti a od té doby se rozvíjí i výstavba rodinných domů. Od obce se odpojilo dříve začleněné Velké Chvojno zahrnující části Žďár, Arnultovice, Mnichov, Luční a Malé Chvojno.[8]

Přírodní poměry

editovat
 
Pohled na Libouchec z Tiských stěn

Libouchec se nachází převážně v údolí Jílovského potoka na rozhraní 2 geomorfologických celků, konkrétně Děčínské vrchoviny, součásti Krušných hor, na severu a Českého Středohoří na jihu. Oba tyto celky zasahují do území obce také svými chráněnými krajinnými oblastmi, konkrétně CHKO České Středohoří a CHKO Labské pískovce v oblasti severovýchodně směrem k Tiským stěnám. Z menších chráněných území se v Libouchci nachází severovýchodně od jádra obce přírodní rezervace Libouchecké rybníčky.[12]

Do Jílovského potoka, který tvoří osu obce, ústí řada menších toků, například potok Tisá nebo Chvojenský potok. V oblasti Horního Libouchce se nachází bifurkace (rozdvojení) Jílovského potoka, kdy je část vody od dob středověku uměle odváděna do Klíšského potoka.[5]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 792 obyvatel (z toho 827 mužů), z nichž bylo 33 Čechoslováků 1 739 Němců a jeden cizinec. Většina (1 750 osob) se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také devatenáct evangelíků, jeden žid, tři příslušníci nezjišťovaných církví a devatenáct lidí bez vyznání.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2 124 obyvatel: 78 Čechoslováků, 2 008 Němců a 38 cizinců. Převažovali římští katolíci (1 910 osob), 149 lidí bylo bez vyznání a 57 se jich bylo evangelíky. Dva lidé patřili k církvi československé a šest k nezjišťovaným církvím.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů všech částí obce Libouchec[15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 2 226 2 432 2 479 2 443 2 609 2 433 2 770 1 755 1 824 1 824 1 811 1 671 1 683 1 753 1 834
Domy 388 418 431 442 472 475 534 526 368 357 346 379 382 431 522
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Libouchec[16][17][18]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 1 510 1 723 1 818 1 852 2 012 1 822 2 156 1 493 1 581 1 635 1 714 1 600 1 589 1 605 1 655
Domy 262 289 300 312 338 342 397 394 311 307 307 337 339 372 446
Tabulka zahrnuje také údaje zaniklé vesnice Horní Les (německy Oberwald[19]).

Části obce

editovat

Doprava

editovat
 
Silnice I/13 tvořící osu Libouchce s přilehlou zástavbou

Osou většiny obce je silnice I/13 pokračující východně na Jílové a Děčín a jihozápadně na Chlumec a Teplice. Ve středu obce do ní ústí silnice II/528 vedoucí do Tisé na severu a dále do Petrovic. Katastrem obce prochází také dálnice D8 z Prahy přes Ústí nad Labem ke státní hranici s Německem, konkrétně Saskem, odkud pokračuje jako dálnice A17 do Drážďan. Na území obce se nachází také podle ní pojmenovaný dálniční tunel na stoupání do Krušných hor a estakáda u Žďárku.

Od roku 1871 obcí prochází železniční trať z Děčína do Oldřichova u Duchcova také zvaná jako Kozí dráha. Pravidelný provoz osobních vlaků byl na ní ukončen v roce 2007 a v úseku Telnice – Děčín hlavní nádraží byl obnoven v rámci turistické víkendové linky v roce 2022. Spojení zde zajišťuje společnost KŽC s linkou T11 zvanou Podkrušnohorský motoráček.[20]

Veřejnou hromadnou dopravu zde zajišťují také autobusy integrované v rámci systému Dopravy Ústeckého kraje. V roce 2023 zdejší linky zajišťovaly spojení do sousední Tisé, Jílového a do Ústí nad Labem i Děčína.[21]

Pamětihodnosti

editovat

Kostel svatých Tří králů

editovat

Historie kostela sahá minimálně do 14. století. V roce 1569 byl původně gotický kostel renesančně přestavěn a na přelomu 17. a 18. století po zřícení jeho části během bohoslužby přestavěn barokně. Současná podoba pochází z druhé poloviny 19. století, kdy byl několikrát kostel upravován.[6]

Zámek Libouchec

editovat

Původní tvrz náležící k poplužnímu dvoru ve stylu saské renesance pochází z poslední čtvrtiny 16. století. Po roce 1627 byl zámek využíván pouze jako provozní budovy k přilehlému dvoru a nebyl proto ani výrazněji přestavován. V druhé polovině 20. století značně zchátral (včetně propadu krovů a části obvodových stěn) a hrozila jeho kompletní likvidace.[4] Od roku 2003 probíhá záchrana a rekonstrukce stavby.[22]

Další pamětihodnosti

editovat
  •  
    Kostel svatých Tří králů se vstupní branou, kalvárií a budovou fary
  •  
    Celkový pohled na Kostel svatých Tří králů
  •  
    Libouchecký zámek
  •  
    Příklad lidové architektury hrázděných domů v Libouchci
  •  
    Kaple sv. Antonína
  •  
    Hrobka rodiny Botschen

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c d e f g ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze na Ústecku. [s.l.]: Město Ústí nad Labem, 2002. 249 s. (Ústecká vlastivěda sv. III). ISBN 80-86646-01-7. S. 97–103. 
  5. ↑ a b c d e f g h BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. S. 139. 
  6. ↑ a b HONYS, Vít. Historie Kostela svatých Tří králů v Libouchci. Jílové u Děčína: Ostrov - iniciativa pro naše kostelíky, 2011. 22 s. S. 3–20. 
  7. ↑ Ústecký kraj : města a obce Ústeckého kraje. Redakce Veronika Ševčíková. [s.l.]: Proxima Bohemia 231 s. ISBN 978-80-904275-9-4. Kapitola Libouchec, s. 14. 
  8. ↑ a b c O obci : Historie [online]. Obec Libouchec [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Podkrušnohorský motoráček. KŽC [online]. [cit. 2023-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-26. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Libouchec. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 180. 
  11. ↑ O obci : historie [online]. Obec Velké Chvojno [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Libouchec - turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 180. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 45. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2012-12-21 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. Český statistický úřad, 2023-06-15 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 416, 417.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  18. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 318.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  19. ↑ Výnos ministra vnitra č. 1522/1946 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  20. ↑ VANŽURA, Alexandr. Kozí dráha se s velkou slávou rozjela. Davy ji vítaly od Děčína až po Telnici. Děčínský deník [online]. Vltava Labe Media, 2022-03-26 [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ Doprava - Jízdní řády [online]. Obec Libouchec [cit. 2023-09-18]. Dostupné online. 
  22. ↑ Architektonický vývoj panského dvora (nové tvrze, zámku) v Libouchci [online]. Zámek Libouchec [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
  Petrovice Tisá Sněžník  
Nakléřov   Jílové
    Libouchec    
 
Telnice Velké Chvojno  
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libouchec&oldid=24178518“