Kostel svatého Josefa (Slezská Ostrava)

kostel ve Slezské Ostravě

Kostel svatého Josefa[1] [2], jehož patrony jsou sv. Josef a Panna Maria Karmelská[3], stojí na kopci jihovýchodně od tehdejší osady Polská Ostrava, u bývalé říšské silnice z Ostrava, přes Těrlicko do Těšína, a zaujímá nejkrásnější místo v obci. Dnes je tento kostel na katastru a v městském obvodě Slezská Ostrava.

Farní kostel svatého Josefa,
spolupatron Panna Maria Karmelská
Kostel sv. Josefa
Kostel sv. Josefa
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Ostrava, Slezská Ostrava
Souřadnice
Kostel svatého Josefa (Slezská Ostrava) (Česko)
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Ostrava
Farnost Ostrava - Slezská Ostrava
Status farní kostel
Datum posvěcení 1783
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 17801783
Specifikace
Stavební materiál zděný, zpevněný železobetonem
Odkazy
Adresa Těšínská
710 00  Slezská Ostrava
Ulice Těšínská
Kód památky 31916/8-2449 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o pozdně barokní stavbu ovlivněnou klasicismem. Na hlavním oltáři se nachází dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem. V roce 1913 musel být kostel v důsledku poddolování uzavřen, kdy klesl o 8 metrů. V v letech 19131928 probíhalo jeho zpevňování. Na to byly použity: železobetonový věnec, lana a železná kostra. Nově postavená věž byla rovněž ze železa, avšak kvůli vzhledu byla obezděna dutými cihlami. Věřícím byl kostel vrácen k užívání v roce 1929. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost.

HistorieEditovat

Původní kostel sv. Jiří v Polské Ostravě již nedostačoval svou velikostí potřebám církevní obce, proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového kostela. Dne 9. května 1780 došlo k zahájení výstavby na pozemku, který náležel k faře kostela svatého Jiří v Polské Ostravě.

Celá událost se odehrála v době, kdy byl papežem Pius VI., císařem Josef II. Patronem chrámu byl hrabě František Josef Wilczek z Dobré Zemice a z Hlučína. Výstavbu dozorovali: kněz a vratislavský biskup hrabě Filip Gotthard Schaffgotsch, vratislavský kanovník a v tom čase frýdecký arcikněz hrabě Pražna z Bílkova, hejtman v Těšínském knížectví baron Ota Skrbenský z Hříště, farář Vácslav Josef Rubín, panští úředníci: Jan Gabriel Ulrich, ředitel panských statků Polské Ostravy a Klimkovic, Petr Vašek, hospodářský správce; František Rýpl, účetní a kvestor, František Sakmara, soudce.[4]

Na stavbu kostela přispívaly kromě obcí, které byly přifařeny k Polské Ostravě, také obce: Petřvald, Hrabová, Přívoz, Zábřeh, Vítkovice a Vrbice. Chrám byl dostavěn v roce 1783 a v „první neděli v měsíci září", tedy 9. září 1783 byl farářem Janem Rolným, za velké účastenství hostů, slavnostně vysvěcen.[4]

Starý kostel byl přestavěn na školu o dvou třídách. Pod střechou byla zřízena sýpka na obilí pro poddané v Polské Ostravě.

FarářiEditovat

V letech 17831811 byl farářem Jan Rolný z Klímkovic. Pod tento kostel také patřila obec Ratimov. V roce 1784 byla od farnosti oddělena a z nařízení císaře dostala vlastní faru.

Od roku 1812 zde byl Filip Jakubek, který byl dříve farářem v Rychvaldu. Filip Jakubek byl po neurčenou dobu administrátorem arcibiskupství. V závěti z 10. ledna 1813 nechal zapsat, že po jeho smrti dostanou chudí žáci příspěvek na na obuv ve výši 50 zlatých a místní chudí na obživu 50 zlatých. Zemřel 30. března 1814.

V roce 1814 nastoupil na faru farář Josef František Slezák z Moravan, který byl před tím kooperator v Klimkovicích. Vedl spor o louku u vratimovského kostela (Kostel sv. Jana Křtitele), a o plat ve výši 3 zlatých měsíčně. Po čtyřech letech byla tato pře v jeho neprospěch ukončena.

Dne 15. července 1849 byl poslán do penze farář Jan Josef Slezák, pro vysoké stáři, dostal výsluhu ve výši 400 zl. stříbra. Pobýval v Ostravě, v roce 1853 se spolu s farářem z Moravské Ostravy, baronem Henigrem vydal do Kroměříže a tam byl až do roku 1858. Poté se na tři měsíce vrátil do Moravské Ostravy, odkud odjel ke svému bratrovi, faráři a děkanovi Františkovi Slezákovi do Duban. V Dubanech oslepl. Zemřel 14. května 1861.

V roce 1849 nastoupil farář a arcikněz Eduard Jakobe, který zemřel 2. června 1872 v Karlových Varech, kde byl pochován.

Dne 22. prosince 1872 byl jmenován farářem páter Jan Bitta, emeritní profesor na c. k. gymnáziu v Těšíně, kde studovala šlechta, byl také profesor náboženství a představený konviktu tohoto gymnázia.

UdálostiEditovat

  • 1858: Pracovníci dolů hraběte Wilczka darovali kostelu zelené prapory v hodnotě 100 zlatých. Pracovníci z ostatních závodů hraběte Wilczka věnovali hudební nástroje v hodnotě 120 zlatých.
  • 1866: Dne 22. října arcikněz P. Eduard Jakob vysvětil Michálkovickou kapli[6], která byla v témže roce postavena pozemku rolníka Jarolíma.

VarhanyEditovat

Varhany byly do kostela přemístěny z bývalého kostela sv. Jiří, kde byly instalovány v roce 1750. Tyto varhany zhotovil a postavil jistý Josef Stieber, mlynář v Jistebníku.

ZvonyEditovat

Kostel měl čtyři zvony. Požár z roku 1845 zničil nové i původní zvony z kostela sv. Jiří. V roce 1845 byly odlity dva nové zvony. V roce 1853 byl koupen třetí a v roce 1877 čtvrtý zvon.[7]

Hřbitov.Editovat

Hřbitov se v Polské Ostravě nacházel již ve 12. století[8], sloužil k pohřbívání zemřelých z hradiště Borek a patřil mezi nejposvátnější místa Ostravy. Od prvopočátku byl nejspíš zasvěcen sv. Jiří. Později se stal součásti kostela stejného jména. K pohřbíváni sloužil do roku 1823, kdy byl 14. června farářem Janem Josefem Slezákem vysvěceno nové místo kolem kostela sv. Josefa. Dne 1. září 1823 byl zde postaven kříž. V roce 1849 byl církevním administrátorem Petrem Hiklem, za podpory hraběte Wilczka, rozšířen o 700 sáhů a oplocen.

Za odstoupení pozemku fara nedostala žádnou náhradu. Tehdejší farář Eduard Jakob hnul, se zasadil o to, že dekretem Frýdeckého c. k. hejtmanství ze dne 13. února 1851, č 908/96, bylo ustanoveno, že fara dostane adekvátní náhradu. Rozšířený hřbitov byl na pokyn vikariátu v Bílsku ze dne 25. února 1850, ještě toho roku vysvěcen. Svěcení provedl farář Eduard Jakob.

V roce 1866. kdy vypukla v Ostravě cholera, bylo znovu naplánováno rozšíření hřbitova, ale to se neuskutečnilo. Teprve po dalších vlnách epidemie cholery v letech 1871 a 1872, byl v roce 1873 hřbitov rozšířen. Nová část hřbitova byla vysvěcena farářem Janem Bittem. V 19. století to byl největší hřbitov ve Slezsku.

Farní budovaEditovat

Fara byla v Polské Ostravě již okolo první poloviny 16. století. Zápisy Jana Sedlnického z Choltic, který v roce 1555 nechal znovu vystavět kostel, hovoří o již tomto kostele jako o „farním chrámu Páně". Faráři jsou zaznamenání ve farních knihách až od 17. století.

Na plánu Polské Ostravy z roku 1672 byla vidět malé, nízké staveni. Před farou byla zahrádka na květiny a čtyři ovocné stromy. Do fary se vcházelo přes tuto zahrádkou. Ve faře byly tři malé pokoje, kuchyně a čeledník. Okna byla velmi malá. Na nákresu byla vidět velká vrata, která mohla vést na farský dvůr. Za farou byl dvůr. přes který vedla obecní cesta. Severovýchodně od budovy byly chlévy a stodola.

Zápis ve farní knize z roku 1672 podává informaci, že tou dobou byla fara zpustošená, zahrada bez stromů, neosetá pole.

V roce 1783 byla postavena nová fara, kterou financoval hrabě Wilczek. Mezi mety 1827 a 1828 byla farní budova částečně opravena, hospodářská stavení byla zbourána a postavena na nových místech. Náklady na opravu byly 500 zlatých, které poskytl hrabě Wilczek. V roce 1850 došlo k další opravě: vchod byl přemístěn, vcházelo se tedy přes zahradu, byly koupeny nové dveře, postaveny ploty. Hrabě Wilczek zajistil dřevo a 100 zlatých, dalších 60 zlatých dala farnost. K poslední opravě došlo v roce 1873, opravoval se interiér a upravovala se zahrada a oplocení.

Farnosti bylo podřízeno zhruba 13000 farníků z okolních obcí a kolonií, tedy: Polské Ostravy, Zámostí, Radvanic, Heřmanic, Hrušova, Muglinova, Malých Kunčic, Švrklu[9], Podborčí[10], Zárubku[11], Hranečníku. Zvéřínovce, Salmovce[12], Michálkovic, Kamence, Jaklovce, Mexika[13] a Hladnova. Z těchto obcí byli jen několik rodin židovských a protestantských, jinak všichni ostatní byli katolíci.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-03]. S. 35-41 z 61. Dostupné online. 
  2. Kostel sv. Josefa — Čeština. amo.ostrava.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-03. 
  3. sv. Maria Panna, Karmelská. ŽIVOTOPISY SVATÝCH [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  4. a b BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY, 1878 [cit. 2019-05-02]. S. 34-35 z 62. Dostupné online. 
  5. Vnitro srazilo k nule šance Salmů na milionový majetek. iDNES.cz [online]. 2006-04-13 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  6. Přehled zajímavých míst a faktů o Michálkovicích. 2019-05-03
  7. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. 
  8. BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Polská Ostrava a okolí. camea2.svkos.cz [online]. NÁRODNÍ KNĚHTISKÁNA KRAMÁŘE a PROCHÁZKY [cit. 2019-05-02]. S. 39 z 62. Dostupné online. 
  9. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945 - Švrkl. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  10. Ostravský uličník - PODBORČÍ. www.mapomol.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  11. Zárubek (Nazvymist.cz). www.nazvymist.cz [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  12. Hornické kolonie. Svět, v němž před osmdesáti lety žila půlka Ostravy. iDNES.cz [online]. 2016-07-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  13. Mexiko za Ostravou – výletní restaurace se stoletou historií. Regiony [online]. 2014-08-15 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Bukovanský Karel Jaromír: Polská Ostrava a okolí, Vydáno 2012 (ekniha), Moravskoslezská vědecká knihovna (Ostrava), 1. vydání z originálu 1878, ISBN 978-80-7054-156-2
  • Jiřík Karel: Dějiny Ostravy, Vydáno 1967, Profil, stran 741
  • JUŘICA, Martin. Ostravské svatostánky. Ostrava: Repronis, 2006. ISBN 80-7329-116-9. S. 11–13. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • Do věže kostela sv. Josefa uložili historické dokumenty. Včetně staré Rovnosti. [online]. Deník.cz, 2017-03-10. Dostupné online.