Otevřít hlavní menu
Tradiční „sluncová“ monstrance z konce 19. století

Monstrance (z lat. monstrare, předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem custodia, je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k svatému nářadí a nádobí, uctívanému na oltářích katolických chrámů, latinsky zvaným Vasa sacra. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků (latinsky ostensio), byla tedy původně ostensorium, tedy otevřený (zasklený, či křišťálem nebo berylem opatřený) relikviář, také (monstrantia pro reliquiis).

Obsah

ÚčelEditovat

Monstrance od vrcholného středověku slouží k vystavování a uctívání svěcené (tzv. konsekrované) hostie v katolickém kostele. Používá se mimo mši (kromě tzv. Missa coram Sanctissimo), při tzv. (eucharistickém) výstavu, kdy jsou věřící vyzváni k její adoraci (klanění). Obřad se nazývá adorace Nejsvětější svátosti oltářní, kromě klanění při něm znějí sborové modlitby. Během adorace se připomíná symbolika proměnění hostie v Tělo Kristovo. Dříve se ve svátek Božího Těla pořádala četná eucharistická procesí, v nichž byla monstrance nesena pod baldachýnem (nebesy) nebo vezena na voze. Odtud se pro největší monstrance vžilo označení „procesní“.

HistorieEditovat

Monstrance se pro hostie používají od 13. století, označovaly se termínem monstrantia pro corpore Christi. Tehdy tuto formu uctívání vyvolala svým zjevením řeholnice sv. Juliána z Lutychu (+1258), která rovněž předložila návrh uctívání ke schválení papeži. Brzy byla monstrance uvedena do praxe církevními představiteli některých regionů, a prosazována také řeholníky a řeholnicemi (s monstrancí bývají vyobrazeniSvatý Norbert nebo sv. Klára). Až do té doby se hostie adorovala bez monstrance, legendárním ctitelem byl starozákonní Melchisedech. Nejstarší dochované monstrance pocházejí z Nizozemí (Belgie) a z Porýní a datují se do 2. poloviny 13. století.

Vzhled a popisEditovat

 
Sedlecká monstrance: detail schránky:lunula, andělé s nástroji Kristova utrpení

Monstrance se skládá z několika článků: tvoří ji noha, členěná na podstavnou patku (kruhovou plochou či odstupněnou, laločnatou, cípatou či vykrajovanou) a dřík (válcový, šesti- či osmihranný), projmutý ořechem (latinsky nodus) mezi dvěma prstenci. Ořech může mít tvar kulovitý, zploštělý nebo vázový (pak se noha nazývá balustrová). Na noze je vztyčena prosklená schránka, jež má od středověku do renesance skleněný válec nebo čtvercové okénko, v době barokní mívá okénko kasulový tvar.[1]

Gotická architektonická monstrance - má systém věžic, oblouků arkád, vnějších opěráků s vimperky, fiálami a chrliči, připomínající trojlodí či pětilodí gotického chrámu. Skleněný válec je vložený do věže či pod baldachýn mezi opěráky, a proto se monstrance nazývá architektonická. Pod oblouky arkád či ve výklencích nik bývají na soklech umístěny figurky Panny Marie, světců nebo andělů s nástroji Kristova umučení. Na vrcholu může být plastický krucifix, Kalvárie nebo pelikán v hnízdě krmící mláďata svou krví; u vícestupňových věží pod ním ještě ve výklenku Ecce homo, Kristus v hrobě, Pieta . Od pozdní gotiky (kolem 1480) se hostie zvětšuje a vyžaduje skleněné okénko, zpravidla ve čtvercovém architektonickém rámečku.

Barokní sluncová monstrance - Původně pravoúhlý rámeček se od barokní doby mění na okénko na oválné, ve tvaru kasulového okénka nebo srdce, zdobí se věncem oblaků mezi anděly či ještě velkou sluncovou paprsčitou svatozáří, podle které se tento typ monstrance nazývá sluncová. Má odlišnou siluetu i modelaci. Dřík nohy může být bez ořechu, tvarován do podoby figury Panny Marie, proroka, světce, archanděla, praotce Jesse s Kristovým rodokmenem, ale také například horníka. Vzácně může mít schránka kompozici Poslední večeře Páně (Augsburg).

Ve schránce je hostie upevněna svisle v držátku zvaném lunula (či melchisedech), ve tvaru ležatého půlměsíce, většinou bývá zajištěna svorkami či pérkem, a s kolejnicemi k vysunutí. Lunula podle liturgického předpisu má být zhotovena ze zlata, může být zdobena drahokamy nebo plastickými okřídlenými hlavičkami andělů.


Nejvýznamnější monstranceEditovat

EvropaEditovat

 
Gotická věžová mmonstrance z Bolzana

K největším exemplářům patří monstrance ze španělských chrámů, a to z Avily, Barcelony či Zaragozy, dosahují výšky kolem 3 metrů. K nejcennějším patří monstrance zhotovené celé ze zlata. V současné době se monstrance zhotovují o výšce do 50 centimetrů a bývají méně zdobené, zpravidla materiálem je pouze pozlacený kov, jsou finančně méně nákladné, pouze lunula má být zlatá.

Česká republikaEditovat

 
Monstrance z roku 2003, kaple sv. Zdislavy ve Slavkově okr. Uherské Hradiště

Nejstarší gotická věžová monstrance ze zlaceného stříbra se dochovala v Sedlci u Kutné Hory a pochází z doby kolem roku 1390. V klášterním muzeu je vystavena její kopie od Jiřího Urbana. Z 15.století pocházejí například monstrance z Mělníka, z Kutné Hory, Mladé Boleslavi,nebo od sv. Michala z Olomouce. Z počátku 16. století monstrance z Malesic u Stříbra, z Bohdanče, Žiželic u Kolína nebo ze Sobotky.

  • z Hnánic pochází nejstarší autorem signovaná monstrance, vytvořil ji Erhard Efferdinger z Vídně roku 1523 a je vystavena v Jihomoravském muzeu ve Znojmě.

V České republice se dochovaly tři barokní monstrance ze zlata:

ItálieEditovat

  • Nejvyšší gotická monstrance pochází z Bolzana z roku 1490, je stříbrná a měří 102 cm. Je vystavena v tamním Dómském muzeu. Další např. v Římě nebo Tridenti.

NěmeckoEditovat

PolskoEditovat

  • Gotická věžová monstrance z kostela Corpus Christi v Poznani

RakouskoEditovat

  • Významná gotická věžová monstrance ze Svatoštěpánského dómu ve Vídni je vystavena v tamním Arcidiecézním muzeu.

Slovenská republikaEditovat

  • Nejstarší gotická monstrance ze zlaceného stříbra pochází z dómu sv. Martina v Bratislavě a měří 104 centimetry[2]
  • Gotická monstrance z Košic je dílem tamního zlatníka Antonína.
  • Významné barokní monstrance se smaltovanými medailony vytvořil János Szilássy.

ŠvýcarskoEditovat

  • Dvě procesní gotické monstrance v pokladu münsteru v Basileji.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Joseph Braun, Das christliche Altargerät in seinem Sein und in seiner Entwicklung. München, 1932, s. 384-411
  2. Eva Toranová: Zlatníctvo na Slovensku. Tatran Bratislava 1983

LiteraturaEditovat

  • Joseph Braun: Das liturgisches Altargerät in seinem Sinn und seines Entwicklung. München 1932.

Externí odkazyEditovat