Wikipedie

Kateřina Emingerová

česká spisovatelka, klavíristka, skladatelka a pedagožka

Kateřina Emingerová (v matrice narozených jako Catharina Maria Barbara; 13. července 1856 Praha-Nové Město[1] – 9. září 1934 Praha) byla česká spisovatelka, klavíristka, skladatelka a pedagožka.

Kateřina Emingerová
Kateřina Emingerová (Český svět, 1911)
Kateřina Emingerová (Český svět, 1911)
Narození13. července 1856
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. září 1934 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníhudební skladatelka, hudební pedagožka a klavíristka
ZaměstnavatelPražská konzervatoř
PříbuzníHelena Emingerová (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodila se v hudební rodině pražského právníka a tenoristy Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky, klavíristky Julie rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: Helenu (1858–1943) malířku a grafičku, Julii (1860) učitelku a Prokopa (1864) právníka.

Kateřina studovala v Praze u Josefa Jiránka (1806–1882), Karla Slavkovského, Jana Ludevíta Procházky, Jindřicha Kaana a v Berlíně v letech 1882–1883 u Karla Heinricha Bartha (1847–1922). Klavírní studia završila státní zkouškou. Svůj první sólový koncert měla 25. 3. 1876 v koncertním sále Konvikt. Skladbu studovala soukromě u Zdeňka Fibicha a Vítězslava Nováka. Kromě sólového vystupování se od roku 1872 uplatňovala jako korepetitorka a interpretka komorní hry. Vystupovala např. s Antonínem Bennewitzem, Ferdinandem Lachnerem, Otakarem Ševčíkem a Aloisem Nerudou.[2]

V 70. letech 19. století začala skládat taneční hudbu, zejména polky, které byly populární na pražských plesech. Komponovala také pro orchestr, komorní soubory, sbor a sólový hlas. V roce 1890 začala pracovat na pražské konzervatoři, nejprve jako studentská korepetitorka – např. operních zpěváků Matyldy Mallingerové-Schimmelpfennigové, Antonína Karase Harfnera, Otilie Dvořákové-Novákové, Vilemíny Reisenauerové-Hájkové. Po roce 1911 jako profesorka klavíru a komorní hudby doprovázela Pavla Ludikara, Boženu Durasovou, Bedřicha Plaškeho, Magdu Dvořákovou. Do důchodu odešla v roce 1928.[2]

Kateřina přednášela o hudbě, přednášky doplňovala klavírními a jinými ukázkami. Spoluúčinkovalo při nich např. České kvarteto, Pěvecké sdružení pražských učitelek, sbor Typografie, zpěváci Bedřich Plaške, Vilém Zítek, Jan Konstantin, Anna Slavíková-Jordánová, z klavíristů Jan Heřman, Anna Krčmářová.[2]

Připravovala a vydávala tiskové sbírky starých českých skladatelů a na počátku 20. století začala přispívat do Ženského světa, Ženského obzoru, Evy a Nové ženy. Propagovala ženské skladatelky jako byly Fanny Mendelssohn-Bartholdyá, Augusta Holmès, Cécile Chaminadeová, Johanna Müller-Hermannová, Lisa Maria Mayerová, Ethel Smyth, Mary Lola Beranová-Stárková a Florentina Mallá. Také interpretky: Josefinu Duškovou, Claru Schumannovou, Eleonoru Ehrenbergovou, Vilemínu Clauss-Szarvadyovou, Annettu Josipovou, Teresu Carreño, Wandu Landowskou, Vivien Chartres a herečky Otilii Sklenářovou-Malou a Fanny Janouškovou.[2]

Přispívala také články do hudebních časopisů Dalibor, Smetana a do českých novin, včetně Prager Presse, National Press a National Policy. Psala recenze na představení v Národním divadle, v opeře na Vinohradech, v České filharmonii, v Komorní hudební společnosti a na Pražské konzervatoři. Napsala také řadu esejů o hudební výchově dětí.

Její příspěvky jsou uloženy v knihovně a archivech Pražské konzervatoře, Muzea literatury, Národního muzea a Českého muzea hudby. V Praze II bydlela na adrese Křemencova 16.

Zemřela v Praze dne 9. září 1934 a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.[3]

Dílo[2]

editovat

Hudební

editovat
  • Skladby klavírní 2 ruční: Invence — Koncertní etuda — Upomínky — Sousedská — Mignonette-polka — Ni-polka — Sychrovský kvapík — Tarantella op. 4 — Polka melancholická — Valse mignonne
  • Skladby klavírní 4 ruční: Sváteční pochod — Ukolébavka
  • Skladby pro housle a klavír: Polonéza — Sonáta
  • Písně pro hlas a klavír: An Dich (slova Maria Janitschek) — Das Weiss sie ja schon lange — Frühlingslied (Geibel) — Hvězda a naděje — Gute Nacht (Betty Paoli) — Mně zdálo se, žes' umřela (Vítězslav Hálek) — Dvě písně pro vyšší hlas: Ukolébavka (Jaroslav Vrchlický); Na mezi (Josef Václav Sládek) — Starosvětské písničky: Na poli; Pověz mi; Zpověď (J. V. Sládek) — Dvě písně pro vyšší hlas s průvodem klavíru: Jarní píseň; To věděl bych rád (J. Vrchlický) — Já hrála Chopina pro vyšší hlas a klavír (Růžena Jesenská) — Věř, pel na křídle motýla (J. Vrchlický) — Jak drahokam (J. Vrchlický) — Jen se dívej (J. Vrchlický) — Jung Werners Lied (J. W. Scheffel) — Lidé povídali (česká národní) — Liebeszauber — Mocnost očí (Ladislav Čelakovský) — Modlitbička (Wünsch) — Na nebi i na zemi — Dudák (J. V. Sládek) — Poutník (J. V. Sládek) — Kovářovic Andula (J. V. Sládek) — Tys jako nebe snivá (J. V. Sládek) — Večerní píseň — Princezna pampeliška, barytonová árie s klavírem na slova stejnojmenné hry Jaroslava Kvapila
  • Písně pro dva hlasy s klavírem: Tři národní písně české pro soprán a alt: Pochybnost a láska; Holubička s poselstvím; Škoda nahrazená — Ráda bych (nedokončeno) — Dvojzpěvy pro ženské hlasy soprán a alt: Ráda bych; Když jsem nebyl doma (české národní písně) — Hvězda a naděj (Eliška Krásnohorská)
  • Sbory ženské: Čtyři čtverozpěvy pro ženské hlasy bez průvodu klavíru: Pozdrav jarní (vlastní slova); Jediný (česká národní píseň); Kovářovic Andula (J. V. Sládek); Obrázek milého (moravská národní píseň) — Dvojzpěvy pro ženské hlasy soprán a alt: Ráda bych; Když jsem nebyl doma (české národní písně) — Svatvečer: pro čtyři ženské hlasy (Marie Kalašová)
  • Sbory mužské: Pochodně sem! Pro čtyři mužské hlasy (Č. Ostravický) — Snoubencům pro čtyři hlasy (M. Šedlbaurová) — Žertovné sbory pro čtyři mužské hlasy: Rekrut (K. Mašek); O diže (O. Přikryl)
  • Sbory smíšené: O salutaris hostia
  • Skladby orchestrální (původně pravděpodobně pro klavír, instrumentace asi jiní autoři, prováděno na tanečních zábavách, respektive poprvé většinou na veřejných zkouškách k pražským plesům): Upomínky (polka) — Rusalka (polka) — Jiskry (kvapík) — Vzletem (Kvapík) — Zefyrem (kvapík) — Mignonette (polka) — Josefínský kvapík — Sychrovský kvapík — Slovanská kytice (čtverylka) — Lesní báje (čtverylka) — Valčík — Vzpomínky na zámek Eisenberg (čtverylka) — Tarantella

Literární

editovat

Knižní

editovat
  • O klavírních skladbách starých českých mistrů: přednáška – Praha: Ženský obzor, 1905
  • Republikánské vlivy v hudebním umění – Praha: vlastním nákladem, 1919
  • Bedřich Smetana: dvě přednášky – 1. Jeho život a dílo, 2. Jeho korespondence. 1922
  • Karel J. Barvitius – Praha: Barvitiova edice, 1923
  • Obrázky ze staré hudební Prahy: přednášky z let 1921–1922 – Praha: Český čtenář, 1924

Články v časopisech

editovat
  • Dalibor: O pěstování hudebního sluchu — Zpěvní studie — Další úvahy o zpěvu — K prvnímu provedení Beethovenovy hudby k baletu „Prométheus“ — Mezi prvním a posledním vydáním Beethovenových sonát — Praha – původiště kritické činnosti K. M. z Webrů — Nové směry ve vyučování hře na klavír — Jiří Benda a jeho klavírní sonáty a sonatiny — Zpěvná Morava — Elišce Krásnohorské – libretistce Smetanově k 75. narozeninám — Z „Pamětní knihy pěveckého sdružení pražských učitelek“ — Moderní hudba a lid — Ludvík van Beethoven (přednáška)
  • Hudební revue: Berlioz v Praze (z cyklu „Praha a hudební mistři“, k 40. výročí Berliozova úmrtí)
  • Smetana: Ženy v tvorbě Smetanově — Jak se dříve hrávalo na klavír
  • Ženský svět: Klára Schumannová — Vdova Richarda Wagnera — Tré slavných pianistek I. (Vilemína Klaussová-Szarvádyová) — Tré slavných pianistek II. (Annetta Josipova) — Tré slavných pianistek III. (Teréza Careňo) — Mé první setkání s paní Otilií Sklenářovou-Malou — Několik osobních vzpomínek na mistra Antonína Dvořáka — Fanny Janoušková — Zapomenutá skladatelka (Fanny Mendelsohn-Bartholdy) — Mozart a ženy — Za Marií Petzoldovou-Sittovou — Panna Kometová (ku sté ročnici narozenin Kateřiny Podborské) — Vanda Landovská (k renaissanci hry klavírní) — Sestry Chopinovy. K oslavě 100. ročnice skladatelových narozenin — O „zázračných“ dětech hudebních — Dojmy z Dánska — O nových rhytmických metodách hudebních — Letmo Holandskem — O vývinu zpěvohry se zvláštním zřetelem na naši zpěvohru (přednáška) — Pražská přítelkyně Mozartova (K 130. výročí premiéry Mozartova „Dona Juana“ v Praze) — Žena v reprodukci české zpěvohry — U matky generála Štefánika — Žena v hudbě — Žena v dramatické tvorbě Smetanově (K 100. ročnici narozenin mistrových) — Beethoven-Tomášek — O české hudební vydání (klavírní tvorby)
  • Zvon: Copánek (o W. A. Mozartovi) — Český skladatel – Příznivec Mozartův (Mysliveček) — České styky Bedřicha Chopina (na paměť 100. roč. narozenin skladatelových) — Andělská hudba — O přátelství dvou hudebních geniů (K centenariu narozenin Lisztových) — Mozartiana v Čechách — V chaloupce Laubově — Křížek královny Dagmar — Smetanovu „Daliboru“ k 50. narozeninám — O našich starých kantorech (Rodina Hřímalých) — Záchrana našich hudebních památek
  • Cyril: Dr. Dvořák a chrámová píseň
  • Ženský obzor: O klavírních skladbách starých českých mistrů — Bedřich Smetana „Má vlast“ – přednáška — Giusseppe Verdi — Z dopisů Elišky Krásnohorské — P. I. Čajkovskij (přednáška) — Umělec a hudba (o A. Rubinsteinovi) — První Smetanova Mařenka (K stému výročí jejích narozenin)
  • Hudební výchova: Hra na klavír a zdravověda — Prázdninové vzpomínky (o klavíru) — František Schubert
  • Za hudební výchovou (Plzeň): Úvaha o základech hudební výchovy
  • Národní kultura: Jiří Benda (K 200. roč. jeho narozenin) — O zpěvohrách Smetanových — Václav Jan Tomášek (K 150. výročí jeho narozenin) — F. Chopin
  • Hudební besídka: V. J. Tomášek — O Jiřím Bendovi (K 150. výročí prvního provedení jeho melodramatu „Ariadna na Naxu“)
  • Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze: Škroupův „Dráteník“ (na 100letou paměť jeho premiéry dne 2. února 1826)
  • Hudba a škola: O dědičném hudebním nadání v rodinách našich českých učitelů (Brixi, Dusík)
  • Škola a rodina: Antonín Dvořák (přednáška na paměť 25. výročí smrti mistrovy) — Jak se v Čechách hrálo a hraje až dosud na klavír (přednáška) — Goethe a náš skladatel Tomášek — O českém slavíku – Jindřišce Sonntagové — Bedřich Smetana jako hudební referent
  • Nová žena: Hudba a žena (předneseno v moravsko-ostravském rozhlase)
  • Česká hudba: Vzpomínání
  • Za hudebním vzděláním: Eliška Krásnohorská skladatelkou — Karel Maria z Webrů (Přednáška)
  • Československé divadlo: O zapomínaných prvních průkopnících Smetanových

V denním tisku

editovat
  • Prager Presse: Unsere alten Kantoren — Die erste tschechische Theatersängerin — Berlioz in Prag
  • Tribuna: Mé vzpomínky na mistra Smetanu
  • Venkov: Žena v hudbě
  • Národní listy fejetony: Giuseppe Verdi — Edvard Grieg — Hektor Berlioz — Mozart a Praha (ke 150. ročnici narozenin skladatelových) — Tiché jubileum českého umělce (o Karlu ze Slavkovských) — První přednáška Češky o naší hudbě v Paříži — Hudba a hudebníci při dvoře Rudolfa II v Praze — O zapomenutém českém skladateli (J. L. Dusík) — Z pražských sbírek soukromých — Z hudební staré Prahy — Na kůru svatovojtěšském

Edice

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kateřina Emingerová na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e HALLOVÁ, Markéta. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-12. 
  3. ↑ Naučná stezka Olšanské hřbitovy. stezky.info [online]. 2012-05-12 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kateřina_Emingerová&oldid=24010174“