Helena Emingerová
Helena Emingerová (17. srpna 1858, Praha-Nové Město[1] – 4. srpna 1943, Praha[2]) byla ilustrátorka, grafička a malířka, pseudonym A. Holanová.
| Helena Emingerová | |
|---|---|
 Vlastní podobizna, nedatováno, kresba, pastel, papír | |
| Rodné jméno | Helena Maria Carolina Eminger |
| Narození | 17. srpna 1858 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. srpna 1943 (ve věku 84 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Colarossiho akademie |
| Povolání | ilustrátorka, grafička a malířka |
| Příbuzní | Kateřina Emingerová sestra |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodila se v rodině JUDr. Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky Julie, rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: profesorku pražské konzervatoře Kateřinu (1856–1934), profesorku francouzštiny Julii (1860) a Prokopa (1864), který po dokončení studia práv zemřel na tuberkulózu.
Na doporučení Amálie Mánesové studovala soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera (1882). Pokračovala studiem kresby u Wilhelma Dürra v r. 1890 a rok poté navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži.[3] V technice leptu se zdokonalila u prof. M. Dasia v Mnichově v r. 1896. Podnikla i studijní cestu do Itálie (1891) a často jezdila do Mnichova za polskou malířkou Olgou Boznańskou a do Paříže za Františkem Bílkem a Zdenkou Braunerovou. [4]
Během studií kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Pod vlivem Fr. Bílka vznikají i sochařské pokusy, vč. dřevořezby Kristovy hlavy.
Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Postupně (přibližně po dobu dvaceti let) působila v aristokratických rodinách nejenom v Čechách, Polsku, Rakousku a Uhersku, ale i ve Francii, Německu a Rusku. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika.[5]
V Praze III, bydlela na adrese Všehrdova 5. Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. Do Kostelce jezdila nejdříve do Diakonie (Lázeňská 462), později pobývala v domku č. p. 567 v Ruské ulici.
Zemřela roku 1943 a byla pohřbena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.[6]
Dílo editovat
Tvorba Heleny Emingrové je v počátečním období spojována zejména s technikou pastelu. Arne Novák (1902) poukazuje na šířku její citlivé portrétní tvorby šlechtičen, umělkyň, malířek, hudebnic, spisovatelek a zejména dětí. Zároveň zmiňuje její význam v oblasti grafiky: "Její lepty po čistě technické stránce stojí v první řadě českých umělců, ovládajících toto moderní umění - mají sílu reliéfu a působivost plastiky." Portrétní tvorbě Heleny Emingrové se věnuje i Růžena Jesenská (1916): "Nalezneme na jejích cestách uměleckých tu a tam s láskou načrtnutou krajinu, jako v mlze kus řeky, milý kout města, ale hlavní doména její jest portrét." A dále píše "Helena Emingrová má užasnou paměť, a nejen podoba, ale i určitá vybádaná zajímavost nitra neztrácí se jí snadno a odnáší si ji i s možností reprodukce z koncertů, společnosti, ulice ..." Arthur Novák (1939) z časového hlediska řadí Helenu Emingrovou mezi zakladatele moderní české grafiky. Její první pokusy jsou datovány obdobím 1896 až 1898. Postupně tvoří v technikách suché jehly, liniového leptu a litografie. Její soupis grafického díla obsahuje 46 položek.
Přestože hlavní doménou malířské tvorby Heleny Emingrové byl portrét, její drobná krajinářská privatissima dosahují vysoké úrovně citlivosti a odrážejí impresionistické (oleje V zahradě a V přístavu) a secesní (pastel U potůčku) dobové tendence, které můžeme pozorovat u předních žáků Mařákovy školy.
Helena Emingerová je autorkou ilustrovaných národních pořekadel a přísloví Příroda a děti (nakl. Grosman a Svoboda). Pro mateřské školy připravila ilustrovanou naučnou knihu s názvem Pekaři. Dále ilustruje Učebnici francouzského jazyka pro školy občanské, jejíž autorkou je její sestra Julie Emingerová. Václav Neubert vydává v r. 1946 reprodukce jejích kreseb na šesti pohlednicích s názvem Děti z opatrovny.
Významný soubor jejích portrétních kreseb a grafických listů je ve sbírce Památníku národního písemnictví. Rovněž Česká Diakonie byla vlastníkem vetšího počtu olejů, kreseb a pastelů z pozůstalosti autorky, které v roce 2022 byly draženy (přibližně 70) pražskou aukční společností OriginalArte.
Členství ve spolcích editovat
Již v roce 1879 ve svých jednadvaceti letech debutovala na umělecké výstavě Krasoumné jednoty v Praze. Členkou Spolku výtvarných umělců Mánes byla v letech 1898–1905. Patřila k zakladatelské generaci Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavovala v letech 1898-1943. Dále patřila mezi významné členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar a vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň.
Zastoupení ve sbírkách editovat
- Národní galerie v Praze, např. obraz Děvčátko ze siročince a soubor kreseb
- Národní muzeum v Praze, např. obraz Podobizna dr. Albína Bráfa a Podobizna Václava Bráfa
- Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, např. obrazy Matka s dítětem a Holandská dívka
- Oblastní galerie Liberec, např. obrazy Portrét malíře Zavřilého a Podobizna malíře Karla Javůrka
- Galerie výtvarného umění v Hodoníně, např. obraz Portrét stařeny
- Památník národního písemnictví, soubor kreseb a grafiky
- Lobkowiczké sbírky, např. obrazy Princezna Wilhelmina Lobkowicz a Princezna Gabriela Lobkowicz
Galerie editovat
-
Helena Emingerová Portrét malíře K. Javůrka -
Helena Emingerová Princezna Gabriela Lobkowicz -
Helena Emingerová Princezna Wilhelmina Lobkowicz -
Helena Emingerová Holandská dívka -
Helena Emingerová Studie děvčátka -
Helena Emingerová Půlakt -
Helena Emingerová Zátiší s hruškou -
Helena Emingerová Děvče s kytičkou -
Helena Emingerová Letní odpoledne -
Helena Emingerová Malířka -
Helena Emingerová Jan Křtitel -
Helena Emingerová U potůčku (pastel) -
Helena Emingerová V zahradě -
Helena Emingerová Poustka v Kostelci nad Č. L. -
Helena Emingerová V přístavu -
Helena Emingerová Čtenářka -
Helena Emingerová Matka s dítětem -
Helena Emingerová Podobizna malířky Olgy Boznańské (1899) -
Helena Emingerová Portrét Marie Kalašové (1899) -
Helena Emingerová Mme Nielsen -
Helena Emingerová Podobizna dámy (lept) -
Helena Emingerová Portrét M. Kalašové (lept) -
Helena Emingerová Portrét mal. Javůrka (lept)
.jpg)
.jpg)
.gif)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 89
- ↑ výtvarnéumělkyně. www.vytvarneumelkyne.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- ↑ EMINGEROVÁ Helena 17.8.1858-4.8.1943 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Kuthanová K., 2006/2007, s. 23–24, 35–36
- ↑ Naučná stezka Olšanské hřbitovy. stezky.info [online]. 2012-05-12 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Novák, Arne: Helena Emingerová. Ženský svět, 1902, roč. VI, č. 14, s. 166-66.
- Kalvoda, Alois: Helena Emingerová. Dílo, 1911, roč. IX, s. 181-182.
- Jesenská, Růžena: Portréty Heleny Emingrové. Ženský svět, 1916, roč. XX, č. 3, s. 60-62.
- Novák, Arthur: Grafické práce malířky Heleny Emingrové. Hollar, 1939, roč. XV, s. 152-161.
- Kavinová, Anna: Helena Emingerová. Žena a domov, 1943, roč. XXII, s. 154-155.
- Bužgová, Eva: Helena Emingerová. Výtvarná práce, roč. VI, č. 16, 15. 9. 1958.
- Hubičková, Libuše: Život plný obrázků a odříkání. Naše rodina, roč. 12, č. 2, s. 13, 10. 1. 1979.
- Birnbaumová, Alžběta: Helena Emingerová (1858–1943) (katalog, 8 s). Praha: Kruh výtvarných umělkyň (Tempo), 1950.
- Mrázová, Marcela: Helena Emingerová 1858–1943, výběr z díla (katalog, 32 s.). Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1982.
- Orltová, Jana: Helena Emingerová. Praha: FFUK v Praze, 1959. Diplomová práce.
- Vágnerová, Sylvie: Hledání vlastního osudu. Helena Emingerová a její místo ve společnosti. České Budějovice: Filozofická fakulta JCU, 2004. Diplomová práce.
