Karel Mašek
Karel Mašek (29. prosince 1867 Praha-Malá Strana[1] – 12. září 1922 Praha-Hradčany[2]) byl český básník, spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Psal fejetony do Národních listů, publikoval satirické básně a romány, tvořil a překládal divadelní hry, zejména pro děti. Byl známý jako jemný lyrik s humorem a vtipem, jeho dílo prostupuje melancholie. Používal i pseudonym Fa Presto.[3]
| Karel Mašek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. prosince 1867 Praha-Malá Strana  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. září 1922 (ve věku 54 let) Praha-Hradčany  Československo |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | vlastibořický hřbitov (50°37′6″ s. š., 15°3′12″ v. d.) |
| Pseudonym | Fa Presto |
| Povolání | magistrátní rada |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pracoval jako magistrátní rada pražského prezidia.[4] Podílel se na sokolském životě — přispíval do spolkového zpravodaje, účastnil se tradičních šibřinek.[5]
Kvůli chronické nemoci (tuberkulóza) odjel na jaře 1922 na ozdravný pobyt do letoviska Lido u Benátek. Jeho stav se ale po návratu dále zhoršoval. Zemřel ve svém hradčanském bytě v noci na 13. září 1922, na vrcholu tvůrčích sil.[4] Pohřben byl ve Vlastibořicích u svých rodičů.[6]
Citát editovat
| „ | Karel Mašek byl z nejslušnějších a nejnoblesnějších lidí, s jakými se bylo lze setkati v našem českém životě. Jeho slušnost a noblesa zračily se záporně i v tom, jak dovedl některými lidmi pohrdat; nikoliv proto, že by mu byli zhatili jeho zájmy, ale že nesnesl jejich nízké nebo obojaké povahy. V tom dovedl být až nepříjemně strohý, mělť ve všem všudy rád povahu nad vše a to bylo vedle dobroty jeho srdce a nezdolné přátelské věrnosti k lidem, jež si oblíbil, jeho rysem nejkrásnějším. Jeho přátelství od mlada mne nejen těšilo, nýbrž i ctilo. | “ |
| — Jaroslav Kvapil[7] | ||
Dílo editovat
Mašek byl obratný stylista a jemný lyrik se smyslem pro humor. Měl sklon k báchorkovitosti. Celým jeho dílem prostupuje pocit melancholie.[8]
Dlouhodobě spolupracoval s deníkem Národní listy jako fejetonista, za války i jako divadelní referent. Známý byl jeho cyklus fejetonů Tak pravil poustevník[4] (např. Poustevník svět očichává z 2. března 1922).[9] Na přelomu století působil jako redaktor Volných směrů, spoluzakládal satirický časopis Petrklíče a přispíval do reformních tiskovin (Radikální listy, týdeník Slovo).[4]
K jeho dílům patří:[10]
Poezie:
- Utíkej, Káčo! (1894), literární prvotina, v níž parodoval tvorbu známých českých básníků[4]
- Pierrotova loutna (1904)
Próza:
- Domky z karet (1896)
- Pohádky špatně končící : romantické improvisace (1897)
- Mlýn na samotě (1909)
- Břehy věčného jara (1917), melancholický román o lásce[8]
- Mír (1919), poetická kniha legend[4]
- Tři léta s "Mánesem" : k dějinnému vývoji výtvarného umění (1922), humorné vzpomínky na počátky spolku Mánes[8]
Divadelní hry:
- Hrůza : Drama ze života českých cyklistek (1897)
- Dceruška hostinského (1904), z malostranského prostředí[8]
- Betlém (1905)
- Indická princezna (1906) — opereta, hudbu složil Karel Bendl
- Otázka (1908) — libreto k opeře, skladatel: Ladislav Prokop
- Král (1909), tragédie namířená proti vulgárnosti davů[4]
- Malíř Rainer (1911) — libreto k opeře, skladatel: František Picka[11]
- Kašpárek hvězdářem (1912)
- Pohádkový zákon : pohádka na ruby o čtyřech dějstvích pro loutkové divadlo (1912)[12]
- Ženy, které potkáváme : pět výjevů ze života mladého muže (1913), nejlepší dramatická práce[8][13]
- Kašpárkova maminka (1919), loutková hra
- Pyrokles král Tyrský (1919), úprava Shakespearovy hry o Periklovi pro loutkové divadlo
Překlady:
- Hans Christian Andersen: Pohádky a povídky (1902–1905)
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Víta v Praze na Hradčanech
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 310
- ↑ a b c d e f g Karel Mašek. Národní listy. 1922-09-13, roč. 62, čís. 251, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ JEDLIČKA-BRODSKÝ, Břetislav. Drobná vzpomínka. Národní listy. 1922-09-19, roč. 62, čís. 257, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ REJHA, Adam. K méně známým vazbám rodiny Maškovy na Sychrovsko. OJKT 2/2018, s. 102-105.
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 313
- ↑ a b c d e SKÁCELÍK, František. Úmrtí. Lumír. 1922-10-19, roč. 49, čís. 8, s. 448. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ MAŠEK, Karel. Poustevník svět očichává. Národní listy. 1922-03-02, roč. 62, čís. 61, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ Podle seznamu prací v Národní knihovně ČR
- ↑ Recenze viz Fr. Picka: Malíř Rainer. Zlatá Praha. 1911-06-02, roč. 28, čís. 37, s. 446. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ Recenze představení k 10. výročí Maškovy smrti: Kultura. Pohádkový zákon. Národní listy. 1932-10-21, roč. 72, čís. 291, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
- ↑ Recenze představení v říjnu 1922: Vzpomínkové představení. Národní listy. 1922-10-07, roč. 62, čís. 275, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-07-06].
Externí odkazy editovat
Autor Karel Mašek ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Mašek
- Karel Mašek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Mašek Karel 1867
