Otevřít hlavní menu

Křemencova

ulice v Praze

Křemencova ulice (dříve také Skřemenná nebo Poštovní ulice) se nachází na Novém Městě v Praze 1 v dřívější vsi Opatovické, a to mezi ulicemi V jirchářích[1] a Myslíkovou. Název Křemencova pochází po Velíku Křemenci, který zde měl v 15. století dům zvaný Medulánský po starším majiteli, potom pojmenovaný Na Košících a U Fáfů.[2] Zhruba ve dvou třetinách její 260metrové délky ji kolmo protíná ulice Opatovická. Ve středověku se jednalo o ulici jirchářskou, neboli ulici, kde byla zpracovávána kůže pomocí síranů. V období vydání císařských map stabilního katastru ulice nesla název Poštovská (v Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a 1837–1843).

Křemencova
Křemencova, od Myslíkovy (01).jpg
Umístění
Město Praha
Poloha
Kód ulice 453650
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domy a osobnostiEditovat

 
Území zaniklé obce Opatovice na mapě Stabilního katastru, stav v roce 1852. Dnešní Křemencova ulice je označena Post Gasse.

Mezi nejvýznamnější objekty nacházející se v této ulici patří dům čp. 179/12 – bývalé reálné gymnázium a čp. 183/9 a 1651/11 – pivovar s pivnicí U Fleků.[3]

První české reálné gymnázium (později Masarykovo) bylo založeno 7. října 1871, ale na Křemencovu se přestěhovalo až roku 1894 z důvodu nevyhovujících prostor v dřívějších objektech v Revoluční čp. 17 a ve Spálené čp. 24. Gymnázium „přežilo“ obě světové války, ale po nástupu komunismu bylo zrušeno a do budovy se nastěhoval Armádní umělecký sbor a po něm v roce 1952 průmyslová škola chemická. Stavební náklady byly vyčísleny na 260 188 zl. a původně se jednalo o budovu třípodlažní s břidlicovou střechou a v celém objektu byl zřízen vodovod na říční vodu. Škola měla také plynové osvětlení. Z původního projektu se ale nezrealizovala stavba zadního příčného křídla, kde měly být nad sebou umístěny tělocvična a kaple.

Mezi význačné absolventy patří například malíř Antonín Slavíček, spisovatelé Vladislav Vančura, Jiří Voskovec a Jan Werich, nebo skladatel J. B. Foerster. Avšak reálné gymnázium v Křemencově ulici se nejvíce zapsalo do veřejného povědomí svým kulturním odkazem, jelikož v jeho zdech přišlo na svět roku 1920 avantgardní uskupení Devětsil.[4]

Na místě gymnázia dříve stál dům knížete Karla Schwanzerberga, předka dnešního stejnojmenného politika.[5]

Pivovar s pivnicí „U Fleků“ (dříve U Domažlíků, Na Křemenci, U Dvou strak) je jeden z nejznámějších a nejstarších českých pivovarů. První zmínka o existenci pochází již z roku 1499. Na začátku 17. století dům patřil Matěji Vranovci, který byl ale donucen odejít z náboženských důvodů a dům byl tak postoupen jeho švagru Janu Ulrichovi. Po bitvě na Bílé hoře byl ale dům zkonfiskován tehdejší majitelce Kateřině Ulrichové. Roku 1762 dům zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno nese pivovar dodnes. V 19. století pak objekt patřil rodině Pštrossových, za jejichž správy dosáhl pivovar dnešního rozsahu. V interiéru se nacházejí nápisy od L. Nováka, a to v rytířské síni a větší šenkovně. Od roku 1902 zde hrál loutkové divadlo Klub vlasteneckých přátel dr. Paříka z Třebenic.[6]

Roku 1911 zde pak parta chorvatských studentů vracející se z derby pražských „S“ založila chorvatský fotbalový klub HNK Hajduk Split.[7]

V Křemencově ulici bydlel i JUDr. Alois Rašín, a to v domě č. 1647.[8]

Ulice Křemencova má podle legendy i svoje strašidlo. Prý zde dvakrát týdně o půlnoci projede černý kočár tažený čtyřmi koňmi od Vyšehradu a ztrácí se V jirchářích. Není prý slyšet dusot kopyt a v kočáru sedí duch mlynáře, jenž kdysi nakradl spoustu peněz a někde je zakopal. Nedojde pokoje, dokud se tyto peníze nenajdou a nepoužijí k dobrému užitku.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Veřejný dálkový přístup RUIAN - Ulice V jirchářích - detail. vdp.cuzk.cz [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. 
  2. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 626. 
  3. BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy II. Praha: Academia, 2001. 840 s. ISBN 8020006273. S. 249. 
  4. KOLEKTIV SPCHŠ. Almanach ke 100. výročí školní budovy [online]. Praha: Střední škola průmyslová, 1994 [cit. 2019-08-15]. 
  5. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 627. 
  6. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 626. 
  7. HNK Hajduk Split History [online]. [cit. 2019-08-15]. [:https://hajduk.hr/eng/history Dostupné online]. (Anglický) 
  8. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 627. 
  9. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha: [s.n.], 1904. S. 628. 

Externí odkazyEditovat