Chelsea FC

anglický fotbalový klub
(přesměrováno z FC Chelsea)

Chelsea FC (celým názvem: Chelsea Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí v londýnské jihozápadní čtvrti Fulham. Založen byl 10. března roku 1905. Od sezóny 1992/93 působí v Premier League (nejvyšší fotbalová soutěž v Anglii). Klubové barvy jsou modrá a bílá.

Chelsea FC
NázevChelsea Football Club
PřezdívkaThe Blues
ZeměSpojené království Anglie (Spojené království)
MěstoLondýn (Fulham)
Založen10. března 1905
AsociaceAnglie Football Association
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžAnglie Premier League
2020/214. místo
StadionStamford Bridge, Londýn
Souřadnice
Kapacita41 841
Vedení
VlastníkRusko Roman Abramovič
PředsedaUSA Bruce Buck
TrenérNěmecko Thomas Tuchel
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly6× mistr Anglie
Domácí trofejeFA Cup
EFL Cup
Community Shield
Mezinárodní trofejeLiga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Zlatá medaile 2011/2012 Chelsea FC
Zlatá medaile 2020/2021 Chelsea FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2012/2013 Chelsea FC
Zlatá medaile 2018/2019 Chelsea FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1970/1971 Chelsea FC
Zlatá medaile 1997/1998 Chelsea FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1998 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2012 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2013 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2019 Chelsea FC
Zlatá medaile 2021 Chelsea FC
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Stříbrná medaile 2012 Chelsea FC
First Division / Premier League
Bronzová medaile 1919/1920 Chelsea FC
Zlatá medaile 1954/1955 Chelsea FC
Bronzová medaile 1964/1965 Chelsea FC
Bronzová medaile 1969/1970 Chelsea FC
Bronzová medaile 1998/1999 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2003/2004 Chelsea FC
Zlatá medaile 2004/2005 Chelsea FC
Zlatá medaile 2005/2006 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2006/2007 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Bronzová medaile 2008/2009 Chelsea FC
Zlatá medaile 2009/2010 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2010/2011 Chelsea FC
Bronzová medaile 2012/2013 Chelsea FC
Bronzová medaile 2013/2014 Chelsea FC
Zlatá medaile 2014/2015 Chelsea FC
Zlatá medaile 2016/2017 Chelsea FC
Bronzová medaile 2018/2019 Chelsea FC

Jejími rivaly jsou další kluby z Londýna jako Arsenal a Tottenham Hotspur, vzájemná rivalita těchto klubů je ovšem ještě intenzivnější než je tomu u obou vůči Chelsea.[1] Rivalita s Manchesterem United vznikla na základě ambicí obou klubů, Chelsea se stala vyzývatelem United jako dříve dominantní síly v anglickém fotbale.[1] V minulosti vnímali její příznivci jako rivala též Leeds United, vzestup na evropském poli zase několikrát dostal Chelsea do křížku s Barcelonou.[1][2]

V roce 2008 se Chelsea poprvé dostala do finále Ligy mistrů UEFA, v penaltové rozstřelu ovšem proti Manchesteru United neuspěla. V roce 2012 již uspěla, a to proti Bayernu Mnichov na jeho stadionu a v roce 2021 na tento triumf navázala, když ve finále přehrála Manchester City.[3]

Své domácí zápasy odehrává na stadionu Stamford Bridge s kapacitou 41 853 diváků. Ten své jméno získal po jednom z mostů přes řeku Temži, který stál v londýnské čtvrti Chelsea poblíž dnešního stadionu.[4]

Dějiny klubuEditovat

Založení a první rokyEditovat

Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Henry Augustus "Gus" Mears spolu se svým bratrem Josephem atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící zahradu jako základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit. Společnost The Great Western Railway mu ovšem předložila atraktivní nabídku ke koupi plochy za účelem těžby uhlí a následné výstavby tovární vlečky. Mears prodej sice zvažoval, ale nakonec se sešel s architektem fotbalových tribun Archibaldem Leitchem a vyměřili hřiště. Ale dokonce ani v této fázi se neuvažovalo o utvoření nového fotbalového klubu. Hrací plocha totiž byla nabídnuta týmu Fulham FC pro jejich domácí zápasy za nájem 1500 liber ročně. Mužstvo Fulhamu se však na Stamford Bridge nakonec nepřestěhovalo, zmíněná suma prý byla příliš vysoká. Mearsův přítel finančník Fred W. Parker mu navrhl, aby založil svůj vlastní klub. Mearsovi se nápad líbil a souhlasil – oficiálním datem založení klubu se tak stal 10. březen 1905. Protože již bylo jméno Fulham FC zabrané, klub si zvolil název podle přilehlého okrsku Metropolitan Borough of Chelsea. Hráči nosili světlé modré dresy, bílé trenýrky a tmavě modré štulpny.

 
Chelsea v roce 1905

V roce 1905 byla podána žádost o připojení do Jižní ligy, avšak po protestech Fulhamu, Tottenhamu a jiných klubů, byla zamítnuta. Díky síle angažovaných fotbalistů, novému hřišti a osobnosti Freda Parkera byla Chelsea nakonec přijata do Druhé divize. Historicky první utkání sehrála 2. září 1905 na hřišti Stockportu County, který prohrála 0:1. První vítězství 1:0 přišlo o týden později proti Blackpoolu, trefil se John Tait "Jacky" Robertson. Premiérový ročník se opravdu povedl a Chelsea dlouho bojovala o postup do nejvyšší soutěže, ale kvůli sérii čtyř utkání bez vítězství v posledních čtyřech zápasech se tak nestalo. O rok později již byla snaha úspěšná. V První divizi se Chelsea významněji neprosadila a do začátku první světové války střídala První a Druhou divizi. Největším úspěchem této éry zůstala účast ve finále FA Cupu 1915, které vyhrál poměrem 3:0 Sheffield United. K výrazným hráčům tohoto období patřili výstřední brankář William Foulke, útočníci George Hilsdon, Bob Whittingham nebo Jimmy Windridge.

Meziválečné období a první úspěšná éraEditovat

V meziválečných letech se v modrém dresu objevilo velké množství dobrých hráčů, např. skotský internacionál Hughie Gallagher, George Mills, Harry Wilding, Vic Woodley nebo Ben Baker. Jeden čas byli dokonce všichni fotbalisté útočné vozby (tehdy pětičlenné) reprezentanti, přesto ale moc důvodů k oslavám zaplněné ochozy na Stamford Bridge neměly. Trenéři Calderhead a po něm Knighton nedokázali vytvořit v týmu vítězný duch, a tak největšími úspěchy byly 2× účast v semifinále FA Cupu (1920, 1932) a třetí místo v První divizi v sezóně 1919/1920.

Po válce převzal vedení týmu Willy Birrell a zasadil se o rozvoj mládeže. I tak se Chelsea marně snažila získat nějaký pohár. Přitom dobrých hráčů bylo opět dost – Tommy Laxton, Len Goulden, Billy Hughes, Roy Bentley a jiní. Po příchodu trenéra Teda Drakea se tým začal zlepšovat, až v sezóně 1954/1955 získal poměrně překvapivě titul. Chelsea využila velké vyrovnanosti v horní polovině tabulky sérií deseti utkání bez porážky (včetně sedmi vítězství) a rozhodla o svém prvenství. V následujících letech se díky předvídavosti a dobrému odhadu Dickieho Fosse a výbornému scoutingu Jimmyho Thompsona na Stamford Bridge dostala řada mladých hráčů, kteří si zde během pár let udělali jméno a stali se oporami mužstva, například Jimmy Greaves či Ron Tindall. I když se na titul nepodařilo navázat, zárodky budoucích úspěchů byly zasety.

Příchod Tommyho Dochertyho v roce 1961 odstartoval první zlaté období v historii klubu. Mladí odchovanci přebrali otěže a i když první rok Chelsea sestoupila do Druhé divize, hned v dalším roce vrátila zpět a v následujících devíti ročnících sahala po metách nejvyšších (sled umístění v tabulce: 5., 3., 5., 9., 6., 5., 3., 6. a 7. ). Mezitím se v roce 1965 mohli Blues (jak se týmu v té době začalo přezdívat) radovat ze zisku Anglického ligového poháru, dařilo i v FA Cupu (dvakrát semifinále, stejně tak finále, z nichž to v roce 1970 bylo vítězné) a následně triumf v Poháru Vítězů Pohárů proti Realu Madrid. Základními pilíři tohoto týmu byli Peter Houseman, Bobby Tambling, Ron Harris, Peter Osgood nebo legendární brankář Peter Bonnetti.

Na hraně zániku, reinkarnace a stabilizaceEditovat

Po skvělých šedesátých letech přišla velmi slabá sedmdesátá. Za odcházející staré opory nebyla kvalitní náhrada, protože výstavba East Stand na Stamford Bridge odčerpala z klubové pokladny všechny peníze. Vedení muselo prodávat hráče, trenéři se střídali jak na běžícím pásu a Chelsea se propadla o soutěž níž. Na začátku osmdesátých let to vypadalo s klubem téměř beznadějně: obrovské dluhy, zastavené pozemky, přestárlý tým. Akcie klubu tehdy koupil za symbolickou 1 libru Ken Bates a začal s důkladnou reorganizací. Angažoval Johna Neila, který musel zachraňovat topící se Chelsea ze dna tabulky Druhé divize a svými chytrými transfery tak položil základy nového týmu (mj. Nevin, McLaughlin, Speedie, Dixon, Spackman, Niedzwiecki), který v roce 1984 vyhrál druhodivizní titul a postoupil opět mezi elitu. Týmu se ujal John Hollins a dvakrát za sebou skončil na velmi lichotivé šesté příčce. Po nevydařeném závěru ročníku 1987/88 Chelsea sestoupila, ale rok na to famózní jízdou vyhrála Druhou divizi a ročník 1989/90 uzavřela nejlépe za posledních dvacet let, když skončila pátá. Na začátku devadesátých let byly konečně vyřešeny spory o Stamford Bridge a byly navržena rozsáhlá rekonstrukce. I přes značnou finanční zátěž se týmu podařilo setrvat v klidných vodách nově vzniklé Premier League. Dokonce se povedlo vybojovat finále FA Cupu 1994, ve kterém byl lepší Manchester United poměrem 4:0.

Premier League a druhá úspěšná éraEditovat

Po Euru 1996 se do Anglie začali hrnout hráči z celé Evropy a Chelsea byla jedním z klubů, které na tom vydělaly. Kouč Glenn Hoddle dokázal přivábit skvělé hráče jako byli Dan Petrescu nebo Ruud Gullit, druhý jmenovaný po něm později převzal trenérskou funkci. „Blues“ pak každý rok útočili na ligový titul, jenže nejlépe skončili těsně třetí v sezóně 1998/1999. Co se nedařilo v lize, vycházelo jinde: vítězství v Community Shield 2000, Ligovém poháru 1998, dvojnásobné vítězství v FA Cupu 1997 a 2000 (plus jedno semifinále) a opět v Poháru Vítězů pohárů (1× semifinále) a Superpoháru. To už byl trenérem Gianluca Vialli a oporami týmu Ed De Goey, Franck Leboeuf, Marcel Desailly, Dennis Wise nebo Gianfranco Zola. Nicméně náročný majitel klubu Ken Bates požadoval ligový titul, účast v evropských pohárech a tím pádem vysoký finanční zisk, který potřeboval na nákladnou rekonstrukci stadionu Stamford Bridge. Po neúspěšné sezóně 1999/2000 byl trenér Vialli vyhozen a přišel Claudio Ranieri. Z počátku dostával Ranieri nové hráčské posily za vysoké částky, ale výrazný úspěch nepřicházel. Postupem času finance vysychaly a hovořilo se o vysokých dluzích a rozprodání hráčů základní jedenáctky. V červnu 2003 prodal Ken Bates svůj většinový podíl v klubu překvapivě za 60 milionů liber ruskému (od roku 2018 rusko-izraelskému) miliardářovi Romanu Abramovičovi. Tím nastala zatím nejúspěšnější doba v historii klubu. Abramovič přišel do Chelsea s jasným plánem – udělat z něj jeden z největších klubů historie. Ambice sahaly až k výšinám Manchesteru United nebo Realu Madrid.[5] Do klubu s sebou přivedl i Marinu Granovskaiu, která si později vybudovala reputaci jako jedna z nejvlivnějších žen ve fotbale. Stala se ředitelkou a pravou rukou Abramoviče a někteří ji přezdívají „Železná lady“.[6]

Éra Romana AbramovičeEditovat

 
Maskot Chelsea FC

V sezóně 2004/05 vyhrál klub Premier League a Carling Cup, v následující sezóně obhájil ligový triumf. V sezóně 2006/07 sice potřetí v řadě titul anglického šampiona Chelsea nezískala, ale i tak lze označit tuto sezónu za úspěšnou: v Premier League obsadila 2. místo za vítězným Manchesterem United, vyhrála FA Cup i Carling Cup a dostala se do semifinále Ligy mistrů UEFA, kde ji na penalty vyřadil Liverpool FC. Na začátku sezóny 2007/08 odešel po dlouhodobých neshodách s majitelem klubu Abramovičem portugalský trenér José Mourinho, pod jehož vedením Chelsea během tří let získala dva ligové tituly a tři poháry. Nahradil jej izraelský trenér Avram Grant, dosavadní fotbalový ředitel klubu a Abramovičův osobní přítel. Ten ale klub opustil po prohraném finálovém utkání Champions LeagueManchesterem UnitedMoskvě a kormidlo Chelsea po něm převzal po Euru 2008 Brazilec Luiz Felipe Scolari, který do Chelsea přivedl jednoho ze svých oblíbenců z portugalské reprezentace (kterou předtím trénoval), záložníka DecaBarcelony. I ten však zanedlouho po svém příchodu, po málo úspěšném působení, u klubu skončil. Chelsea FC poté do konce sezóny 2008/09 vedl jako hlavní trenér Nizozemec Guus Hiddink, tehdy také trenér ruské reprezentace, který ještě dokázal vyhrát Anglický pohár. V sezonách 2009/2010 a 2010/2011 vedl tým Chelsea Carlo Ancelotti, který přišel z AC Milán, a hned ve své první sezoně vyhrál Premier League, Anglický pohárCommunity Shield. Po něm byl trenérem Chelsea poměrně krátce André Villas-Boas, který skončil své působení v březnu 2012, kdy se zdálo, že sezóna 2011/2012 skončí neúspěšně.

Za této situace přišel pod vedením nového prozatímního hlavního trenéra, Itala Roberta Di Mattea, velký obrat a postup až do finále Champions League. To skončilo největším úspěchem v historii FC Chelsea – vítězstvím proti FC Bayern Mnichov dne 19. května 2012Mnichově. Utkání sice skončilo nerozhodně 1:1 po prodloužení, avšak penaltový rozstřel vyhrála Chelsea 4:3.[7] Velkou zásluhu na tomto triumfu měli brankář Petr Čech (mj. zneškodnil Arjenu Robbenovi pokutový kop na začátku prodloužení a v závěrečném rozstřelu další dva) a útočník Didier Drogba (vstřelil vyrovnávací gól na 1:1 krátce před koncem řádné hrací doby a proměnil rozhodující pokutový kop v závěrečném penaltovém rozstřelu).

Toto vítězství také znamená, že se Chelsea kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v Premier League až na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů svému londýnskému rivalovi Tottenhamu Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohou představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže). Obdobná situace nastala v sezóně LM 2005/2006, kdy obhájce trofeje Liverpool FC skončil v domácí lize pátý. Liverpool tehdy dostal výjimku od UEFA a byl zařazen do prvního předkola LM, odkud si zajistil postup do skupinové fáze soutěže (tam se představily celkem 4 anglické týmy – Liverpool, Chelsea, Manchester United a Arsenal, pátý anglický tým Everton FC vypadl ve třetím předkole se španělským Villarrealem).

Roberto di Matteo byl jmenován trenérem Chelsea, ale už v listopadu 2012 byl nahrazen Rafaelem Benítezem,[8] ten však jako bývalý trenér Liverpoolu neměl u fanoušků velkou oblibu, někteří stále volali po jeho odvolání.[9] Po konci sezóny 2012/2013 se Chelsea jako staronový kouč ujal José Mourinho.

V sezóně 2013/14 nezískala Chelsea žádnou trofej. V Capital One Cupu překvapivě vypadla ve čtvrtfinále se Sunderlandem (prohra 1:2). V FA Cupu v osmifinále s Manchesterem City. V Lize mistrů skončila v semifinále proti Atléticu Madrid (dvojzápas 0:0 a 1:3). V Premier League skončili The Blues třetí se 4bodovou ztrátou na výherce soutěže Manchester City. Podle slov Josého Mourinha musel tým vyzrát a trofeje by měly přijít v sezóně 2014/15.

V sezóně 2014/15 se jeho slova potvrdila a Chelsea vyhrála jak Premier League, tak Ligový pohár. [10] [11] V Premier League vytvořila nový rekord v počtu dnů strávených na první pozici – 274. [12] V Lize mistrů vypadla v osmifinále proti Paris Saint-Germain (1:1, 2:2). [13] Z FA Cupu jí vyřadil ve 4. kole Bradford po prohře 2:4. [14]

V sezóně 2015/16 ovšem Chelsea začala prohrávat, propadla se k sestupovým příčkám a vypadla z Ligového poháru na penalty proti Stoke City.[15] Přesto se Chelsea podařilo postoupit do osmifinále Ligy Mistrů z prvního místa se 13 body. [16]
17. 12. 2015, v době kdy se klub nacházel na 16. místě v ligové tabulce, Chelsea propustila José Mourinha.[17] S tímto rozhodnutím nesouhlasila většina fanoušků, kteří v dalším domácím zápase proti Sunderlandu zpívali Mourinhovo jméno, vyvěšovali transparenty a bučeli na některé hráče.[18] Chelsea poté po zápase převzal do konce sezóny Guus Hiddink. [19] Pod taktovkou Guuse Hiddinka Chelsea stoupla tabulkou a sezónu zakončila na desátém místě s 50 body.[20] Z FA Cupu Chelsea vypadla ve čtvrtfinále po prohře 0:2 s Evertonem[21] a z Ligy mistrů UEFA byla vyřazena taktéž ve čtvrtfinále po domácí i venkovní prohře 1:2 s francouzským Paris Saint-Germain.[22][23] Tento neúspěch v Lize mistrů a v domácí lize znamenal, že Chelsea nehrála v sezóně 2016/17 o evropské poháry.

Již v dubnu Chelsea angažovala italského trenéra Antonia Conteho, se kterým podepsala tříletý kontrakt. Conte, v té době trenér italské reprezentace, se k týmu připojil v červenci po skončení mistrovství Evropy ve Francii.[24] V létě do Chelsea přestoupil z mistrovského Leicesteru City N'Golo Kanté, z Olympique de Marseille byl koupen Michy Batshuayi a z PSG se vrátil David Luiz.[25] Chelsea pod Contem začala ligu vítězně, když porazila West Ham, Watford a Burnley. Po remíze se Swansea ovšem následovaly prohry s Liverpoolem a městským rivalem Arsenalem.[26] Po těchto prohrách Conte změnil sestavu na 3-4-3 a začala vítězná série, která k 31. prosinci činila 13 vyhraných zápasů za sebou. Tím Chelsea vyrovnala rekord počtu výher v řadě, který do té doby držel Arsenal.[27] Tato série byla začátkem ledna utnuta Tottenhamem venkovní prohrou 0:2, Chelsea již ale první místo neopustila. [28] Obranu Blues výrazně doplňoval nový záložník N'Golo Kanté, nakonec zvolený hráčem sezóny.[28] Vyrovnané výkony podával krajní obránce César Azpilicueta.[29] Změna rozestavení prospěla útočné hvězdě Edenu Hazardovi, v průběhu podzimu to však byl hrotový útočník Diego Costa, kdo táhl Blues.[29] Ve 25. sezóně Premier League se tak Chelsea chopila svého pátého mistrovského titulu. Trenér sezóny Antonio Conte triumfoval v soutěži, kde nově působila též další velká trenérská jména jako José Mourinho (Manchester United), Pep Guardiola (Manchester City), Arsène Wenger (Arsenal) nebo Jürgen Klopp (Liverpool).[28]

Cesta za obhajobou započala domácí porážkou 2:3 s Burnley, při které Chelsea dohrávala bez vyloučené dvojice Cahilla a Fàbregase.[30] To Blues odčinili ve Wembley venku proti Tottenhamu výhrou 2:1.[30] Nové posily jako Tiémoué Bakayoko a Álvaro Morata nenabraly formu a nenahradily tak Nemanju Matiće a Diega Costu, kteří z klubu odešli.[30][31] Na přelomu roku Chelsea nestačila na Bournemouth (0:3) a také Watford (1:4).[31] Období mezi koncem ledna a začátkem dubna přineslo pět porážek v sedmi zápasech Premier League. V závěrečném 38. kole se porážkou 0:3 v Newcastlu zpečetilo umístění na pátém místě a Chelsea si tak měla minimálně rok dát od Ligy mistrů pauzu. V Ligovém poháru nestačila na Arsenal, ale vynahradila si to vítězstvím ve finále FA Cupu nad Manchesterem United.[31] I zásluhou výhry na hřišti Atlética ve skupiny Ligy mistrů postoupila Chelsea ze druhého místa za prvním AS Řím. V osmifinále ale nestačila na Barcelonu.[31] Mezi nejlepší hráče Blues patřil Eden Hazard (12 gólů v Premier League) a Willian.[30]

Do sezóny 2018/19 zamířila Chelsea pod vedením italského trenéra Maurizia Sarriho, který si s sebou z Neapole přivedl záložníka Jorginha.[32] Na úvod se tým utkal s Manchesterem City o Community Shield (anglický superpohár), ale 0:2 prohrál.[33] Zdařilý začátek ligy se nesl na 12 zápasech bez porážky, ale tato série našla svůj konec (1:3) na stadionu Tottenhamu. O několik kol později uštědřila Chelsea porážku 2:0 Manchesteru City a oplatila jim vlastní srpnovou porážku. Server 90.min popsal ligovou sezónu jako jízdu na horské dráze.[34] Začátkem nového roku prohrála Chelsea venku s Arsenalem (0:2), Bournemouthem (0:4) a Manchesterem City (0:6) a mezitím vyzrála na Huddersfield (5:0).[34] Sarriho svěřenci se probojovávali Ligovým pohárem (Carabao Cup) a postupně přehráli pozdějšího vítěze Ligy mistrů Liverpool, Derby County vedené Frankem Lampardem, Bournemouth a pozdějšího finalistu Ligy mistrů Tottenham. Ve finále proti Manchesteru City ale v penaltovém rozstřelu neuspěli.[34] V konečné tabulce si Chelsea zajistila třetí místo a po roční pauze se tak měla opět ukázat Lize mistrů. Nakonec získala trofej – ve finále Evropské ligy v Baku porazila 4:1 Arsenal. Mužstvo táhl zejména Eden Hazard, pro něhož to byla poslední sezóna v klubu, odešel totiž do Realu Madrid.[34]

V sezóně 2019/2020 nastal návrat velké legendy Franka Lamparda, který se k týmu připojil po jeho angažmá u týmu Derby County. I přes zákaz nákupů se podařilo přivést Cristiana Pulišiće z Borussie Dortmund a Matea Kovačiče, který v týmu již hostoval z Realu Madrid. Mladý trenér dokončil sezónu i přes nevyrovnané výkony na 4. místě, zaručující účast v dalším ročníku Ligy mistrů a do týmu zapracoval mnoho mladíků z akademie Chelsea. Mezi nimi nejvíce zapůsobili Mason Mount, Reece James, Tammy Abraham a Billy Gilmour.

Druhá výhra v Lize mistrůEditovat

 
Kai Havertz na podzim 2020 v Lize mistrů UEFA proti Krasnodaru

Velké přestupy před sezónou 2020/21 slibovaly úspěšnější sezonu. K již dříve avizovaným příchodům do útoku (Hakim Zijach, Timo Werner, Kai Havertz) se později přidaly posily do obrany (Ben Chilwell, Thiago Silva, brankář Édouard Mendy).[35] Ročník byl poznamenán proticovidovými opatřeními, fotbalové zápasy se odehrávaly před prázdnými tribunami a nejen díky vyššímu vytížení hráčů podávaly týmy nekonzistentní výkony. Po slibném začátku trvajícím do listopadu, kdy byla Chelsea favorizována k aspirantům na titul, přišla herní krize a propad tabulkou. V lednu roku 2021 byl Frank Lampard odvolán a nahrazen Thomasem Tuchelem, který tým vynesl z devátého místa mezi elitní čtveřici ke konečnému čtvrtému místu.[36] Tuchelovi svěřenci na jaře vyřadili v rámci FA Cupu Barnsley i Sheffield United a v semifinále porazili 1:0 pozdějšího ligového mistra Manchester City. Trofej na úkor Chelsea nakonec vybojoval Leicester, jenž ji ve finále porazil 1:0.[36]

Ve skupině Ligy mistrů pod Lampardem neporažená Chelsea v jarním osmifinále narazila na Atlétiko Madrid a po souhrnném výsledku 3:0 postoupila do čtvrtfinále s Portem. Po postupu přes Porto čelila Realu Madrid a po celkovém výsledku 3:1 dorazila do finále. V tom porazila 1:0 Manchester City díky gólu Kaie Havertze.[36][37]

ÚspěchyEditovat

 
Chelsea FC při utkání s Tottenhamem Hotspur

Vyhrané domácí soutěžeEditovat

Vyhrané mezinárodní soutěžeEditovat

HráčiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Chelsea FC 2019/20.

Aktuální soupiskaEditovat

Aktuální k datu: 14. září 2021

Číslo Pozice Hráč
1   B Kepa Arrizabalaga
2   O Antonio Rüdiger
3   O Marcos Alonso
4   O Andreas Christensen
5   Z Jorginho
6   O Thiago Silva
7   Z N'Golo Kanté
8   Z Mateo Kovačić
9   Ú Romelu Lukaku
10   Ú Christian Pulisic
11   Ú Timo Werner
12   Z Ruben Loftus-Cheek
13   B Marcus Bettinelli
14   O Trevoh Chalobah
Číslo Pozice Hráč
16   B Édouard Mendy
17   Z Saúl (na hostování z   Atlética Madrid)
18   Z Ross Barkley
19   Z Mason Mount
20   Ú Callum Hudson-Odoi
21   O Ben Chilwell
22   Z Hakim Ziyech
24   O Reece James
28   O César Azpilicueta (kapitán)
29   Z Kai Havertz
31   O Malang Sarr
32   Z Lewis Baker
  Ú Charly Musonda

Hráči na hostováníEditovat

Číslo Pozice Hráč
  B Karlo Žiger (na hostování v   Rudaru Velenje do 22. května 2022)
  B Nathan Baxter (na hostování v Hullu City do 31. května 2022)
  B Jamie Cumming (na hostování v Gillinghamu do 31. května 2022)
  O Dujon Sterling (na hostování v Blackpoolu do 31. května 2022)
  O Henry Lawrence (na hostování ve Wimbledonu do 31. května 2022)
  O Levi Colwill (na hostování v Huddersfield Townu do 31. května 2022)
  O Jake Clarke-Salter (na hostování v Coventry City do 30. června 2022)
  O Ian Maatsen (na hostování v Coventry City do 30. června 2022)
  O Juan Castillo (na hostování v Birminghamu City do 30. června 2022)
  O Ethan Ampadu (na hostování v   Benátkách do 30. června 2022)
  O Matt Miazga (na hostování v   Deportivu Alavés do 30. června 2022)
Číslo Pozice Hráč
  O Baba Rahman (na hostování v Readingu do 30. června 2022)
  O Emerson (na hostování v   Lyonu do 30. června 2022)
  Z Tiémoué Bakayoko (na hostování v   AC Milán do 30. června 2023)
  Z Thierno Ballo (na hostování v   Rapidu Vídeň do 30. června 2022)
  Z Billy Gilmour (na hostování v Norwichi City do 30. června 2022)
  Z Danny Drinkwater (na hostování v Readingu do 30. června 2022)
  Z Conor Gallagher (na hostování v Crystal Palace do 30. června 2022)
  Z Tino Anjorin (na hostování v   Lokomotivu Moskva do 31. května 2022)
  Z Kenedy (na hostování ve   Flamengu do 30. června 2022)
  Ú Michy Batshuayi (na hostování v   Beşiktaşi do 30. června 2022)
  Ú Armando Broja (na hostování v Southamptonu do 30. června 2022)

Známí hráčiEditovat

 
Frank Lampard

Známí hráči, kteří působí nebo působili v Chelsea FC:

TrenéřiEditovat

Současný realizační týmEditovat

Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér   Thomas Tuchel
Asistent trenéra   Jody Morris
  Joe Edwards
  Chris Jones
  Anthony Barry
Trenér brankářů   Henrique Hilário
  James Russell
Kondiční trenér   Matt Birnie
  Will Tullett

Významní trenéřiEditovat

Zde jsou trenéři, kteří vyhráli alespoň jednu trofej, když vedli tým Chelsea:

Jméno Rok Trofej
  Ted Drake 1952–1961 Mistr první ligy, Community Shield
  Tommy Docherty 1962–1967 Carling Cup
  Dave Sexton 1967–1974 FA Cup, Pohár vítězů pohárů
  John Neal 1981–1985 Mistr druhé ligy
  John Hollins 1985–1988 Full Members Cup
  Bobby Campbell 1988–1991 Mistr druhé ligy, Full Members Cup
  Ruud Gullit 1996–1998 FA Cup
  Gianluca Vialli 1998–2000 FA Cup, League Cup, Pohár vítězů pohárů, Community Shield, UEFA Super Cup
  José Mourinho 2004–2007
2013–2015
Premier League, 3× League Cup, FA Cup, Community Shield
  Guus Hiddink 2009
2015–2016
FA Cup
  Carlo Ancelotti 2009–2011 Premier League, FA Cup, Community Shield
  Roberto Di Matteo 2012 FA Cup, Liga mistrů UEFA
  Rafael Benítez 2012–2013 Evropská liga UEFA
  Antonio Conte 2016–2018 Premier League
  Maurizio Sarri 2018–2019 Evropská liga UEFA
  Thomas Tuchel 2020–2021 Liga mistrů UEFA[37], UEFA Super Cup

Umístění v jednotlivých sezonáchEditovat

Stručný přehled

Zdroj: [40]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [40]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

  Anglie (1905 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1905/06 Second Division 2 38 22 9 7 90 37 +53 53 3.
1906/07 Second Division 2 38 26 5 7 80 34 +46 57 2.
1907/08 First Division 1 38 14 8 16 53 62 -9 36 13.
1908/09 First Division 1 38 14 9 15 56 61 -5 37 11.
1909/10 First Division 1 38 11 7 20 47 70 -23 29 19.
1910/11 Second Division 2 38 20 9 9 71 35 +36 49 3.
1911/12 Second Division 2 38 24 6 8 64 34 +30 54 2.
1912/13 First Division 1 38 11 6 21 51 73 -22 28 18.
1913/14 First Division 1 38 16 7 15 46 55 -9 39 8.
1914/15 First Division 1 38 8 13 17 51 65 -14 29 19.
V letech 1915 až 1918 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1919/20 First Division 1 42 22 5 15 56 51 +5 49 3.
1920/21 First Division 1 42 13 13 16 48 58 -10 39 18.
1921/22 First Division 1 42 17 12 13 40 43 -3 46 9.
1922/23 First Division 1 42 9 18 15 45 53 -8 36 19.
1923/24 First Division 1 42 9 14 19 31 53 -22 32 21.
1924/25 Second Division 2 42 16 15 11 51 37 +14 47 5.
1925/26 Second Division 2 42 19 14 9 76 49 +27 52 3.
1926/27 Second Division 2 42 20 12 10 62 52 +10 52 4.
1927/28 Second Division 2 42 23 8 11 75 45 +30 54 3.
1928/29 Second Division 2 42 17 10 15 64 65 -1 44 9.
1929/30 Second Division 2 42 22 11 9 74 46 +28 55 2.
1930/31 First Division 1 42 15 10 17 64 67 -3 40 12.
1931/32 First Division 1 42 16 8 18 69 73 -4 40 12.
1932/33 First Division 1 42 14 7 21 63 73 -10 35 18.
1933/34 First Division 1 42 14 8 20 67 69 -2 36 19.
1934/35 First Division 1 42 16 9 17 73 82 -9 41 12.
1935/36 First Division 1 42 15 13 14 65 72 -7 43 8.
1936/37 First Division 1 42 14 13 15 52 55 -3 41 13.
1937/38 First Division 1 42 14 13 15 65 65 0 41 10.
1938/39 First Division 1 42 12 9 21 64 80 -16 33 20.
V letech 1939 až 1945 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1946/47 First Division 1 42 16 7 19 69 84 -15 39 15.
1947/48 First Division 1 42 14 9 19 53 71 -18 37 18.
1948/49 First Division 1 42 12 14 16 69 68 +1 38 13.
1949/50 First Division 1 42 12 16 14 58 65 -7 40 13.
1950/51 First Division 1 42 12 8 22 53 65 -12 32 20.
1951/52 First Division 1 42 14 8 20 52 72 -20 36 19.
1952/53 First Division 1 42 12 11 19 56 66 -10 35 19.
1953/54 First Division 1 42 16 12 14 74 68 +6 44 8.
1954/55 First Division 1 42 20 12 10 81 57 -24 52 1.
1955/56 First Division 1 42 14 11 17 64 77 -13 39 16.
1956/57 First Division 1 42 13 13 16 73 73 0 39 12.
1957/58 First Division 1 42 15 12 15 83 79 +4 40 11.
1958/59 First Division 1 42 18 4 20 77 98 -21 40 18.
1959/60 First Division 1 42 14 9 19 76 91 -15 37 18.
1960/61 First Division 1 42 15 7 20 98 100 -2 37 12.
1961/62 First Division 1 42 9 10 23 63 94 -31 28 22.
1962/63 Second Division 2 42 24 4 14 81 42 +39 52 2.
1963/64 First Division 1 42 20 10 12 72 56 +16 50 5.
1964/65 First Division 1 42 24 8 10 89 54 +35 56 3.
1965/66 First Division 1 42 22 7 13 65 53 +12 51 5.
1966/67 First Division 1 42 15 14 13 67 62 +5 44 9.
1967/68 First Division 1 42 18 12 12 62 68 -6 48 6.
1968/69 First Division 1 42 20 10 12 73 53 +20 50 5.
1969/70 First Division 1 42 21 13 8 70 50 +20 55 3.
1970/71 First Division 1 42 18 15 9 52 42 +10 51 6.
1971/72 First Division 1 42 18 12 12 58 49 +9 48 7.
1972/73 First Division 1 42 13 14 15 49 51 -2 40 12.
1973/74 First Division 1 42 12 13 17 56 60 -4 37 17.
1974/75 First Division 1 42 9 15 18 42 72 -30 33 21.
1975/76 Second Division 2 42 12 16 14 53 54 -1 40 11.
1976/77 Second Division 2 42 21 13 8 73 53 +20 55 1.
1977/78 First Division 1 42 11 14 17 46 69 -23 36 16.
1978/79 First Division 1 42 5 10 27 44 92 -48 20 22.
1979/80 Second Division 2 42 23 7 12 66 52 +14 53 4.
1980/81 Second Division 2 42 14 12 16 46 41 +5 40 12.
1981/82 Second Division 2 42 15 12 15 60 60 0 57 12.
1982/83 Second Division 2 42 11 14 17 51 61 -10 47 18.
1983/84 Second Division 2 42 25 13 4 90 40 +50 88 1.
1984/85 First Division 1 42 18 12 12 63 48 +15 66 6.
1985/86 First Division 1 42 20 11 11 57 56 +1 71 6.
1986/87 First Division 1 42 13 13 16 53 64 -11 52 14.
1987/88 First Division 1 40 9 15 16 50 68 -18 42 18.
1988/89 Second Division 2 46 29 12 5 96 50 +46 99 1.
1989/90 First Division 1 38 16 12 15 58 50 +8 60 5.
1990/91 First Division 1 38 13 10 15 58 69 -11 49 11.
1991/92 First Division 1 42 13 14 15 50 60 -10 53 14.
1992/93 Premier League 1 42 14 14 14 51 54 -3 56 11.
1993/94 Premier League 1 42 13 12 17 49 53 -4 51 14.
1994/95 Premier League 1 42 13 15 14 50 55 -5 54 11.
1995/96 Premier League 1 38 12 14 12 46 44 +2 50 11.
1996/97 Premier League 1 38 16 11 11 58 55 +3 59 6.
1997/98 Premier League 1 38 20 3 15 71 43 +28 63 4.
1998/99 Premier League 1 38 20 15 3 57 30 +27 75 3.
1999/00 Premier League 1 38 18 11 9 53 34 +19 65 5.
2000/01 Premier League 1 38 17 10 11 68 45 +23 61 6.
2001/02 Premier League 1 38 17 13 8 66 38 +28 64 6.
2002/03 Premier League 1 38 19 10 9 68 38 +30 67 4.
2003/04 Premier League 1 38 24 7 7 67 30 +37 79 2.
2004/05 Premier League 1 38 29 8 1 72 15 +57 95 1.
2005/06 Premier League 1 38 29 4 5 72 22 +50 91 1.
2006/07 Premier League 1 38 24 11 3 64 24 +40 83 2.
2007/08 Premier League 1 38 25 10 3 65 26 +39 85 2.
2008/09 Premier League 1 38 25 8 5 68 24 +44 83 3.
2009/10 Premier League 1 38 27 5 6 103 32 +71 86 1.
2010/11 Premier League 1 38 21 8 9 69 33 +36 71 2.
2011/12 Premier League 1 38 18 10 10 65 46 +19 64 6.
2012/13 Premier League 1 38 22 9 7 75 39 +36 75 3.
2013/14 Premier League 1 38 25 7 6 71 27 +44 82 3.
2014/15 Premier League 1 38 26 9 3 73 32 +41 87 1.
2015/16 Premier League 1 38 12 14 12 59 53 +6 50 10.
2016/17 Premier League 1 38 30 3 5 85 33 +52 93 1.
2017/18 Premier League 1 38 21 7 10 62 38 +24 70 5.
2018/19 Premier League 1 38 21 9 8 63 39 +24 72 3.
2019/20 Premier League 1 38 20 6 12 69 54 +15 66 4.
2020/21 Premier League 1 38 19 10 9 58 36 +22 67 4.
2021/22 Premier League 1 38

Účast v evropských pohárechEditovat

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1958/60 Veletržní pohár 1. kolo   Kodaň XI 4:1 3:1 7:2
Čtvrtfinále   Bělehrad XI 1:0 1:4 2:4
1965/66 Veletržní pohár 1. kolo   AS Roma 4:1 0:0 4:1
2. kolo   Wiener Sport-Club 2:0 0:1 2:1
3. kolo   AC Milan 2:1 1:2 3:3
Čtvrtfinále   TSV 1860 München 1:0 2:2 3:2
Semifinále   FC Barcelona 2:0 0:2 2:2
1968/69 Veletržní pohár 1. kolo   Greenock Morton FC 5:0 4:3 9:3
2. kolo   AFC Door Wilskracht Sterk 0:0 0:0 0:0
1970/71 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Aris Soluň 5:1 1:1 6:2
2. kolo   PFK CSKA Sofia 1:0 1:0 2:0
Čtvrtfinále   Club Brugge KV 4:0 0:2 4:2
Semifinále   Manchester City FC 1:0 1:0 2:0
Finále   Real Madrid CF 1:1 2:1 3:2
1971/72 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Jeunesse Hautcharage 13:0 8:0 21:0
2. kolo   Åtvidabergs FF 1:1 0:0 1:1
1994/95 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   FK Viktoria Žižkov 4:2 0:0 4:2
2. kolo   FK Austria Wien 0:0 1:1 1:1
Čtvrtfinále   Club Brugge KV 2:0 0:1 2:1
Semifinále   Real Zaragoza 3:1 0:3 3:4
1997/98 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   ŠK Slovan Bratislava 2:0 2:0 4:0
2. kolo   Tromsø IL 7:1 2:3 9:4
Čtvrtfinále   Real Betis 3:1 2:1 5:2
Semifinále   Vicenza Calcio 3:1 0:1 3:2
Finále   VfB Stuttgart 1:0
1998 Superpohár UEFA Finále   Real Madrid CF 1:0
1998/99 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Helsingborgs IF 1:0 0:0 1:0
2. kolo   FC København 1:0 1:1 2:1
Čtvrtfinále   Vålerenga IF 3:0 3:2 6:2
Semifinále   RCD Mallorca 1:1 0:1 1:2
1999/00 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   Skonto FC 3:0 0:0 3:0
Základní skupina H   AC Milan 0:0 1:1 1. místo
  Hertha BSC 2:0 1:2
  Galatasaray SK 1:0 5:0
Osmifinálová skupina D   Feyenoord 3:1 3:1 2. místo
  SS Lazio 1:2 0:0
  Olympique de Marseille 1:0 0:1
Čtvrtfinále   FC Barcelona 3:1 1:5 4:6
2000/01 Pohár UEFA 1. kolo   FC St. Gallen 1:0 0:2 1:2
2001/02 Pohár UEFA 1. kolo   PFK Levski Sofia 3:0 2:0 5:0
2. kolo   Hapoel Tel Aviv FC 1:1 0:2 1:3
2002/03 Pohár UEFA 1. kolo   Viking FK 2:1 2:4 4:5
2003/04 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   MŠK Žilina 3:0 2:0 5:0
Základní skupina G   AC Sparta Praha 0:0 1:0 1. místo
  Beşiktaş JK 0:2 2:0
  SS Lazio 2:1 4:0
Osmifinále   VfB Stuttgart 0:0 1:0 1:0
Čtvrtfinále   Arsenal FC 1:1 2:1 3:2
Semifinále   AS Monaco FC 2:2 1:3 3:5
2004/05 Liga mistrů UEFA Základní skupina H   Paris Saint-Germain FC 0:0 3:0 1. místo
  FC Porto 3:1 1:2
  PFK CSKA Moskva 2:0 1:0
Osmifinále   FC Barcelona 4:2 1:2 5:4
Čtvrtfinále   FC Bayern Mnichov 4:2 2:3 6:5
Semifinále   Liverpool FC 0:0 0:1 0:1
2005/06 Liga mistrů UEFA Základní skupina G   RSC Anderlecht 1:0 2:0 2. místo
  Liverpool FC 0:0 0:0
  Real Betis 4:0 0:1
Osmifinále   FC Barcelona 1:2 1:1 2:3
2006/07 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   SV Werder Bremen 2:0 0:1 1. místo
  PFK Levski Sofia 2:0 3:1
  FC Barcelona 1:0 2:2
Osmifinále   FC Porto 2:1 1:1 3:2
Čtvrtfinále   Valencia CF 1:1 2:1 3:2
Semifinále   Liverpool FC 1:0 0:1 1:1
2007/08 Liga mistrů UEFA Základní skupina B   Rosenborg BK 1:1 4:0 1. místo
  Valencia CF 0:0 2:1
  FC Schalke 04 0:0 2:0
Osmifinále   Olympiacos FC 0:0 3:0 3:0
Čtvrtfinále   Fenerbahçe SK 2:0 1:2 3:2
Semifinále   Liverpool FC 3:2 1:1 4:3
Finále   Manchester United FC 1:1 (5:6 pen.)
2008/09 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   FC Girondins de Bordeaux 4:0 1:1 2. místo
  CFR Cluj 2:1 0:0
  AS Roma 1:0 1:3
Osmifinále   Juventus FC 1:0 2:2 3:2
Čtvrtfinále   Liverpool FC 4:4 3:1 7:5
Semifinále   FC Barcelona 1:1 0:0 1:1
2009/10 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   FC Porto 1:0 1:0 1. místo
  APOEL FC 2:2 1:0
  Atlético Madrid 4:0 2:2
Osmifinále   FC Internazionale Milano 0:1 1:2 1:3
2010/11 Liga mistrů UEFA Základní skupina F   MŠK Žilina 2:1 4:1 1. místo
  Olympique de Marseille 2:0 0:1
  FK Spartak Moskva 4:1 2:0
Osmifinále   FC København 0:0 2:0 2:0
Čtvrtfinále   Manchester United FC 0:1 1:2 1:3
2011/12 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   Bayer 04 Leverkusen 2:0 1:2 1. místo
  Valencia CF 3:0 1:1
  KRC Genk 5:0 1:1
Osmifinále   SSC Napoli 4:1 1:3 5:4
Čtvrtfinále   SL Benfica 2:1 1:0 3:1
Semifinále   FC Barcelona 1:0 2:2 3:2
Finále   FC Bayern Mnichov 1:1 (4:3 pen.)
2012 Superpohár UEFA Finále   Atlético Madrid 1:4
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   Juventus FC 2:2 0:3 3. místo
  FC Nordsjælland 6:1 4:0
  FK Šachtar Doněck 3:2 1:2
2012/13 Evropská liga UEFA Šestnáctifinále   AC Sparta Praha 1:1 1:0 2:1
Osmifinále   FC Steaua București 3:1 0:1 3:2
Čtvrtfinále   FK Rubin Kazaň 3:1 2:3 5:4
Semifinále   FC Basel 1893 3:1 2:1 5:2
Finále   SL Benfica 2:1
2013 Superpohár UEFA Finále   FC Bayern Mnichov 2:2 (4:5 pen.)
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   FC Schalke 04 3:0 3:0 1. místo
  FC Basel 1893 1:2 0:1
  FC Steaua București 1:0 4:0
Osmifinále   Galatasaray SK 2:0 1:1 3:1
Čtvrtfinále   Paris Saint-Germain FC 2:0 1:3 3:3
Semifinále   Atlético Madrid 1:3 0:0 1:3
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina G   FC Schalke 04 1:1 5:0 1. místo
  Sporting CP 3:1 1:0
  NK Maribor 6:0 1:1
Osmifinále   Paris Saint-Germain FC 2:2 1:1 3:3
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina G   Maccabi Tel Aviv FC 4:0 4:0 1. místo
  FC Porto 2:0 1:2
  FK Dynamo Kyjev 2:1 0:0
Osmifinále   Paris Saint-Germain FC 1:2 1:2 2:4
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina C   Qarabağ FK 6:0 4:0 2. místo
  Atlético Madrid 1:1 2:1
  AS Roma 3:3 0:3
Osmifinále   FC Barcelona 1:1 0:3 1:4
2018/19 Evropská liga UEFA Základní skupina L   PAOK Soluň 4:0 1:0 1. místo
  MOL Vidi FC 1:0 2:2
  FK BATE 3:1 1:0
Šestnáctifinále   Malmö FF 3:0 2:1 5:1
Osmifinále   FK Dynamo Kyjev 3:0 5:0 8:0
Čtvrtfinále   SK Slavia Praha 4:3 1:0 5:3
Semifinále   Eintracht Frankfurt 1:1 1:1 2:2 (4:3 pen.)
Finále   Arsenal FC 4:1
2019 Superpohár UEFA Finále   Liverpool FC 2:2 (4:5 pen.)
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina H   Valencia CF 0:1 2:2 2. místo
  Lille OSC 2:1 2:1
  AFC Ajax 4:4 1:0
Osmifinále   FC Bayern Mnichov 0:3 1:4 1:7
2020/21 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   Sevilla FC 0:0 4:0 1. místo
  FK Krasnodar 1:1 4:0
  Stade Rennais FC 3:0 2:1
Osmifinále   Atlético Madrid 2:0 1:0 3:0
Čtvrtfinále   FC Porto 0:1 2:0 2:1
Semifinále   Real Madrid CF 2:0 1:1 3:1
Finále   Manchester City FC 1:0
2021 Superpohár UEFA Finále   Villarreal CF 1:1 (6:5 pen.)
2021/22 Liga mistrů UEFA Základní skupina   Juventus FC
  Zenit Petrohrad
  Malmö FF

HymnaEditovat

Hymnou příznivců Chelsea je píseň Blue Is The Colour (narážka na modré dresy týmu), kterou napsali v roce 1972 Daniel Boone a Rod McQueen. Nazpívali ji tehdejší hráči klubu. Do českých zemí skladbu uvedl František Ringo Čech pod názvem Zelená je tráva, v osmdesátých letech ji používala Československá televize jako znělku fotbalových přenosů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c PROBERT, Greg. Chelsea FC: Ranking the Blues' 5 Most Hated Rivals. Bleacher Report [online]. 2012-02-01 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MARKOVIĆ, Nebojša. Chelsea v Barcelona: The craziest European rivalry of the 21st century. Medium.com [online]. 2018-02-20 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Most titles. UEFA [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Anglická Premier League [online]. 2020-07-17 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  5. MARKETA. Anglická Premier League [online]. 2020-11-09 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. Anglická Premier League [online]. 2020-11-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  7. Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory. www.uefa.com. UEFA.com. Dostupné online [cit. 22. května 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  8. Rafael Benitez replaces Roberto Di Matteo as Chelsea manager [online]. bbc.co.uk, 2012-11-21 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Chelsea: Rafael Benitez boos will continue say fans [online]. bbc.co.uk, 2012-11-26 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. http://www.tyden.cz/rubriky/sport/fotbal/zahranicni-souteze/cech-ziskal-dalsi-titul-chelsea-vyhrala-premier-league_341661.html
  11. www.capitalonecup.co.uk [online]. [cit. 30-12-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-04-2015. 
  12. http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-3092701/Chelsea-led-Premier-League-table-record-274-days-Sunday.html
  13. http://www.bbc.com/sport/0/football/31816148
  14. http://www.bbc.com/sport/0/football/30860394
  15. http://www.bbc.com/sport/0/football/34577998
  16. http://www.liga.cz/fotbal/evropa/liga-mistru/?stage=4Y8uZGlQ
  17. http://www.bbc.com/sport/0/football/34670192
  18. http://www.mirror.co.uk/sport/row-zed/chelsea-fans-angry-team-playing-7040884
  19. http://www.chelsea-fc.cz/10174-hiddink-novym-manazerem
  20. Premier League table 2015-16 Archivováno 24. 5. 2016 na Wayback Machine, The Daily Telegraph (anglicky)
  21. Match Report Everton 2:0 Chelsea, chelseafc.com
  22. Match Report: PSG 2:1 Chelsea, chelseafc.com
  23. Match Report: Chelsea 1:2 PSG, chelseafc.com
  24. wonderkid. Conte novým manažerem Chelsea [online]. chelsea-fc.cz, 4. dubna 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  25. PODMOL, Hanis. Antonio Conte: Italský krejčí [online]. chelsea-fc.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  26. Chelsea FC. Fixtures & Results 2016-2017 [online]. chelseafc.com [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. KINSELLA, Nizaar. Forget Arsenal's Invincibles and meet Conte's invincible Chelsea as they go 13 in a row [online]. goal.com, 31. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b c 2016/17 Season Review. premierleague.com [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b Premier League 2016-17 season review: our writers’ best and worst. The Guardian [online]. 2017-05-22 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b c d MERSON, Paul. Chelsea 2017/18 Premier League season review. Sky Sports [online]. 2018-05-14 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b c d LAURENCE, Wilfred. End of Season Review: Chelsea's Report Card From the 2017/18 Campaign. 90min [online]. 2018-05-22 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. SIMON, Burnton. Premier League 2018-19 preview No 6: Chelsea. The Guardian [online]. 2018-08-01 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. BEVAN, Chris. Chelsea 0 Man City 2. BBC [online]. 2018-08-05 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b c d LAURENCE, Wilfred. Chelsea 2018/19 Review: End of Season Report Card for the Blues. 90.min [online]. 2019-05-14 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. STEINBERG, Jacob. Premier League 2020-21 preview No 5: Chelsea. The Guardian [online]. 2020-09-02 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. a b c Chelsea 2020/21 review: End of season report card for the Champions League winners. 90min.com [online]. 2021-05-30 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. a b Man. City 0-1 Chelsea: Havertz gives Blues second Champions League triumph. UEFA [online]. 2021-05-29 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. "Rozhodnuto. Chelsea je anglickým šampionem, titul stvrdil náhradník" [online]. iDnes.cz, 12.05.2017 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  39. Benfica - Chelsea 1:2. iDNES.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  40. a b "CHELSEA" [online]. fchd.info [cit. 2015-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat