Guus Hiddink

nizozemský fotbalový trenér

Guus Hiddink, [chýs hidynk], (* 8. listopadu 1946, Varsseveld, Nizozemsko) je nizozemský fotbalový trenér a bývalý fotbalista.

Guus Hiddink
Guus Hiddink.jpg
Osobní informace
Datum narození8. listopadu 1946 (74 let)
Místo narozeníVarsseveld
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicezáložník
Současná funkcetrenér reprezentace Curaçaa
Profesionální kluby*
Roky Klub
1967–1970
1970–1972
1972–1976
1976
1977
1978–1981
1981–1982
De Graafschap
PSV Eindhoven
De Graafschap
Washington Diplomats
San Jose Earthquakes (NASL)
NEC
De Graafschap
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1982–1984
1984–1987
1987–1990
1990–1991
1991–1995
1998–1999
1999–2000
2002–2005
2009
2012–2013
2015–2016
De Graafschap
PSV Eindhoven (asistent)
PSV Eindhoven
Fenerbahçe SK
Valencia CF
Real Madrid
Betis Sevilla
PSV Eindhoven
Chelsea FC
Anži Machačkala
Chelsea FC[1]
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
1994–1998
2001–2002
2005–2006
2006–2010
2010–2014
2014–2015
2020–
Nizozemsko
Jižní Korea
Austrálie
Rusko
Turecko
Nizozemsko
Curaçao
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
*** Trenérské působení aktuální k 2. dubna 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Evropy ve fotbale
Bronzová medaile ME 2008 Rusko – trenér
PMEZ
Zlatá medaile 1987/1988 PSV Eindhoven – trenér
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1998 Real Madrid – trenér
1. nizozemská fotbalová liga
Zlatá medaile 2002/2003 PSV Eindhoven – trenér
Zlatá medaile 2004/2005 PSV Eindhoven – trenér
Zlatá medaile 2005/2006 PSV Eindhoven – trenér

Trenérskou kariéru zahájil roku 1982 a v jejím průběhu se stal jedním z nejúspěšnějších trenérů z Nizozemska.[2] Od roku 2020 trénuje reprezentaci Curaçaa.[3]

Trenérská kariéraEditovat

PSV Eindhoven – historický trebleEditovat

Související informace naleznete také v článku PSV Eindhoven.

NizozemskoEditovat

Od roku 1995 vedl reprezentaci Nizozemska, se kterou se kvalifikoval na EURO 1996, poté co v baráži překonal Irsko.[4] Ačkoliv kvalifikace obsahovala prohru proti Bělorusku a zajištění baráže až po výhře nad Norskem v posledním utkání, patřilo Nizozemsko mezi turnajové favority.[4]

První skupinové utkání se musel Hiddink obejít bez stopera a kapitána Dannyho Blinda. Navzdory útočnému talentu Nizozemců (Dennis Bergkamp, Clarence Seedorf, Patrick Kluivert) se soupeři – Skotsku – zdařilo uhrát bezbrankovou remízu.[5] Proti Švýcarsku zaznamenal tým výhru 2:0, záhy ale narazil na domácí Anglii, pořadatele, a podlehl 1:4.[6][4] Přestože do zápasu vstupovali obě mužstva s tím, že remíza bude nejspíše stačit k postupu jim oběma, přiblížili se Nizozemci za stavu 0:4 vyřazení. To gólem odvrátil Kluivert a navzdory skutečnosti, že mělo Skotsko i Nizozemsko stejnou bilanci vstřelených a obdržených gólů, postoupilo Nizozemsko, které gólů vstřelilo více.[4][7] Ve čtvrtfinále proti Francii se udála bezgólová remíza, která dospěla do prodloužení. V něm uspěli francouzští hráči výsledkem 5:4 poté, co penaltu neproměnil Seedorf.[8]

Během turnaje čelil Hiddink napětí v kabině způsobené spory hráčů s kluby ohledně platů, osobními spory mezi reprezentanty a dalšími záležitostmi.[9] Nizozemská média se po turnaji zaměřila na téma rasismu v týmu, které vyvolala fotografie hráčů u oběda, na níž jsou všichni hráči černé pleti u jednoho stolu, zatímco ostatní hráči u jiného.[9] Fotografie byla ale vytržena z kontextu, hráče bílé pleti Witschgeho totiž zakrývá postava trenéra Hiddinka.[9] Ten během zápasů skupinové fáze poslal domů záložníka Edgara Davidse, se kterým se do pře.[9]

Real MadridEditovat

Roku 1998 zahájil Hiddink své trenérské působení u Realu Madrid, čerstvého vítěze Ligy mistrů UEFA. K dispozici měl řadu hvězd, jakými byli Raúl, Fernando Redondo, Clarence Seedorf, Christian Karembeu nebo Roberto Carlos.

V úvodu sezóny se v Monaku střetl v rámci Superpoháru UEFA s anglickou Chelsea FC, ale prohrál 0:1.[10][11] V průběhu září čelil Barceloně, kterou trénoval jeho krajan Louis van Gaal vyznávající odlišnou fotbalovou filosofii. Jejich vzájemná rivalita se projevila tím, že si nepodali ruce a ignorovali toho druhého, zatímco na trávníku se zdravilo několik nizozemských reprezentantů. El Clásico na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu skončilo nerozhodně 2:2.[12][13] Ve 22. kole odehraném 14. února 1999 porazila Van Gaalova Barcelona Real Madrid doma na Camp Nou 3:0 a přiblížila se později získanému titulu mistra Španělska, zatímco byl Hiddink o pár kol později odvolán.[12][14] Kromě jarních porážek od Barcelony, Mallorcy a Atlétika to byla kritika klubového vedení Lorenza Sanze pro nizozemský tisk, která ho stála místo. Tisku si postěžoval na přestupovou klubovou politiku a hvězdné manýry fotbalistů.[15]

Jižní KoreaEditovat

Mezi listopadem a prosincem roku 2000 se Hiddink domluvil s reprezentací Jižní Koreje, již měl vést na Mistrovství světa v roce 2002.[16] Jižní Korea, spolupořadatel světového turnaje společně s Japonskem, si služby Hiddinka zaručila na 18 měsíců, do doby po konci turnaje. Ten měl za úkol nejlépe postoupit do vyřazovacích bojů a napravit bilanci reprezentace na předchozích pěti po sobě jdoucích turnajích, kde ale Jižní Korea ani jednou nevyhrála.[17]

První rok se stal Hiddink terčem kritiků, kteří poukazovali na nedostatečné výsledky proti silnějším soupeřům a jeho nedostatečné zaujetí.[17] Na úvod Konfederačního poháru FIFA 2001 zaznamenal prohru 0:5 s Francií.[18] Po tomto letním turnaji nadešla porážka 0:5 od reprezentace České republiky, čímž kritika ještě zesílila.[19]

Mezi lednem a únorem roku 2002 se Jižní Korea jako host zúčastnila Zlatého poháru CONCACAF (neboli Gold Cup), během něhož ve čtvrtfinále vyzrála na Mexiko. Hiddinkův tým, zkoušející před světovým turnajem různé sestavy, obsadil čtvrté místo.[20]

PSV Eindhoven – návratEditovat

Po Mistrovství světa 2002 se Guus Hiddink chopil trenérského místa v PSV Eindhoven, v jehož kádru se objevovaly jména fotbalistů jako Mark van Bommel, Arjen Robben, Mateja Kežman nebo Pak Či-song.[2] Na úvod Hiddinkovo mužstvo prohrálo 11. srpna 2002 zápas nizozemského superpoháru 1:3 proti Ajaxu.[21]

Potentní útok s Kežmanem na hrotu a s Robbenem a Pakem na křídlech doručil Eindhovenu mistrovský titul hned v první sezóně 2002/03, ačkoli v konečné ligové tabulce ztrácel druhý Ajax jen jediný bod a třetí Feyenoord body čtyři. Týmová obrana obdržela 20 gólů za 34 ligových zápasů, celkově tým vstřelil 87 gólů za tento počet zápasů.[2]

AustrálieEditovat

Po neúspěchu na Konfederačním poháru FIFA 2005 oslovila Austrálie Hiddinka, jenž se následně stal trenérem Socceroos dne 22. července 2005. Nadále však pokračoval v roli trenéra PSV Eindhoven.[22]

V listopadu se odehrálo barážové dvojutkání proti Uruguayi, v níž zprvu Australané prohráli 0:1 v Americe, avšak domácí utkání v Sydney vyhráli též 1:0. Odveta se tak prodlužovala a došlo na penaltový rozstřel, ve kterém uspěli domácí 4:2 a prvně od roku 1974 si zajistili účast na Mistrovství světa a jako vůbec první reprezentace postupující bezprostředně po penaltách.[23]

Úvodní utkání Mistrovství světa čekalo Australany 12. června 2006 v Kaiserslauternu proti Japonsku. Hiddinkovo mužstvo se prezentovalo přímým a aktivním fotbalem, ale po první půli prohrávalo 0:1, přestože byl brankář Mark Schwarzer faulován.[24] V průběhu druhé půle nasadil do hry Tima Cahilla, který v 85. a 89. minutě vsítil dva góly a další žolík John Aloisi zpečetil na konečných 3:1.[25]

Proti Brazílii 18. června hráli Australané organizovaně v defenzívě a s krajními obránci Jasonem Culinou a Milem Sterjovskim potírajícími ofenzivní krajní obránce soupeře v podobě Cafúa a Roberta Carlose, ale nakonec prohráli 0:2, když Australan Harry Kewell neproměnil dvě šance.[26]

V posledním utkání skupiny „F“ 22. června proti do té doby neskórujícímu Chorvatsku stačila Austrálii remíza, do vedení se ale dvakrát dostal soupeř a bod zajistil srovnávajícím gólem až Kewell deset minut před koncem.[27]

Osmifinálovým protivníkem byla 26. června Itálie, která za stavu 0:0 pět minut po začátku druhého poločasu přišla o vyloučeného obránce Materazziho. Utkání rozhodl gól z penalty ve čtvrté minutě nastavení, když po faulu Lucase Neilla na Fabia Grossa skóroval Alessandro Del Piero. Austrálie byla po porážce 0:1 vyřazena.[28] Italové později získali zlato.

Působení v ChelseaEditovat

V Chelsea FC působil až do konce sezóny 2008/09 jako hlavní trenér. Dne 19. prosince 2015 byl jmenován dočasným trenérem Chelsea do konce sezóny 2015/16 po odchodu Josého Mourinha.[29][1]

Anži MachačkalaEditovat

Dne 17. února 2012 byl oznámen jako trenér ruského ambiciózního celku Anži Machačkala, který rok předtím zakoupil miliardář Sulejman Kerimov. Hiddink měl mužstvo trénovat do konce sezóny a měl zastávat rovněž roli vícepředsedy pro rozvoj.[30]

Působení u národních reprezentacíEditovat

Tento trenér je v několika zemích národním hrdinou, dosáhl úspěchy např. s Nizozemskem za 4. místo na MS 1998 nebo s Jižní Koreou za 4. místo na domácím Mistrovství světa ve fotbale 2002, které Korea pořádala spolu s Japonskem, či s Ruskem na EURU 2008. Hiddinkův ruský tým vyřadil nejprve obhájce titulu Řeky, pak Švédy a poté senzačně vyřadil Hiddinkovu rodnou zemi, favorizované Nizozemsko díky perfektnímu výkonu Andreje Aršavina. Poté už ovšem nestačili na Španěly, prohráli 0:3 a získali dělený bronz. Na Mistrovství světa ve fotbale 2006 trénoval Austrálii.

CuraçaoEditovat

Od léta roku 2020 trénuje reprezentaci Curaçaa hrající v zóně CONCACAF.[3]

Trenérský charakteristikaEditovat

Guus Hiddink preferuje klasické nizozemské rozestavení 4-3-3.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b http://sport.sme.sk/c/8107585/vracia-sa-po-siestich-rokoch-hiddink-je-novym-trenerom-chelsea.html
  2. a b c GALLWEY, MICHAEL. GUUS HIDDINK: THE MAN WHOSE INCREDIBLE RECORD TRUMPS MICHELS, CRUYFF AND VAN GAAL. These Football Times [online]. 2018-10-18 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Hiddink povede reprezentaci Curacaa. Eurofotbal.cz [online]. 2020-08-22 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  4. a b c d England’s Euro ’96 demolition of the Dutch. englandmemories.com [online]. 2016-03-28 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Netherlands denied by stubborn Scotland in EURO '96 Group A. UEFA.com [online]. 2003-10-06, rev. 2012-01-19 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Netherlands eclipse Switzerland in EURO '96 Group A. UEFA.com [online]. 2003-10-06, rev. 2012-02-02 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. England hit high notes to down Netherlands in EURO '96 Group A. UEFA.com [online]. 2003-10-06 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. France reach EURO '96 last four after shoot-out success against Netherlands. UEFA.com [online]. 2003-10-06, rev. 2012-02-15 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d JACKSON, Jamie. Holland row was more about money than divide over racism. The Guardian [online]. 2012-02-27 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. 1998 Super Cup: Poyet strikes late for Chelsea. UEFA.com [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. UEFA SUPER CUP: 1998. chelseafc.com [online]. 2018-01-22 [cit. 2021-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-30. (anglicky) 
  12. a b ANSORGE, Paul. Louis Van Gaal vs. Guus Hiddink: Breaking Down the Great Dutch Manager Rivalry. Bleacher Report [online]. 2016-02-06 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Spielbericht: 2193511. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  14. Spielbericht: 2193770. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 
  15. LOWE, Sid. The forgotten story of ... Guus Hiddink's first meeting with Rafael Benítez. The Guardian [online]. 2009-04-07 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Hiddink to lead South Korea. BBC [online]. 2000-12-08 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b LONGMAN, Jere. ON SOCCER; South Koreans' Savior Is Found in Dutchman. New York Times [online]. 2002-06-21 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. VARCOE, Fred. France shows no mercy, blasts South Korea 5-0. The Japan Times [online]. 2001-05-31 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. South Korea's "Glocal" Hero: The Hiddink Syndrome and the Rearticulation of National Citizenship and Identity, cit. 2021-04-01
  20. MCMAHON, Bobby. Fools' gold. When Saturday Comes (wsc.co.uk) [online]. 2002-04 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Ajax Amsterdam 3 - 1 PSV Eindhoven [online]. footballdatabase.eu, datum vydání neznámé [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Hiddink gets Australia coach role. BBC [online]. 2005-07-22 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. On to Germany: Final Five World Cup Berths Settled. New York Times [online]. 2005-11-17 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Referee apologises to Schwarzer for error. The Age (theage.com.au) [online]. 2006-06-14 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. AUSTRALIA 3-1 JAPAN. FIFA.com [online]. 2006-06-12 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Brazil 2-0 Australia. BBC [online]. 2006-06-18 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. CROATIA 2-2 AUSTRALIA. FIFA.com [online]. 2006-06-22 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ITALY 1-0 AUSTRALIA. FIFA.com [online]. 2006-06-26 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-anglie/255272/mourinho-konci-v-chelsea-trenera-odstrelili-uprostred-mizerne-sezony.html
  30. Guus Hiddink named Anzhi Makhachkala manager. BBC [online]. 2012-02-17 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat