Wikipedie

Eger

město v Maďarsku
Další významy jsou uvedeny na stránce Eger (rozcestník).

Eger či Jager (chorvatsky Jegar; slovensky Jáger; turecky Eğri; německy Erlau) je město v Maďarsku mezi pohořími Mátra a Bükk. Leží na severu země v župě Heves. Žije zde přibližně 51 tisíc[1] obyvatel. Severo-jižním směrem jim protéká potok stejného názvu.

Eger
Eger montage.JPG
Eger – znak
znak
Eger – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice47°54′1″ s. š., 20°22′24″ v. d.
Nadmořská výška121 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Maďarsko
ŽupaHeves
OkresEger
Administrativní dělení21 městských částí
Eger
Eger
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha92,2 km²
Počet obyvatel51 168 (2021)[1]
Hustota zalidnění555 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaÁdám Mirkóczki (od 2019)
Oficiální webeger.hu
Telefonní předvolba(+36) 36
PSČ3300
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město je hojně turisticky navštěvováno,[2] a to jak zahraničními, tak i domácími návštěvníky.[3] Typické panorama města dále charakterizují barokní stavby, minaret z doby osmanské nadvlády, středověký hrad a katedrála sv. Jana a Michala, která je druhá největší v Maďarsku po známé ostřihomské bazilice. Město je známé také díky svým minerálním pramenům a lázním.[4][5]

NázevEditovat

Původ názvu není znám. Podle jedné z teorií pochází z maďarského označení pro strom olše údajně podle okolního velkého počtu olší. Slovo se objevuje i v dalších místních názvech po celém Maďarsku (např. Zalaegerszeg). Slovo éger pro olši pochází ještě z období před příchodem Maďarů do karpatské kotliny.

Klimatické poměryEditovat

Podnebí v Egeru ovlivňuje blízkost zvlněné krajiny a nedalekých kopců. Léta jsou teplá, podzimy bývají tradičně teplejší a suché. V Egeru dosahuje sluenční svit průměru 1420 h ročně.

HistorieEditovat

StředověkEditovat

Maďaři se usadili v 10. století.Do té doby se v oblasti dnešního Egeru střídali Slované s Avary a germánskými kmeny. Teprve během vlády svatého Štěpána I. zde vzniklo sídlo biskupství, ustanoveno bylo již v roce 1009. V této době zde byla postavena první katedrála, která se nacházela na místě, kde dnes stojí egerský hrad (maďarsky Egri vár). Kolem tehdejší katedrály pak začalo vznikat dnešní staré město. To bylo vypleněno v roce 1241 během mongolského nájezdu.

V období 14. až 16. století zde byl vybudován kamenný hrad. Město samotné hospodářsky prosperovalo; pěstovalo se zde dobré víno. Roku 1442 vyplenili Eger husité. Během vlády krále Matyáše byly vybudovány renesanční stavby (1458–1460), většinou k církevním účelům.

Po bitě u Moháče se Uhry ocitly v nezáviděníhodné situaci. Již kolem roku 1544 začala postupující turecká armáda podnikat výpady směrem k Hatvanu a dále až k Egeru. V roce 1548 se místního hradu zmocnil habsburský panovník. Docházelo k značným sporům ohledně platby daní, neboť rostly výdaje na udržování stále početnější vojenské posádky na egerském hradě, která jej měla chránit před nebezpečím.

Turecká okupaceEditovat

 
Minaret v Egeru při západu slunce.

Stejně jako celá řada dalších jiných měst byl i Eger vystaven útokům tureckého vojska. Město se stalo velmi rychle klíčovou pohraniční pevností před postupujícími útočníky. V roce 1552 se poměrně malé posádce čítající okolo dvou tisíc lidí[6][4] podařilo ubránit před mnohonásobnou tureckou přesilou (40 000 útočníků). Obráncům velel István Dobó,[7][8] boje o město trvaly 40 dní. Událost popsal později maďarský spisovatel Géza Gardónyi v románu Egri Csillagok.[9] Po Dobóovi je dnes pojmenované i hlavní náměstí v Egeru.[9] Pro Turky se nicméně jednalo o velkou demoralizující porážku. I přes to se nicméně o několik desítek let později, roku 1596, již město ubránit nedokázalo a Turci ho obsadili.[10][11] Církevní i světští představitelé před turky uprchli do Košic.

Na dalších 91 let se stal Eger tureckým městem, centrem vilájetu (osmanské provincie) a severním pohraničním městem. Turci zabrali všechny majetky (resp. tyto přešly na stát) a zrušily výsady, které měli místní měšťané.

V míru po tzv. patnáctileté válce totiž Habsburkové nedokázali dohodnout vydání města.[12] Během této doby Osmané opravili pevnost, přebudovali kostely na mešity a postavili lázně[9][5] (jeden minaret z této doby se dodnes dochoval). V průběhu desítek let došlo k změnám struktury obyvatelstva Egeru. Podle záznamů tureckého cestovatele Evliyi Çelebiho, který město navštívil, tvořili většinu místních kupců jižní Slované, přesněji buď Srbové nebo Bosňáci. S nimi jako příslušníci porobených národů turecké říše přišli do města také Řekové.

Po nezdařeném tureckém útoku na Vídeň v roce 1683 však nastal zvrat. Rakušané pod vedením Karla Lotrinského Osmany porazili a zaútočili i na Uhry. Získali Budapešť (roku 1686) a o rok později i samotný Eger. Egerský hrad byl po nějakou dobu obležen.

Vláda HabsburkůEditovat

Habsburkové dobyli město dne 17. prosince 1687 poté, co turecké obránce místního hradu nechali vyhladovět. Město bylo při příchodu Habsburků značně zchátralé, nedotčeno bylo zhruba 400 domů a v nich žilo především turecké muslimské obyvatelstvo. Následně byl Eger rekatolizován. Navrátilo se sem biskupství (biskup se vrátil z Košic dne 21. března 1988. Město spravoval Mihály Fischer. Město nebylo opevněno, bylo pouze obehnáno plotem nebo palisádou.

Většinu obyvatel města nicméně tvořili v prvních letech po dobytí nově pokřtění Turci. Sám Fischer ve svých záznamech dokládal, že se na něj obracela řada muslimských jihoslovanů (označovaných pod pojmem Rác, dnes se jedná především o Srby). Ti totiž požadovali od nového státu výsady.

Leopold I. prohlásil Eger rok po osvobození královským městem, čímž omezil vliv biskupství, později egerského arcibiskupství, na chod města. Tento stav ale trval pouze krátkou dobu, neboť statut město ztratilo v roce 1795. Už při vyhlášení Egeru královským městem nicméně panoval jistý spor, neboť císař musel uskutečnit výjimku z tehdejšího zákona. Město nemuselo sice platit clo, nicméně pouze po dobu pěti let. Obnova města proběhla, stejně jako v případě řady dalších původně pleněných sídel, v barokním stylu.[13] Díky tomu má Eger velké architektonické dědictví. Symbolem této přeměny je např. budova bývalého lycea nebo minoritský kostel. Ekonomickému rozvoji přispěli také němečtí kolonisté, kteří sem přišli, pomohli s rozvojem řemesel a pomohli s obnovením a upevněním systému cechů.

 
Ulice Istvána Széchenyiho v centru města.

Na počátku 18. století zde došlo k bojům právě proti Habsburkům, během nich město podporovalo maďarské vzbouřence. Rákócziho povstání zde padlo na úrodnou půdu a město se počítalo k osvobozeným územím. I přes počáteční nadšení však byli vzbouřenci brzy poraženi. Po zbytek 18. století Eger nezachvátila žádné větší katastrofa a tak postupně byla realizována již zmíněná barokní přestavba. Působila zde řada řemeslníků, obchodníků a umělců, včetně např. Jana Lukáše Krackera (ten zde také zemřel), nebo Franze Antona Maulbertsche. Zatímco po osvobození žilo ve městě jen několik set lidí, roku 1787 bylo v Egeru napočítáno už sedmnáct tisíc osob. Z téhož roku pochází první doložený plán města.

V roce 1800 město těžce poškodil požár, o rok později se zřítila jižní strana místního hradu. V roce 1804 zde bylo zřízeno arcibiskupství. Obyvatelstvo se obávalo růstu vlivu církve a žádalo návrat statutu svobodného královského města, k čemuž nedošlo.

Roku 1827 vypukla v Egeru epidemie cholery, která se opětovně vracela do města ještě během 19. století.

Právě i zde došlo k významným událostem během celoevropských revolucí v roce 1848.

Historickým mezníkem bylo zavedení železnice. Eger nebyl napojen na trať Budapešť–Miskolc přímo, ale odbočkou. Kvůli tomu nezažil takový růst, jako některá jiná města v zemi. Podařilo se však uchovat historický ráz města. V roce 1878 zasáhla město ničivá povodeň, místní potok se vylil z břehů po vydatných deštích v nedalekém pohoří. Zničeno bylo cca 40 domů a zahynulo okolo 130 osob. V 30. letech 19. století vznikla místní bazilika podle projektu Józsefa Hída, dokončena byla roku 1836.[10][4]

Na přelomu století byl Eger znám také jako Maďarské Athény[zdroj?] vzhledem k značnému počtu škol a vysokému počtu studentů. Již v roce 1705 zde byla založena biskupská škola, později přibyly další. Žili zde také dva významní maďarští spisovatelé své doby Sándor Bródy a Géza Gardónyi. Divadlo bylo otevřeno roku 1904, první premiérou zde byla hra právě z pera Gardónyiho. V téže době získal Eger také moderní kanalizaci. Na počátku 20. století byly také položeny základy pro místní Muzeum výtvarného umění.

I přes bohatý kulturní život byl Eger nicméně městem, kde se značná část místního obyvatelstva živila zemědělstvím, chovem dobytka, ovocnářstvím apod. Ekonomický rozvoj byl víceméně pozvolný, od čehož se odrážel i vývoj co se týče růstu počtu obyvatel. V roce 1900 žilo v Egeru 27 675 lidí, o třicet let později město dosáhlo mety třiceti tisíc. Do první světové války zde stály dvě tiskárna, parní mlýny a jedna továrna na tabákové výrobky.

Období republikyEditovat

 
Dům na ulici Bajcsy-Zsilinszkého.

Rozvoj po pádu Rakouska-Uherska začal velmi pozvolně, ještě v 20. letech se celé Maďarsko topilo v ohromných problémech. Skutečnost, že Eger nepatřil k průmyslověji rozvinutým městům, dokládá i fakt, že zde dlouho neexistovala místní buňka komunistické strany (která se po válce dostala v celém Maďarsku k moci).

V roce 1933 získal od centrální vlády Eger povolení pro to se stát lázeňským městem. Nové lázně byly otevřeny o rok později.[5] O přestavbě původních Arcibiskupských lázní do podoby moderního koupaliště se nicméně diskutovalo (byť neúspěšně a neplodně) již na přelomu století, ještě za Rakousko-Uherska.

Během války bylo město bombardováno. Nakonec ustupující německá armáda vyrabovala továrny, zničila všechny mosty a vyhnala domácí zvířata. Po druhé světové válce byly odkryty některé historické budovy. V roce 1968 bylo historické jádro Egeru prohlášeno za památkově chráněné. Díky tomu bylo uchráněno před živelnou výstavbou. Panelová sídliště (např. Felsőváros nebo Lájosváros) byla zbudována, nicméně jen na okraji města. V 80. letech byl vybudován obchvat centra města a to bylo uzavřeno do značné míry pro automobilovou dopravu. Až do roku 2007 byla v Egeru přítomná maďarská armáda a byl posádkovým městem. Poté byly kasárny Istvána Dobó uzavřeny.

Dnes je město vyhledávanou turistickou destinací. V 90. letech vznikly nové nákupní i průmyslové zóny (např. v blízkosti již zmíněného sídliště Felsőváros).

V roce 2016 město povolilo svolávání muezzinem k modlitbě z historického minaretu.[14]

Kultura a památkyEditovat

Nejznámější a velmi navštěvovanou památkou je Egerský hrad (maďarsky Egri Vár), známý úspěšnou obranou proti tureckému nájezdu v 16. století. Hrad se nachází na opačné straně řeky, než střed města a jedna z jeho bašt byla oddělena v minulosti železniční tratí (bašta Zárkándy). V roce 2022 byl hrad částečně zrekonstruován.[15] V uvedeném hradu se nachází muzeum, které je věnované právě obránci Egeru, Istvánovi Dobó.[zdroj?]

Památkově chráněný je také minaret, jeden ze tří, které se v Maďarsku dochovaly. Další významnou památkou je rovněž Arcibiskupský palác, který byl v roce 2021 obnovován.[16] V Egeru stojí také Národní muzeum vína. V blízkosti Župního domu (maďarsky Megyeháza) se rovněž nachází muzeum sportu.

Místní divadlo nese název po Gézovi Gardónyim. Od roku 1965 stojí ve městě také i loutkové divadlo (maďarsky Harlekin Bábszínház).

Místní minoritský kostel byl navržen Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Byl dokončen roku 1771.[17] Hlavním svatostánkem je nicméně místní bazilika[5], resp. katedrála.[17] Postavena byla v novoklasicistním stylu.[5] Oproti ní se nachází budova lycea s velkou knihovnou.[9] Nedaleko se nachází také astronomické muzeum.[4]

Známé jsou rovněž katakomby, které bývají často označovány jako "město pod městem" (maďarsky Város a város alatt). Historicky významné a památkově chráněné domy se nachází na ulici Lajose Kossutha. Mezi ně patří např. radnice a paláce Kispreposti a Nagypreposti. Za zmínku rovněž stojí i zahrada arcibiskupského paláce[10] s termálními lázněmi. Mezi pamětihodnosti patří rovněž i koupaliště Bitskey Aladár. Pozoruhodný je rovněž kostel sv. Mikuláše, (srbský-pravoslavný). Z poloviny 19. století pochází také Malá synagoga. Od roku 2012 má Eger jako jedno z mála měst ve Střední Evropě také muzeum skupiny Beatles.

ObyvatelstvoEditovat

 
Dochovaný střed města s hradem.
 
Střed města.
 
Orientální platan v Egeru.

V Egeru žilo k 1. lednu 2011 celkem 56 569 lidí, což činí 18,3 % z obyvatelstva župy Heves. Obyvatelstvo průměrně stárne a počet obyvatel Egeru neroste. V roce 2011 byl podíl osob mladších 19 let na celkové populaci města 22 %, podíl osob starších 60 let činil 24 %. Většina obyvatelstva se považovala za Maďary, ale asi 4,6 % Egeřanů se hlásilo k dalším národnostním skupinám, např. k romské, německé a rumunské národnosti. Dominantně zastoupeným náboženstvím je Římskokatolická církev.

Městská médiaEditovat

Televizní staniceEditovat

  • Eger Városi Televízió
  • Líceum TV

Rozhlasové staniceEditovat

  • Rádió 1
  • Rádió Eger
  • Szent István Rádió

TiskEditovat

  • Heves Megyei Hírlap
  • Egri Est
  • Royal club – Heves megye

EkonomikaEditovat

V Egeru se nachází závod společnosti Aventics a dále společnosti Robert Bosch. Průmyslové oblasti jsou soustředěny na jižním okraji Egeru, poblíž železniční stanice.

Eger je považován za centrum vinařství v Maďarsku. Vinice obklopují město, resp. oba dva hlavní svahy širšího údolí místního potoka. Známé je místní víno Egri bikavér (býčí krev),[18] které odkazuje na boje s Turky a jehož pitím měli v 16. století získat obránci při střetu býčí sílu.[19] Ve městě je mnoho vináren a tradičních, částečně podzemních, vinných sklepů. Nachází se zde např. vinařství Gróf Buttler nebo Nimród Kovács.

Významným ekonomickým odvětvím je turistický ruch, který se soustředí nejen na místní pamětihodnosti, ale také na lázeňství a využívání místních léčivých pramenů. Místní termální lázně (Egri termalfurdő) byly otevřeny roku 1934.[4] Nedaleko Egeru se nachází rovněž i solné lázně.[4] Eger je také vnímán jako výchozí bod pro návštěvu okolních lesů a parků (např. pohoří Bükk).

V severní části města se nachází Vápencový lom Eger Felnémeti, který jistým způsobem narušuje souvislý ráz krajiny. V Egeru se však nenachází rozsáhlejší průmysl, který by ovlivňoval nebo ohrožoval místní životní prostředí.

DopravaEditovat

Eger je napojen na maďarskou železniční síť. Hlavní nádraží se nachází cca 1,5 km od středu města. Z něj vede trať Füzesabony–Eger; právě přes obec Füzesabony je město napojeno na zbytek maďarské železnice. Z Egeru také vede ještě další železniční trať dále na sever, a to do města Szilvásvárad u slovenských hranic a ještě do Putnoku. Na této trati se nachází několik dalších zastávek (např. Egervár, Eger Téglagyár apod). Tyto jsou mnohem blíže středu města než hlavové hlavní nádraží.

Do Egeru míří také dálniční přivaděč č. M25, který se napojuje jižně od Egeru na dálnici M3. Kromě toho městem prochází silnice celostátního významu č. 24 a 25.

V Egeru je rovněž provozována síť městské autobusové dopravy. Ta byla ustanovena v roce 1949.

Jihovýchodně od města se nachází letiště Apollo se zatravněnou ranvejí, které má jen omezené využití.

SportEditovat

 
Egerský fotbalový stadion.

Místní tým ve vodním pólu patří k jedním z nejúspěšnějších v celém Maďarsku.[zdroj?]

Známé osobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

LiteraturaEditovat

  • EGER Megyei Jogú Város – Integrált Városfejlesztési Stratégia (maďarsky)
  • Szegő Iván Miklós: Eger az 1918-as országos sajtóban és egy különleges időközi választás (maďarsky)
  • Imre Szantó: Eger város úrbéri és felszabadulási pere (maďarsky)

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eger (Ungarn) na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. Budapešť. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ BENEDEK, Barna. Eger őrzi népszerűségét: az egyik legtöbb vendéget vonzó város volt 2021-ben. Egri Ugyek [online]. 2021-02-01 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  3. ↑ Eger a legnépszerűbb vidéki város. Sok Szinu [online]. 2021-10-09 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  4. ↑ a b c d e f Na skok do maďarského Egeru. Užijete si vynikající víno, památky i léčivé koupele. Tripmania [online]. [cit. 2022-08-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Maďarský Jáger – mesto vína a termálnych kúpeľov. Dromedár [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 156. (angličtina) 
  7. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 105. (angličtina) 
  8. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 84. (angličtina) 
  9. ↑ a b c d Eger je baroková perla Maďarska. cestovanie.sme.sk [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. (slovenštině) 
  10. ↑ a b c Eger – město červeného vína. Desperado [online]. [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 100. (angličtina) 
  12. ↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 103. (angličtina) 
  13. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 145. (angličtina) 
  14. ↑ TODD, Jacob. The two faces of Orbán's Hungary: Christian and neo-Ottoman. Balkan Insight [online]. 2021-11-08 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ NÉMETH, Géza. Csak részben újul meg az egri vár. Napi.hu [online]. 2022-08-01 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  16. ↑ HEGEDÜS, Gergely. Múltjához méltó felújítást kap Eger egyik legjelentősebb épülete. Magyar Epitok [online]. 2021-01-28 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  17. ↑ a b Eger, Hungary: a cultural city guide. The Telegraph [online]. 2012-12-31 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ SZÉKELY, Tamás. Hungarian Wine Regions: Eger And The Legend Of Bull’s Blood. Hungary Today [online]. 2015-09-16 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ STONE, Norman. Hungary: A short history. Londýn: Profile Books Ltd., 2019. ISBN 978-178816-050-6. S. 26. (angličtina) 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eger&oldid=21683751“