Wikipedie

Székesfehérvár

město v Maďarsku

Székesfehérvár [sékeš-] (česky Stoličný Bělehrad[2], latinsky Alba Regia, německy Stuhlweißenburg) je město s župním právem v Maďarsku, správní centrum župy Fejér.[2] Je současně i okresním městem. V Székesfehérváru žije přibližně 96 tisíc[1] obyvatel a má rozlohu 170,89 km².

Székesfehérvár
Stoličný Bělehrad
Letecký pohled na centrum města
Letecký pohled na centrum města
Székesfehérvár – znak
znak
Székesfehérvár – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice47°11′22″ s. š., 18°24′39″ v. d.
Nadmořská výška118 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionStřední Zadunají
ŽupaFejér
OkresSzékesfehérvár
Székesfehérvár
Székesfehérvár
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha170,89 km²
Počet obyvatel95 545 (2021)[1]
Hustota zalidnění559,1 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři, Romové, Němci
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaTihamér Warvasovszky
Oficiální webwww.szekesfehervar.hu
Telefonní předvolba(+36) 22
PSČ8000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha a přírodní poměryEditovat

Město se nachází na půli cesty z metropole země Budapešti směrem k Blatenskému jezeru, v rovinaté krajině, kterou ze severozápadu ohraničuje Bakoňský les a pohoří Vértes. Část pohoří přechází v mírně zvlněnou krajinu a zasahuje do města (místní část Öreghegy). Východně od Székesfeherváru se nachází vrchol Meleg-hegy a Velenské jezero (maďarsky Velence-tó).

NázevEditovat

Název Székesfehérvár je v maďarském jazyce složený ze tří části: Székes-fehér-vár. První z nich znamená (královský) stolec a odkazuje na význam města jako prvního sídla uherských králů. Slovo fehér označuje v maďarštině barvu bílou a slovo vár hrad, sídlo. O původu přívlastku "bílý" existuje několik hypotéz. Slovo Fehér snad označovalo určitou větev vládnoucí dynastie Arpádovců. V tomto významu se vyskytuje v kronikách krále Ondřeje I. Možná slovo odkazuje k barvě vápence, použitého ke stavbě nejstarších objektů, resp. k barvě nátěru zdí.

České toponymum Stoličný Bělehrad, používáno již v historických pramenech, je kalkem maďarského kompozita, stejně jako německé Stuhlweißenburg, latinské Alba Regia či ikavské chorvatské Stolni Biograd. Dříve se město jmenovalo pouze Fehérvár (Bělehrad), nicméně vzhledem k existenci dalších významných měst s tímže jménem (např. srbské metropole Bělehrad, maďarsky Nándorfehérvár) bylo ve svém názvu specifikováno. Je předmětem sporu, zdali je původní název slovanského původu a byl přeložen do maďarštiny, nebo je naopak maďarský a byl do slovanských jazyků převzat.[3]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Székesfehérváru.

Kontinuální osídlení oblasti Székesfehérváru, a to Kelty, je poprvé doloženo v 5. století př. n. l. Malé sídliště s názvem Gorsium[3] bylo v blízkosti města i v době římské provincie Panonie. Již v období antiky zde vedly obchodní cesty z prostoru dnešní Budapešti k Blatenskému jezeru, Velenskému jezeru a poté dále k Jaderskému moři a do dnešní Itálie.[2]

Po příchodu Maďarů bylo založeno jako středověké město knížetem Gejzou roku 972. Stalo se významnou součástí uherského státu. Vzniklo na několika kopcích obklopených močály a potoky Gaja-patak a Sárvíz. Později je král Štěpán I. vyhlásil hlavním městem království. Ve 30. letech 11. století zde byla dokončena bazilika, zasvěcená panně Marii.[4] Zde bylo korunováno 38 a pohřbeno 18 uherských králů. Ve středověku zde stál značný počet kostelů a klášterů. Zastavovali se zde poutníci cestující do Svaté země. První kostel v Uhrách, který vznikl v byzantském stylu, byl zbudován právě zde. Byl zasvěcen Panně Marii.[5]

 
Pohled na město v roce 1601

Město bylo řádně opevněno a hradby odrazily dokonce i mongolskou invazi ve 13. století, a to mimo jiné také kvůli rozbahnění okolních luk a polí.[6] Sídlo uherských králů však bylo přesto přeneseno na nově vzniklý budínský hrad. Ještě král Béla IV. nicméně vládl ze Székesfeherváru.[7] Ten však i nadále zůstal místem korunovací uherských králů.[8][5] Měl i řadu dalších výsad; byl prvním svobodným městem v Uhersku.[9] Kromě toho, že zde mohly být pořádány trhy, se tu také nacházel královský vinný sklep a prováděla se i ražba mincí. Město bylo také významnou zastávkou na poutích do Svaté země.

Roku 1543 město neodolalo útoku Turků.[4] Turci pod vedením Bega Ahmeda vyplenili místní hrobky i kostely. Korunovačním městem se nově stal Prešporok (Bratislava).[10] Řada místních uprchla a na jejich místo se dosídlili příslušníci porobených národů Osmanské říše, nebo přímo Turci. Osmanskou vládu přerušil jen jeden rok (1601) během dlouhé turecké války. V témže roce byl nicméně zničen kostel, kde se nacházel náhrobek sv. Štěpána.[5] Zhroutila se také jedna z hradních věží a samotný hrad byl silně poškozen.

Když město dobyla armáda Leopolda I. Habsburského v čele s Evženem Savojským v roce 1688[4], našli zde osvoboditelé pouze trosky. Székesfehérvár byl poté během 17. a 18. století prakticky znovu postaven. Stavební boom probíhal hlavně v první polovině 18. století. Již roku 1710 byla dokončena nová radnice. Přetrvalo se jen minimum objektů ze středověku, pozůstatky turecké okupace nejsou v podstatě žádné. Zbytky středověkých pozůstatků jsou shromážděny v tzv. Zahradě trosek[5], kde se nachází i náhrobek údajně[zdroj?] patřící svatému Štěpánovi.

Nová barokní katedrála svatého Štěpána byla postavena na troskách středověké baziliky původně zasvěcené Panně Marii. Její výstavba byla zahájena roku 1758. Nedaleko od ní je jedna z mála dochovaných gotických památek, kaple sv. Anny. Místní diecéze byla založena roku 1777.[4]

V závěru 19. a začátku 20. století nebylo město podstatněji industrializováno a začalo být stále ve větším stínu mnohem lidnatější Budapešti. V roce 1848 Székesfehérvár obsadilo vojsko pod vedením Josipa Jelačiće.[11]

Roku 1867 zbudovala místní židovská komunita svoji synagogu (zničena byla za druhé světové války během leteckého úderu na město. Přelom 19. a 20. století přinesl vznik řady dalších veřejných budov a kulturních institucí, stejně jako v celém tehdejším Uhersku.

 
Výstavba panelového sídliště v roce 1972

V meziválečném období vysílal ze Székesfehérváru rozhlas. V jeho blízkosti byly postaveny vysílače. Ocelové stožáry měly výšku 152 m. Stály až do roku 2009.

Během druhé světové války bylo město intenzivně bombardováno spojeneckým letectvem. Poničena byla celá řada domů i historických památek; hrad musel být nákladně rekonstruován.

V roce 1951 došlo v blízkosti místního nádraží k železničnímu neštěstí, při kterém zemřelo 150 lidí.

Město, které mělo ještě v roce 1945 35 000 obyvatel, se do konce 70. let rozrostlo na 100 000. Byla postavena nová sídliště. Mnohá z nich se nacházejí v bezprostřední blízkosti středu Székesfehérváru (Palotavárosi-lakótelép, Vizivárosi-lakótelép). Samotné centrum města si nicméně udrželo svůj barokní ráz a budovy byly zachovány jako umělecké památky. Původní historická celistvost města však byla narušena a roztříštěna.

V druhé polovině 20. století bylo město nadále industrializováno. Postavena byla např. i válcovna hliníku a továrna na výrobu motockylů. Vybudována byla dále i továrna na televizory Videoton. Výrobce polovodičů IBM zde založil továrnu na pevné disky, která byla koncem roku 2002 uzavřena. Dnes na místě sídlí Denso[12], dodavatel pro automobilový průmysl.

V závěru druhé dekády 21. století bylo také rozhodnuto, že maďarský generální štáb bude přemístěn právě sem.[13]

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2011 žilo v Székesfehérváru 100 570 obyvatel, což činí cca 1/4 celé župy Fejér. Obyvatelstvo postupně stárne; podíl obyvatel do 20 let věku činí jen 19 %, zatímco osob v seniorském věku je na počtu obyvatel města téměř čtvrtina. Jako věřící se v roce 2001 deklarovalo 69 % obyvatel města. Většina obyvatel se rovněž hlásí k Římskokatolické církvi. Zastoupená je ale také i luteránská církev a lidé se hlásí také ke kalvinismu.

Od druhé poloviny 20. století počet obyvatel Székesfehérváru rostl bouřlivým tempem až do roku 1990, především díky rychlé urbanizaci celého Maďarska a s ní ruku v ruce jdoucí industrializaci. Po roce 1990 ale začal počet obyvatel postupně klesal. Měřitelný vliv na odchod lidí z města měla také suburbanizace a vzestup okolních obcí (Úrhida, Szabadbattyán, Fehérvárcsurgó, Agárd, Gárdony, Pákozd, Pátka).

Obyvatelstvo je drtivou většinou maďarské národnosti. K jiným národnostním skupinám se v posledním sčítání lidu přihlásily jen desetiny procent obyvatel; k německé např. 1,27 % obyvatel, k romské 0,82 % obyvatel apod. Některé místní názvy dokládají přítomnost jiných etnik, např. Ráchegy (srbské obyvatelstvo) aj.[zdroj?]

EkonomikaEditovat

 
Elektronická zařízení, která se vyráběla v Székesfehérváru

Ekonomicky významné město se podílí na 1/3 HDP celého regionu Středního Zadunají.

Industrializace města byla iniciována ve 30. letech 20. století. Mimo jiné se zde nachází i zbrojní závody. Kvůli tomu se město stalo cílem spojeneckého bombardování za druhé světové války.

V 50. letech byly některé místní průmyslové podniky přemístěny do města Dunaújváros (Sztalinváros). V období vlády Jánose Kádára byl tento proces zastaven a město získalo další potřebné investice do hospodářského rozvoje. Sídlila zde např. i společnost Ikarus[2][3] vyrábějící autobusy (do roku 2003). Kromě toho se zde také nacházel závod společnosti Videoton, která se věnovala výrobě spotřební elektroniky jak pro širokou veřejnost, tak i pro potřeby armády. Město mělo v oblasti rozvoje elektroniky dominantní postavení v celém Maďarsku.

V 90. letech 20. století bylo jedním ze symbolů transformace a modernizace maďarské ekonomiky a bylo přezdíváno maďarské Silicon Valley. Do roku 2002 se v přílivu zahraničních investic vyrovnalo Győru.[14]

Průmyslové zóny se nachází na jižním a také jihozápadním okraji města, v blízkosti dálnice. Z původní společnosti Videoton zde působí ještě VT Metál, VT Plastic, VT Autóelektronika a VT EAS. Celý holding zde zaměstnává okolo deseti tisíc lidí. I přes to na rozdíl od jiných maďarských měst nicméně Székesfehérvár není hospodářsky vázán na jeden silný subjekt (např. jako je tomu v případě Győru Audi apod.) a tak je místní ekonomika vystavena méně různým ekonomickým tlakům a změnám.

Zastoupen je rovněž i potravinářský průmysl, nachází se zde mlékárna a vyrábí se zde různé druhy sušenek a dalších průmyslově vyráběných potravin.

V roce 2018 činila nezaměstnanost jen okolo dvou procent.

Kultura a pamětihodnostiEditovat

V Székesfehérváru je evidováno 139 kulturních památek. Dochovány jsou základy středověké baziliky, kde byli uherští králové korunováni. V roce 1938 byly doplněny o mauzoleum sv. Štěpána s kostnicí.

Významným chrámem je rovněž i bazilika sv. Štěpána, zbudovaná v barokním stylu, nebo např. gotická kaple sv. Anny[3] z roku 1470. Cisterciánský klášter pochází z 1745-1751 a byl postaven v barokním stylu. V barokním stylu bylo také obnoveno po tureckých vpádech i historické jádro města, které je dnes často turisty navštěvováno. V něm se nachází také fontána Országalma, připomínající středověké maďarské dějiny, resp. místní městské právo. Zajímavý je např. biskupský palác nebo radnice (postavená v barokním stylu). Známou novodobou stavbou na okraji města je zámek Bory-vár, dnes funguje jako muzeum. Budován byl čtyřicet let.[15][3]

Mezi kulturní instituce, které v tomto městě sídlí, patří napr. Vörösmartyho divadlo (maďarsky Vörösmarty színház) a dále knihovna, která nese jméno stejného literáta. Místní dům kultury nese naopak jméno Gézy Gárdonyiho.

Při příležitosti výročí 1000 let od vzniku města byl odhalen památník tisíciletí, který tvoří tři nápadné třicetimetrové věže. Na jeho základně jsou potom umístěny portréty významných postav dějin města a Maďarska. Zájem turistů rovněž budí i hodinová věž s orlojem.[9] Na okraji města se rovněž nachází i socha tzv. Zlatého býka, místa, kde byl v roce 1222 údajně král Ondřej II. Uherský oznámil svůj zákoník. Do roku 1990 se na místě tohoto památníku nacházel sovětský tank.[16]

Ve městě stojí několik muzeí, např. Muzeum sv. Štěpána, muzeum panenek, muzeum lékařství[9], městské muzeum nebo městská galerie. Ve františkánském klášteře je umístěno muzeum sakrálních předmětů. V okolí města se nachází srbský vesnický skanzen, který v roce 1990 obdržel ocenění Europa Nostra.

V srpnu se pravidelně v Székesfehérváru konají tzv. Královské dny[16], pochod připomínající krále sv. Štěpána.

  •  

    Biskupský palác

  •  

    Katedrální bazilika

  •  

    Pozůstatky původního kostela Panny Marie

  •  

    Schaárova galerie

  •  

    Kostel Panny Marie a Jana Nepomuckého

  •  

    Bývalý župní úřad a dnes historické muzeum

  •  

    Bývalá kasárna

  •  

    Zámek Bory

  •  

    Kaple sv. Anny

Životní prostředí a přírodaEditovat

 
Petőfiho park

Oblibeným rekreačním areálem je jezero Sóstó, které se nachází na jižním okraji města. Je obklopeno lesy a parkem. V jeho blízkosti se také nachází Sárpentelejský lesopark. Severně od centra města se nachází jezero Csónakázó-tó rovněž s parkem. V roce 2022 je budována nová zelená rekreační plocha s názvem Alsóvárosi rét.[17]

Západně od města se nachází močály, které byly v minulosti zmenšeny výstavbou odvodňovacích kanálů.[zdroj?]

V okolí města se nachází pramen minerální vody Csitáry.

DopravaEditovat

 
Hlavní nádraží
 
Autobusové nádraží
 
Panelové domy ve městě

Székesfehérvár představuje v maďarské železniční síti významnou křižovatku. Hlavní dopravní tah směřuje z metropole Budapešti k Balatonu (Blatenskému jezeru), a potom dále k chorvatské hranici. Z města rovněž vedou i další regionální tratě např. do Komáromu, do Szombathely (Železniční trať Székesfehérvár – Szombathely), do Pustaszabolce, Sárbogárdu apod. Celkem z města směřuje pět železničních tratí. Hlavní nádraží se nachází jižně od středu města. Bylo otevřeno v roce 1938 a ve své době patřilo k nejmodernějším v zemi. Kromě toho se na území Székesfehérváru nachází i několik zastávek. Výhledově by měla být vybudována do Székesfeherváru nová železniční trať, označovaná zkratkou „V0“, která by sem měla vést z Kecskemétu a odlehčit tak dopravní zatížení převážně nákladních vlaků, které projiždějí budapešťským železničním uzlem.[18]

Jižně od Székesfehérváru prochází i dálnice M7, která Budapešť spojuje s chorvatskou metropolí Záhřebem. Okolo města je ze západní strany vybudován silniční obchvat, který se na dálnici napojuje na výjezdu č. 64.

Městskou dopravu v Székesfehérváru zajišťují autobusy. V roce 2020 bylo na celostátní úrovni rozhodnuto, že město se stane jednou z pilotních oblastí v zemi, kde bude realizována dekarbonizace autobusové dopravy a budou ve větší míře zařazovány elektrobusy do provozu.[19]

ŠkolstvíEditovat

Sídlí zde několik vysokých škol, např. Univerzita Jánose Kodolányiho, strojní fakulta Univerzity Starého Budína (maďarsky Óbudai egyetem), některé další vysoké školy ze západního Maďarska zde mají dislokované své fakulty, kampusy apod.

SportEditovat

Ve městě sídlí hokejový klub Alba Volan a fotbalový klub Vidi, dříve Videoton, který v roce 1985 postoupil do finále Poháru Evropy UEFA. Uvedený fotbalový klub hraje na stadionu Sostó (nacházející se v jižní části města, poblíž zmíněného jezera). Jeho kapacita činí 14200 osob.

V roce 2022 byla budována nová sportovní hala s názvem Alba Arena.[20][21]

Slavní rodáciEditovat


Partnerská městaEditovat

Spolupracující městoEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Székesfehérvár na maďarské Wikipedii a Stolni Biograd na chorvatské Wikipedii.

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ a b c d Malebné maďarské městečko Székesfehervár na vás dýchne historií. Desperado.cz [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Dejiny ani umenie nemajú hranice. Pravda.sk [online]. [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ a b c d A Székesfehervári királysírok szégyenletes története. Demokrata.hu. Dostupné online [cit. 2020-12-02]. (maďarsky) 
  5. ↑ a b c d 15 uralkodónk maradványait rejtik a székesfehérvári királysírok. Múlt-kor. Dostupné online [cit. 2021-12-05]. (maďarština) 
  6. ↑ Proč se mongolské hordy zastavily na hranicích Slovenska?. Epocha Plus. Dostupné online [cit. 2021-12-07]. 
  7. ↑ MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 36. (angličtina) 
  8. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 469. (angličtina) 
  9. ↑ a b c Maďarská verzia Tádž Mahálu: Hrad Bory postavili z lásky za vyše 40 rokov. dromedar.zoznam.sk. [Na skok z Budapešti – navštívte nádherný Stoličný Belehrad Dostupné online] [cit. 2021-12-07]. (slovenština) 
  10. ↑ Prešporok nahradil okupovaný Stoličný Belehrad. SME. Dostupné online [cit. 2021-12-07]. (slovenština) 
  11. ↑ ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 496. (angličtina) 
  12. ↑ Japan’s Denso Inaugurates Logistics Centre in Székesfehérvár. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Armed Forces Command to Move to Székesfehérvár. Hungary Today [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Gyorgy Csomós: The ranking of cities as centres of the Hungarian economy, 1992–2012, str. 74 (anglicky)
  15. ↑ Maďarská verzia Tádž Mahálu: Hrad Bory postavili z lásky za vyše 40 rokov. dromedar.zoznam.sk. Dostupné online [cit. 2021-12-07]. (slovenština) 
  16. ↑ a b Kihagyhatatlan úti cél idén a gyönyörű Székesfehérvár: így ünnepli a város a magyar történelem fontos eseményét. Femina [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  17. ↑ Új közpark épülhet Székesfehérváron, az Alsóvárosi réten. FMC.hu [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  18. ↑ Hamarosan kiderülhet, merre vezet majd a V0-s vasútvonal Kecskemét és Székesfehérvár között. Origo.hu [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  19. ↑ Maďarsko hodlá dekretem dekarbonizovat polovinu veřejné dopravy. Hybrid.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ Itt tart az új székesfehérvári sportcsarnok építése. Portfolio.hu [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (maďarsky) 
  21. ↑ Így épül a fehérvári hokisok hatezer férőhelyes új otthona - fotók. Magyar Epitok [online]. [cit. 2022-09-05]. Dostupné online. (maďarsky) 

LiteraturaEditovat

  • NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963-13-3740-5. S. 120–124. 
  • Péter Szabó: Cultural identity change of a royal Hungarian town, Székesfehérvár, in the 18th and 19th century (anglicky)

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Székesfehérvár&oldid=21649968“