Székesfehérvár

Székesfehérvár [sékeš-] (česky Stoličný Bělehrad, latinsky Alba Regia, německy Stuhlweißenburg) je město s župním právem v Maďarsku, správní centrum župy Fejér. Je současně i okresním městem. V Székesfehérváru žije přibližně 97 tisíc obyvatel a má rozlohu 170,89 km².

Stoličný Bělehrad Székesfehérvár
Letecký pohled na centrum města
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	47°11′22″ s. š., 18°24′39″ v. d.
Nadmořská výška	118 m n. m.
Časové pásmo	+1
Stát	Maďarsko Maďarsko
Region	Střední Zadunají
Župa	Fejér
Okres	Székesfehérvár
Székesfehérvár
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	170,89 km²
Počet obyvatel	96 940 (2019)
Hustota zalidnění	567,3 obyv./km²
Etnické složení	Maďaři, Romové, Němci
Náboženské složení	Křesťanství
Správa
Status	Župní sídlo, město s župním právem
Starosta	Tihamér Warvasovszky
Oficiální web	www.szekesfehervar.hu
Telefonní předvolba	(+36) 22
PSČ	8000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název Székesfehérvár je v maďarském jazyce složený ze tří části: Székes-fehér-vár. První z nich znamená královský a odkazuje na význam města jako prvního sídla uherských králů. Slovo fehér označuje v maďarštině barvu bílou a slovo vár potom hrad. Pokud by byl název rozdělen pouze na dvě části –Székes-fehervár, potom byl překlad druhé zněl doslova Bělehrad. Odtud pochází i české toponymum Stoličný Bělehrad, které bylo používáno v historických pramenech. Historický maďarský název pro srbskou metropoli Bělehrad zní Nándorfehérvár.

Existují celkem tři teorie, které vysvětlují, jak město přišlo ke svému současnému názvu. Bílá barva je doložena v kronikách krále Ondřeje I., případně může odkazovat na skutečně použitou barvu kamene, z něhož byly postaveny nejstarší objekty ve městě, resp. barvu, kterou byly zdi natřeny.

Latinský název města Alba Regalis odkazuje rovněž na bílou barvu (Alba) a sídlo panovníka (Regalis). V němčině je název doslovným překladem maďarského – jako Stuhlweißenburg. Chorvatština používá ikavskou podobu (Stolni Biograd).

Historie

Oblast Székesfehérváru byla osídlena již Kelty a malé sídliště zde bylo i v době, kdy se zde rozprostírala římská provincie Panonie. Kontinuální osídlení je poprvé doloženo v 5. století př. n. l.

Po dobytí Maďary se stal součástí uherského státu a král Štěpán I. vyhlásil Székesfehérvár hlavním městem království. Zde bylo korunováno 38 a pohřbeno 18 uherských králů. Ve středověku zde stál značný počet kostelů a klášterů. Zastavovali se zde poutníci cestující do Svaté země.

Pohled na město v roce 1601.

Město bylo řádně opevněno a hradby odrazily dokonce i mongolskou invazi ve 13. století, sídlo uherských králů však bylo přesto přeneseno na nově vzniklý budínský hrad. Székesfehérvár však i nadále zůstal místem korunovací uherských králů. Měl i řadu dalších výsad; kromě toho že zde mohly být pořádány trhy se tu také nacházel královský vinný sklep a prováděla se i ražba mincí.

Roku 1543 město neodolalo útoku Turků a padlo do jejich rukou. Turci pod vedením Bega Ahmeda vyplenili místní hrobky i kostely. Jeden z mála dokladů o životě města za turecké nadvlády přinesl cestovatel Evlija Čelebi (v maďarském přepisu Evlia Cselebi), který procestoval celé tehdejší Evropské Turecko a zaznamenal jeho podobu.

Když město dobyla armáda Leopolda I. Habsburského v čele s Evženem Savojským, našli zde osvoboditelé pouze trosky. Székesfehérvár byl poté během 17. a 18. století prakticky znovu postaven. Stavební boom probíhal hlavně v první polovině 18. století. Dochovalo se jen minimum objektů ze středověku, pozůstatky turecké okupace nejsou v podstatě žádné. Zbytky středověkých dějin dokládá např. i tzv. Zahradě trosek, kde se nachází i náhrobek údajně^[zdroj?] patřící svatému Štěpánovi. Obyvatelstvo města bylo národnostně smíšené. Kromě Maďarů zde žili také Němci, Židé a jižní Slované. Přítomnost posledních uvedených dokládají i některé místní názvy (např. Rác utca apod.)

Nová barokní katedrála svatého Štěpána byla postavena na troskách středověké baziliky původně zasvěcené Panně Marii. Nedaleko od ní je jedna z mála dochovaných gotických památek, kaple sv. Anny.

Během druhé světové války bylo město intenzivně bombardováno spojeneckým letectvem. Poničena byla celá řada domů i historických památek; hrad musel být nákladně rekonstruován.

V roce 1951 došlo v blízkosti místního nádraží k železničnímu neštěstí, při kterém zemřelo 150 lidí.

Obyvatelstvo

V roce 2011 žilo v Székesfehérváru 100 570 obyvatel, což činí cca 1/4 celé župy Fejér. 96 % obyvatel se hlásí k maďarské národnosti a pouhé 4 % k jiným národnostem, většinou k německé nebo romské. Většina obyvatel se rovněž hlásí k Římskokatolické církvi. Zastoupená je ale také i luteránská církev.

Od druhé poloviny 20. století počet obyvatel Székesfehérváru rostl bouřlivým tempem až do roku 1990, především díky rychlé urbanizaci celého Maďarska a s ní ruku v ruce jdoucí industrializaci. Po roce 1990 ale začal počet obyvatel postupně klesal. Měřitelný vliv na odchod lidí z města měla také suburbanizace a vzestup okolních obcí (Úrhida, Szabadbattyán, Fehérvárcsurgó, Agárd, Gárdony, Pákozd, Pátka).

Ekonomika

Industrializace města byla iniciována ve 30. letech 20. století. Mimo jiné se zde nachází i zbrojní závody. Díky tomu se město stalo cílem spojeneckého bombardování za druhé světové války.

V 50. letech byly některé místní průmyslové podniky přemístěny do města Dunaújváros (Sztalinváros). V období vlády Jánose Kádára byl tento proces zastaven a město získalo další potřebné investice do hospodářského rozvoje. Sídlila zde např. i společnost Ikarus vyrábějící autobusy.

V 90. letech bylo jedním ze symbolů transformace a modernizace maďarské ekonomiky a bylo přezdíváno Maďarské Silicon Valley.

Kultura a pamětihodnosti

Bazilika sv. Štěpána.

Historický pohled na střed města.

Budova obvodního soudu.

V Székesfehérváru je evidováno 139 kulturních památek. Dochovány jsou základy středověké baziliky. Významným chrámem je rovněž i bazilika sv. Štěpána, zbudovaná v barokním stylu, nebo např. gotická kaple sv. Anny z roku 1470.

Ve městě stojí několik muzeí, např. Muzum sv. Štěpána, muzeum panenek, městské muzeum nebo městská galerie.

Doprava

Székesfehérvár představuje v maďarské železniční síti významnou křižovatku. Hlavní dopravní tah směřuje z metropole Budapešti k Balatonu (Blatenskému jezeru), z města rovněž vedou i další regionální tratě např. do Komáromu apod.

Jižně od Székesfehérváru prochází i dálnice M7, která Budapešť spojuje s chorvatskou metropolí Záhřebem.

Slavní rodáci

• Jenő Bory, sochař, architekt
• Nándor Fa, cestovatel (obeplul zemi v malém člunu)
• Katarina Ivanovićová, srbská malířka
• Péter Kuczka, spisovatel
• Kornél Lánczos, fyzik
• Ignác Goldziher, orientalista
• Viktor Orbán, předseda maďarské vlády v letech 1998–2002 a od roku 2010
• Katalin Bogyayová, novinářka
• Lajos Terkán, astronom
• Miklós Ybl, architekt

Partnerská města

• Alba Iulia, Rumunsko
• Birmingham, Alabama, USA
• Blagoevgrad, Bulharsko
• Bratislava, Slovensko
• Cento, Itálie
• Chorley (Lancashire), Velká Británie (1991)
• Kemi, Finsko
• Luhansk, Ukrajina
• Opole, Polsko (1978)
• Sariwon, Severní Korea
• Schwäbisch Gmünd, Německo (1991)
• Zadar, Chorvatsko

Spolupracující město

• Hradec Králové, Česko

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Székesfehérvár na maďarské Wikipedii.

Literatura

• NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963 13 3740 5. S. 120-124. 
• Péter Szabó: Cultural identity change of a royal Hungarian town, Székesfehérvár, in the 18th and 19th century (anglicky)

Související články

• Maďarsko
• Fejér

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Székesfehérvár na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bělehrad v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Galerie Székesfehérvár na Wikimedia Commons
• (maďarsky) (anglicky) (německy) Székesfehérvár (Megyei jogú város)

Portály: Maďarsko

Autoritní data: AUT: ge207338 | GND: 4132096-7 | LCCN: n80097371 | VIAF: 153605603 | WorldcatID: lccn-n80097371