Wikipedie

Sobotka

město v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji
Tento článek je o českém městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Sobotka (rozcestník).

Sobotka (historicky též jako Saboth [5]) je město v Královéhradeckém kraji v okrese Jičín. Je rekreačním a turistickým letoviskem na jižním okraji Českého ráje. Žije v něm přibližně 2 400[1] obyvatel. Leží asi na polovině vzdálenosti mezi Mladou Boleslaví a Jičínem, 80 km severovýchodně od Prahy. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.

Sobotka
Sobotka, náměstí Míru
Sobotka, náměstí Míru
Znak města SobotkaVlajka města Sobotka
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecSobotka
Obec s rozšířenou působnostíJičín
(správní obvod)
OkresJičín
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°28′3″ s. š., 15°10′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 432 (2024)[1]
Rozloha19,33 km²[2]
Nadmořská výška305 m n. m.
PSČ507 43
Počet domů920 (2021)[3]
Počet částí obce9
Počet k. ú.7
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa městského úřaduBoleslavská 440
507 43 Sobotka
sobotka@craj.cz
StarostaLubor Jenček (TOP 09)[4]
Oficiální web: www.sobotka.cz
Sobotka
Sobotka
Další údaje
Kód obce573493
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Náměstí Míru z ptačí perspektivy

Nejstarší zprávy

editovat

Sobotka vznikla na místě staršího osídlení; její založení lze klást snad až do 12. století. Roku 1287 slibuje šlechtic Beneš věrnost králi Václavu II. v listině, jejíž originál neznáme, proto zmínku o místě „Sobunka civitas“ nelze brát za spolehlivou. Zlomek zemské desky z roku 1318 se zmiňuje o místním zemanovi Kabalcovi, který se účastnil útoku na zboží Voka II. z Rotštejna. První skutečně ověřená zmínka o Sobotce se datuje až k roku 1323, roku 1346 vlastní zdejší zboží Beneš z Vartenberka, řečený ze Sobotky, kde asi kdysi stávala tvrz. Byl již pánem na Kosti. Tomuto hradu město patřilo po několik staletí a stalo se jeho hospodářským zázemím.

Zisk městských privilegií

editovat

Privilegia udělil Sobotce král Vladislav II. Jagellonský, který roku 1498 na přímluvu Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře království a kosteckého pána povýšil Sobotku na město. Městu byl udělen znak, povolena výstavba hradeb a právo uspořádat dva týdenní jarmarky ročně. Jan ze Šelmberka patřil mezi nejbohatší české šlechtice a Sobotku chtěl udělat svým reprezentačním městem. Snad on založil čtvercové náměstí a město obehnal hradbami.

Císař Rudolf II. rozmnožil privilegia města o možnost pořádat třetí výroční trh a o právo pečetit černým voskem, nechal upravit i znak města. Ke konci 16. století byl pánem na Kosti Oldřich Felix z Lobkovic, který se snažil o nenásilnou rekatolizaci svého panství. K tomu účelu nechal postavit kostel sv. Maří Magdalény. Jeho syn Václav Popel z Lobkovic nechal pro chrám roku 1613 zakoupit bohatě iluminovaný kališnický zpěvník dnes zvaný Sobotecký graduál, pocházející z první třetiny 16. století. Z jeho iluminací je zajímavá hlavně podobizna Mistra Jana Husa na hranici.

Sobotka za Černínů

editovat

Majitelem panství[6] za třicetileté války byl Heřman Černín z Chudenic. Dal opravit panský dům na náměstí dle plánů architekta Giovanniho Battisty Maderny a věnoval jej městu jako radnici. Panství podědil jeho synovec Humprecht Jan Černín z Chudenic. Město bylo v této době připraveno o právo várečné. Velkou ranou bylo roku 1639 obsazení města Švédy, kteří zabavili městu, co se dalo. Včetně zmiňované monstrance a graduálu, které měšťané posléze těžce vykoupili zpět. Humprecht Jan Černín vystavěl nad Sobotkou své letní sídlo Humprechtsberg, dnešní zámeček Humprecht. Humprecht přivedl do Sobotky řadu řemeslníků a postavil pro ně Nové Město.

Doba baroka

editovat

V letech 1689–1708 je soboteckým děkanem místní rodák Jan Ignác Summa z Vlastislavě, který byl autorem latinských florilegií, v nichž srovnával ctnosti světců ke květinám. Byl nobilitován a získal čestný titul Poeta laureatus. Roku 1712 zasáhl Sobotku nejhorší požár v historii, k dalšímu velkému požáru, při němž padlo za oběť ohni 17 domů včetně radnice, došlo roku 1746.

Od roku 1738 je Sobotecko v majetku Netolických z Eisenberka. Václav Kazimír Netolický z Eisenberka, oblíbenec Marie Terezie, zastával nejvyšší zemské úřady a podílel se na důležitých správních i ústavních reformách. V Sobotce byl tehdy postaven mariánský sloup se sochami čtyř českých světců, dílo Martina Jelínka (socha) a jeho syna Martina Ignáce (reliéfy). Byl vysvěcen roku 1746. Radnice byla po požáru obnovena podle plánů neznámého architekta, zednické práce prováděl F. Pokorný a roku 1746 vsadil hodinář Jan Brojr do věže nové hodiny. Václav Kazimír nechal ještě sobotecký chrám vybavit novým mobiliářem z dílny kosmonoských Jelínků.

Činnost obrozenecká

editovat

V období národního obrození nastává rozvoj občanské společnosti, zakládají se spolky. I v Sobotce se roku 1848 vytváří revoluční stráž města Sobotky (garda), pro niž vytvořil svůj první prapor Josef Mánes. V Sobotce bylo shromaždiště revolučních gard z celých severovýchodních Čech, aby táhly na pomoc bojující Praze, ale na rozmluvu krajského komisaře se zde rozešly a dál nepokračovaly. Došlo přitom k potyčce s Němci z Trutnova, vedenými výřečným básníkem Uffo Hornem.

Pro Sobotku má v této době velký význam působení děkana Františka Vetešníka, překladatele a spisovatele, žáka Josefa Jungmanna a člena vlastenecké družiny kolem pátera Antonína Marka. Další postavou byl kaplan Damián Šimůnek, který vychoval řadu osobností další generace.

Průmyslová revoluce

editovat

Od 30. let 19. století se rozvíjí v Sobotce průmysl, Václav Novák zakládá dílnu na pivovarská zařízení, do Čech zavedl anglické hvozdy na sušení sladu. Jeho syn a dědic Václav si nechal patentovat kamna, jimiž vybavil mnoho škol a veřejných budov. Druhý syn Josef Vincenc odešel do Prahy, kde firma Novák - Jahn navázala na výrobu zařízení pro pivovary. Jeho syn Ladislav byl literátem a vytvořil několik libret pro Oskara Nedbala.

Prusko-rakouská válka do historie města v roce 1866 zasáhla pouze průtahy vojsk, které mu nijak neublížily. V pokojném období míru nastává další rozvoj města a vzniká řada staveb, např. nová budova školy 1892–1893 podle návrhu Josefa Lhoty, její bohatá fasáda ovlivnila i fasády domů v okolí. Roku 1904 se v sobotecké cihelně usadila rodina Špálova a Sobotka se stala pro malíře Václava Špálu dlouholetou inspirací. Roku 1905 je postavena železnice se stanicí Sobotka, ale k dalšímu rozvoji to město nepřivedlo, a během 20. století počet obyvatel soustavně klesal.

Dvacáté století

editovat
 
Náměstí v Sobotce před rokem 1914

Po první světové válce se život ve městě oživil, jsou budovány peněžní ústavy, je restaurován chrám i zámek Humprecht, který připadl pozemkovou reformou městu. Na výstavbu Masarykovy školy práce podle plánů J. Lhoty (dnes část mateřské školy) navázala původně jako okresní záložna hospodářská vystavěná dnešní budova spořitelny dle návrhu architekta Františka Jandy s plastikami od Rudolfa Březy z roku 1928. Dále sídlo okresního zastupitelstva od architekta Františka Kavalíra z roku 1910, dnes sloužící jako zdravotnické středisko. A sokolovna od architekta Oldřicha Lisky z roku 1929, kterou si při své návštěvě města prohlédl i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Roku 1935 byl postaven Městský úřad navržený architektem Jindřichem Freiwaldem.

Rozkvět města vzal za své po německé okupaci a v následném komunistickém vývoji. Za budovou městského úřadu dnes stojí skulptura od italského sochaře Parmiggianiho z roku 1991 nazvaná „Dům pod půlměsícem“.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 637 2 614 2 400 2 441 2 503 2 338 2 219 1 848 1 947 1 942 1 928 1 974 2 003 2 003 1 986
Počet domů 326 341 328 338 370 387 425 446 434 438 469 625 658 683 683

Obecní správa

editovat

Části města

editovat

Zastupitelstvo a starosta

editovat

Po obecních volbách konaných na podzim roku 2014 se starostou města stal Lubor Jenček (TOP 09), který vystřídal Stanislava Tláška, jenž již starostou býti nechtěl.[4]

Kultura

editovat

Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu, roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. Od počátku je propojen s učitelskou veřejností. Od roku 1963 se na tzv. poetickém odpoledni představují recitátoři a recitační kolektivy, od roku 1968 působí tvůrčí dílny pro studenty pedagogických a filozofických fakult.

Od roku 1988 se ve druhé polovině srpna koná Sobotecký jarmark, od roku 1999 společně s ním i Festival lidových řemesel. Tradice údajně praví, že by se měl konat první sobotu po svátku svatého Bartoloměje.

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sobotce.

Kostel sv. Maří Magdalény

editovat
 
Kostel svaté Maří Magdalény a budova děkanství

Děkanský kostel svaté Máří Magdalény byl postavený v letech 1590–1596 v pozdně gotickém stylu Petrem Vlachem z Milána na místě staršího dřevěného kostela, věž je renesanční, její zastřešení empírové. Barokní vnitřní zařízení je z dílny kosmonoských Jelínků (kolem 1740). V kněžišti nejdeme tři zajímavé renesanční náhrobky lobkovických dětí, které se staly inspirací pro pomník Babička s vnoučaty Ottu Gutfreundovi. Roku 1828 byla snížena věž a když se roku 1885 zřítila klenba lodi, postavil se strop dřevěný, až v letech 1936–1940 byla obnovena klenba ze železobetonu. Děkanství je původně renesanční z konce 16. století, 1710 přestavěné barokně (štíty). U kostela socha sv. Jana Nepomuckého od Antonín Wildta z roku 1856 podle návrhu Josefa Mánesa. Za kostelem je budova staré školy, nedaleký renesanční špitál je z konce 16. století.

Náměstí a okolí

editovat

Stará radnice s přízemím asi z roku 1570, původně Chybovský dům, empírové úpravy 1808–1847, roku 1865 hodinář J. Prokeš opatřil věž hodinami s průsvitným ciferníkem, prvním ve střední Evropě. Poblíž radnice stojí divadlo z roku 1850 se zajímavým využitím původního svahu, původně solnice z 18. století. Strop divadla byl malován podle návrhu Josefa Mánesa, ale výmalba byla po roce 1920 zničena. Mariánský sloup je z roku 1747.

Ve středu města najdeme řadu zajímavých domků. Je to Gansův dům čp. 129 z 18. století, špitál čp. 10, dům Turnovského čp. 39, řada domků na náměstíčku sv. Anny a Sobotecké Benátky podél zbytku městského příkopu. Rodný dům spisovatele Fráni Šrámka čp. 4, spisovatel tu žil do svých pěti let, s přízemím ze 16. století, patro kolem roku 1840. Je na něm umístěna busta sochařky Karly Vobišové-Žákové, ve vedlejší budově má Šrámek své muzeum. V Jeřábkově ulici stojí rodný dům dramatika Františka Věnceslava Jeřábka.

 
Panoramatický pohled na sobotecké náměstí.

Hřbitov

editovat

Hřbitov opěvoval ve své poémě již Fráňa Šrámek. Později ji zhudebnil Emil Axman. Pomník rodáků pohřbených jinde je od P. Janáka a Karla Pokorného z roku 1927. Na hřitově najdeme hrob básníka Fráni Šrámka a jeho rodiny, básníka Václava Šolce s reliéfní maskou Karly Vobišové-Žákové, průmyslníka a politika Jindřicha Maštálky s bustou od Josefa Drahoňovského a verši Fráni Šrámka, spisovatele Oldřicha Daňka a estetika Mirko Nováka. Před hřbitovem je pomník obětí první světové války a pomník rudoarmějců z roku 1947.

Zámek Humprecht

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Humprecht.
 
Zámek Humprecht od náměstí Míru

Zámek na návrší nad Sobotkou byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Stavěl ho Carlo Lurago v letech 1666–1668 jako parafrázi Galatské věže v Cařihradu, po požáru roku 1678 byl dostavěn Francescem Ceresolou. Při opravě byl současně zvýšen, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy, základy zpevněny kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže roku 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku.

Další pamětihodnosti

editovat

Rodný dům básníka Václava Šolce, zachovalé selské stavení, jehož součástí je dnes galerie, která byla v roce 2009 pokřtěna po svém zakladateli na Galerii Karla Samšiňáka. V sousedním zděném stavení trávil prázdniny[9] spisovatel Karel Václav Rais, který zde napsal Zapadlé vlastence a Pantátu Bezouška. Ze zděné architektury je zajímavý Brixův statek na Předměstí z roku 1825 se soškou sv. Jana Křtitele v průčelí. Město má pomník Václava Šolce z roku 1880. V parčíku je busta Fráni Šrámka, další dílo K. Vobišové-Žákové z roku 1970.

Větrný mlýn na Bořenovách stál v místě, které je po něm pojmenované „na Větráku“. Zde se v roce 1971 jel jeden z prvních autokrosů v Československu.

Osobnosti

editovat

Galerie

editovat

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b KOVÁŘOVÁ, Iva. Pod Humprechtem zvítězil v tajné volbě Lubor Jenček. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://biblio.unibe.ch/adam/zoom/zoom.php?col=ryh&pic=Ryh_4403_1_B
  6. ↑ PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti: kus české historie. Praha: Elka Press, 1998. 367 s. ISBN 9788090235335. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 999 turistických zajímavostí České republiky. Praha: Kartografie, 1999. 392 s. ISBN 9788070116562. 

Literatura

editovat
  • BÍLEK, Karol a kolektiv: Modrá krev Sobotecka. Sborník k 520. výročí povýšení Sobotky na město; Sobotka, 2018; 95 s ISBN 978-80-907305-0-2
  • BÍLEK, Karol: Sobotecký hřbitov; Praha, 2012; 64 s ISBN 978-80-260-3251-9
  • LUNIACZEK, Petr: Putování za lidovou architekturou Jičínska; České Budějovice, 2012 s. 17–27 ISBN 978-80-260-1729-5

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sobotka&oldid=24346567“