Otto Gutfreund

český sochař

Otto Gutfreund (3. srpna 1889, Dvůr Králové2. června 1927, Praha[2]) byl přední kubistický sochař, průkopník českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost (1911–12) je považována za první kubistickou sochu.

Otto Gutfreund
Otto Gutfreund (1914)
Otto Gutfreund (1914)
Narození 3. srpna 1889
Dvůr Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. června 1927 (ve věku 37 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí tonutí
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Alma mater Académie de la Grande Chaumière
Povolání sochař a malíř
Příbuzní Pavla Lindová-Gutfreundová[1] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob sochaře Otto Gutfreunda na Vinohradském hřbitově

ŽivotEditovat

Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrtý z pěti dětí české židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. V letech 19031906 studoval na Škole výtvarných umění v Bechyni (keramický ateliér) a v letech 19051909 docházel na Umělecko-průmyslovou školuPraze. V roce 1909 Gutfreunda zaujala tvorba Antoina Bourdella u příležitosti jeho výstavy v Praze uspořádané SVU Mánes. V listopadu přijel do Paříže, kde se zapsal do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumière. Seznámil se s Augustem Rodinem, zajímal se o středověké umění. Bourdellův ateliér opustil v roce 1910. Cestoval do Anglie, Belgie, Nizozemska a vrátil se do Prahy.

V roce 1911–12 se stal členem Skupiny výtvarných umělců, vystavil Úzkost. Účastnil se druhé výstavy Skupiny a představil významná díla: Hamleta, Harmonii, Koncert v roce 1912. V letech 1913 a 1914 používal principy analytického kubismusochařství. Obeslal třetí výstavu Skupiny díly: Viky, Hlava s kloboukem, Hamlet. Účastnil se výstav v galerii Der SturmBerlíně a čtvrté výstavy Skupiny v Praze. V roce 1914 navštívil Paříž, kde se setkal s Picassem, Grisem, Apollinairem a obchodníkem s uměleckými díly Kahnweilerem.

V okamžiku vyhlášení války byl v Paříži, kde vstoupil Cizinecké legie. Účastnil se bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. Roku 1915 podepsal s několika rakousko-uherskými spolubojovníky žádost o včlenění do francouzské armády. Po demobilizaci a po odmítnutí všech žádostí o začlenění do francouzské armády, stejně jako do československé legie, byl roku 1916Lyonu uvězněn. Mezi 1916 a 1918 byl internován v táboře Saint- Michel-de-Frigolet v departementu Bouches-du-Rhône. V roce 1918 byl přesunut do civilního tábora v Blanzy a po tříletém věznění se usadil v Paříži, kde pokračoval v přerušené práci.

Na dva měsíce se vrátil do Prahy, aby přijal členství v Mánesu. V roce 1920 opustil Paříž a žil mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Následující rok se účastnil třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1924 se zúčastnil Výstavy Československého moderního umění v Paříži a příští rok byl také na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a zúčastnil se výstavy Société AnonymeNew Yorku. Portrétoval i prezidenta T.G. Masaryka a pro město Hradec Králové vytvořil v roce 1926 jeho sochu v životní velikosti, která stojí na zdejším Masarykově náměstí.[3] Gutfreund byl po hradecké soše požádán o další variantu prezidentova pomníku. Zatímco hradecká verze je pouze jediná, druhou verzi měli nebo mají na třech místech, v Poděbradech, Nitře a Kroměříži.[4]

Dne 2. června 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze.[2]

Rodinný životEditovat

V dubnu 1926 se oženil s Miladou Podlipskou–Lindnerovou.[5] (Manželka, rozená Lindnerová byla dcera JUDr. Richarda a Anny Lindnerových.[6] Jednalo se o její druhé manželství, poprvé byla provdána za magistrátního koncipistu Václava Podlipského.[7])

Výběr z dílaEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Jiří Šetlík: Otto Gutfreund – Cesta ke kubismu, 2013, 253 s., Gallery, Praha, ISBN 978-80-86990-20-0 [1]
  • Josef Císařovský: Otto Gutfreund – SNKLU, Praha 1962
  • Jiří Šetlík: Otto Gutfreund – Zázemí tvorby, Odeon, Praha 1989
  • Jiří Šetlík a kolektiv: Otto Gutfreund, Národní galerie v Praze, 1995–1996
  • Michal Novotný: Jistý pan G., Dauphin, Praha 2000

Externí odkazyEditovat